Příjezd osobního vlaku do železniční stanice Brno-Zábrdovice a období kdy ještě jezdily po Kobližné ulici v Brně tramvaje aneb Boženka

8. ledna 2016 v 17:31 | Karel, Ernesto a Nela |  Telegram
... Příjezd osobního vlaku ...
... Do železniční stanice Brno-Zábrdovice ...
... A ...
... Období kdy ještě jezdily ...
... Po Kobližné ulici v Brně ...
... Tramvaje ...
... Začátek ...
... Toto období shora si dědeček Nely rozhodně nepamatuje ...
... "Já jsem žil od konce zimy roku 1956 do počátku podzimu roku 1958 v obci nedaleko Moravských Budějovic, kde jsem ve školním roce 1958/1959 začal chodit i do Základní devítileté školy," vzpomíná dědeček Nely ...
... Což je obec nedaleko obce ...
... Babice u Bolíkovic ...
... Ano! ...
... Obec Babice u Bolíkovic je ona známá obec ...
... I z onoho známého televizního seriálu ...
... Shora ...
... Ano! ...
... Toto je ona známá škola ...
... Kde ...
... V roce 1951 ...
... K oné známé události ...
... Došlo ...

... Je pravda, že dědeček Nely v obci nedaleko obce Babice u Bolíkovic ...
... Dlouho do Základní devítileté školy nechodil! ...
... Už počátkem měsíce října školního roku 1958/1959 ...
... Chodil do Základní devítileté školy shora ...
... V Moravském Krumlově ...
... Avšak dodnes vzpomíná na Boženku, svoji velkou lásku už ze svého předškolního věku, která byla nakonec i jeho spolužačkou, v první třídě Základní devítileté školy, v oné obci nedaleko obce Babice u Bolíkovic. Je to jeho autentický a velice silný osobní prožitek z oné dávné doby. "Boženka byla dcerou místního sedláka, který zcela upřímně a z celého srdce nenáviděl komunisty," vzpomíná dědeček Nely. Toto nemohl dědeček Nely docela dost dlouhou dobu vůbec pochopit. Pokud by si kdosi myslel, že tato doba trvala například deset let, tak vám rovnou řekneme, že se o zas tak krátkou dobu rozhodně nejednalo. Jednalo se o dobu podstatně delší, kdy dědeček Nely toto nemohl vůbec pochopit. "Pochopil jsem to všechno až o mnoho let později," vzpomíná dědeček Nely na onen svůj autentický a velice silný osobní prožitek z oné dávné doby, kdy chodil do Základní devítileté školy v obci nedaleko obce Babice u Bolíkovic ...
... Ano ...
... Přátelé ...
... Dnes je to už všechno a mějte se moc pěkně ...
... Přátelé ...
... Pokud možno tak ještě i dnes toto shora ...
... Mějte se krásně ...
... Příjezd osobního vlaku ...
... Do železniční stanice Brno-Zábrdovice ...
... A ...
... Období kdy ještě jezdily ...
... Po Kobližné ulici v Brně ...
... Tramvaje ...
... Konec ...
... Konec dnešního článku ...

... Hudba: S. E. Nováček ...
... Text: Josef Gruss ...
... Hraje: R. A. Dvorský a jeho taneční orchestr ...
... Zpívá: Oldřich Nový ...
... Jen pro ten dnešní den stojí za to žít
jen klid svůj tichý mít víc po ničem netoužit
jen pro ten dnešní den snad pro úsměv váš
se život změní v sen
ten den kdy štěstí potkáváš
nesmíš se ptát co bylo včera bude zítra zas
jen dnešek uchopit a pochopit
že nejkrásnější den je dnešní den
jen pro ten dnešní den stojí za to žít
jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit ...
... Nesmíš se ptát co bylo včera bude zítra zas
jen dnešek uchopit a pochopit
že nejkrásnější den je dnešní den ...
... Konec dnešního článku ...
TOPlist


 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010