Výlet do Národního parku Podyjí

25. ledna 2013 v 19:39 | Petr Bajza |  01-12/2013
... Národní park Podyjí ...
... Mohutný románský hrad Hardegg z dvanáctého století byl postaven jako pevnost na rakouském, na pravém břehu řeky Dyje, nedaleko Znojma, coby kamenem ze Znojma dohodil a zbytek cesty k hradu Hardeggu, respektive do nejmenšího rakouského městečka Hardeggu ...
... Pěšky došel ...
... V šestnáctém století hrad vyhořel ...
... V devatenáctém století byl hrad obnoven ...
... Když jsme se v poledne vyhrnuli z mostu přes řeku Dyji, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k hradu Hardeggu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před hradem a čekali až otevřou hradní bránu, protože do dvou hodin drželi na hradě poledne. Hráli jsme si právě s pejskem-stájovým pinčem, patrně zatoulaným komusi, kterej byl tak škaredej až byl pěknej ...
... Učili jsme pejska aportovat, avšak zcela bezvýsledně, když tu zaslehli jsme známý mužský hlas: "Chlapci, Maxe už novým kouskům nenaučíte." Hlas patřil muži v uniformě, plukovníkovi Bedřichovi Krausovi, majícímu též přídomek von Zillergut, po nějaké vesničce v Solnohradech, kterou jeho předkové prožrali již v osmnáctém století, který kráčel v doprovodu paní Zemannové ...
... Od nás z Rychnova nad Kněžnou, raději ještě znovu opakuji, který kráčel v doprovodu paní Zemannové od nás z Rychnova nad Kněžnou, o které v našem městečku snad každý věděl, že je v Praze společnicí paní baronky von Botzenhaim, avšak nemluví se v našem městečku o tomhletom zcela veřejně, poněvadž si tohleto prý muž paní Zemannové nepřeje a dále v doprovodu kultivované a noblesou se vyznačující staré dámy, již na první pohled, sedící na vozíku pro nemocné, který před sebou tlačil muž v livreji, komorník Johann, jak se v zápětí rovněž ukázalo ...

... Svými ježatými vousy připomínající známého českého loupežníka Babinského. Bejval, který hodil, už nevím po kolikátý, pejskovi opět klacek a pejsek opět nic, opět nereagoval na příkaz "Aport!" a hozený klacek Bejvalovi nepřinesl, naštvaně na pejska křikl: "Choď do řiti!", načež pejsek odběhl ke svému pánovi. "Co znamená v češtině, moje milá paní Zemannová, slovo choď?" zeptala se zdvořile paní baronka své společnice. "Choť znamená v češtině oslovení manžela pro manželku, moje drahá paní baronko", odpověděla společnice paní baronce ještě zdvořileji. "Choď," pronesla baronka zasněně, vzpomínajíce patrně na cosi velice příjemného v minulosti. "Moc krásné české slovo, moje milá paní Zemannová," pochvalovala si. "A víte, moje milá paní Zemannová, že jsem svého muže, budiž mu země lehká, generála pěchoty, nikdy v životě takhleto neoslovila. A když, tak jedině: Jdi do řiti!" ...
... Ve dvě hodiny se otevřela hradní brána ....
... A my jsme mohli obrazy, o kterých hovořil pan Zemann z našeho městečka-choť společnice baronky von Botzenhaim z Prahy ...

... Vidět na vlastní oči ...
... Byl to nejen poučný, ale i pěkný výlet do Podyjí ...

... Konec ...
... Ende ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010