Smrt v ministerského předsedy v příruční komoře Strakovy akademie aneb sčítat nebo zprůměrovat?

25. listopadu 2012 v 13:52 | J. Benada |  11/2012
... Dnešní příběh nás zavede do let první republiky ...
... Toho dne ráno se dva lidé v Praze probouzeli velice podobným způsobem a měli podobné myšlenky. Shodou okolností to byli dva zcela sobě neznámí lidé a byli od sebe velmi vzdáleni, co se týče důstojenství. Nicméně člověk jako člověk, a kdo říká, že pan ministerský předseda musí mít po ránu jiné nálady než slečna Lojzka? ...
... Pan ministerský předseda se probudil pomalu a rozvážně. Nejprve vystrčil zpod prachové peřiny bosou nohu, jako by chtěl napřed prozkoumat, jaké panuje v tom reálném světě, kam se vracel z pěkných snů, počasí. Byl to jeho zvyk z dětství a nikdy si jej neodvykl. Jako dítě se vždycky takhle probouzel a maminka to už věděla, přiběhla k němu a brala ho něžně do náruče. Když byla o něm později rozšířena legenda, že pochází z chudého rodu, uvěřil on sám, že se v chudé chýši probouzel do sychravého povětří. Ale pětipokojový byt doma byl vždy příjemně vytopen, o to se starala služka i maminka, neboť tatínek byl zámožný ...
... Arci ve státě, kde se o panu prezidentovi šíří zvěst, že to byl chudý chlapec, který se proslavil, nemůže být premiér vlády synem zazobance ...
... Co se slečny Lojzky týče, bylo to jiné. Ona v dětství vystrkovala nahou nohu opravdu jen proto, aby zjistila, jak je ve světnici zase studeno, všichni byli už na panském, když se probouzela. Někdy jí tu nahou nohu vystrčenou pod tenkou pruhovanou peřinou přišla olíznout kočka a pak Lojzka nazvedla peřinu, aby tam kočka mohla vklouznout, protože kočky pěkně hřejí ...
... Pan ministerský předseda vystrčil tedy nohu zpod prachové peřiny a pocítil, že je v pokoji příjemno. Ostatně jak by tam mělo být? Až natáhne ruku a stiskne zvonek, příjde Johan, vytáhne těžké záclony, přinese župan a popřeje dobré jitro. Lojzka vystrčila nohu zpod tenké peřiny a řekla si, že kvartýrská samozřejmě nezatopí, a to si dá za tu cimru platit deset pětek a za šlófa chce přidáno, jako by si ho sem Lojzka vodila z prostopášnosti a ne proto, že to patří k jejímu povolání. Lojzka byla totiž slečna s knížkou, jak se říká mezi vzdělanci. Pan ministerský předseda nezazvonil. Jednak chtěl nechat doznít příjemný pocit snu, a za druhé si chtěl rozmyslit, jestli přijme toho Harmánka, což byl soukromý bankéř a majitel známého bankovního domu, ale jinak vynikající šíbr, jak se sluší a jak se patří, oddaný panu premiérovi za staré úsluhy. Nebylo nezajímavé, co mu ten člověk naznačil, ne, nebylo to nezajímavé, protože ruku na srdce: i když je člověk předsedou vlády, přece jenom plat není zase tak závratný, aby nebylo příjemné myslit na zvýšení soukromého bankovního konta. Pan premiér pracoval celý život v politice, takže věděl, že hodnosti a důstojenství jsou jedna věc a majetek věc druhá. Byli mu směšní ti socialističtí předáci, kteří se dušovali svou chudobou a tajně byli členy správních rad. Pan premiér byl předsedou strany národně demokratické, a tudíž nemusel nic skrývat: hojné členství ve správních radách byla tu věc prestiže. Ale ovšem hrát na burze jako premiér nemohl a pan Harmánek to dělal za něho. Nový nápad, který mu nastínil, zasluhoval pozornost. Dodávka černého uhlí by se mohla stát znamenitým jednorázovým pramenem zisku. Řekněme to rovnou: miliónového zisku. A pak by si asi už člověk mohl dát pokou. Vlastně pan premiér velmi toužil žít neúplatně. Chystal se k tomu celý život. Ještě tenhle obchod a může k tomu dospět! Naplnilo ho to skrytou radostí a bylo mu příjemné, že mu na vystrčenou nohu netáhne a že je tedy vše připraveno k pěknému dni a dobré pohodě. Natáhl ruku a zazvonil ...
... Do ložnice ministerského předsedy vešlo slunce. Vytažené záclony mu už nebránily, nastával den. Johan nalil do fajánsového umývadla vlažnou vodu, protože pan premiér se myl v ložnici v lavóru. Byl to jeho zvyk. Dbal, aby si při mytí zbytečně nepocuchal bojovně naježené kníry, které si nedávno nechal oholit, a vzpurné vlasy vyčesané do ježka, které na palici, ještě nedávno, nosíval. Když sedal na židli, aby ho Johan oholil, napadla ho veselá myšlenka, že se začal nahlas smát a Johan poznamenal, že pán ráčí mít po ránu dobrou náladu, což je velice zdravé. Kromě jalovce, který má ráno člověk žvýkat, aby se mu čistila krev ... S holením museli chvíli čekat, jelikož veselost pana předsedu neopouštěla. V tom celém obchodu, říkal si, je jediné nebezpečí, že se na něm Harmánek tajně účastní a sníží mu tak procento zisků. Navíc pak, že by mohl pana premiéra dostat až příliš snadno do rukou. To ovšem se nestane, můj štít je čistý, jak hlásá jednou týdně list naší strany. A tak tomu zůstane i nadále, protože až pan Harmánek obchod sjedná a uvede do chodu, až bude tedy všechno v pořádku, zařídí tajemník, jenž leccos umí a má nezměrnou ctižádost, aby ministerstvo financí poslalo do soukromého bankovního domu závodu pana Harmánka přísnou kontrolu. Nedá se předpokládat, že by tam nenašly nějaké škraloupy, jež pouze on, premiér vlády, může anulovat. Učiní to, a tak zatrhne Harmánkovi tipec a ten bude zase pokorný sluha, a třeba si na důkaz vděčnosti vymyslí další zlodějnu, kterou už pan premiér odmítne ...
... "Jak je krásné být neúplatný! Jak je to jednoduché! Jaký je dneska příjemný den!" a tak dále a tak podobně radoval se ministerský předseda ...
... "Johan, přišlo již víno z Toskánska?" zeptal se pan premiér na dodávku sto dvaceti litrů vína, kterou objednal k dnešnímu večírku u svého známého italského vinaře ...
... "Včera víno z Itálie přišlo," odpověděl komorník uctivě. Pan premiér, chtějíce se patrně o dodávce vína osobně přesvědčit, vklouzl do županu, vyšel ven z budovy a vešel do příruční komory, do které se vcházelo ze zadní části budovy Strakovy akademie, kde bylo včerejšího dne dodané víno dočasně uloženo, než pan premiér rozhodne co a jak bude s vínem dále. Sto dvacet litrů vína bylo stočeno ve sto čtyřiceti jedna lahvích, jak se nakonec pan premiér dopočítal, z nichž některé láhve byly třičtvrtě litrové a některé láhve byly litrové. Pan premiér, známý ve společnosti i jako veliký lakomec, nemohouce se, v příruční komoře, dopočítat je-li dodané víno dodáno skutečně v požadovaném množství, se nesmírně rozčílil ...
... Těžko říci, co bylo příčinou smrti, ministerského předsedy, v příruční komoře ...
... Jisté snad pouze je, že pro jakousi elektrárnu na spalování nekvalitního hnědého uhlí, odkudsi z Mostecka, mělo být dodáváno kvalitní černé uhlí, odkudsi z Ostravska a ministerskému předsedovi se plánovaný obchod, právě z důvodu shora, nevydařil. Náhlá smrt, v příruční komoře Strakovy akademie, zastihla ministerského předsedu dříve než mohla být obchodní záležitost vůbec realizována ...

... Samozřejmě, co by jakási elektrárna zařízená jen a jen na spalování nekvalitního hnědého uhlí, odkudsi z Mostecka, s kvalitním černým uhlím, odkudsi z Ostravska, dělala, že? ...
... Je tohleto, tenhletem výklad právní normy, o vědomém úmyslu nebo je tohleto, tenhleten výklad právní normy, o nevědomé hlouposti? ...

... Sčítat nebo zprůměrovat? ...
... Avšak Lojzka, aniž by si byla neštěstí, které republiku Československou onoho rána postihlo, vědoma, respektive ještě dříve než se smutná zpráva, o smrti ministerského předsedy, k Lojzce donesla, byla onoho rána velice šťastná, protože jeden z jejích dobrých šlófů, jistý Antonín Krátký, úředník ministerstva financí si přednostovi svého úřadu postěžoval, že nevystačí se svým služným, že se svým služným dobře nevyžije, že by potřeboval svoje služné o pětinu vyšší, leč se svým požadavkem u přednosty svého úřadu nepochodil. Přednosta úřadu se vymlouval na různá úsporná opatření, jakési úsporné balíčky či co tohleto mělo být či co tohleto bylo a tak dále a tak podobně. Znáte tohleto nakonec sami, že? Zkrátka a dobře, pan ministr nic svému podřízenému úředníkovi na služném nepřidal, že nyní tohleto nepřichází vůbec v úvahu, odůvodňoval tohleto takhleto. Avšak tohleto by nebyl pan Antonín Krátký nakonec, protože panu Antonínovi Krátkému se přece jen podařilo získat jakési vedlejší zaměstnání kdesi ještě jinde, jímž vydělá ročně sedm miliónů korun a s tímto úhrným příjmem nyní už nejenže vystačí, nýbrž může za rok dokonce uložit šestnáctinu veškerého svého příjmu, přičemž si Lojzku může dovolit, ne už jen jednou týdně jako dosud, nýbrž nyní už denně. A právě z téhleté dobré zprávy se Lojzka, onoho smutného rána, kdy náhlá smrt ministerského předsedu zastihla, radovala. Vesele, více než obvykle, pohybovala onoho rána Lojzka prsty, protože jen tak se po ránu, ve svém žižkovském kumbálu, nejspíš zahřála. "Bába má sice doma kocoura, ale je to takovej utahanej prevít, kterej do mý cimry vleze ráno jenom omylem," pronesla nelichotivě na adresu kocoura svojí kvartýrské a hodíce po obludě střevícem, dívala se nyní zálibně na své prsty, jež si dávala dosud pouze jen jednou za měsíc ošetřovat na pedikůře. Lojzka byla v tom šťastném věku, kdy si mohla pány ještě vybírat. Dávala přednost těm, kteří byli pod párou, protože byla s nimi snadnější práce. Lojzka byla švitorná a ráda se smála. Stávalo se někdy, že pán usnul už při jejím veselém vyprávění, a to bylo pro Lojzku patrně nejlepší. Kdysi dřív se takovému pánovi podívala i do portmonky, ale od té doby, co její kamarádka Mařka za tohleto vyfásla u soudu osm měsíců, se Lojzka rozhodla být ctnostnou a dbát na sebe velice. "A nyní získal Toník vedlejší zaměstnání," usmívala se ...
... Při poslechu hudby z gramodesky svého gramofonového přístroje ...
... "A letos by dokonce mohl být na Vánoce i sníh," radovala se Lojzka upřímně ...
... Z předpovědi počasí z radiopřijímače, který rovněž od Toníka dostala ...
... Vánoce Vánoce přicházejí
zpívejme přátelé
po roce Vánoce Vánoce přicházejí
šťastné a veselé ...
... Proč si děda řícti nedá
tluče o stůl v předsíni
a pak běda marně hledá
kapra pod skříní
naše teta peče léta
na Vánoce vánočku
nereptáme aspoň máme
něco pro kočku ...
... Vánoce Vánoce přicházejí
zpívejme přátelé
po roce Vánoce Vánoce přicházejí
šťastné a veselé ...
... Bez prskavek tvrdil Slávek
na Štědrý den nelze být
a pak táta s minimaxem
zavlažoval byt
tyhle ryby neměly by
maso míti samou kost
říká táta vždy když
chvátá na pohotovost ...
... Vánoce Vánoce přicházejí
zpívejme přátelé
po roce Vánoce Vánoce přicházejí
šťastné a veselé ...

... Jednou v roce na Vánoce
strejda housle popadne
jeho vinou se z nich linou
tóny záhadné
strejdu vida děda přidá
Neseme vám noviny
čímž prakticky zničí vždycky
večer rodinný ...
... Vánoce Vánoce přicházejí
zpívejme přátelé
po roce Vánoce Vánoce přicházejí
šťastné a veselé ...

... A když sní se co je v míse
televizor pustíme
v jizbě dusné všechno usne
k blaženosti mé
mně se taky klíží zraky
bylo toho trochu moc
máme na rok na klid nárok
zas až do Vánoc ...
... Vánoce Vánoce přicházejí
zpívejme přátelé
po roce Vánoce Vánoce přicházejí
šťastné a veselé ...
... Už za necelý měsíc ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010