Od Okresního soudu v Poláčkově ke Krajskému soudu v Hradci Králové a od Krajského soudu v Hradci Králové k Ústavnímu soudu České republiky v Brně

12. listopadu 2012 v 16:26 | Čeněk Jirsák |  11/2012
... Osud zákona o církevních restitucích má nyní v rukou prezident České republiky ...
... Od Okresního soudu v Poláčkově ke Krajskému soudu v Hradci Králové a od Krajského soudu v Hradci Králové k Ústavnímu soudu České republiky v Brně ...
... Začátek ...
... Tři zprávy z teletextu České televize, uvedené již v článku Bengálský tygr a církevní restituce aneb vítejte v Koláčkově, ze čtvrtka osmého listopadu dva tisíce dvanáct nyní, pro lepší přehlednost, překopíruji ...
... Církevní restituce ...
... Když jsme se vyhrnuli z budovy, Ústavního soudu České republiky v Brně, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel, Českou ulicí, k hlavnímu nádraží slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme očumovali, na náměstí Svobody, u kašny, když tu šel pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a nebylo žádných pochybností. Bejval se chtěl pana Lokvence na cosi zeptat, když tu pan Lokvenc zvolal překvapeně: "Kluci, co děláte v Brně?" - "Přijeli jsme do Brna k jednání Ústavního soudu, ve věci církevní restituce z roku dva ticíce třináct, pane Lokvenc," pravil Bejval. "To jsou mi věci?" pronesl pan Lokvenc překvapeně. Avšak Bejval na nic nečekal, "kul železo" dokud je "železo žhavé", jak se říká lidově a příhodně, když byl nyní pan Lokvenc tak neobyčejně komunikativní a hned se ptal: "Prosím Vás pane Lokvenc, co to je pasivní legitimace?" - "A jak jste, kluci, v soudním řízení u Ústavního soudu dopadli?" chtěl vědět pan Lokvenc hned, nebylo žádných pochybností, že je na verdikt, Ústavního soudu České republiky v Brně, velice zvědavý. A tak Bejval, pana Lokvence, nakonec o výsledku jednání, u Ústavního soudu v Brně, informoval. "Kluci, že vy jste kohosi podmázli?" zeptal se pan Lokvenc nevěřícně. "My jsme nepodmázli nikoho!" hájili jsme se, vyslovenému nařčení pana Lokvence, hnedle. Co si to pan Lokvenc o nás vůbec myslí, mysleli jsme si v duchu, avšak neřekli jsme hlasitě vůbec nic. "A zůstali vám, kluci, vůbec nějaké peníze na jízdenky domů," zeptal se pan Lokvenc. Bylo porád vidět, že nám nevěří a porád si myslí, že jsme kohosi kdesi uplatili. "My máme zpáteční skupinovou jízdenku, platnou pro šest osob, na rychlík domů," pravil Bejval. "Takováhle jízdenka neexistuje!" pronesl pan Lokvenc rozhodně. "Kecáte, kluci, věšíte mi bukíky na nos!" nevěřil nám pan Lokvenc. "Nekecáme, pane Lokvenc. Fakticky!" čelili jsme se dalšímu nařčení. A tak Bejval, který byl vedoucím naší výpravy, který měl, právě z tohohletoho důvodu, zpáteční skupinovou jízdenku, platnou pro šest osob, k cestě z Poláčkova do Brna a zpět, u sebe a odpovídal za ni, tak ji panu Lokvencovi ukázal. "Kluci, nespletli se dnes ráno na nádraží v Poláčkově, když vám tuhletu jízdenku prodávali, skutečně jste na tuhletu jízdenku dnes přijeli do Brna" zeptal se nás pan Lokvenc nevěřícně. "Jak tohleto pan Lokvenc myslí, co je zase tohleto?" mysleli jsme si v duchu, avšak neřekli jsme hlasitě zase vůbec nic. "Kouknětě, kluci, na ni!" vrátil pan Lokvenc jízdenku Bejvalovi ...
... Koukáme na jízdenku, já, Tonda Bejval, Petr Bajza, Éda Kemlink, Pepa Zilvar a Karel Páta, jako pitomci. Vždyť jsme si jízdenku kupovali dnes ráno v Poláčkově a přijeli jsme na jízdenku, já, Petr Bajza, Tonda Bejval, Éda Kemlink, Pepa Zilvar a Karel Páta, dnes dopoledne do Brna, nevěříme svým vlastním očím ...
... Na jízdence je zcela čitelně uvedeno, není žádných pochybností o téhleté skutečnosti. Ze skupinové jízdenky, platné pro druhou vozovou třídu rychlíku, pro přepravu šesti osob, je patrno, že tahleta jízdenka byla zakoupena dvanáctého listopadu dva tisíce dvacet dva, v železniční stanici Koláčkov pro cestu do Brna a zpět ...
... "Tenhleten Petr Bajza," řeknu vám co si o něm myslím. Včerejším článkem, respektive dnem publikování včerejšího článku, na blogu jaroslaw.blog.cz, zanikl právní subjekt, okresní město Poláčkov a ještě téhož dne vznikly dva nové právní subjekty, okresní město Koláčkov, se sídlem v Rychnově nad Kněžnou a zbytkové okresní město Poláčkov se sídlem v Moravském Krumlově ...

... Název Koláčkov zvolil Petr Bajza podle Čestmíra Koláčka ze Žiliny, kamaráda Qiorgia (tenhleten tehdy ještě malý kluk neuměl ani slovo italsky, proto italské jméno Giorgio takhleto neúmyslně zkomolil) z Moravského Krumlova, který právě v Moravském Krumlově knížku Karla Poláčka Bylo nás pět poprvé čett. Právě proto tam, právě proto v Moravském Krumlově je sídlo jednoho ze dvou nově vzniklých právních subjektů. V prázdných zámeckých prostorách, v prázdných zámeckých místnostech, kde donedávna byla umístěna díla akademického malíře Alfonse Muchy, expozice jeho známých velkorozměrných pláten nazvaná cyklus Slovanská epopej, kam Petr Bajza, poučen divokou privatizací v první polovině devadesátých let a prvními nájemnými vraždami a tak dále a tak podobně, převedl všechna práva a všechny povinnosti k církevnímu majetku okresního města Koláčkov, dnem sedmého listopadu dva tisíce dvanáct, zaniklého právního subjektu, okresního města Poláčkov, s čímž restituent církevního majetku přece jen nepočítal, restituent církevního majetku se přece jen ještě nepoučil z nedávné historie, čímž se stalo, že všechen církevní majetek zůstal nakonec v nově vzniklém právním subjektu, okresním městě Koláčkov, respektiveve zůstal stále v okresním městě Rychnov nad Kněžnou, zůstal stále na původním místě. Fakticky! O čemž se koneckonců může laskavý čtenář a laskavá čtenářka přesvědčit, třeba ještě i dnes večer na vlastní oči, přímo v okresním městě Rychnov nad Kněžnou ...
... A už jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti dodáváme, že právnímu subjektu, zbytkovému okresnímu městu Poláčkov se sídlem v Koláčkově, byl převeden pouze církevní majetek, jehož celková hodnota činí ... Nyní hnedle nevím! Padesát korun? Či o cosi více? A dále všechna práva a všechny povinnosti k dluhům, jejíchž výše mnohonásobně přesahuje výši převedeného církevního majetku ...
... Od Okresního soudu v Poláčkově ke Krajskému soudu v Hradci Králové a od Krajského soudu v Hradci Králové k Ústavnímu soudu České republiky v Brně ...
... Konec ...
... Z verdiktu Ústavního soudu České republiky, ze dne dvanáctého listopadu dva tisíce dvacet dva, je patrno, že v právní záležitosti, k navrácení církevního majetku je povinný zbytkový právní subjekt, město Poláčkov, se sídlem na zámku v Moravském Krumlově a restituent si tedy měl uplatnit svůj právní nárok, ve smyslu zákona o církevních restitucích, u Okresní soudu ve Znojmě ...
... Samozřejmě, že tohleto všechno shora je fikce ...
... Avšak fikce stojící na reálném základě, fikce stojící na základě osobní zkušenosti z devadesátých let minulého století, která jak se i lidově říká je nepřenosná, hé! ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010