Děvčata Květoslava, Marta, Zdena a Jarka - kamarádky do deště a do nepohody aneb smrt poručíka Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti, jmenoval se Ladislav, která se naštěstí nekonala

15. listopadu 2012 v 12:21 | Pavel Skovajsa |  11/2012
... Dnešní článek nás zavede i do železniční stanice Bílovice nad Svitavou, kde je prvopočátek našeho dnešního příběhu ...

... Ano, lze tohleto i takhleto vyjádřit ...
... Ještě ne dvaceti tříletý hrdina, našeho příběhu, říkejme mu nyní Paolo Vittorio, prvním jménem po svém otci, druhým jménem po svém pradědovi, cestuje osobním vozem z nedaleké obce u Bílovic nad Svitavou do Brna, když tu praví: "Potřebuji se ještě zastavit na nádraží. Bude tohleto jen chvilka," slibuje. Řidič plně obsazeného osobního vozu přejíždí most přes řeku Svitavu a odbočuje, v intencích Paola Vittoria, vlevo směrem k nádražní budově. Poté Paolo Vittorio mizí ve dveřích nádražní budovy. Protože se dlouho nevrací, tak posádka začne Paola Vittoria na nádraží hledat. Od výpravčího železniční stanice se dozvídá, že mladík shodného popisu nastoupil v poslední chvíli do právě odjetého vlaku směrem do Brna-hlavního nádraží. I pokladní si na Paola Vittoria vzpomene: "Právě jsem zavírala okénko pokladny, v poslední chvíli jsem mu ještě jízdenku, do Brna-Židenic, prodala," dozvídá se překvapená posádka osobního vozu i tohleto. "Nevím zda-li vlak ještě stihnete, mladíku," informuje posádku osobního vozu ještě dále, onen pátek dvacátého šestého července odpoledne, ona dobrá žena-železničářka ...
... Rozhodnutí Paola Vittoria bylo klíčové ...

... Více se laskavý čtenář a laskavá čtenářka dnes již nedozví ...
... Avšak cosi málo ještě nakonec přece jen ...
... Náhoda tomuhle takhleto chtěla či osud tomuhle takhleto chtěl, že i smrt poručíka Ladislava, říkejme mu takhleto, jmenoval se, tenhleten horlivec v plnění služebních povinností, takhleto skutečně, Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti ve V. se naštěstí, v kolejišti železniční stanice ve V., nekonala ...
... No, naštěstí! ...
... Co je vlastně štěstí? ...
... "Vzpomínám si na událost, která se stala v Brně, necelý rok před událostí v Bílovicích nad Svitavou," vyprávěl Paolo Vittorio už kdysi před léty. Tehdy mě v Brně, bydlel jsem již několik týdnů single ve svém vlastním jednopokojovém bytě, navštívil brněnský kriminalista. Vzhledem ke skutečnosti, že mě nezastihl doma, tak nechal v domě vzkaz, abych za ním přišel na jeho pracoviště. Když jsem za ním, na jeho pracoviště, přišel, tak jsem se dozvěděl více. "Přišel dálnopisem požadavek kriminalistů ze Vsetína, abyste byl rovněž ve věci vyslechnut," sdělil mu kriminalista. "Tomuhletomu jsem rozuměl. Patrně, aby vyšetřování příčiny či příčin a všech dalších příčinných i nepříčinných okolností smrti osoby, kterou kriminalisté ze Vsetína tehdy vyšetřovali, bylo úplné, tak bylo pro kriminalisty ze Vsetína patrně nutné či nezbytné, abych byl ve věci rovněž vyslechnut. Samozřejmě, že mi v hlavě proběhl snad celý film, když jsem se o smrti dozvěděl," vyprávěl Paolo Vittorio už kdysi před léty. "Co vám mohu k tomuhle říci?" zeptal se, Paolo Vittorio, kriminalisty asi takhleto. "Nic o tomhletom nevím, znám jen obsah soudního rozsudku z počátku padesátých let (minulého století, poznámka autora), četl jsem tenhleten soudní rozsudek v Moravském Krumlově, když mi bylo dvanáct let, v naší rodině tohleto vždycky bylo a dodnes tohleto je úplné tabu." (Paolo Vittorio tehdy neměl a dodnes ještě nemá jedinou informaci, která by pocházela od jeho biologických rodičů, poznámka autora). "Bude nejlépe, když uvedete všechno co víte," odpověděl kriminalista klidně, který s Paolem Vittoriem soucítil. "Sedli jsme si v klidu a uvedl jsem všechno co jsem věděl, nebylo tohohletoho mnoho, téměř nic, poté kriminalista všechno sepsal do protokolu, který byl zcela v pořádku, který jsem podepsal, s tím, že už budu mít od všeho jednou a navždy pokoj, což se rovněž stalo, respektive už nikdy nikdo nežádal v téhleté věci ode mne vůbec nic, už nikdy nikdo nežádal v téhleté věci ode mne žádné informace! Přece jen výstižnější je vyjádřit tohleto takhleto ...

... Samozřejmě, tohleto co jsem nyní znal já a brněnský kriminalista, tak znala i další osoba, s trvalým bydlištěm v kraji shora, které jsem důvěřoval. Cena, kterou jsem za tuhletu svoji důvěřivost zaplatil, byla příliš vysoká, mohl jsem dokonce přijít i o život, avšak nestěžuju si," vyjádřil se už kdysi před lety Paolo Vittorio ...
... Vzpomínám si, že tehdy ještě uvedl asi tohleto ...
... "V mém životě sehrály velikou roli různé náhody. Nevěřím v boha, avšak věřím v nekonečnost vesmíru, věřím že je cosi mezi Zemí a nebem, nad čím se lidský rozum pozastavuje, věřím že je cosi mezi Zemí a nebem, co vysvětlit, respektive vyprávět, jen tak hned komusi, nelze!" ...
... K tomuhle vám ještě řeknu, že v měsíci srpnu, sedm let a jeden měsíc po události v Bílovicích nad Svitavou, nebyl tohleto Paolo Vittorio, tohleto byl jeho právní zástupce-jeho advokát, který tohleto v zastoupení Paola Vittoria učinil, respektive písemně požádal příslušný soud o soudní ochranu svého mandanta, Paola Vittoria ...
... Což se i stalo, leč ne dostatečně účinně, s ohledem i na dobu kdy se tohleto dělo ...
... "O dva roky později jsem požádal příslušný soud, respektive příslušného soudce, o soudní ochranu sám," uvedl, už kdysi před léty, Paolo Vittorio ...
... Paolu Vittoriovi se dostalo, už kdysi před léty, soudní ochrany celkem třikrát ...
... Pravda, tohleto všechno se stalo, respektive příběh se odehrál ...
... Ještě v bývalém Československu ...
... Za starého totalitního komunistického režimu ...
... "Někdy se mi zdá, že dnes může být tohleto ještě i horší," dodává, Paolo Vittorio, tohleto ke svému příběhu nakonec ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010