Válečný rok 1944 na Slovácku aneb smrt Mirka a jeho psa Rexe

13. října 2012 v 23:45 | R. Moser |  10/2012

... Cestou do Luhačovic vám příběh, o bratrancích Jirkovi a Mirkovi, dopovím ...

... Jel bych, do Luhačovic, přes Bratislavu ...
... Jel bych přes Slovenskou republiku ...

... Avšak musím se ještě dříve zastavit ve dvou obcích na Hodonínsku ...

... Pojedeme tedy, do Luhačovic, přes Břeclav ...
... Pojedeme tedy přes Českou republiku ...

... Mladý muž, tehdy ještě z Vyškova ...
... Dále jen Pavel ...
... "Na tohleto přišel, v roce tisíc devět set sedmdesát osm, Pavel," řekl mi doktor Joseph Kleinstück. "V Luhačovicích bývaly, Richarde, už za první rebubliky, dva hotely podobného názvu," informoval mě ...
... Velký hotel "Smetana" ...
... A menší hotel "Smetanův dům" ...

... V roce, kdy Pavlův dědeček odjížděl do Ameriky ...
... Tak byly oba hotely v Luhačovicích, jak velký hotel "Smetana", tak menší hotel "Smetanův dům" v provozu, říkám si ve voze, už cestou, z druhé obce na Hodonínsku, do Luhačovic ...
... A pomalu ...
... Ale přece jen, mi tohleto celé začíná ...
... Docházet ...
... Rexi, oni se znali! ...
... Jsem překvapen ...
... Můžeš si pustit melodii ...
... Ať ti cesta do Luhačovic ...
... Ubíhá příjemněji ...
... Když si Pavel přečetl, na soudním předvolání, jméno a příjmení paní soudkyně, předsedkyně senátu, Městského soudu v Brně, tak se téhleté náhodě pousmál, neboť paní soudkyně se jménem jmenovala shodně jako Pavlova brněnská teta a příjmením se jmenovala shodně jako Pavlova brněnská babička ještě za svobodna, maminka jeho maminky ...
... Paní soudkyně, která stanovila termín soudního jednání na pondělí jedenáctého prosince tisíc devět set sedmdesát osm, měla tedy příjmení Pavlovy brněnské babičky, které měla Pavlova brněnská babička ještě za svobodna, raději, pro větší jistotu, vypíšu tohleto ještě jednou takhleto ...
... Druhého dne ...
... Od brzkého rána - od začátku, do pozdního večera - do konce ...
... Byl Pavel na domácí zabijačce ...
... V obci na Vyškovsku ...
... O soudním jednání shora se na domácí zabijačce hovořilo ...
... V roce tisíc devět set osmdesát jedna si "Fantomas" zařádil ...
... V Československu ...

... Na Okresní prokuratuře ve Vyškově ...
... Respektive v Pavlově životě! ...

... Dále jen Fantomas ...
... Na Okresní prokuraturu ve Vyškově přicestoval Fantomas ...
... Ve čtvrtek dvacátého devátého ledna tisíc devět set osmdesát jedna ...
... V pozdních odpoledních hodinách z Brna ...
... Pavel si myslel, že, na Okresní prokuratuře ve Vyškově, omdlí, když se jméno a příjmení vyšetřovatele Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ...
... Okres Vyškov byl ve výčtu okresů, respektive v razítku vyšetřovatele rovněž uveden. Vyšetřovatel se jménem jmenoval shodně jako Pavlův brněnský dědeček a Pavlův brněnský strýček a příjmením se vyšetřovatel jmenoval, na Pavla šly mrákoty, shodně jako Pavlova brněnská babička, ještě za svobodna, respektive vyšetřovatel shora měl shodné příjmení Pavlovy brněnské babičky, které Pavlova brněnská babička měla ještě za svobodna, raději, pro větší jistotu, vypíšu tohleto ještě jednou takhleto. Dále už do rodokmenu nepůjdeme, protože tohleto je, k pochopení případu Fantomas, zcela dostačující, alespoň podle mého názoru ...

... "Tohleto by mohl být její manžel!" vzpomněl si hned Pavel na soudkyni shora ...
... Vyšetřovatel shora, kterému Pavel už nikdy neřekl jinak než Fantomas nejen že nic nezjistil, neboť v jeho protokolu jsou uvedené úplné nesmysly, vyložené pitomosti, alespoň řečeno slovy prokurátora v přezkumném řízení. "A kde jste v Brně byl a s kým jste se v Brně sešel," zeptal se Fantomas například, na Okresní prokuratuře ve Vyškově, Pavla. Byla to nutná obhajova, Pavel dělal co uměl, Pavel dělal co znal. "Nevím jak se tahleta restaurace jmenuje, pane doktore," uvedl například Pavel a uvedl kde se restaurace v Brně nachází. "Aha, tak tam!" věděl patrně hned název restaurace Fantomas. "A s kým jste tam byl, s kým jste se tam sešel," zeptal se například Fantomas, chtějíce patrně zjistit skutečný stav věci a tak dále a tak podobně. Tohleto je přece jasné, na tohleto by přišel snad každý vyšetřovatel, na tohleto by přišel snad každý soudce. Pavel nechtěl do trestního řízení nikoho "zatahovat", v protokolu Fantomase se nevyskytují žádná jména, tohleto bylo takhleto a později se tohleto vědělo i ve Vídni ...
... Pokud by Pavel ve vazební věznici v Brně, běhen šedesáti tří dnů věznění, respektive během šedesáti tří dnů držení ve vyšetřovací vazbě, například přirozenou smrtí, zemřel (i mladí a zdraví lidé umírají náhle, zcela nečekaně, například i sportovci, fotbalisté, hokejisté a tak dále a tak podobně), tak by se všichni divili, pokud by protokol Fantomase četli, pokud by se obsah protokolu Fantomase provalil na veřejnost. "Pavel, mladý a zdravý člověk a zemřel ve vazební věznici v Brně!?" vznikly by zcela jistě fámy. "Vždyť na žádném místě, z těhletěch všech míst v Brně, uvedených v protokolu Fantomase být nemohl, vždyť byl tady, s námi. Fakticky! ...
... Tohleto bude zcela jistě jinak, tohleto může být a patrně tohleto i bude jakási policejní a jakási justiční čertovina," bylo by patrně všem tohleto jasné ...
... Avšak pojďme už k dnešníku příběhu z knížky a vyšetřovatele Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... Fantomase který šel, ostatně tak jako tehdy mnoho jiných osob, v tomhletom nebyl Fantomas tehdy zcela jistě sám, cestou nejmenšího odporu a hrdinstvím právě nevynikal ...
... Nechme, alespoň nyní, prosím, tohohletoho Fantomase, který byl v době přezkumného řízení, vedeného v letech tisíc devět set devadesát dva až tisíc devět set devadesát čtyři, hlavním městským prokurátorem v Brně, a který provedl výslechy svědků v trestním řízení pět dní před ustanovením Pavlova ex offo advokáta, kterého mimochodem Pavel v trestním řízení neviděl, natož, aby s ním či vůbec s jiným advokátem v přípravném řízení vůbec hovořil, už na pokoji, alespoň s tím, že se k němu, ještě možná vrátíme ...

... Avšak myslím si, přece jen, že už spíše ne ...
... Dobrý den, přátelé, brněnská hantýrka, takzvané brněnské hantec, obohatila slovesem "tunelovat" i češtinu: "Ufachčit na někoho tunel" neznamená nic jiného než "Udělat na někoho podraz"...
... Brněnská hantýrka ...
... Lapl kéma jistou hajfu na roli
pustil do ní rum a stehno husí
dyž nepude tak že prej ju vosolí
voprůbovat její šortky musí
vařila že hodí čučku k Rajtrovi
vrkal na ňu "nejeď křivý války"
mně ty jódly magnetboxu nehoví
za lampu tam dostanu kus chálky
tak to chtěla zaparkovat v Boleru
vrkal že se lepí mastný vlezný
za ty pašky spaříme se na kéru
já vegetuju na sólovce v Lesný ...
... Brněnská hantýrka, brněnská hantýrka
tu každej kéma zná
brněnská hantýrka, brněnská hantýrka
jest mluva kouzelná ...

... U Katovny vyplivla je šalina
tak si pískli čórovanó kóřku
nabalit koc na roli je malina
a sósedi snad nevyšijó bóřku ...
... Brněnská hantýrka, brněnská hantýrka
tu každej kéma zná
brněnská hantýrka, brněnská hantýrka
jest mluva kouzelná ...
... Na shledanou, v sobotu dvanáctého března dva tisíce pět, s Pavlem a s Květou, v Praze, přátelé. Mohu slíbit, že naše setkání ...
... Zvovu opakuji, v sobotu dvanáctého března dva tisíce pět v Praze ...

... Bude příjemné ...
... Válečný rok 1944 na Slovácku aneb smrt Mirka a jeho psa Rexe ...
... Ke kapitole nazvané "Odplata za zradu", která začíná na straně tři sta jedna ...
... Začátek opisu z knížky ...
... Kretscher si v tom zmatku první vzpomněl na hocha na seníku. Pokousán a poškrábán od Rexe, s prokousnutým předloktím na ruce, rozběhl se jako nepříčetný a hnal se k žebříku. Německé kletby a nadávky mu lítaly z úst. "Jedeš dolů, bolševiku! Už ať jsi tady, ty spratku!" křičel nenávistně nahoru a zahrozil chlapci pistolí. Jednoho ptáčka z toho bolševického hnízda budeme mít hned na místě, myslil si. Mirek stál do té chvíle jako přikovaný. Nemohl odtrhnout oči od hrůzné podívané. Tamhle bijí tatínka! Na zemi leží jeho věrní psi. Rex ještě chňapá zakrvácenou tlapou do vzduchu a trhá zadními běhy. Lejdyna, Mirkův miláček, již se nehýbe. Za chvíli budeme všichni mrtvi, proběhlo chlapci myslí a kdesi na zádech ho zamrazilo. Když na něj Kretschmer zařval, lekl se a couvl o krok zpět. Přece se nenechá zabít! Uteče! Obrátil se, zvedl nohu. Rychle za sebou zapraskalo zezdola několik výstřelů. Mirek cítil, jak mu projíždí něco žhavého po stehnech, po zádech. Teď - teď mu to vyrazilo dech. Noha, na níž stál, se podlomila. Když padal, to již nevěděl o ničem. Vidíš? ozval se v nitru statkáře Dražila studený, řezavý hlas. Tak ti odplácejí ti, kterým jsi zradil švagra, sestru a synovce. Tak odplácejí ti, před nimiž ses hrbil, ačkoli jsi měl proti nim bojovat. Studené kapičky potu mu vystoupily na čele. Ledovýma rukama ho objala hrůza. Pobledlý, roztřesený kráčel k mrtvému synovi. Něco se v něm lámalo, křičelo. Ten strašný hlas, který nemohl umlčet, v něm křičel, vysmíval se mu a říkal: Vidíš? Odplata za zradu, za zbabělost! Na okamžik, ale vskutku jen na okamžik, ztichli i němečtí vojáci. "Zavraždili jste nevinné dítě!" řekl dutě Dražil. "Tohle je můj syn." Hlas, který se mu vysmíval, hlas svědomí bušil do spánků, že to málem slyšeli i nacisté: "Odplať jim také! Vzmuž se a bij! Bij hlava nehlava! Bij tu havěť, která přišla vyplenit naši zem. Smyj ze sebe hanbu zrady, pomsti smrt svého syna! Buď aspoň ve smrti mužem! Mužem! Pozvedl obě pěsti. Vlastně ne. Ten naléhavý hlas svědomí mu je zvedl vysoko nad hlavu. Tak vysoko, že nejblíže stojící esesák uskočil a namířil na něj ze strany pušku. Dražil, statkář, který chtěl s německými fašisty vycházet po dobrém, legionářský oficír, jenž kdysi dovedl ubít ruského komunistu, ruce bezvládně spustil. "Nechte mě, prosím vás, nechte mě! Vždyť já vám nikdy nic neudělal," zaskuhral v pláči, sepjal ruce a poklekl před fašistickými okupanty. Potom se zhroutil vedle ubitého statečného Rexe ...
... Konec opisu z knížky ...
... Válečný rok 1944 na Slovácku aneb smrt Mirka a jeho psa Rexe ...
... Ende .....
TOPlist



 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010