Sobota 12. března 2005 - setkání s "Fantomasem" v Praze

21. října 2012 v 1:30 | R. Moser |  10/2012
... Ještě dříve než si povíme o slíbeném setkání Pavla a Květy s "Fantomasem" v Praze, v sobotu dvanáctého března dvatisíce pět, pusťme si, prosím, video a řekněme si jaký byl Jurášek čtenář ...
... Američan ve Štatlu ...
... Yesterday ...
... Jsem letěl ...
... Z New Yorku ...
... Rovnó na Mallorku ...
... Pilot lapl hlášku ...
... Větrno ...
... Dal veksl na Brno ...
... Jak sem špízl dole Slatinu ...
... Vzpomněl jsem rodinu ...
... Pavlův dědeček tady studoval na České vysoké škole technické, odbor chemického inženýrství, a první státní zkoušku vykonal dvacátého devátého října tisíc devět set dvacet šest, což je doloženo "Vysvědčením o státní zkoušce" ze dne dvacátého devátého října tisíc devět set dvacet šest, které je opatřeno úřední ověřovací doložkou Rektorátu české vysoké školy technické v Brně ze dne osmého listopadu tisíc devět set dvacet šest, a které má Pavel doma ...
... Více vám nepovím ...
... Respektive zatím ...
... Ať vám to je a nebo néni k lochecu
everyday drtím velkou bichlu hantecu ...
... S tím došprechtíš se klidně všady na světě
jinak seš jako kůl na cizí planetě ...
... Ať vám to je a nebo néni k lochecu
everyday drtím velkou knihu hantecu ...
... A jako každej jinej dědůj pagátl
pomalu Ameriku měním na Štatl ...
... V USA ...
... Tam dolů vod shora ...
... Nenandeš kocóra ...
... Škaredý só ...
... A nic neznajó ...
... Do všeho kafrajó ...
... A můj fotr měl kliku šílenó ...
... Potkal se s Boženó ...
... Její familia byla z Ivančicka ...
... Co mohl chtět vic ...
... Ať vám to je a nebo néni k lochecu
everyday drtím velkou bichlu hantecu ...
... S tím došprechtíš se klidně všady na světě
jinak seš jako kůl na cizí planetě ...
... Ať vám to je a nebo néni k lochecu
everyday drtím velkou bichlu hantecu ...
... A jako každej jinej dědůj pagátl
pomalu Ameriku měním na Štatl ...
... Baby jak fajnový počasí ...
... Sama mě ...
... A našla si ...
... Hantecem jak bičem mrskala ...
... A tím mě získala ...
... Jezdí pré s matkó ...
... Z Bitýšky ...
... Na šífu pro šišky ...
... A musím někde sehnat picykl ...
... A valit na prygl ...
... Ať vám to je a nebo néni k lochecu
everyday drtím velkou bichlu hantecu ...
... S tím došprechtíš se klidně všady na světě
jinak seš jako kůl na cizí planetě ...
... Ať vám to je a nebo néni k lochecu
everyday drtím velkou knihu hantecu ...
... A jako každej jinej dědůj pagátl ...
... Pomalu Ameriku měním ...
... Na Štatl ...
... Začátek opisu z knížky ...
... Z kapitoly nazvané "Jak je to s velkými?", která začíná na straně dvacet dva se dozvídáme, mimo jiné, jaký byl Jurášek čtenář ...
... Mařka se rozešla se Štěpánkou na stejném místě, kde se před chvílí loučili Jurášek s Frantou. Štěpka se přidružila k ostatním dětem z Michalic. Mařka pospíchala za Benadou. Dostihla ho brzy. Loudal se pomalu cestou a v duchu přemýšlel, zda dnes táta konečně splní svůj slib. Prosil ho již před týdnem, aby mu vyřízl z duralu dvě třílisté vrtule k jeho dvoumotorovému modelu. Hned taky předložil nákres s přesně okótovanými rozměry. "Ale jenom zhruba vyříznout," připomínal, ještě než otec projevil vůbec ochotu vrtule opatřit. "Profily si vypiluji sám. A ať jsou přesně sedm milimetrů silné." - "Počkej, počkej," zatřepal mu Benada rukou před obličejem. "Poroučíš, a já ještě nevím, mám-li to udělat. Vždyť je to zakázáno!" - "Dovol, tati!" protáhl Jurášek obličej. "Přece se jich nebojíš! V neděli jsi říkal, že by tu vaši Autorbu i s Krautilem (Autorba je název závodu (továrny) a Krautil je jméno majitele závodu (továrny)-továrníka, poznámka autora) měl vzít čert." - "To jsem říkal?" opáčil ostře a zadíval se na syna zkoumavým pohledem. "To ses asi přeslechl. Vůbec si v poslední době nějak všechno pleteš." - "Tak, možná ... třeba jsem tomu nerozuměl," ustupoval Jurášek a ohlédl se po matce, která se nad nimi s úsměvem zastavila. "Ale tys, mami, říkala, že je stejně brzy strýc Josef sprovodí ..." Poslední slova mu uvázla v hrdle. Viděl, jak z matčiny tváře mizí úsměv a jak se rodiče podívali po sobě. Benadová se zatočila s chlapcem po kuchyni a rozesmála se: "Ach, mám já to syna šamšulu! Všechno poplete, všechno převrátí. Vždyť já mluvila o strýci z Brna, který bude topit koťata. Co ty si hned všechno nepřidáš! Pálí se mi cibulka, honem ji zamíchej." Vstrčila chlapci do ruky vařečku, mrkla okem po mužovi a už vyprávěla o dědečkovi, který dnes psal, že už je to s jeho nemocí lepší. Benada složil výkres do kapsy a vyšel na dvůr nasekat dříví. Jurášek to pokládal za tichý souhlas. Vrtulky budou. Možná že právě dnes, usmívá se do myšlenek a pohání pohání před sebou špičkou boty kámen. Najednou ho kdosi vyrušil z přemýšlení a čísi hlas mu houkl do ucha: "Bum! Čobák (Čobák je přezdívka učitele, poznámka autora) je trefený!". Uskočil, ohledl se a Mařka mohla dostat štulec, kdyby nebyla skočila přes příkop a nedala se na útěk. Chvíli se honili rozpustile brambořištěm, pak se zastavili, Mařka se přitočila k Juráškovi a řekla uznale: "Provedli jste to ohromně. Nikdy bych to do vás neřekla." - "Co ... my? Ty myslíš ..." Jurášek se zakoktal a zarděl. Hned se však vzpamatoval a řekl uraženě: "Dovol, co si myslíš?" - "Tak to jste nebyli vy dva s Frantou? Škoda! Já myslila, jací jsou ve třídě hrninové," řekla zklamaně a po očku Juráška pozorovala. Zavrtěl sebou jako chycený vlček. Rozhodlil ruce, pohnul rty, ale pak vykročil rychleji k domovu. Taková zvědavá holka! myslil si. Jenomže já hned tak nenalítnu na její návnadu. Ne, že by Mařce nevěřil. Zdálo se mu jen nedůstojné svěřovat se s tajemstvím děvčeti. "Tak se nezlob," řekla Mařka, když s ním vyrovnala krok. "Copak je to něco zlého, když jsem myslila, že jsi odvážný?" Tohle ho trochu usmířilo. Podíval se po ni vlídně, zahlédl její zklamaný objičej a taktak, že se neprořekl. Tajemství však nebylo jen jeho, nemůže nic říci. Přál si, aby Mařka chvíli vyprávěla, co si o všem myslí, a trochu je pochválila. A Mařka skutečně věrohodně předváděla Čobákův úůek, jeho útěk i srážku s ředitelem u tabule. Juráškovi cukalo v koutcích úst. Nevydržel a rozesmál se také. Zarazil se však, když řekla, jak to bude doma předvádět otce a sourozencům. "Ty o tom budeš doma vyprávět?" vyhrkl. "Ty ne?" Mařka se přestala smát a olízla pootevřené rty. Tak přece oni, řekla si v duchu. "Proč bys o tom neřekl?" Stejně se to vaši dovědí a mohli by si myslit, žes to nastrojil ty," utrousila lstivě. Jurášek znovu zčervenal a už se celou cestu nezasmál. Odpovídal jednoslabičně, zpomaloval krok a v duchu přemýšlel. Mařka má pravdu, mlčet nemůže. Když však bude vyprávět, táta jistě pozná, že v tom měl prsty. Nebo se zeptá. Může mu potom lhát? Nemůže, nikdy mu nelhal. Bude muset s pravdou ven, rozhodl se a hned se mu trošinku ulevilo. Rozloučil se s Mařkou a pelášil přes vesnici. Táta však doma nebyl, přestože v sobotu chodíval z práce již v poledne. S maminkou také nebyla žádná řeč. Končila velký úklid a byla ráda, když jí dali všichni pokoj. Jurášek si tedy jako obvykle vzal oběd, v nestřeženém okamžiku vylovil z cukřenky dvě bílé kostky a uklidil se do své komůrky. Vypracuje všechny úkoly, ještě než se táta vrátí. Bude to polehčující okolnost, kdyby se rozlobil na jeho vynalézavost s Čobákem. Už se setmělo, když otec přišel. Jurášek seděl v kuchini a dočítal Vernův "Tajuplný ostrov". Taková ponorka, myslil si, to by nebylo špatné. Vyjeli by s Frantou na moře a německé válečné lodi by lítaly pod jejich torpédy jako krabičky sirek. Otec, vysoký čtyřicátník, byl dnes nějak nahrbený. Chodil sem tam po kuchyni a mračil se. Jurášek listoval v knize a uvažoval, čím začít. Čobákem nebo vrtulemi? Začal přece jen o letadle. Že by mohl ty vrtule zítra v neděli (v době ve které se Juráškova dobrodružství odehrávají bylo i sobotní školní vyučování, poznámka autora) vypilovat. "Ale vždyť už je mám," zabručel otec neochotně. "Jenom nevím, kam jsem je i s tím výkresem založil. Myslíš, že mám na starosti jen tvé hračky?" Sáhl bezmyšlenkovitě do kapsy, pohlédl na hodiny a z ničeho nic popadl matčiny kuchyňské nože a vyšel ven. Za chvíli bylo slyšet z přístěnku vedle kůlny hučení elektromotorku. To už na mne zase zapomněl, myslil si chlapec smutně a převrátil několik listů. "Bude brousit nože, potom začne čistit kolo a já musím čekat. Sojka mohl v pondělí koukat." Maminka přisedla na chvíli ke stolu a vyptávala se na obsah knížky. Tyto chvíle Jurášek míval rád. Mohl mámě ukázat, že není obyčejným čtenářem, který hltá stránku za stránkou a nakonec neví, co četl. Rád mamince vyprávěl každou kapitolu a ještě kousek toho, co by dělal v podobných situacích. Nakonec jej musela matka vždy přerušit, protože vyprávění nebralo konce. Dnes bylo přerušení příjemné. Na kamnech se kouřilo z velkých hrnců vody a z komory přinesla matka plechovou vanu. Když se Jurášek dosyta vyčvachtal, vydrhl a matka ho přikryla peřinou, vzpomněl si najednou na otce. Vždyť motorek už dávno ztichl, a táta nejde. "To víš," zabručela Benadová nevrle, "spravuje zase ten svůj bicykl. To se s tím bude vrtat do půlnoci." V Benadově dílničce skutečně leželo rozmontované kolo. Otec tu však nebyl. Chlapec políbil matku na dobrou noc, několikrát se převrátil v posteli a ještě v polosnu zalitoval, že se táta nemůže zúčastňovat takových napínavých dobrodružství, jaká dnes zažil on s Frantou. Ponocný Jakoubek procházel Véskou, troubil desátou, ale to Jurášek nevnímal. Nemohl slyšet ani údery věžních hodin v městečku, kam chodil do školy. Slyšel je však dobře jeho otec. Stál v hlubokém úvozu před městem, v polích, opíral jízdní kolo o břeh a zapínal si blůzu starých záplatovaných montérek. Najednou zlostně zabručel. V kapce našel třílisté vrtule, zabalené do Juráškova výkresu. "Jsem to hlupák! Hrom aby do toho ... Taky jsem je mohl klukovi už dávné dát." Nad úvozem něco zašramotilo. Benada se skrčil k zemi, zastrčil balíček do kapsy a rázem na něj zapomněl. Ani nedýchal. Nic se však už nepohnulo. Snad zajíc, pomyslil si. Vyšel z úvozu, přešel napříč několik polí a zastavil se nedaleko závodu Autorba na mezi, porostlé pásem planých trnek. Strčil kolo do křoví, chvíli naslouchal a shrben se plížil až ke zdem továrny. Chodíval sem každý den, jenomže z opačné strany bránou do práce. Teď zůstal nepohnutě ležet v brázdě. Z městečka sem dolehlo pískání lokomotiv, hukot vlaků i aut a na věži odbíjely hodiny své řtvrti. V polích za továrnou byl klid. Jen chvílemi pípl pták a tiše přeběhl zajíc. Odbilo jedenáct. Benada se protáhl, rozhlédl se a sáhl po cigaretách. Hned se vzpamatoval a tiše se usmál. Tohle nebyl pták ...
... Benada rozpoznal proti obloze dvě postavy ...
... Pokračování ...
TOPlist



 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010