Středa 22. srpna 2012 - "Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze!" aneb směnka

22. srpna 2012 v 11:24 | Jurášek Benada |  Prázdniny
... Středa 22. srpna 2012 ...
... "Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze!" aneb směnka ...
... "Půjdu do kavárny, Švejku, kdyby někdo přišel, ať počká!" ...
... Prohlásil polní kurát Otto Katz ...
... Asi za hodinu přišel šedivý starší pán, přímého držení těla a přísného pohledu. Z celého jeho vzezření čišela urputnost a zloba. Díval se tak, jako by byl poslán osudem zničit naši bídnou planetu a zahladit její stopy ve vesmíru. Řeč jeho byla drsná, suchá a přímá: "Doma! Že šel do nějaké kavárny? Že mám počkat? Dobrá, budu čekat až do rána. Na kavárnu má, ale dluhy platit, to nikoliv. Kněz, fujtajxl!" odplivl si v kuchyni. "Pane, neplivejte nám tady!" ozval se Švejk, dívaje se se zájmem na cizího pána. "A ještě jednou si odplivnu, vidíte, takhle," řekl tvrdošíjně přísný pán, plivaje po druhé na podlahu, "že se nestydí. Vojenský duchovní, hanba!" - "Jste-li vzdělanej člověk," upozorňoval ho Švejk, "tak si odvyknete plivat v cizím bytě. Nebo myslíte, že když je světová válka, že si můžete všechno dovolit? Máte se chovat slušně a ne jako votrapa. Máte jednat jemně, mluvit slušně a nepočínat si jako rošťák, vy jeden pitomej civilisto." Přísný pán vstal ze židle, počal se rozčilením třást a křičel: "Co si to vy opovažujete, já že nejsem slušný člověk, co tedy jsem, mluvte ..." - "Hajzlík jste," odpověděl Švejk, dívaje se mu do očí, "pliváte na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo někde ve veřejné místnosti. Pořád jsem se divil, proč tam všude visejí cedulky, že plivat na zem se zakazuje, a teď vidím, že je to kvůli vám. Voni vás asi všude musejí moc dobře znát." Přísný pán počal měnit barvu v obličeji a snažil se odpovědět přídavkem nadávek adresovaných na Švejka i na polního kuráta. "Jste hotov se svým řečněním," otázal se klidně Švejk (když padlo poslední "lumpové jste oba, jaký pán, taký krám"), "či chcete to ještě nějak doplnit, než poletíte se schodů?" Poněvadž přísný pán se již tak dalece vyčerpal, že mu na mysl nepřišla žádná hodnotná nadávka, a proto se zamlčel, považoval to Švejk za to, že by čekal marně doplňků. Otevřel tedy dveře, postavil si přísného pána do dveří obličejem na chodbu ...
... A za takový shoot by se nestyděl ani nejlepší hráč mizinárodního mistrovského fotbalového mužstva. A za přísným pánem se nesl na schody Švejkův hlas: "Po druhý, když jdou někam mezi slušný lidi na návštěvu, tak se taky chovají slušně." Přísný pán chodil dlouho pod okny a čekal na polního kuráta. Švejk si otevřel okno a pozoroval ho. Konečně se host dočkal polního kuráta, který ho odvedl do pokoje a posadil naproti sobě na židli. Švejk mlčky přinesl plivátko a postavil před hosta. "Co to děláte, Švejku?" - "Poslušně hlásím, pane feldkurát, že už tady byla s tím pánem malá nepříjemnost kvůli plivání na podlahu." - "Opusťte nás, Švejku, my máme mezi sebou něco vyřizovat." Švejk zasalutoval. "Poslušně hlásím, pane feldkurát, že vás vopouštím." Odešel do kuchyně a v pokoji vedl se velice zajímavý rozhovor. "Vy jste si přišel pro peníze za tu směnku, nemýlím-li se?" otázal se polní kurát svého hosta. "Ano, peníze, které jste si ode mne ráčil vypůjčit na první tři splátky druhého pilíře důchodové reformy a doufám ..." Polní kurát vzdychl. "Člověk přichází častokrát do takové situace, že mu zbývá jedině naděje. Jak krásné je to slůvko doufej" z toho trojlístku, který povznáší člověka z chaosu života: víra, naděje, láska." - "Já doufám, pane polní kuráte, že obnos ..." - "Zajisté, ctěný pane," přerušil ho polní kurát, "mohu ještě jednou opakovat, že slovo doufat posilňuje člověka v jeho zápase se životem. I vy neztrácíte naděje. Jak je to krásné míti určitý ideál, být nevinným čistým tvorem, který půjčuje peníze na směnku a má naději, že dostane včas zaplaceno. Doufat, neustále doufat, že vám vyplatím tisíc dvě stě korun, když mám v kapse necelých sto." - "Vy tedy ..." zakoktal se host. " Ano, já tedy," odpověděl polní kurát. Obličej hostův nabyl opět urputného a zlostného výrazu. "Pane, to je podvod," řekl vstávaje. "Uklidněte se, ctěný pane ..." - "Je to podvod," křičel tvrdošíjně host, "zneužil jste mé důvěry." - "Pane," řekl polní kurát, "vám rozhodně prospěje změna vzduchu. Zde je příliš dusno. Švejku, volal do kuchyně, tento pán si přeje vyjít na čerstvý vzduch." - "Poslušně hlásím, pane feldkurát," ozvalo se z kuchyně, "že jsem toho pána už jednou vyhodil." - "Opakovat!"zněl rozkaz, který byl proveden ...
... Rychle, bystře a krutě. "To je dobře, pane feldkurát," řekl Švejk, když se vrátil z chodby, "že jsme to s ním skoncovali dřív, než nám zde vyvedl nějakou výtržnost. V Malešicích byl jeden šenkýř, písmák, který na všechno měl citáty z Písma svatýho, a když někoho bral bejkovcem, vždycky říkal: "Kdo šetří metly, nenávidí syna svého. Ale kdo ho miluje, včas jej tresce, já ti dám, prát se mi v hospodě." - "Vidíte, Švejku, jak to dopadá s takovým člověkem, který nectí kněze," usmál se polní kurát ...

... "Svatý Jan Zlatoústý řekl: "Kdo ctí kněze, ctí Krista, kdo příkoří činí knězi, činí příkoří kristu pánu, jehož zástupcem právě kněz jest." ...
... "Na zítřek musíme se dokonale připravit. Udělejte smažená vajíčka se šunkou, uvařte bordeaux-punč a potom věnujeme se rozjímání, neboť jak je v modlitbě večerní: Odvráceny jsou milostí boží všechny úklady nepřátel o tento příbytek." ...
... Na světě existují vytrvalci ...
... Mezi které patřil ...
... I muž ...
... Dvakráte již vyhozený z bytu polního kuráta Otto Katze, na Královské třídě dnes v Sokolovské ulici, v Praze-Karlíně ...
... Z druhého důchodového pilíře už nikdy nevystoupíte ...
... "Nečiníte dobře, Švejku," řekl polní kurát, "host do domu, bůh do domu. Za dávných dob při hostinách dávali se obveselovat zrůdama. Přiveďte ho sem, ať nás pobaví." Švejk vrátil se za chvíli s vytrvalým mužem, který hleděl zasmušile před sebe. "Sedněte si," vybídl ho vlídně polní kurát, "právě večeříme. Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze." - "Doufám, že zde nejsem pro legraci," řekl zasmušilý muž, "jsem zde dnes již potřetí. Doufám, že nyní se vše vysvětlí." - "Poslušně hlásím, pane feldkurát," poznamenal Švejk, "že je to hotovej nezmar, jako nějakej Boušek z Libně. Vosumnáckrát za večer ho vyhodili z hostince U Exnerů, a vždycky se jim vrátil, že tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dveřma, z kuchyně, přes zeď do lokálu, přes sklep do výčepu a byl by se spustil komínem, kdyby ho byli hasiči nesundali ze střechy. Takovej byl vytrvalej, že by se mohl stát ministrem nebo poslancem. Udělali pro něj, co mohli." Vytrvalý muž, jako by nedbal toho, co se mluví, tvrdošíjně opakoval: "Já chci mít jasno a přeji si, abych byl vyslechnut." - "To se vám povoluje," řekl polní kurát, "mluvte, ctěný pane. Mluvte, jak dlouho chcete, a my zatím budeme pokračovat v našich hodech. Doufám, že vám to nebude překážet ve vypravování. Švejku, noste na stůl." - "Jak je vám známo," řekl vytrvalec, "zuří vojna. Obnos půjčil jsem vám před vojnou, a kdyby vojny nebylo, nenaléhal bych na zaplacení. Mám však smutné zkušenosti." Vytáhl zápisník z kapsy a pokračoval: "Mám to všechno zapsáno. Nadporučík Janata dluhoval mně sedm set korun, které si ode mne vypůjčil na první dvě splátky, rovněž druhého pilíře důchodové reformy a odvážil se padnout na Drině. Poručík Prášek upadl na ruské frontě do zajetí a je mně dlužen dvatisíce korun, které si ode mne rovněž vypůjčil na první splátky druhého pilíře důchodové reformy, jednak pro sebe, jednak pro manželku a jednak pro, ještě ani ne ročního, synka, kterému se rozhodl přispívat, na první piliř Baby důchodové reformy, částkou pět set korun měsíčně. Hejtman Wichterle, dluhující mně stejný obnos, za finanční injekci do rodinného rozpočtu, dal se zabít pod Ruskou Ravou vlastními vojáky. Nadporučík Machek zajat v Srbsku, dluhuje mně tisíc pět set korun. Je zde víc takových lidí. Ten padne v Karpatech s mou nezaplacenou směnkou, ten jde do zajetí, ten se mně utopí v Srbsku, ten umře v Uhrách ve špitále. Chápete nyní mé obavy, že mne tato válka zahubí, nebudu-li energickým a neúprosným. Vy můžete mně namítnout, že u vás nehrozí žádného nebezpečí. Podívejte se!" ...
... Přistrčil polnímu kurátovi svůj zápisník pod nos. "Vidíte: Polní kurát Matyáš v Brně, zemřel v isolační nemocnici před týdnem. Já bych si rval vlasy. Nezaplatil mně tisíc osm set korun a jde si do cholerového baráku zaopatřovat nějakého člověka, po kterém mu nic nebylo." - "To byla jeho povinnost, milý pane," řekl polní kurát: "Já jdu také zítra zaopatřovat." - "A taky do cholerového baráku," poznamenal Švejk, "můžete jít s panem feldkurátem, abyste viděl, co to znamená vobětovat se." - "Pane polní kuráte," řekl vytrvalý muž, "věřte, že jsem v zoufalé situaci. Vede se válka kvůli tomu, aby sprovodila ze světa všechny mé dlužníky?" - "Až vás odvedou na vojnu a budete rukovat do pole," poznamenal Švejk, "tak vodsloužíte s panem feldkurátem mši svatou, aby hůh nebeský dal a první granát vás přeraziti ráčil." - "Pane, je to vážná věc," řekl nezmar k polnímu kurátovi, "žádám vás, aby váš sluha se do našich záležitostí nepletl, abychom to mohli ihned skoncovat." - "Dovolte, pane feldkurát," ozval se Švejk, "račte mně přikázat vopravdu, abych se do vašich záležitostí neplet, jinak budu hájit dál vaše zájmy, jak se na pořádného vojáka sluší a patří. Ten pán má ouplnou pravdu, von chce vodtud odejít sám. Já taky nemám rád nějaký výstupy, já jsem společenskej člověk." - "Švejku, mě už to začíná nudit," řekl polní kurát, jako by nepozoroval přítomnost hostovu, "myslil jsem, že nás ten člověk pobaví, bude nám vypravovat nějaké anekdoty, a on žádá, abych vám poručil, abyste se do toho nepletl, ačkoliv už jste měl s nám dvakrát co dělat. Večer, když mám před takovým důležitým náboženským úkonem, kdy mám obrátit všechny své smysly k bohu, obtěžuje mne nějakou pitomou historií o mizerných tisíci dvě stě korunách, odvrací mne od zpytování svědomí, od boha a chce, abych mu ještě jednou řekl, že mu teď nic nedám. Nechci s ním déle mluvit, aby tento posvátný večer nebyl zkažen. Řekněte mu sám, Švejku: Pan feldkurát vám nic nedá." Švejk vyplnil rozkaz, zahulákav to hostu do ucha. Vytrvalý host zůstal však sedět dál. "Švejku," vybízel polní kurát,"zeptejte se ho, jak dlouho myslí, že zde bude ještě okounět?" - "Nechnu se odtud, dokud nedostanu zaplaceno," tvrdošíjně ozval se nezmar. Polní kurát vstal, šel k oknu a řekl: "V takovém případě odevzdávám ho vám Švejku a dělejte si s ním, co chcete." - "Pojďte, pane," řekl Švejk, uchopiv nemilého hosta za rameno, "do třetice všeho dobrého." ...
... A opakoval svůj výkon rychle a elegantně, zatím co polní kurát bubnoval na okno pohřební pochod. Večer věnovaný roujímání prošel několika fázemi. Polní kurát tak zbožně a vroucně přibližoval se k bohu, že ještě ve dvanáct hodin v noci zněl z jeho bytu, na Královské třídě tehdy a v Sokolovské ulici dnes, zpěv "Když jsme mašírovali, všechny panny plakaly" a s ním zpíval i dobrý voják Švejk ...

... Z doslovu k prvnímu dílu "V zázemí" románu Osudy dobrého vojáka Švejka ...
... Otto Katz je též na živu. Je to skutečná figurka polního kuráta. Hodil to všechno po převratě na hřebík, vystoupil z církve, dělá dnes prokuristu v jedné továrně na barviva v severních Čechách. Psal mi dlouhý dopis, ve kterém vyhrožuje, že si to se mnou spořádá. Jeden německý list přinesl totiž překlad jedné kapitoly, kde je vylíčen, jak skutečně vypadá. Ve dvě hodiny v noci nemohl stát na nohou, ale kázal a říkal: "Já jsem Otto Katz, polní kurát, vy gypsový hlavy ..."

... Polní kurát Otto Katz, nehledanými výrazy, prostě a poctivě, patrně vyjádřil svůj odpor i k politické reprezentaci ...
... Z fotografie shora může být patrno, že polní kurát Otto Katz mohl po převratu, v roce tisíc devět set osmnáct, žít i v Ústí nad Labem ...
... Což pravda patrně rovněž nebude ...
... O druhém dobrovolném důchodovém pilíři, který se spustí od ledna příštího roku, se už všeobecně ví, že znamená rozhodnutí na celý život. Smlouvu totiž nepůjde kvůli udržení stability systému vypovědět. Málokdo si ale uvědomuje, že od smlouvy nelze odstoupit ani bezprostředně po jejím podepsání. Vstup do druhého důchodového pilíře je rozhodnutí na celý život. Neexistuje tedy žádná ochranná lhůta po podepsání smlouvy, ve které by si klient svůj podpis mohl rozmyslet a své rozhodnutí změnit. Na dotaz Práva to uvedl Petr Šafránek, generální sekretář Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky. "Je pochopitelné z hlediska stability přijatého systému, že nebude možné v průběhu důchodového spoření smlouvu vypovědět, nebo od ní odstoupit. Nepochopitelné ovšem je, že tuto možnost nebude mít klient ani na samém počátku. Když třeba někde podepíšete na nátlak zprostředkovatele smlouvu a v následujících dnech dojdete k názoru, že to pro vás není vhodné, budete mít smůlu. Už s tím nepůjde vůbec nic dělat, uvedl Šafránek. Určitá ochranná lhůta, v níž lze od uzavření smlouvy bez komplikací odstoupit, je již podle něho standardním prvkem ochrany spotřebitele v Česku. "Například právní úprava pojistné smlouvy obsahuje již mnoho let ochrannou dvouměsíční lhůtu, ve které lze smlouvu vypovědět se zkrácenou výpovědní lhůtou osmi dnů. Přitom pojistnou smlouvu lze vypovědět při každém jejím výročí. Je možné rovněž bezprostředně odstoupit od nákupu přes internet a ochranná lhůta byla uzákoněna i u spotřebitelského úvěru. A to jde o finanční produkty pro člověka ve srovnání s důchodovým spořením daleko méně významné," vysvětlil Šafránek. Podle Šafránka je ochrana spotřebitele skloňována ve všech pádech, ale ve skutečnosti používána účelově jenom tam, kde se to zrovna hodí. U důchodového spoření by to mělo přitom velké opodstatnění a ani by ochranná lhůta nebyla žádnou velkou komplikací. Stačilo se prý více zamyslet nad systémem registrace smluv. Ministerstvo financí ale návrh asociace na zavedení ochranné lhůty neakceptovalo. Podle asociace mohou být důsledky neexistence ochranné lhůty značné. "Zejména na počátku roku 2013, kdy nebude pro zprostředkovatele druhého pilíře povinná odborná zkouška, se distribuce mohou chytnout různí příležitostní prodejci čehokoli a smlouvy prodávat systémem "po mně potopa." Co je platné, že mohou (možná) dostat následně pokutu od České národní banky, když pro klienta už nebude cesty zpět," soudí Šafránek. Podle Šafránka si mnozí lidé při podpisu smlouvy nemusí dostatečně uvědomit to, že jim budou každý měsíc odváděny z hrubého platu dvě procenta navíc, tedy že se jim sníží čistá mzda. "Může se stát, že se to klient dozví až z nejbližší výplatní pásky. "Co si pak takový klient vezme na tom, kdo mu smlouvu předložil a tuto podstatnou informaci nesdělil? Vůbec nic! Jedinou možnou cestou bude soud s nejistým výsledkem. Klient takový spor vyhraje málokdy, protože neunese důkazní břemeno o tom, že zprostředkovatel nesplnil zákonnou povinnost poskytnout úplné předsmluvní informace," upozornil Šafránek. Druhý důchodový pilíř je založen na tom, že klient vyvede z prvního státního průběžného pilíře tři procenta sociálního pojistného na svůj individuální účet a k tomu spoří každý dvě procenta své hrubé mzdy. Adekvátně - podle délky a doby spoření - se mu pak sníží důchod ze státního pilíře ...
... Je pravda, že rada je vůbec nejhorší komunikační aktivita, protože když vám nyní poradím, abyste do druhého pilíře důchodové reformy vstoupili a vy na moji radu dáte a do druhého pilíře důchodové reformy vstoupíte, a když ...
... A je docela dost dobře možné, že po mnoha a mnoha letech placení ...
... Nakonec nedostanete nic ...
... Avšak tohleto je nejhorší varianta ...
... Vůbec ...
... Budete mě mít za vola ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010