Sobota 4. srpna 2012 - Babylonský příběh

4. srpna 2012 v 21:09 | Šárka |  Prázdniny
... Sobota 4. srpna 2012 ...

... Josef Škvorecký - Babylonský příběh ...
... Z orchestru zaklinkalo piáno. Bledé prsty klavíristovy se rozběhly po klávesnici. K mikrofonu přistoupila zpěvačka a začala zpívat hlubokým altem: Položím hlavu svou někde na kolej studenou. A vlaky, až pojedou, starosti mi z hlavy vyženou ...
... Rychlík Brno - Bohumín - čtvrtek 28. ledna 1982 ...
... "A kdy k tomu soudu jedeš?" zeptal se kamarád mého táty, který byl ze železničářské rodiny a rovněž byl zaměstnán na železnici. "Koncem ledna," odpověděl táta, který už měl soudní předvolání v právní věci, ve které vystupoval jako navrhovatel, doručeno. Soudce-předseda senátu Městského soudu v Brně, JUDr. Vojtěch Voznica, kterého znal táta už od září předchozího roku, kdy se s ním v soudním řízení setkal poprvé, rovněž v právní věci, ve které vystupoval jako navrhovatel, na kterého nedal táta nikdy dopustit a dodnes říká, příjde-li na tohleto řeč: "Mnohému jsem se od něho nepřímo přiučil," stanovil soudní jednání na čtvrtek dvacátého osmého ledna tisíc devět set osmdesít dva, shodou okolností či náhodou či osudově či jak ještě jinak by se tohleto dalo vyjádřit, právě na první výročí, kdy táta cestoval spěšným vlakem Brno - Hanušovice, z Brna do Vyškova na Moravě, a místo v patnáct hodin a asi třicet minut, kdy by byl, onu inkriminovanou středu, dvacátého osmého ledna tisíc devět set osmdesát jedna, už doma, tak přišel domů až ve středu prvního dubna tisíc devět set osmdesát jedna s tím, že počítal (na sto procent), že se domů nedostane dříve než za šest měsíců, tedy ve středu dvacátého devátého července tisíc devět set osmdesát jedna, samozřejmě pokud se ještě někdy vůbec domů dostane, s čímž musel rovněž počítat a (na sto procent) počítal i s tímhletím, alespoň v přípravném řízení zcela jistě, neboť s nepodmíněným tátovým odsouzením (přislíbeno měl, od okresní prokurátorky ve Vyškově, JUDr. Františky Pilátové, osmnáct měsíců) se od samého počátku u Okresního soudu ve Vyškově počítalo (fakticky) a táta neměl mnoho šancí, respektive neměl vůbec žádnou šanci. Vůbec s prvním advokátem, avšak už s advokátem jiným, hovořil poprvé až po propuštění z vazební věznice v Brně, z které tátu propustil Krajský soud v Brně, což je rovněž, zejména potom za jakých okolností se takhleto vůbec tehdy stalo, samotná kapitola, tedy s prvním advokátem, avšak už s advokátem jiným, hovořil poprvé až po propuštění z vazební věznice v Brně, znovu opakuji tohleto, tedy až po nepravomocném odsouzení u Okresního soudu ve Vyškově, řečeno ještě i takhleto ...
... "Okresní prokurátorka ve Vyškově, JUDr. Františka Pilátová, a ani vyšetřovatel Městské prokuratury v Brně, JUDr. Jaroslav Mádr, o poručíkovi Veřejné bezpečnosti a dalších osobách již dále ani nehovoříce, protože tohleto byly malé "ryby" hovořím-li nyní v duchu včerejší zprávy na stránkách teletextu, týkající se případu Opencard. "Avšak všechny tyhlety osoby, dnes už z případu z minulého století, tátu dávno nezajímají," řekl mi tátův strýček a můj prastrýc Urbánek ...

... "Ale co už tvůj táta mohl jiného tehdy dělat, Šárko, vyčerpal všechny dostupné právní prostředky, vyčerpal všechny dostupné právní možnosti, avšak zcela neúčinně, a navíc měl už tohohle všeho dost, měl už tohohle všeho plné zuby, proto tohleto tehdy takhleto udělal," vyprávěl mi tátův strýčeka můj prastrýc Urbánek, bratr tátovy maminky a syn mé babičky Anny, rozené Mádrové ...

... Avšak pozor, tohleto je jen další shoda příjmení, nejsme příbuzensky nijak spřízněni, alespoň doufejme. Avšak pravda rovněž je, že máme v Brně i tetu Zdenku, která však v justici nikdy nepůsobila, avšak i soudkyni téhož jména táta zná ze soudního řízení, ve kterém vystupoval jako navrhovatel. Tohleto jen pro úplnost a aby nedošlo přece jen k jakémusi k nedorozumění! ...

... Vysvětlujte potom cosi komusi, že? ...
... "Od okamžiku, kdy si táta u kamaráda v Brně oblékl vypůjčenou železničářskou uniformu a svůj zimní kabát s kožešinovou vložkou, zakoupený kdesi v Praze, snad kdesi na Václavském náměstí (nekupoval jej táta) do okamžiku, kdy se táta doma ve Vyškově vysvlékl, z tašky vyňal železničářskou čepici a pověsil ji na věšák v předsíni, neuplynula snad více jak hodina a půl ...

... Táta není pověrčivý, ale figurku, kterou dostal pro štěstí (patřila původně kamarádově malé dcerce), líbila se mu však, si dodnes ponechal. Figurka, takzvaný Igráček, kterou dal tátovi jeho kamarád, nemá jméno a nemá příjmení ...

... Avšak kdo tátův příběh zná, tak figurce jinak než "Výpravčí z Holubic" neřekne, protože když rychlík Brno - Bohumín projížděl železniční stanicí Holubice, bylo ve voze první vozové třídy otevřeno jedno z oken a železničář vykloněný z okna vykřikl: "Chytejte!" a vyhodil z okna cosi co se výpravčímu železniční stanice Holubice podařilo najít ...
... "Jedna z možností byla, že ve spěšném vlaku Brno - Hanušovice měli vysílačku, uvažoval tehdy táta, avšak když tohleto s kamarádem probírali, tak kamarád tohleto vyloučil," dozvěděla jsem se od strýčka táty, mého prastrýce Urbánka. "Museli vyhodit zprávu z okna spěšného vlaku při průjezdu spěšného vlaku železniční stanicí," domníval se (a jak se později, v září tisíc devět set osmdesát dva ukázalo, domníval se správně) tátův kamarád ...

... V době přezkumného řízení podle zákona číslo stodevatenáct o soudní rehabilitaci, z roku tisíc devět set devadesát Sbírky zákonů, okresní prokurátorka ve Vyškově JUDr. Františka Pilátová už nežila, avšak s vyšetřovatelem Městské prokuratury v Brně, JUDr. Jaroslavem Mádrem, který se stal hlavním prokurátorem v Brně, byl problém," dozvěděla jsem se od strýčka táty a mého prastrýce Urbánka. "Přece jen se ještě s ním dost táta naotravoval, avšak nakonec dosáhl svého a byl obžaloby okresní prokurátorky ve Vyškově, ze čtvrtka dvacátého devátého ledna tisíc devět set osmdesát jedna, zproštěn, zcela rehabilitován. "V tehdejším trestním řízení a ani v novém projednání věci v přezkumném řízení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl táta, okresní prokurátorkou ve Vyškově, JUDr. Františkou Pilátovou, trestně stíhán a nakonec neprávem odsouzen," dozvěděla jsem se dále, od strýčka táty, mého prastrýce, o výsledku tátova přezkumného, respektive rehabilitačního řízení. "Tehdy a ani dnes nebylo prokázáno vůbec nic," řekl prokurátor, po přezkumném řízení, doslova. A k tomuhle vám řeknu už jen tolik, že tohleto bylo ještě daleko a daleko horší a ještě ani dnes nelze o tomhletom hovořit a psát zcela otevřeně. "A kdo tátovi pomohl tehdy nejvíce?" zeptala jsem se strýčka táty a mého prastrýce Urbánka. "Táta si pomohl nejvíce sám, Šárko, avšak ten kdo se k tátovi přidal a stál na jeho straně, pomáhal mu, samozřejmě podle svých sil a podle svých možností, protože doba byla tehdy zlá, ale tohleto tátovi stačilo. Vědomí, že není na tohleto sám, tak na toho táta nikdy nezapomněl," dozvěděla jsem se ještě nakonec i tohleto, že tátovi bylo více osob příznivě nakloněno ...

... Důvodem proč o tomhletom opět píšu je současný stav v justici, celkově v České republice a tak dále a tak podobně a vůbec ...
... Respektive zpráva z pátku třetího srpna dva tisíce dvanáct na stránkách teletextu, týkající se případu Opencard, respektive část zprávy o skartaci dokladů, že není dnes prý už možné dohledat, že není dnes prý už možné prokázat, kolik peněž kdo ukradl, že není dnes prý už možné určit hlavní viníky, o propojení policie a státního zastupitelství se zločinem ...
... Alespoň jak zprávě shora na stránkách teletextu rozumím, a rozumím zprávě shora na stránkách teletextu snad správně ...
... A dále rovněž všechno to, co jsem si o případu Opencard přečetla na Wikipedii, včetně všech článků uvedených v odkazech ...


... Žádný strom do nebe neroste ...
... A je pěkné, když se zločince podaří nachytat takzvaně na "hruškách" jak se říká lidově. Zkrátka a dobře, je pěkné, když se podaří zločince přece jen, dejme tomu, šikovně usvědčit, je pěkné, když se podaří zločinci jeho skutek prokázat, protože jinak se vám zločinec vysměje a jeho sebevědomí ještě stoupne ...
... Nejnovější informace z Londýna ...
... První zlatá medaile pro Českou republiku ...

... Vlak v nula pět ...
... Já ti řeknu proč jsem dneska divnej tak
když v dálce za tunelem začne houkat vlak
proč nechávám svou cigaretu vyhasnout
a každou chvíli stojím jako solnej sloup ...
... Touhle tratí já jsem jezdil řadu let
jen mašina a koleje byly můj svět
a parta z vlaku se kterou jsem chodil pít
strojvůdce Mike Výhybka Joe a brzdář Kid ...
... Jednou když jsme jeli z Friska v nula pět
tahle trať nebejvala nikdy žádnej med
po banánový slupce sklouz a z vlaku slít
a pod kolama zůstal mladej brzdař Kid ...

... Za rok na to zase z Friska v nula pět
vyjel si Mike mašínfíra naposled
tam v zatáčce za tunelem při srážce
z budky vylít a zlomil si vaz vo pražce ...

... Pak už jsem zbyl jen já a Výhybka Joe
ale neštěstí chodilo kolem nás dvou
jednou Výhybka Joe už nevrátil se zpět
ani on ani ten vlak z Friska v nula pět ...

... Takže už víš proč jsem dneska bledej tak
já slyším za tunelem houkat divnej vlak
v něm jede parta se kterou jsem chodil pít
strojvůdce Mike Výhybka Joe a brzdář Kid ...

... Ten vlak od Friska už se řítí tmou ...

... Tak ahoj Kide Miku Joe ...
... Díky ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010