Tento blog pravděpodobně porušuje Podmínky.

Úterý 10. července 2012 - V noci nevím, čí jsem

10. července 2012 v 0:12 | Jarda, Milena Lukešová |  Prázdniny
... Úterý 10. července 2012 ...
... V noci nevím, čí jsem ...
... Když spím,
spí ve mně
abeceda,
násobilka
a hlad
a žízeň,
výjimky z pravidel
i hmaty na kytaře.
Zabalený jen
sám do sebe
ve spaní lítám
a narážím do hvězd,
protože sháním
to všechno, čím já
jsem já ...
... Poznej sama sebe aneb zrcadlo ...
... Už nevím jak se povídka o malém chlapci na dvoře španělského krále jmenovala, ale název téhleté povídky není pro tenhleten článek důležitý ...
... Důležité pro tenhleten článek je cosi zcela jiného ...
... Malý chlapec-hlavní hrdina povídky patřil do skupiny dětí, které si hrály a obveselovaly královy děti. Byl šťastný a veselý, neboť mu bylo v dětské společnosti dobře. Kdykoli přišel mezi ně, všichni se smály a on se smál s nimi. Život se mu zdál neobyčejně radostný, avšak jen do okamžiku, kdy se při hrách jednou zastavil před obrazem, který se na něho díval jakoby ze stěny a přesto se pohyboval. Vztáhl ruku, aby obraz ohmatal, ale obraz ve stěně vztáhl rovněž svou ruku k němu. Pojala ho hrůza, neboť pohybující se obraz vypadal zcela jinak než všechny děti kolem něho a než všechny děti, které znal. Obraz měl křivé tělo a křivé údy a jeho obličej byl příšerný. Chlapec ztuhl. Také obraz ve stěně se přestal pohybovat. Zkoušel pohnout jednou rukou a zjistil, že obraz ve stěně proti němu dělá totéž. Zkoušel pohnout druhou nohou a zjistil, že obraz ve stěně proti němu dělá rovněž totéž. Tu chlapec strnul v úděsu, protože poznal, že živý obraz ve stěně je obraz jeho samého. Už nikdy se nezasmál, když přišel mezi děti, protože pochopil, že se děti nesmály proto, že ho rády viděly, ale smály se proto, že je tak příšerně ošklivý a tak příšerně zmrzačený ...

... Na tomhletom strašném a absudním příkladu, španělské povídce, je vidět, že dítě sice zná lidi kolem sebe, avšak sebe poznává jen pomalu ...
... Okolí dítěte slouží dítěti v určitém smyslu jako pomyslné zrcadlo ...
... V němž se dítěti postupně objevuje jeho obraz ...
... Dítě si tedy vytváří obraz svého já podle svého okolí, respektive podle reakcí lidí kolem sebe a podle toho co lidé o dítěti říkají. A protože dítě a dospívající mladý člověk žijí dlouho v okruhu své rodiny, je jejich obraz sama sebe značně ovlivněn tím, jak o něm hovořili jeho rodiče, sourozenci, příbuzní či známí. Vliv prostředí shora je pro dítě a pro dospívajícího mladého člověka obrovský. A vůbec, všechno může být a většinou i bývá ještě daleko a daleko složitější. Pro život člověka je však nejdůležitější získat co nejpravdivější obraz, respektive získat co nejobjektivnější obraz, sama sebe, protože co nejpravdivější obraz, respektive co nejobjektivnější obraz, sama sebe mu například i prostředí shora nemusí vždy poskytnout. Co tímhletím myslím uvedu na známém příkladu matky a dcery, aby laskavý čtenář pochopil a laskavá čtenářka pochopila tohleto správně. Jaké nebezpečí hrozí dívce v rodině, kde poněkud hysterická matka oslovuje dceru "náš blbeček" a říká o dceři, snad při každé příležitosti "jak může být někdo tak pitomý", může si nyní laskavý čtenář a laskavá čtenářka představit! ...
... Noční obloha v červenci ...
... Čistokrevný Španěl Miguel Rodrigo González zmlácený skiny prohlásil: "Zavinil jsem si tohleto sám, moc jsem se opaloval!" Tak na tohleto mu strýček Jára neskočil. "A jak jsi na tohleto, strýčku Járo, přišel?" zeptal jsem se překvapeně. "Zdálo se mi, Járo, že se Miguel Rodrigo González jaksi divně usmíval, když tohleto říkal," dostalo se mi vysvětlení ...
... Často může být a často i bývá všechno jinak, než se člověk domnívá ...

TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010