Středa 11. července 2012 - Náhlé probuzení

11. července 2012 v 0:02 | Šárka, Milena Lukešová |  Prázdniny
... Středa 11. července 2012 ...
... Náhlé probuzení ...
... Propadl jsem
do noci,
kdy koně mají
žízeň,
mám v puse
sladkoslano
a v zubech
hvězdný prach,
zuby mi o něj
skřípou v nápravách ...
... Tátův sen ...

... Tohleto se stalo už kdysi před lety. "Vraceli jsme se z pracovní porady ze Slovenska," vyprávěl mi táta. Tohleto bylo takhleto ...
--- Poslední den pracovní porady na Slovensku řekl si táta a dva další účastníci pracovní porady, kteří byli ze Slovácka, že se podívají, ještě před odjezdem domů, na Štrbské pleso. Jak se rozhodli, tak i učinili ...
... "Ze Štrského plesa jsme potom sjeli zubačkou do Štrby a ve Štrbě jsme nastoupili do rychlíku," dozvěděla jsem se ...
... Až do Veselí nad Moravvou cestovali všichni tři v jednom kupé první vozové třídy společně, ale z Veselí nad Moravou do Brna cestoval už, v kupé první vozové třídy, táta sám. "Usnul jsem v kupé vlaku a měl jsem sen," vyprávěl mi. "Muselo mi být tehdy pět roků, byl jsem ještě jedináček, když jsme byli s maminkou, tvojí babičkou, odpoledne na zamrzlém rybníku ve vsi, kde jsme tehdy žili," naslouchala jsem vyprávění. Táta si pamatuje, že sebou na zamrzlém rybníku měli i sáňky, ale byli tam s babičkou sami. Samozřejmě, že na zamrzlém rybníku onoho dne odpoledne bylo mnoho lidí, mnoho dětí, ale zejména kluků ze vsi, kteří na zamrzlém rybníku nejen bruslili, ale hráli tam i hokej. Tohleto byl tehdy tátův sen, mít rovněž brusle, které u nich ve vsi v obchodě měli, a svěřil se opět, nyní na zamrzlém rybníku, babičce, že by brusle taky chtěl. Netrvalo dlouho a na zamrzlém rybníku se objevil dědeček, který šel z práce a babička mu tátovo přání sdělila. "Pamatuji si tohleto, Šárko, jako by tohleto bylo včera," vyprávěl mi táta. Dědeček se na tátu jaksi podivně podíval, jaksi podivně si tátu přeměřil či co a poté se obrátil k babičce a řekl snad i poněkud udiveně: "Prosím tě, vždyť neumí vůbec bruslit!" A splnil se, táto, tvůj sen už onoho dne odpoledne? zeptala jsem se, domnívaje se, že mu rodiče cestou domů, v obchodě u nich ve vsi, kde tehdy žili, brusle koupili. "Tak tohleto ti, Šárko, už nepovím," odpověděl mi táta ...
... Právě v tomhletom okamžiku musel patrně najet, alespoň podle mínění táty, rychlík na výhybku a vzápětí už projížděl železniční stanicí, táta však stačil přečíst osvícený název železniční stanice na nádražní budově, protože tohleto se stalo už večer, když se v kupé rychlíku probudil. Ale jestli mu dědeček a babička koupili brusle ještě ono odpoledne u nich v obchodě ve vsi, když se všichni tři vraceli ze zamrzlého rybníka do tepla domova, tak tohleto jsem se od táty nedozvěděla, protože tohleto neví už dnes ani táta. "A kdo za tohleto může, že se tohleto táta v kupé vlaku už ve svém snu nedozvěděl?" může se zeptal například laskavý čtenář a laskavá čtenářka. Tohleto by přece mělo být zcela jasné každému, že za tohleto může patrně výhybka v železniční stanici z úseku železniční trati Veselí nad Moravou - Brno hlavní nádraží, která patrně tátu v kupé rychlíku probudila, když na výhybku rychlík najel. Ještě, že nepřišel průvodčí jako kdysi právě v podobném okamžiku, uvědomila jsem si tuhletu velikou hrůzu co se mohlo v rychlíku jedoucím po železniční trati Trenčianská Teplá - Brno hlavní nádraží všechno ještě stát, protože železniční stanice, kde tahleta výhybka byla se nacházela na území okresu Vyškov, shodně jako železniční stanice Holubice před necelými pěti lety a územně příslušná v tomhletom případě byla opět Okresní prokuratura ve Vyškově. Avšak tehdy, téměř už před pěti lety, cestoval táta v kupé spěšného vlaku Brno hlavní nádraží - Hanušovice, jedoucím po železniční trati Brno hlavní nádraží - Přerov, do Vyškova. A ani u Krajského soudu v Brně tehdy na nic nepřišli, zeptala jsem se s úžasem. "Ale Šárko!" pokáral mě táta shovívavě. "To víš, že tohleto u Krajského soudu v Brně vědět museli, nikdy bych soudce nepodceňoval, zejména pak soudce soudu druhého stupně, jinak by mě Krajský soud v Brně přece jen tak z vyšetřovací vazby po šedesáti třech dnech a jednak už po nepravomocném odsouzení, u Okresního soudu ve Vyškově, k nepodníněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců v první nápravně výchovné skupině (což táta považuje za svůj veliký úspěch snad dodnes, protože s tátovým nepodmíněným odsouzením se ve Vyškově od samého počátku počítalo, fakticky). A okresní prokurátorka ve Vyškově tátovi přislíbila nepodmíněný trest odnětí svobody daleko a daleko vyšší a bylo tohleto všechno ještě daleko a daleko horší. Jednak by mě Krajský soud v Brně patrně z vyšetřovací vazby nepropustil a jednak soudem prvního stupně uložený nepodmíněný trest v podmíněný trest by mi nezměnil. "Tohleto museli u Krajského soudu v Brně tehdy soudci (trestní senát pěti zkušených soudců z povolání, žádní přísedíci soudci z lidu, poznámka autorky) vědět," pronesl táta rozhodně. Patrně proto tátu nepustili u Krajského soudu v Brně ani ke slovu, nedali tátovi vůbec žádnou příležitost, aby alespoň větu na svoji obhajobu, nyní už u soudu druhého stupně, uvedl, když už ne více a opět všechno, tak jako v celém přípravném řízení, všechny provedené právní úkony, bez přítomnosti tátova advokáta, přestože se jednalo o případ nutné obhajoby. A táta se u Krajského soudu v Brně musel chovat nejen velice slušně, ale i velice obezřetně, aby soudce vůči sobě například zbytečně jaksi přece jen čímsi nepopudil, zejména když předseda trestního senátu ihned na tátu velice a velice zlostně vyjel, avšak výstižnějsí slovo je říci, že vyštěkl: "Znáte inženýra J. P." - "Znám," odpověděl táta klidně, čímž bylo soudní jednání fakticky skončeno, respektive táta už více u Krajského soudu v Brně neřekl. Jednání začalo totiž u Krajského soudu v Brně dříve než začít mělo. A už byli všichni ze soudní síně venku na chodbě, když tátův už nevím kolikátý advokát, v tomhletom vedeném trestním řízení, přicházel právě po chodbě, překvapen, že už je po všem a udiven, že ho nebylo v soudním řízení vůbec potřeba. Do jednání Krajského soudu v Brně, uvedeného v soudním předvolání, zbývalo totiž ještě času dost. Tátův advokát přišel včas. Veliká ostuta justice, řekl tátovi po přezkumném řízení ve smyslu zákona číslo sto devatenáct z roku tisíc devět set devadesát, o soudní rehabilitaci, prokurátor, který se tátovi dvakrát jménem justice tehdy omluvil, čehož si táta velice cenil. Ale proč ještě píšu o téhleté staré, dávno skončené a zcela rehabilitované trestní věci, mohl by se zeptat například i kdosi? Protože je tohleto pořád potřeba! A dnes zejména. Podívejme se například jen na jeden z posledních případů. Samozřejmě, nevím jak tohleto je skutečně, tohleto nechť příslušné státní orgány vyšetří řádně. Vlasta Par ... "Vlasta se jmenoval i můj kamarád ze vsi kde jsme tehdy žili," skočil mi do řeči táta a nenechal mi dokončit nejen větu, ale nenechal mi dokončit ani slovo. Shodně tak jako okresní prokurátorka ve Vyškově tátovi tehdy a vyšetřovatel Městské prokuratury v Brně, který přijel z Brna do Vyškova. Nevadí, táto, říkám si ...

... Dám sem fotografii paní doktorky, když mě nenecháš ani domluvit ...
... A k tomuhle vám řeknu, už jen pro úplnost, že tátův kamarád Vlastimil, kterému snad nikdy neřekl nikdo jinak než Vlasto nebo Vlastíku, měl ještě dva sourozence-dvě sestry. Starší Lídu a mladší Jarku, dozvěděla jsem se od táty i tohleto, což se mohl samozřejmě dozvědět od táty i tehdejší vyšetřovatel Městské prokuratury v Brně, který figurovall v tehdejším trestním řízení a po roce tisíc devět set osmdesát devět byl dokonce hlavní městský prokurátor v Brně a táta ho nerad v tomhletom postavení viděl. Samozřejmě, pokud by ho i tohleto zajímalo a zeptal se tehdy na tohleto táty. Nic by tomuhle vyšetřovateli potom nebránilo v tom, aby tohleto i zaprotokolovat, táta by proti tomuhle postupu vyšetřovatele, Městské prokuratury v Brně, rozhodně nic nenamítal. "Alespoň by se měl prokurátor v přezkumném řízení v trestním spisu čehosi přece jen chytit, protože se vyjádřil tak, že prostudoval trestní spis několikrát a ze všech stran a došel k závěru, že celé tehdejší trestní řízení je úplný právnický nesmysl, vyložená pitomost a v trestním spisu není vůbec nic čeho by se dalo chytit," řekl mi táta, co mu prokurátor po přezkumném řízení sdělil doslova. Ale zpět k věci. A že, abych vůbec dokončila myšlenku a neodbočila kamsi, že tohleto jsou na fotografích, které máme doma, oni. A tahleta fotografie byla pořízena, táto, v Buloňském lesíku, zeptala jsem ukázujíce tátovi fotografii z jeho předškolního věku, na které jsou zachyceni všichni čtyři, táta, tátův kamarád Vlasta a jeho dvě sestry, Lída a Jarka, v jakémsi lese. "Ale ne!" odpověděl mi táta. "V Paříži se mnou Vlasta, Lída a Jarka nikdy nebyli. Tohleto je v lese nedaleko vsi, kde jsme tehdy žili, ve vsi kde jsem začal chodit i do školy," dozvěděla jsem se nakonec ještě i tohleto ...
... Řeknu vám, že tohleto celé, což je snad úplně na ..., mi připadlo jako ve známém románu o Švejkovi, kde Švejk-hlavní hrdina románu říká asi tohleto: "Na nějakým nevinným člověkovi nikdy nikomu nezáleželo!" Laskavý čtenář si sám a laskavá čtenářka si sama vhodné slovo doplní ...

... V rybníku u nich ve vsi, kde táta kdysi žil s rodiči, se táta i topil. Tohleto se stalo v zimě, kdy táta spadl do jedné z děr vysekaných do ledu u břehu rybníka, které tam byly a u kterých táta očumoval tak dlouho až do jedné z děr vysekaných do ledu spadl. Vysekané díry v ledu na rybníku byly, aby ryby měli ve vodě vzdušný kyslík a mohli ve vodě pod ledem dýchat a neudusili se tam. Byl však včas zachráněn, přenesen do jednoho ze stavení na břehu rybníka, kde se potom zahříval u kachlové pece v kuchyni, vysvlečen a zabalen jen do deky a nad kachlovou pecí se sušilo jeho ošacení. Poté byl předán rodičům, kteří si pro tátu do stavení přišli, k dalšímu řízení doma. A kolik ti, táto, bylo let, když jsi se naučil vůbec bruslit? zeptala jsem se. "Dvacet devět," odpověděl mi. Chvilku mi tohleto trvalo, ale potom jsem pochopila. Táta myslel, kdy se naučil bruslit v životě. "Setkání s okresní prokurátorkou ve Vyškově odpoledne a poté s vyšetřovatelem Městské prokuratury v Brně, který přijel z Brna na Okresní prokuraturu do Vyškova, v pozdních odpoledních hodinách onen čtvrtek dvacátého devátého ledna a následné uvalení vyšetřovací vazby a převezení do vazební věznice v Brně-Bohunicích a další následující události, bylo pro mne vystřízlivění," dozvěděla jsem se od táty. "A pokud jsem si tehdy ještě dělal přece jen jakési iluze o tehdejším režimu, Šárko, tak tohleto byl snad všem iluzím už konec!" řekl mi usmívaje se dnes ...
,,, A abych nezapomněla. Dnes je Olgy. Tátova sestřenice, dcera tátova nejoblíbenějšího strýčka Heinze, žijící v Německu má dnes jmeniny. A představte si, že se shodou okolností provdala za Jana Vaňka. Tak na tuhletu skutečnost přijít v mizerně vedeném trestním řízení a spojit tuhletu skutečnost, byť i nevědomě, respektive bez vědomého úmyslu, v mizerně vedeném trestním řízení, se shora uvedeným románem, který byl i zfilmován a kde zase známý český herec hraje i v dvojroli: jednak hostinského Josefa Palivce a jednak účetního šikovatele Jana Vaňka, tak vám řeknu, že v takhleto mizerně vedeném trestním řízení by patrně mohlo jít i dnes a parrně by i dnes šlo, celé trestní řízení, nejen v přípravném řízení, ale už od samého počátku, už od vznesení obvinění, zkrátka a dobře, celé trestní řízení by směřovalo kamsi do ... jako tresní řízení vedené tehdy kdysi před lety. Laskavý čtenář si sám a laskavá čtenářka si sama vhodné slovo doplní ...
... Avšak, abych nezapomněla, když byl táta tehdy na pracovní poradě ve Vysokých Tatrách, tak napadl první sníh. "A vzpomínám si, Šárko, že mi tam spadla na hlavu sněhová lavina, která se uvolnila ze střechy domu, ze kterého jsem právě vycházel," vyprávěl mi. Tohleto se stalo hned první den večer, když vycházeli z místní restaurace, kde byli na večeři a jen táta byl sněhovou lavinou zasažen, dozvěděla jsem se i tohleto, že se tátovi jeho kolegové smáli, že vypadal rázem téměř jako sněhulák ...

... Inu, Vysoké Tatry, říkám si ...

... Soudce Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Miloslav Studnička, byl nalezen mrtev ...
... Tenhleten případ není v žádné souvislosti s tímhletím článkem, znovu opakuji, tenhleten případ není v žádné souvislosti s tímhletím článkem ...
... Avšak myslím si, že tímhletím přece jen nic nepokazím, respektive, že tímhletím přece jen objektivní vyšetřování všech příčin a všech okolností úmrtí soudce Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Miloslava Studničky, nijak nenaruším ...
... Čest jeho jménu, práci i památce! ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010