Sobota 14. července 2012 - Návraty domů

14. července 2012 v 0:25 | Jarda, Milena Lukešová |  Prázdniny
... Sobota 14. července 2012 ...

... Návraty domů ...
... Nemluva byt
dnes jako včera.
Padni kam padni
pusto.
Na stole
torzo housky
skvrna od kafe
pootevřená stránka řeckých bájí.
Na širém moři se obrátil Odysseus
čelem k pobřeží obrů.
Jediná na mě promluvila.
Hledám tu s Odysseem
cestu domů ...
... Cit ...
... Cit bývá ryze abstraktní záležitost, avšak s velmi konkrétními důsledky. Ženský cit je prý barevnější, křehčí a nákladnější než mužský cit, který prý je poněkud neohrabaný, avšak prý upřímný. Cit prý vzniká kdesi v horní části hrudníku a zpočátku prý budí dojem jakéhosi tlaku. Citem postižený člověk si prý naříká na náklonost k druhé osobě, která se mu náhle počne jevit krásnější a ušlechtilejší než ve skutečnosti je. Citem zjitřený člověk je prý ochoten pro milovanou bytost skákat i do ohně, zváště pak pokud skákání do ohně po něm skutečně nikdo nechce. Nevím jak tohleto je skutečně, ale myslím si, že je docela dost dobře možné, že pokud by se příležitost skutečně naskytla a citem zjitřený člověk by měl pro milovanou bytost skočit do ohně ... Panečku, to bychom patrně potom viděli jakou výmluvu by si dokázal citem zjitřený člověk vymyslet, jen aby nemusel pro milovanou bytost do ohně skočit. A myslím si, že by pro milovanou bytost do ohně neskočil. A je docela dost dobře možné, že takhleto citem zjitřený člověk by mohl dokonce i prohlásit, že už od samého počátku se mu milovaná bytost jaksi přece jen nezdála, že už od samého počátku cosi proti milované bytosti měl, že už od samého počátku mu cosi na milované bytosti vadilo a tak dále a tak podobně, tak proč by měl pro milovanou bytost nyní skákat do ohně? Avšak pozor! Byly už v minulosti zaznamenány případy, z důvodu stručnosti uvedu pouze jen jeden případ za všechny, kdy děvče za nesplnění jakéhosi svého požadavku vyhrožovalo svému chlapci, že jak její požadavek chlapec nesplní, tak že děvče vyskočí z okna. Chlapec, který neměl ještě dostatek zkušeností a trápilo ho tohleto přece jen, se svěřil nakonec zkušenějšímu kamarádovi, který mu poradil, ať tedy otevře okno dokořán v tomhletom případě a vyzve děvče k výskoku. Chlapec se přece jen tohohletoho obával, zkrátka a dobře, nechtěl na radu kamaráda hned jen tak lehce dát, měl přece jen určitou obavu, měl přece jen určitý strach, aby děvče z okna skutečně nevyskočilo, ale nakonec tohleto přece jen udělal. Když děvče opět cosi po chlapci požadovalo a opět vyhrožovalo výskokem z okna, pokud chlapec jakýsi požadavek děvčete nesplní, tak se chlapec už dožrál natolik, že otevřel okno v pokoji, naštěstí bylo okno, které vedlo do rušnější ulice, respektive do ulice, kde po chodníku pořád kdosi chodil, v prvním poschodí a výzval dívku k výskoku snad přímo slovy: "No tak vyskoč!" A jak myslíte, že tohleto celé nakonec dopadlo? Dobře! Dívka z okna nevyskočila, jednak proto, protože tohleto nikdy neměla ani v úmyslu a jednak, potom ještě k tomuhletomu všemu, se měla natolik ráda, že by z okna patrně ani nikdy nevyskočila. Ale rozešli se. Chlapec si od dívky, jak sám nakonec uznal, konečně oddechl a prohlásil: "Měl jsem tohleto udělat už dávno!" Avšak raďte komusi cosi, že? Zvláště potom raďte cosi zamilovaným, že? Tohleto přece ani nejde! Avšak nechat se citově vydírat nejde rovněž, respektive nechat se citově vydírat nejde do nekonečna ...
... O tom jak může být tohleto nebezpečné může svědčit i případ, který se měl odehrát kdysi dávno v Sušici a strýček Jára tenhleten příběh vyslechl náhodně od jakéhosi Sušičana kdysi dávno ve vlaku ...
... Jedoucího z Horažďovic předměstí, kde Sušičan do vlaku přistoupil, do Tábora, kde Sušičan z vlaku vystoupil. Avšak tohleto není důležité, proto rychle zpět k příběhu. Muž ze Sušice ve vlaku vyprávěl, že u nich v Sušici skočila z kostelní věže či z radniční věže, která byla tuším, že kdesi na náměstí, kdesi snad poblíž hotelu Fialka, jakási paní, která chtěla svůj život takhleto ukončit, ovšem skočila z kostelní věže či z radniční věže tak nešťastně, že dopadla jakési chodkyni, která procházela právě pod shora uvedenou věží, samozřejmě, že nechtěně, za krk. Nešťastnici se prý celkem nic nestalo, ale chodkyně, která procházela právě pod věží, byla prý mrtvá hned. "Vím, nehodilo se tohleto moc či nehodilo se tohleto vůbec, ale rozesmálo mě tohleto tehdy velice," uvedl strýček Jára k vyprávění Sušičana ve vlaku jedoucího mezi železniční stanicí Horažďovice předměstí a železniční stanicí Tábor. Samozřejmě, nešťastnice z tohohle měla, že svým jednáním neúmyslně způsobila smrt chodkyně, další nepříjemnosti, což se dalo prý očekávat a nebylo prý snad nikoho kdo by se tomuhle divil, že nešťastnice měla k nepříjemnostem, zpočátku spíše jen osobního charakteru, další nepříjemnosti, nyní již i úředního rázu ...
... Strýček Jára se smál ...
... Z Tábora ...
... Snad až do Brna ...
... Samozřejmě, že se strýček Jára nesmál pořád jen tomuhle, strýček Jára se v rychlíku smál vždy, když si vzpomněl na vyprávění Sušičana, podle strýčka Járy velikého srandisty, který tohohle navyprávěl v rychlíku mezi železniční stanicí Horažďovice předměstí a železniční stanicí Tábor, více. Koneckonců, asi sto kilometrová vzdálenost mezi městy shora jsou asi dvě hodiny jízdy rychlíku ...
... A za dvě hodiny je možné navyprávět, a nejen o událostech v Sušici či kdesi jinde a nejen kdesi ve vlaku, ale i jinde, jistě mnoho ...

... Švestkové knedlíky ...
... Sotva, že to ze strnišťat sfouká
mladejm párkům smutek z vočí kouká ...
... Pantáta říká ...
... " To je votrava to je zase letos špatná votava!" ...
... Já si proto nohu za krk nedám
v kuchyni si svoje štěstí hledám
nestačím házet voči na kamna
vodkud vane vůně náramná ...
... Ale švestkový knedlíky ty já mám tuze rád
když je mám k vobědu dám si aspoň čtyry krát
švestkový knedlíky sladký jsou jak med
ty já bych neměnil kdybych se voženil
ty já bych neměnil za celej svět ...
... Žil jsem s jednou sazí na divoko
chtěla si u mě udělat voko
knedlíky pro mě chtěla uvařit
nechtěly se jí ale mršky podařit
vařila je vod božího rána
večer přišla celá uplakaná
že prej tam švestky zapomněla dát
prstem je tam chtěla našťouchat ...
... Ale švestkový knedlíky ty já mám tuze rád
když je mám k vobědu dám si aspoň čtyry krát
(můj bóže)
švestkový knedlíky sladký jsou jak med
ty já bych neměnil ani kdybych se voženil
ty já bych neměnil za celej svět ...
... Nenoste mě na stůl makaróny
ty jsou pro italský primadóny
každýmu i při velký hostině
postačí pravá česká kuchyně
nebude nás nikdy břicho bolet
všichni budem živi nejmíň sto let
namísto guláše a papriky
jezme naše český knedlíky ...
... Ale švestkový knedlíky ty já mám tuze rád
když je mám k vobědu dám si aspoň čtyry krát
švestkový
(mňam mňam mňam)
knedlíky sladký jsou jak med
ty já bych neměnil kdybych se voženil
ty já bych neměnil za celej svět ...
... Švestkový knedlíky
(se zelím)
ty já mám tuze rád
když je mám k vobědu dám si aspoň čtyry krát
(aspoň tři sta pěta šedesát krát)
švestkový knedlíky sladký jsou jak med
ty já bych neměnil kdybych se voženil
ty já bych neměnil za celej svět ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010