Pondělí 23. července 2012 - Tulikráska - dokončení článku ze soboty 21. července 2012

23. července 2012 v 10:01 | Šárka |  Prázdniny
... Pondělí 23. července 2012 ...
... Tulikráska - dokončení článku ze soboty 21. července 2012 ...
... Na některých plážích je možnost připojení k internetu, jak jsem už v článku, ze soboty dvacátého prvního července dva tisíce dvanáct, uvedla ...
... 1 ...
... Bandiera Olandese - vlajka holandská ...
... 2 ...
... Bandiera Tedesca - vlajka německá...
... 3 ...
... Bandiera Inglese - vlajka anglická ...
... 4 ...

... Bandiera Italiana - vlajka italská ...
... 5 ...
... Bandiera Svizzera - vlajka švýcarská ...
... 6 ...
... Bandiera Francese - vlajka francouzská ...
... 7 ...

... Bandiera Austriaca - vlajka rakouská ...
... Avšak strýček Jára by se na pláži k internetu jen hned tak nepřipojil, proto6e si počítač, ale nejen počítač, ale i mobil, na pláž nebere. "Když byl strýček Jára, ještě jako kluk s rodiči, u moře," vyprávěla mi teta "tak si nemohl na pláž vzít ani hrací karty," dozvěděla jsem od tety. "Dědeček mu tohleto zakázal, protože hrací karty byly nové a zrnka písku, která byla, alespoň podle názoru dědečka, všude v ovzduší přítomna, by nové hrací karty, alespoň podle názoru dědečka, poškodila, respektive podrápala by je. A patrně už tady kdesi tohleto u strýčka Járy všechno je, že si strýček Jára na pláž, nejen počítač, ale i mobil, jen hned tak nebere. A i mě tohleto strýček Jára doporučoval, abych si mobil na pláž nebrala "poletuje prý tam v ovzduší všude jemný písek," řekl mi "vždycky večer cítim jak mi z jemného písku pálí oči," podepřel strýček Jára ještě tímhletím svoje doporučení "a ještě ti tam může, Šárko, mobil kdosi ukrást," varoval mě ještě i před tímhletím rizikem, že bych na pláži snadno mohla i takhleto o mobil přijít ...
... Zkrátka a dobře, na doporučení strýčka Járy jsem nedala, mobil jsem si na pláž vzala a jak se nakonec ukázalo, udělala jsem dobře, protože jinak bych byla v budově, ve které sprchy, umývárny a záchody byly, uzamčená patrně až do rána ...
... "Zaměstnanci na pláži jsou většinou zdvořilí a přátelští," vyprávěl strýček Jára, když jsme sem jeli. Ale jinak je tohleto jako u nás a všude ve světě. Každý se těší až mu pracovní směna skončí, rychle všechno uklidí a tak dále a tak podobně, podle své pracovní nápně, respektive jak má co na strarosti a za co odpovídá a tak dále a tak podobně, rychle všechno uzamkne a maže domů nebo se chce po práci kdesi pobavit, relaxovat kdesi a tak dále a tak podobně," vyprávěl strýček Jára, když jsme sem jeli. "Není radno se na pláži zdržovat až do uzavírací hodiny a po uzavírací hodině už vůbec ne, v době když zaměstnanci pláže končí pracovní směnu," varoval nás strýček snad před všemi možnými riziky, která nám mohou v Itálii hrozit. "Tohleto je jako u nás a všude ve světě," zdůraznil znovu strýček Jára "a Italové jsou navíc velice temperamentní," upozornil strýček Jára i na tohleto. "Uno, due, tre," řeknou si Italové například a všechno mají hned hotovo. Zkrátka a dobře, vidí se už kdesi na diskotéce či vidí se už kdesi ve společnosti s přáteli, těší se, že je čeká příjemně strávený letní večer s kýmsi kdesi a tak dále a tak podobně, řečeno ještě takhleto. "Mohlo by se ti docela dost snadno i přihodit, Šárko, že tě kdesi kdosi jakýmsi nedopatřením uzamkne!" varoval mě strýček Jára před tímhletím rizikem, které by mi v Itálii, alespoň podle názoru strýčka Járy, mohlo hrozit. "Už bys mohl tohohle nudného kázání taky nechat, strýčku Járo," pomyslela jsem si, ale nic jsem raději neřekla ...

... Teta a strýček už z pláže odešli, že se ještě projdou a podívají se po obchodech a tak dále a tak podovně, a už se blížila i uzavírací hodina pláže. Měla jsem na pláži totiž ještě jistý záměr, jistou srdeční záležitost, proto jsem na pláži ještě zůstala. Poté co jsem se osprchovala a upravila, tak jsem ...
... Zkrátka a dobře, můj záměr mi nevyšel, respektive onoho večera mi moje srdeční záležitost nevyšla, protože, když jsem vyšla z kabinky, kterou jsem před odchodem z budovy přece jen ještě musela použít, umyla si v umývárně ruce a chtěla odejít, tak jsem nemohla, protože mi v odchodu bránila uzamčená kovová mříž. O tom, že jsou v přízemní budově, kde sprchy, umývárny a záchody jsou, mimo veliké uzamykatelné hlavní vchodové dveře (myslím, že tyhlety dveře jsou dvoukřídlé a možná, že jsou i kovové), které jsou jinak po celý den otevřeny dokořán, i zatahovatelné a uzamykatelné kovové mříže jsem neměla nejmenší tušení ...
... Naštěstí jsem měla mobil u sebe. Když se mi teta ozvala, byla právě v jakémsi butiku na Raggio dello Scirocco a naštěstí tam s ní nebyl v butiku i strýček. Když jsem tetě sdělila co se mi přihodilo, tak se teta na pláž hned vrátila, vyhledala tam kohosi kdo věděl kdo má, od přízemní budovy, kde sprchy, umývárny a záchody jsou, klíče, respektive teta na pláži našla jakéhosi kluka, který věděl, že klíče visí v místnosti pokladny, kolem které musí každý kdo jde na pláž nejen projít, ale zejména musí u pokladny platit. Slyšela jsem odemykání hlavních vchodových dveří do budovy ...

... Sláva, jsem vysvobozena, zajásala jsem v duchu, když jsem ho najednou spatřila, byl tohleto ON, už odemykal kovovou mříž. Myslela jsem, že omdlím, jak jsem se cítila trapně. Tenhleten kluk, kterého teta kdesi na pláži našla, byl mým shora uvedeným jistým záměrem, byl mou shora uvedenou jistou srdeční záležitostí, proto jsem na pláži ještě zůstala ...
... Zkrátka a dobře, tohleto byl veliký trapas! ...
... "Tohleto se mi tady rovněž stalo, Šárko, avšak na pláži u kempinku, kterou má strýček ze všech pláží nejraději," usmívala se teta, když mě konečně vysvobodila. "Mě tehdy vysvobodil strýček, který mě všude hledal a samozřejmě, že i na pláži a opakovaně, když mě nemohl nikde najít. A už chtěl z pláže opět odejít, když se mi konečně podařilo otevřít malé, dovnitř se vyklápějící, okénko, jakousi malou ventilačku, umístěnou až kdesi pod stropem," vyprávěla mi teta. "Musela jsem si však stoupnout na záchodovou mísu, abych tak vysoko vůbec dosáhla a když se mi okénko, respektive malou ventilačku, která se nedala táhlem, které na stěně k tomuhletomu účelu bylo, otevřít, podařilo se mi ji nakonec trochu pootevřít, tak jsem vykřikla snad ze všech sil: Pomoc! vyprávěla mi teta ...
... Teta nevykřikla italsky ...
... Záchodové okénko směřovalo k Lungomare Kechler, kam právě z pláže strýček Jára vycházel, když tetičku na pláži nenašel, když její volání o pomoc najednou zaslechl ...
... Můj trapas byla anologie, v následujících několika dnech jsem se cítila velice trapně, avšak tetička na tomhletom musela být tehdy daloka a daloko hůře, protože tetička se nacházela, když strýček Jára, respektive starší Ital, už senior, kterého strýček Jára kdesi na pláži rovněž našel, a který rovněž věděl kde jsou klíče. "Tehdy klíče visely jinde," dozvěděla jsem se od strýčka Járy, který se nakonec i o tomhletom mém trapasu dozvěděl, odemklul a tetička byla konečně vysvobozena ...
... Bohužel, tetička u sebe mobil neměla! ...
... "Teta vydržela na pláži celé dny, z pláže jsme chodívali vždycky snad už úplně poslední, později jsem odcházel z pláže dříve a tetu jsem na pláži nechával samotnou a k večeru jsem se pro tetu na pláž zase vracel," vyprávěl mi strýček Jára, že s tetičkou bylo vždycky povyražení, že zkrátka a dobře nouze o legraci s tetičkou nebyla. Naštěstí byla tetička v celé budově už sama, vzhledem ke skutečnosti, že už bylo dávno po uzavírací hodině pláže. Tetička se totiž sprchovala a poté použila ještě i záchod v části budovy, která byla vyhrazena ne pro ženy, ale pro muže, aniž by si tohohletoho byla vůbec vědoma ...

... "A potom, na osmikilometrové písčité pláži není devatenáct pláží, jak se, Šárko, domníváš, ale na osmikilometrové písčité pláži je pláží daleko více," řekl mi strýček Jára. Je jich tam téměř dvojnásobek. Strýček Jára má v tomhletom pravdu. A nakonec jsem se od tetičky i dozvěděla, že i strýčkovi Járovi se stalo, že zůstal na záchodě uvězněn. "Tohleto bylo takhleto," vyprávěla mi tetička "strýček cestoval autobusem, dálkovou linkou, a když autobus sjel z dálnice do nedalekého města, kde měli cestující přestávku, kterou využili každý podle své potřeby, k nákupu občerstvení například, ale zejména k použití záchodu, tak strýček chtěl vyjít z kabinky, když zjistil, že není možné otevřít dveře. "Jaksi se zaseknul zámek či co," vyprávěl mi, dozvěděla jsem se od tetičky. "Co jsem mohl dělat, osobní doklady a peníze, asi dvěstě tisíc, což by mi na zakoupení nové jízdenky stačilo, jsem měl sice u sebe, ale zbytek osobních věcí jsem měl v autobuse," vyprávěl strýček Jára tetičce o téhleté cestovní příhodě. Zkrátka a dobře, do odjezdu autobusu už nezbývalo už mnoho času a strýček Jára se nemohl pořád dostat z kabinky, kde byl nezaviněně uvězněn. "Už jsem jinou možnost neměl, několika silnými a dobře mířenými kopy celou plochou podrážky boty do místa u kliky dveří, podařilo se mi zámek ze dveří vylomit," dozvěděla se tetička od strýčka Járy. "Ze škody na dveřích, kterou strýček Jára způsobil nebylo tehdy nic, žádná nepříjemnost z tohohleto nebyla, ale strýček Jára se trošku uklidnil teprve tehdy, když se autobus rozjel a když autobus opět najel na nedalekou dálnici a uháněl po ní, tak byl už strýček Jára v klidu a v pohodě. "A to měl strýček u sebe tolik peněz?" zeptala jsem se překvapeně tetičky. "Ale ne, Šárko, strýček neměl eura, jak si asi myslíš, ale liry," vysvětlila mi tetička, že se nejednalo o nijak zase tak moc vysokou finanční hotovost. O kolik peněz se jednalo je patrno ze sdělení strýčka Járy: "Pokud se ještě dobře pamatuji, tak za večeři v cíli cesty, kam jsem nakonec přece jen šťastně dorazil, jsem v restauraci zaplatil necelých šestnáct tisíc," dostalo se mi ještě i tohohle vysvětlení, jaké byly tehdy cenové relace, respektive co se asi tak za finanční hotovost strýčka Járy dalo tehdy zakoupit ...
... Směju se
pláču
nadávám
skáču
proklínám
prosím
jsem poupě
zlosyn
zlodcera
láska
otcova vráska:
Co z tebe bude?
Nevím
Jsem pyšná a sprostá
Jsem tichá a prostá
Jsem tulipán
Jsem sedmikráska
Jsem TULIKRÁSKA ...

TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010