"Mohl by tohleto být on, Šárko, ale taky nemusel!" dozvěděla jsem se

6. června 2012 v 16:45 | Šárka |  06/2012
... Přemýšlela jsem mám-li tenhleten článek vůbec napsat ...
... Avšak je docela dost dobře možné, že tahleta tátova historka stojí přece jen za zaznamenání, řekla jsem si nakonec ...
... "Můj děda si myslel a říkával, že se dožije sta let," vyprávěl mi kdysi táta o mém pradědečkovi, kterého jsem bohužel už neměla možnost více poznat, přestože se dožil vysokého věku. Je pravda, že sta let se přece jen nedožil. Můj pradědeček, který byl vyučený zedník, ale měl i jakousi stavební průmyslovku ...
... Byl v době Protektorátu Čechy a Morava zaměstnán u jakési brněnské firmy ...
... Snad v kanceláři ...
... Tehdy zaměstnavatel mého pradědečka chtěl, aby zaměstnanci firmy doložili svůj původ. Takhleto tohleto tehdy bylo ...
... Můj pradědeček musel tedy jet do svého rodiště na matriku a tak dále a tak podobně, aby na matrice zjistil všechno co bylo potřeba zjistit. "A tehdy zjistil, Šárko," vyprávěl mi táta "že má v rodině předky, kteří se dožili vysokého věku, kteří se dožili sta let a dokonce i více. "Děda vždycky říkával," vyprávěl mi táta, "že jeho rod má tuhý kořínek a z tohohle si vyvodil shora uvedený závěr, že se sta let dožije zcela jistě, myslel si snad." ...
... V době, kdy byl můj pradědeček v důchodovém věku, tak stále pracoval, respektive podílel se, společně se svým zeťěm, který byl stavební inženýr, na výstavbě různých bytových domů a takzvaně "melouchařil", jak se tehdy říkalo, respektive prováděl i samostatně výstavbu, rekonstukce, opravy a tak dále a tak podobně, různých rodinných domů ...
... A jednou můj pradědeček tátovi povídá: "Mám nyní stavbu," tohleto bylo v letních měsících, "a potřeboval bych na stavbu pomocníka." Můj pradědeček tohleto tátovi nabídl, jednak proto, protože táta byl zaměstnán v turnusové službě a po dvaceti čtyř hodinové službě měl dva dny volna a jednak proto, protože táta peníze samozřejmě potřeboval. Zkrátka a dobře, můj pradědeček domluvil s investorem, který byl ze sousední obce, že táta na stavbu nastoupí a bude mému pradědečkovi k ruce jako pomocník na stavbě a hned se s investorem dohodli na odměně za práci, hodinové mzdě, pro tátu, která byla samozřejmě nižší, než odměna za práci, hodinová mzda, mého pradědečka ...
... Tehdy měl už můj pradědeček téměř sedmdesát tři roků, ale byl stále velice vitální a za den dokázal odvést pořádný kus práce ...
... Pracovali od rozednění až do tmy a každý den byla jejich celodenní práce za nimi vidět. Investor byl velice spokojen a proto můj pradědeček s investorem dohodli i pro tátu shodnou odměnu za práci, shodnou hodinou odměnu, jakou měl můj pradědeček. A jak říkám, protože investor byl s jejich prací velice spokojen, tak měl táta shodnou odměnu za práci, shodnou hodinovou odměnu, jako můj pradědeček, kterého lidé uctivě oslovovali "pane mistře" nebo "pane staviteli", jak si mého dědečka předcházeli. Zkrátka a dobře, od prvního dne měl táta shodnou odměnu za práci, shodnou hodinovou odměnu, jako můj pradědeček, protože investor ji tátovi přiznal se zpětnou platností, tedy už od prvního tátova pracovního dne na stavbě ...
... Můj pradědeček i táta měli na stavbě zajištěno i ubytování, které měli v samostatném pokoji a dále celodenní stravu, kterou obstarávala matka investora či matka jeho paní, což dnes táta už neví a není tohleto ani podstatné. Podstatné je, že strava byla vynikající. Snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina, večeře. Láhev s rumem, který si táta dával ráno do čaje a láhev se slivovicí, kterou si táta dával před obědem a před večeří, ale i po večeři, na jídelním stole nechyběla. "Samozřejmě, slivovice byla domácí provenience a investor porazil dokonce i domácí prase. Takhleto výtečně se o nás starali," vyprávěl mi táta ...
... Když se táta na stavbě zdržel oba volné dny a ze stavby jel třetí den brzy ráno do služby, tak měl na jídelním stole v kuchyni, u připravené snídaně, připravenou i vydatnou svačinu do práce, takže nemusel jít v práci na oběd, jak byla připravená svačina do práce vydatná. "Tak takhleto tehdy tohleto, Šárko, bylo," vyprávěl mi táta ...
... Stavba byla z ulice zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob na stavbu ...
... Ale znáte tohleto, že? ...
... Například písek, různý další stavební materál a tak dále a tak podobně, který byl uložen před domem, se musel na stavbu dostat ...
... Zkrátka a dobře, stavba nebyla zabezpečena, proti vstupu nepovolaných osob na stavbu, trvale. Kdo z nepovolaných osob chtěl, tak se mohl na stavbu dostat. Mohl vystihnou okamžik, kdy byly například otevřeny vrata dokořán, protože se na stavbu vozil právě stavební materiál a tak dále a tak podobně, mohl využít okamžiku, aby se na stavbu dostal a podíval se například jak stavba pokračuje a tak dále a tak podobně, čehož i hojně využívali místní kluci, kteří se na stavbu, právě v tomhletom nestřeženém okamžiku, dostali ...
... Nakonec znáte zvědavé kluky, že? ...
... Můj pradědeček, jehož postava vzbuzovala u kluků autoritu a respekt, a který tohleto nerad viděl, protože se obával, aby se klukům na stavbě cosi nestalo, nedošlo na stavbě k úrazu a tak dále a tak podobně. Zkrátka a dobře, kluci se mého pradědečka báli, protože když můj pradědeček kluky na stavbě přistihl a na kluky zahromoval, tak se kluci rozutekli na všechny strany ...
... Jednoho podvečera, v okamžiku když se matka investora či matka jeho paní, vracela ze zahrady, kde zalévala zeleninové záhony a nesla v míse právě uříznuté hlávkové saláty, že je pro mého pradědečka a pro tátu připraví k večeři, seděli můj pradědeček a táta na dvoře, když můj pradědeček uviděl na stavbě opět jakési kluky, kteří se na stavbu opět dostali. Zkrátka a dobře, můj pradědeček vyskočil ze židle, na které na dvoře seděl, rozběhl se a na kluky zahromoval. Matka investora či matka jeho paní spatřila už jen jak z otevřených vrat vybíhá poslední kluk, ostatní kluci už byli ze stavby venku, už byli kdesi na ulici ...
... "Zase Bohuš!" dozvěděli se, můj pradědeček a táta, od matky investora či matky jeho paní, která posledního kluka poznala. Samozřejmě, táta příjmení tohohle kluka už dávno zapomněl, protože téhleté historce nepřikládal důležitost ...
... Několikrát byli, můj pradědeček, táta a otec investora či otec jeho paní ...
... I v hospodě ...
... A závěrem vám řeknu, že táta není tak přísný jako byl můj pradědeček ...
... A má pochopení i pro tohohle patnáctiletého kluka shora ...
... Kterému se mělo přihodit cosi se mu nepřihodilo ...
... Kterému se však přihodilo cosi jiného ...
... A tak dále ...
... A tak podobně ...
... "Nebýt vážného zranění s trvalými následky, shora uvedeného kluka, tak by tohleto celé bylo snad jen pro pobavení," myslí si táta o celé téhleté záležitosti ...
... Tak těmhletěm klukům, kteří se na stavbu dostali, vlídně a přece jen přísněji, avšak marně, táta, domlouval ...
... Táta tohleto samozřejmě neví zcela jistě ...
... "Mohl by tohleto být on, Šárko, ale taky nemusel!" dozvěděla jsem se, s tím že se táta přece jen domnívá, že ano, že tohleto je kluk, který se mého pradědečka bál, když můj pradědeček na stavbě zahromoval ...
... Proč by jinak kluci utíkali, že? ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010