Kostkovaný ideály

30. června 2012 v 16:46 | Šárka |  Prázdniny
... Francouzský televizní seriál z počátku šedesátých let minulého století "Inspektor Leclerc vyšetřuje" (asi takhleto se francouzský televizní seriál, uváděný v Československu dokonce už krátce po svém vzniku, nazýval) s asi se čtyřiceti s asi třicetiminutovými díly a s hlavním hrdinou ...
... Inspektorem Leclercem ...
... Patřil mezi oblíbené televizní seriály mého táty ...
... V době kdy byl francouzský televizní seriál ...
... Československou televizí ...
... Uváděn ...
... V Československu ...
... Byl můj táta ještě žákem základní školy ...
... A potom přišel počátek července a táta odjel na prázdniny na Slovensko ...
... "Pokud v pionýrském táboře, pro děti zaměstnanců rezortu Ministerstva národní obrany, televize vůbec byla, tak mohla být umístěna jedině v jídelně," řekl mi táta, který si nevybavuje byla-li tam televize vůbec. Myslí si však, že ne, že tam televize nebyla. Zkrátka a dobře, v době tátova třítýdenního pobytu na Slovensku neměl táta možnost svůj oblíbený franzouzský televizní seriál, který byl v televizi uváděn i v době prázdnin, sledovat ...
... Ze Slovenska se táta nevrátil hned domů ...
... Ze Slovenska jel táta k příbuzným do severních Čech, kde samozřejmě televize už byla. Přestože se táta na svůj oblíbený franzouzský televizní seriál velice těšil, tak už snad žádný další díl svého oblíbeného franzouzského televizního seriálu neviděl, protože jak táta říká: "Patrně tohleto byla změna vzduchu, Šárko, či co? Vždycky jsem se na další díl seriálu, který začínal v televizi asi v osm hodin večer těšil, ale vždycky jsem krátce před jeho začátkem usnul!" ...
... Zkrátka a dobře, v tomhletom měl táta smůlu, že tátu spánek, krátce před začátkem francouzského televizního seriálu, před televizní obrazovkou vždycky přemohl! ...
... Proč tohleto píšu? ...
... Tohleto píšu zejména proto, protože v tátově oblíbeném francouzském televizním seriálu jezdily pařížské taxíky, respektive typy automobilů, které tehdy byly v Paříži typické pro vozy pařížské taxislužby a táta si pařížský taxík, respektive typ automobilu, který tehdy byl v Paříži typický pro vozy pařížské taxislužby, dobře zapamatoval ...
... Později, v době kdy byl už táta studentem střední školy, tak cestoval autostopem ze západních Čech, patrně rovněž v době prázdnin, do Prahy. "Ve voze, který mi zastavil, jeli dva muži. Řidič, který byl telegrafistou na československé námořní obchodní lodi a jeho kolega, kteří je-li domů do Prahy, poté co jejich loď zakotvila kdesi v námořním přístavu v Nizozemsku. Měli před sebou dobu volna, těšili se domů a byli v pohodě," dozvěděla jsem se od táty o jeho cestě autostopem. "Oba námořníci měli doma rozestavěné rodinné domy, tak se ve voze o tomhletom mnoho hovořilo. Bavili se o tom, jaká střecha je pro rodinný dům nejlepší či nejvhodnější, respektive řidič, který byl telegrafistou na československé námořní obchodní lodi svému kolegovi vysvětloval pro jaký typ střechy na svém rodinném době se nakonec rozhodl. Zkrátka a dobře, poučné tohleto pro tátu bylo i v tomhletom: "Poprvé jsem se dozvěděl jaké typy střech vůbec pro rodinné domy existují," sdělil mi táta k tomuhle. Kdesi v Rudné u Prahy, jezdilo se tehdy po staré silnici, protože dálnice ještě nebyla, předjel jejich vůz ...
... Tmavý vůz s mezinárodní registrační poznávací značkou Francie ...
... Typ automobilu, který byl v Paříži typický pro vozy pařížské taxislužby, typ automobilu, který si táta dobře zapamatoval ze svého oblíbeného francouzského televizního seriálu. Avšak taxík byl mimo provoz, protože označení "Taxi" umístěné na střeše vozu bylo zakryto jakýmsi obalem, který byl zhotoven patrně z jakési nepromokavé textílie. "Hele, pařížský taxík," pronesl snad řidič-telegrafista na československé námořní obchodní lodi. "V pařížském taxíku jel jen řidič, který měl na hlavě kostkovaný baret," vyprávěl mi táta, který byl nejen velice překvapen, že pařížský taxík v Československu vůbec vidí, ale měl i velikou radost, protože měl Francii, respektive francouzské filmy a francouzskou kinematografii vůbec, ve veliké oblibě a dokonce mezi povinnými předměty na střední škole měl i francouzštinu ...
... Později byl v československé televizi uváděn ...
... Například ...
... Sovětský televizní seriál shora ...
... Jehož hlavním hrdinou je sovětský špion působící v nacistickém Německu ...
... K tomuhle sovětskému televiznímu seriálu vám povím jen, že táta byl rád, že německý nacismus neprožil, protože se narodil až později, když už německý nacismus skončil kdesi na smetišti dějin ...
... "Avšak, Šárko, hlavní hrdina v tomhletom seriálu, jen tahleta situace mi, Šárko, utkvěla v hlavě," vyprávěl mi dále táta. Zkrátka a dobře, hlavní hrdina SS-Standartenführer Otto von Stierlitz jede kdesi kamsi, sám ve svém služebním voze, ve kterém má i autorádio, které si pustí a poslouchá ...
... "Snad celý jeden z jejích šamsonů je z autorádia slyšet," řekl mi táta ...
... Později se začal táta zajímat o právo a kdesi, patrně v trestním řádu, se dočetl co se rozumí pod pojmem "hodnocení důkazů". "Hodnocení důkazů je složitý myšlenkový proces ...." četl v brožované knize a tak dále a tak podobně, odvolám se na definici pojmu "hodnocení důkazů" a na tuhletu v plném rozsahu odkazuji. A ještě později řekl prokurátor tátovi, tehdy už po přezkumném řízení ve smyslu zákona sto devatenáct z roku tisíc devět set devadesát, o soudní rehabilitace, poté co táta dosáhl plné soudní rehabilitace: "Probral jsem trestní spis ze všech stran. Je to celé vyložený právnický nesmysl, vyložená pitomost. Není tam vůbec nic čeho by se dalo chytit. Pokud bych neznal trestní spis a nebyl přezkumnému řízení od počátku osobně přítomen, nevěřil bych, že se takové věci vůbec děly." Ale čeho si táta nejvíce od tohohletoho prokurátora cenil, tak bylo jeho vyjádření, protože prokurátor tátovi doslova řekl: "Vy máte právnické myšlení, vy jste rozený právník," čemuž se táta přece jen pousmál, protože si pomyslel asi tohleto: "Tohleto bylo přece od samého počátku všem orgánům činným v trestním řízení zcela jasné," že táta příslušníka veřejné bezpečnosti nenapadl. A to se okresní prokurátorka snažila tátu ještě zastrašit, protože podle vyjádření okresní prokurátorky se mělo jednat o útok na veřejného činitele se zbraní v ruce, což táta s tohletou nechvalně proslulou okresní prokurátorkou ve Vyškově, do příjezdu vyšetřovatele Městské prokuratury z Brna, který odvedl velice mizernou práci (fakticky), přece jen nakonec jaksi ustál a v následujících letech mu byla takhleta okresní prokurátorka odporná, shodně odporná tak jako nechvalně známá herečka Jiřina Švorcová. "Vyloženě jsem potom tyhlety psychologické typy osobností už nesnášel," řekl mi táta, Ale o tyhlety dvě, již nežijící osoby, se v článku vůbec nejedná. V článku se jedná o cosi zcela jiného. V článku se jedná o krátkou zprávu, která se nedávno objevila v médiích. Podle jakéhosi výzkumu jakési agentury, nehodlám zprávu kdesi hledat, nemají mít děti v České republice šťastné dětství, což je prý na pováženou. Laskavý čtenář sám a laskavá čtenářka sama si více vyhledá. Tolik tedy k tomuhle ...

... Inženýr Giorgio Bottini se pousmál, když jsem se o tátově příběhu zmínila ...
... "Jinak by se, Šárko, tvůj táta nikam nepodíval," sdělil mi tátův kamarád shora. A k tomuhle vám povím už jen tolik, že když v Paříži táta už byl, tak se na bulvár Lannes, kde zpěvačka žila a na hřbitov Père Lachaise, kde je zpěvačku pohřbena, podíval. A tam, u jejího hrobu se tátovi zcela nečekaně vybavila vzpomínka na sovětský televizní seriál "Sedmnáct zastavení jara", respektive se tátovi vybavila vzpomínka na hlavního hrdinu sovětského televizního seriálu SS-Standartenführera Otto von Stierlitze, která tátu svou absurditou rozesmála, avšak táta se snažil ovládat, záchvat smíchu potlačit. Ale já jsem si přece jen nakonec řekla, že se může táta i mýlit, protože pokud by zpěvačka tátův příběh znala, což je však vyložený nesmysl, úplná pitomost a věděla by tedy jak se táta na bulvár Lannes a na hřbitov Père Lachaise dostal, že by se docela dost dobře mohlo stát, že by se i ona rozesmála a mohla by se takhleto dokonce i zařadit mezi osoby příznivě nakloněné tátovi ...
... Nacismus a komunismus! ...
... Dva zrůdné totalitní režimy opačného zaměření ...
... Článek je úvodním článkem k "prázdninovému breviáři pro teenagery", ke krátkým denním článkům, které by měly proniknout pod kůži a do duše mladých na hranici dětství a dospívání: do pocitů nejistot, úzkostí, prvních vzdorů ke škole, k rodině a ke světu dospělých, ale také velikých objevů, okouzlení a zamilování ...
... Je vám dvanáct a všelijak to bolí? Vydržte! Zaručeně to přejde. Nemáte rádi básničky? Nevadí! Čtěte nebásničky ...
... Pěkné prázdniny ...
... Sobota 30. června 2012 ...
... Kostkovaný ideály ...
... Rozhorleně mi bodal do hrudi
ukazovákem:
A je vám vůbec něco svaté?
Řekl jsem
Ba jo
Slunce voda vzduch
Ve zdravém těle zdravý duch
Facku měl v hrsti
Ne prosím vážně
Možná je mi svatý ještě
vítr
Čistý
Ruka mu jenom zatápala vzduchem:
Poslyšte
máte vy vůbec ideály
myslím
Vznešené světlé -
prosím ani ne
Spíš
jako kostkovaný
Hlídám si je
Aby nevzaly roha
před vznešeností
světlých ideálů ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010