Článek v bulvárních novinách a osobní zkušenost

9. května 2012 v 15:38 | Pavel |  05/2012
... Tohleto vím zcela jistě. Článek, o kterém nyní hovořím, jsem četl ve shora uvedených bulvárních pondělních novinách, ze dne sedmého května dva tisíce dvanáct. Bohužel, noviny už nemám, protože žena už noviny vyhodila. A nevím rovněž jak se článek v novinách jmenoval. Řeknu tedy tohleto svými slovy zcela volně, tak jak jsem si obsah článku zapamatoval. V článku se píše o dvacetišestiletém mládenci, který se ve vazební věznici pokusil o sebevraždu oběšením. Byl však zachráněn a převezen do nemocnice, kde byl (nepamatuji si přesně kolik, ale zcela jistě vím, že několik dnů) hospitalizován a kde i nakonec zemřel. Když se rodiče shora uvedeného mládence o smrti svého syna dozvěděli, tak je mrzelo, že je nikdo o události ve vazební věznici, respektive o pokusu jejich syna o sebevraždu a o jeho následné hospitalizaci neinformoval. Zkrátka a dobře, v článku je uvedeno jak rodiče shora uvedeného syna mrzí, že nemohli svého syna v nemocnici před jeho smrtí navštívit a rozloučit se s ním. Dále je v článku uvedeno, že případ je nyní v šetření Policie České republiky, jako kdo za tohleto nese odpovědnost, čí je tohleto vina a tak dále a tak podobně ...
... Slovácko je kraj vína, tam se berou věci jinak ...
... Pojedete-li autobusem brněnské městské dopravy ze středu města Brna do obce Dvorska, od roku tisíc devět set devadesát městské části Brno-Tuřany (číslo jedna na obrázku shora), tak po levé straně pojedete kolem letištní dráhy brněnského letiště Brno-Tuřany ...
... Půjdete-li potom po silnici (z konečné stanice autobusu, která leží za kapličkou po pravé straně) dále, tak příjdete na křižovatku (vlevo vede silnice do městečka Šlapanice u Brna a vpravo do obce Kobylnice). Do Šlapanic u Brna se brněnskou městskou dopravou dostanete rovněž, protože ze středu města Brna jezdí do Šlapanic u Brna trolejbus. Městečko Šlapanice u Brna a obec Kobylnice už leží v okrese Brno-venkov ...
... Pamatuji si tohleto jako kdyby se tohleto stalo včera. Na obrázku shora je dobře brněnské letiště v Brně-Tuřanech vidět, včetně silnice vedoucí z městečka Šlapanice u Brna ke shora uvedené křižovatce (vlevo vede nyní silnice do obce Kobylnice a vpravo vede nyní silnice do obce Dvorska, od roku tisíc devět set devadesát městské části Brno-Tuřany) ...
... Šedesát tři dní jsem strávil kdysi dávno před léty ve vazební věznici v Brně. Šedesát dva dní jsem měl (druhý den jsem byl přemístěn do druhé vazební cely) možnost sledovat na obloze dopravní letadla. Z okna vazební cely jsem sledoval pohyb dopravních letadel v leteckém koridoru nad Brnem ...
... Po obvinění z trestných činů útoku na veřejného činitele, kterých jsem se měl podle okresní prokurátorky ve Vyškově dopustit ve smyslu služebního záznamu příslušníka tehdejší Veřejné bezpečnosti (dnes Policie České republiky) v hodnosti poručíka, kterého jmenovat nehodlám, neboť tohleto je nejen pro mne, od samého počátku, už v době před vznesením obvinění zcela jasný, uzavřený případ (fakticky). A po přezkumném řízení, ve smyslu zákona o soudní rehabilitaci číslo sto devatenáct z roku tisíc devět set devadesát Sbírky zákonů i rehabilitovaný případ. V průběhu období pobytu ve vazební cele přibyl na vazební celu mládenec ve věku přibližně shora uvedeného mládence, který byl tehdy obviněn a poté i obžalován, že se měl dopustit loupežného přepadení v Brně-Tuřanech. Řeknu vám k tomuhle jen už asi tolik! Nikdo mu ve vazební cele nevěřil, tohleto prý říká každý, že je nevinný, slyšel jsem ve vazební cele. Samozřejmě, rovněž jsem nic o jeho údajném loupežném přepadení nevěděl, ale věřil jsem mu, když říkal, že se loupežného přepadení v Brně-Tuřanech nedopustil, což se přece jen nakonec prokázalo, protože bylo nakonec zjištěno, že se loupežného přepadení v Brně-Tuřanech dopustil kdosi jiný. Můj tehdejší kamarád, mohu-li tohleto takhleto říci, pro lepší pochopení článku, v inkriminované době, kdy k loupežnému přepadení v Brně-Tuřanech došlo, byl doma v posteli a vyspával z "opice", jak se říká. "Pavle ...," řekl mi ve vazební cele kdysi před léty. Zkrátka a dobře, můj kamarád byl účastníkem jakési oslavy, podle jeho slov jakési ohromné "trachtace" a měl takzvané alkoholické okénko. Nasmál bych se tomuhle ve vazební cele patrně mnoho, pokud bych neměl bolesti. Později, když jsem se do péče lékařů dostal ...
... Ano, tohleto potom šlo velice rychle ...
... Okamžitá hospitalizace a asi čtrnáct dní mám všechno v mlze ...
... Vím jen, že z okna nemocničního pokoje jsem opět viděl dopravní letadla na modré obloze. Z okna nemocničního pokoje, nyní už v létě, jsem sledoval opět shodný letecký koridor jako šedesát dva dnů z okna vazební cely, tehdy ještě v zimě ...
... Tohleto bylo až později ...
... Dopravní letadlo pravidelné letecké linky čekalo, respektive posádka dopravního letadla pravidelné letecké linky čekala na pokyn ke startu. Ještě přece jen chvíle napětí, ale nic neobvyklého se nestalo. Konečně se letadlo rozjelo po vzletové dráze pražského letiště v Praze-Ruzyni a nabíralo na rychlosti. Pět, čtyři, tři, dva, jedna, teď ... Vyšlo mi tohleto, usmál jsem se posmutněle, protože právě v tomhletom okamžiku se letadlo vzneslo a rychle začalo nabírat výšku ...
... Byla tehdy nízká oblačnost, mnoho jsem neviděl, jen mraky pod sebou ...
... Později se mraky přece jen začaly protrhávat a chvílemi bylo možné vidět zemi. Letěli jsme nad zasněženými štíty Alp ...
... "Tohleto přece není pravda, mohl by zvolat kdosi zcela nevěřícně!" Je! ...
... Je pravda, že rodiče malého synka jsem tehdy nikde nezahlédl a nejsou s případem v žádné příčinné či jiné souvislosti, znovu opakuji, a nejsou s případem v žádné příčinné či jiné souvislosti ...
... Rodiče malého synka jsem zahlédl až o mnoho let později, při jejich návštěvě v Brně. Stál jsem na chodníku, když projížděli v automobilu ulicí. Zahlédl jsem je přibližně ze vzdálenosti tří metrů. Nebyl jsem však sám, kdo je tehdy zahlédl. Byl jsem jen osobou z mnoha osob, osobou z davu osob. Stalo se takhleto v době, kdy již manželé měli i druhého synka. Oba kluci byli již daleko a daleko starší a nevím, kde tehdy byli. Je docela dost dobře možné, že byli u babičky a u dědečka, kdesi doma, když jsem jejich rodiče zahlédl v Brně ...
... Onen poslední pátek měsíce března tisíc devět set devadesát šest jsem byl pracovně ve Šlapanicích u Brna, kam jsem přijel trolejbusem. Potřeboval jsem se tehdy dostat ještě do Kobylnic, kam však jezdí sporadicky, z brněnského autobusového nádraží Zvonařka (přes Šlapanice u Brna) autobus, který mi právě nejel. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu do Kobylnic pěšky. Provoz na silnici byl slabý, téměř žádný, respektive nikdo mi nezastavil, aby mě svezl. Šel jsem tedy pěšky po silnici mezi poli a kochal se jarní krajinou. Šel jsem už z kopce, byl jsem už za polovinou vzdálenosti mezi Šlapanicemi u Brna a Kobylnicemi a po pravé straně jsem už viděl, přes pole v nedalé stráni světla, začátek letištní dráhy shora uvedeného letiště. Dnes mají přijet do Brna, vzpomněl jsem si, když právě v tenhleten okamžik, z levé strany, přes silnici, letadlo letělo ...
... Letadlo na obrázku shora uvedeného typu s výsostnými znaky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a tak dále a tak podobně a asi takhleto letělo letadlo nad silnicí, na které jsem byl sám a mával jsem na letadlo ...
... Nikoho z osob na palubě letadla jsem v okně letadla však nezahlédl, že by mi kdosi rovněž zamával, takhleto je tohleto myšleno ...
... Stál jsem na silnici s pohledem upřeným přes pole, s pohledem upřeným k nedaleké stráni se světly, s pohledem upřeným k začátku letištní dráhy, stál jsem na silnici a pozoroval jsem letoun než mi letoun zmizel za obzorem nad strání, za světly ...
... Letoun musel už dosednout na přistávací dráhu, když jsem po silnici opět vykročil ...
... Už byli na brněnském letišti Brno-Tuřany ...
... Oba do Brna tehdy přiletěli ...
... Zleva: primátorka města Brna Dagmar Lastovecká, královna zapisující se do pamětní knihy města Brna, kde je zapsán i její syn a její snacha, kronikářka či takhleto jaksi, prezident České republiky Václav Havel, který královnu do Brna doprovázel ...
... Poprvé byli oba v České republice ...
... Vlastně jsem první člověk nejen z Brna, ale i jediný člověk na světě, který jejich letoun viděl na brněnské letiště v Brně-Tuřanech přistávat ...
... Je pravda, že tohleto patrně k ničemu není, ale je rovněž pravda, že tohleto není rovněž úplně k "zahození". Vlastně je tohleto pěkná osobní vzpomínka na tehdejší událost ...
... Královna na Nové radnici v Brně přebírá dárek města Brna ...
... Samozřejmě, královská rodina není s článkem v žádné příčinné či jiné souvislosti ...
... Podle kostýmu, který královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a tak dále a tak podobně pro svou čtyřhodinovou návštěvu města Brna zvolila, můžeme i usuzovat jaké počasí onoho dne v Praze a v Brně panovalo ...
... Zvažoval jsem tehdy všechna pro a zvažoval jsem tehdy všechna proti. Choval jsem se, respektive jednal jsem odpovědně. A nechtěje rovněž nijak nikoho urazit, nechtěje pozvání přímo odmítnout řekl jsem tehdy nakonec: Pane doktore, tohleto je pro mne daleko! Muž, povoláním právník, mi odpověděl asi tohleto: "Letadlem je tohleto otázka chvilky," což bylo pro mne až dosud cosi zcela neslýchaného a "dostalo" mě tohleto úplně ...
... Vrácím se ještě k článku ve shora uvedeném deníku ...
... Je pravda, že existují příběhy, které vyprávět každému nemůžete a je pravda, že existují i příběhy, které nebyly nikdy objasněny ...
... Nakonec jsem článek našel na internetu ...
... Konec! ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010