Tingoccio a Meuccio aneb sliby se mají plnit nejen o Vánocích

16. dubna 2012 v 11:38 | P. G. Bottini |  Dekameron
... Příběh je z knížky, která mě okouzlila v šestnácti letech a zavede nás do toskánského města, které leží ve středu stejnojmenné provincie, více než padesát a méně než sto kilometrů, spíše jižně než jinak, od Florencie, má více než padesát a méně než sto tisíc obyvatel a je jedním z mála italských měst, které přečkalo druhou světovou válku bez úhony ...
... Tingoccio a Meuccio aneb sliby se mají plnit nejen o Vánocích - začátek ...
... Tak zbyla povinnost vyprávěti ještě králi, jenž vida, že dámy ustaly se svými projevy lítosti nad poraženým stromem, který za nic nemohl, počal vyprávěti ...
... V Sieně žili dva mladíci z lidu, z nichž jeden se jmenoval Tingoccio Mini a druhý Meuccio di Tura. Bydlili na Salaja-Torre a téměř s nikým se nestýkali a jak se zdálo, velmi se milovali ...
... Společně chodili do kostela a na kázání, kde často slyšeli jak o slávě tak i o trestech, jichž se zemřelým na onom světě dostává ...
... Toužili zvěděti, co asi následuje po smrti a nemohouce se od nikoho dopátrati podrobností, slíbili si, že ten, který z nich dříve zemře, příjde svému druhovi říci, kde je a jak se mu daří. Tento slib si potvrdili přísahou. Potom se i nadále spolu stýkali, až byl jednou Tingoccio požádán jakýmsi Ambergiem Andelminim, jemuž manželka Mita porodila syna, o kmotrovství. Tingoccio žádosti o kmotrovství vyhověl a stal se kmotříčkem jejich synka Giovanniho. Míta byla hezká, čilá žena a těšila se upřímnému přátelství kmotříčka i jeho přítele. Oba se do ní prudce zamilovali a střežili se však, navzájem se ze svých citů vyzraditi. Tingoccio mlčel, Meuccio pak nemluvil proto, že věděl o lásce Tingocciově ...
... Maje jakožto kmotr Gianniho více příležitosti dosáhl Tingoccio záhy svého cíle ...
... Zjistiv, že je velmi příjemno obdělávati zahrádku kmotřiččinu, pracoval tak dlouho, až byl zchvácen těžkou nemocí ...
... Z níž ho, krátce před Vánocemi, smrt vysvobodila ...
... Za několik dní po své smrti přišel dle daného slibu do světnice Meucciovy, vyrušiv ho z hlubokého spánku voláním ...
... Meuccio se probudil a tázal se: "Kdo je zde?" - "Jsem Tingoccio," ozval se duch, "a přicházím z onoho světa, abych tě dle svého slibu zpravil o tom, co se tam děje." Meuccio se zprvu ulekl, ale pak pravil: "Budiž mi vítán, milý bratře, jsi ztracen?" - "Ztraceny jsou věci, jež se nemohou nalézti," odpověděl duch, "jak bych mohl býti ztracen, když jsem zde." - "Tak jsem to nemínil," odpověděl Meuccio, "chtěl jsem věděti, jsi-li mezi dušemi zatracenými v trýznivém ohni pekla." - "To nikoliv," sděloval Tingoccio, "jsem však pro svoje hříchy nesmírně trýzněn." Tu se ho počal Meuccio porobně vyptávati, jaký trest za každý, na světě spáchaný hřích je tam určen a mohl-li by snad zde, na tomto světě, pro něho něco učiniti. Tingoccio prosil, aby dal za něho čísti mše, dal na modlení, udílel almužny a konal dobro, to že jsou věci, jež duším po smrti nesmírně prospívají. Meuccio slíbil, že tak učiní. Když se Tingoccio chtěl od něho loučiti, pozvedl Meuccio hlavu a tázal se ho: "Dobře, Tingoccio, že si vzpomínám ještě na kmotru, u níž jsi tak často spával. Jaké pokání ti za to bylo uloženo?" Tingoccio odvětil: "Sotva jsem vstoupil na onen svět, již jsem byl očekáván jedním, jenž měl podrobný seznam mých hříchů. Odkázal mne na jisté místo řka, že tam mám svých hříchů, ve společnosti jiných hříšníků, litovati. Meškaje mezi nimi, hloubal jsem o všem, co jsem s kmotrou tropil a úzkost mne jímala nad trestem, který mne za to čeká. Toho si povšiml jeden, jenž stál vedle mne a tázal se mne, čím jsem se ještě provinil, že se celý chvěji, ač stojím v samotném ohni. I řekl jsem mu, že očekávám ještě trest za to, že jsem obcoval nedovoleným způsobem s matkou svého kmotřence a tolik dobrého při tom užil, až mne to život stálo. Tu se mi druh v utrpení vysmál, řka, že tu se nikdo na kmotru neptá. Kámen mně tím spadl ze srdce." ...
... Mezitím počalo svítati a Tingoccio se slovy ...
"Žij blaze," zmizel ...
... Meuccio, uslyšev, že se na onom světě nikdo o kmotry nestará, se velice zasmál, lituje pouze své hlouposti, pro níž mnoho příjemných chvilek zameškal ...
... Tingoccio a Meuccio aneb sliby se mají plnit nejen o Vánocích - konec ...
... A někdy příště o chlapci z Kalábrie ...
... Dnes jenom malou ukázku ...
... "Tohleto se stalo v pátek dvacátého prvního října, když do třídy vstoupil ředitel školy s novým žákem. Byl to chlapec neobyčejně svědého obličeje, černých vlasů, velkých černých očí, s hustým a na čele srostlým obočím. Ředitel pošeptal něco učiteli a odešel. Chlapec zůstal ve třídě vedle učitele a prohlížel si nás svýma velkýma očima, jako by se bál. A tu ho učitel vzal za ruku a řekl celé třídě: "Máte proč se radovat. Dnes vstupuje do naší školy malý Ital, narozený v Reggiu v Kalábrii ..." ...
... Když učitel domluvil, vstal ...
... A ukázal na nástěnné mapě Itálie ...
... Reggio di Calabria ...
... Siena - Chianciano Terme ...
... Chianciano Terme - Reggio di Calabria ...
... Autostrada del Sole ...
... Autostrada Napoli-Reggio di Calabria ...
... Město Reggio di Calabria je hlavním městem ...
... Regionu-kraje Calabria ...
... A jsme tady ...
... V Kalábrii ...
... Slovo, respektive pojem bůh ...
... Je odkaz na mocnou nadřirozenou bytost, obvykle považovanou za nesmrtelnou ...
... Pokud se říká, že tahleta bytost existuje pouze jedna ...
... Tak se slovo, respektive pojem bůh píše s velkým písmenem ...
... V bohy nevěřím ...
... Věřím v transcendenci ...
... Transcendence je jen jiné jméno pro boha ...
... Proč Bůh nezastaví všechno to zabíjení na školách? Proto, že do škol nesmí? ...
... Bůh tohleto neřeší! ...
... Tohleto si dělají lidé jen a jen sami! ...
... A sliby?! ...
... Sliby se mají plnit ...
... A nejen o vánocích ...
... K transcendenci může člověk dojít jen a jen spontánně ...
... A ještě slovníček ...
... Torre = hradní věž ...
... Giovanni = Jan ...
... Gianni = Jenda, Jeník ...
... Transcendence = je latinské slovo a ve filozofii, respektive v idealistickém učení znamená takzvané překročení údajné meze poznání, vyjadřuje to, co leží za smyslovou a rozumovou zkušeností člověka, nadsmyslné, nadskutečné, nadskutečnost ...
... Spontánně = samovolně, učiněno z vlastního podnětu, vzniklé bez cizího ovlivnění nebo podnětu, samočinně, dobrovolně ...
... Siena ...
... Virtuální prohlídky města ...
... Ciao! ...
... Finito ...
... Konec desátého příběhu sedmého dne ...
... Dioneus ...
(16.7. 1313 zřejmě v Certaldu, Toskánsko - 21.12.1375 v Certaldu)
... Italský renesanční básník, autor novel a románů. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Narodil se jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě. Otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr a tím i styk s řadou vzdělanců. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu Dekameron. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami. Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků ...
... Tři jeho citáty ...
... Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli ...
... V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně ...
... Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic ...
... Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset a odtud je název cyklu). Své zážitky si vypráví deset dní deset urozenýchh mladých lidí. Sedm žen a tři muži, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348 ...
... Čas si krátí vyprávěním na různá témata ...
... O lidech, které postihly různé nehody, ale vše dobře dopadlo ...
... O lidech, kteří svou obratností dosáhli svého ...
... O lidech, jejichž láska špatně skončila ...
... O milencích ...
... O tom, jak ženy obelstily své muže ...
... O šprýmech, které si ženy a muži tropí navzájem ...
... Církev dílo odsoudila ...
Giovanni Boccaccio - Dekameron
Přeložila a svým nákladem vydala Anna Běhounková
V hlavní komisi "Mars" knižní dům v Praze
Štočky zhotovil z ilustrací dle starých rytin Štencův grafický závod
Obálka mistra Václava Čuffy
Vytiskl Fr. Ziegner, Král. Vinohrady, Říčanská č. 1984, 1928
14/100 ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010