Já ti dám, že se tam nenarodil aneb přeběhlíci

26. dubna 2012 v 14:28 | Jarda |  04/2012
... Já ti dám, že se tam nenarodil aneb přeběhlíci ...
... O dědovi-pacientovi vyškovské nemocnice, který byl koncen týdne (snad v pátek) již jako vyléčený pacient z vyškovské nemocnice propuštěn domů, aby se počátkem týdne (snad v pondělí) z domova do vyškovské nemocnice vrátil, protože se mu doma, jak ve vyškovské nemocnici uvedl, snad přes vídend velice přitížilo (pro subjektivní potíže, jak se říká odborněji), se už psalo ...
... "Tohohle dědu by si snad nemohl nikdo neoblíbit-nezamilovat," vyprávěl mi Pavel, který byl hospitalizován ve stejném nemocničním pokoji jako shora uvedený děda. Zpočátku bylo Pavlovi mizerně, ale když se shora uvedený děda opět do nemocničního pokoje vrátil, tak Pavlovi bylo přece jen už lépe. Zkrátka a dobře, shora uvedený děda byl nejen pamětník událostí, které ve svém životě prožil a pamatoval, ale i veliký vypravěč a veliký srandista. Jak říká Pavel: "Pravda tohleto třeba být nemusí, hlavně že je tohleto sranda." Samozřejmě, shora uvedenému dědovi v podstatě už nic nebylo, je docela dost dobře možné říci, že se zdravotně cítil dobře. Samozřejmě, přiměřeně ke svému pokročilému věku. Shora uvedený děda byl vdovec a žil doma sám. Jeho dvě dcery byly pracovně zaneprázdněny, snad je možné tohleto takhleto říci, Tohleto bylo v zimě, byly mrazy, a tak patrně i proto, že ve vyškovské nemocnici bylo právě volné nemocniční lůžko, tak si pan primář shora uvedeného dědu ve vyškovské nemocnici ponechal (na pozorování spíše jen), aby děda nemusel doma topit a nebyl přece jen doma sám, byl přece jen jaksi ještě zaopratřen po nemoci, o což shora uvedenému dědovi šlo, tohleto shora uvedený děda právě chtěl, čehož i dosáhl. Děda vyprávěl různé příběhy, nasmáli se prý mnoho, ale když například vyprávěl, že přízemní rodný domek Klementa Gottwalda v nedalekých Dědicích byl původně jednoposchoďový statek, a že se tam snad Klement Gottwald ani nenarodil, a že tenhleten údajně statek, alespoň podle vyprávění dědy, přestavěli potom na rodný domek Klementa Gottwalda a původní majitelé-státkáři, že žijí nedaleko, tak na tohleto mu už neskočil ani Pavel. Důvod byl patrný. Čeho je už moc, toho je už příliš ...
... Pavel přece věděl nejen ze školy, ale i z rodiny, že tohleto není pravda. "Dědek si nehorázně vymejšlí," usmíval se či smál se jeho vyprávění ...
... Ale proč tenhleten článek píšu? Protože příběh je aktuální nejen pořád, ale dnes je i výročí. Tehdy však nebyl čtvrtek dvacátého šestého dubna. Tehdy byla, dvacátého šestého dubna, středa! ...
... "Pamatuji si tohleto jako by to bylo dnes. Bylo poměrně krátce po mém propuštění z dlouhodobé hospitalizace ve vyškovské nemocnici a byl jsem tehdy ještě v pracovní neschopnosti a jsou to i narozeniny v rodině. Šel jsem se svojí babičkou, matkou mého otce, ve Vyškově po ulici a hovořili jsme spolu. Já říkám babičce ... A babička mi odpověděla: "Byla jsem rozrušená," to jsem chápal a rozuměl jsem tomu. "Já jsem u soudu nikdy nebyla," řekla babička ještě. To mě zarazilo, ale nic jsem neřekl. Nemyslím si, znovu opakuji, nemyslím si, že by moje babička vědomě projevila nepravdu. Bylo mi dvanáct let, když jsem soudní písemnost z počátku padesátých let minulého století četl," vyprávěl mi Jiří Benada ...
... Ano, oba! Pavel i Jiří Benada museli obsah shora uvedené soudní písemnosti, z počátku padesátých let minulého století znát! ...
... Teprve nyní mi tohleto došlo. I mlčení je lež! V tomhletom tohleto patrně bude! říkám si. Pravda byla vydávána za lež a lež byla vydávána za pravdu! Tohleto přece jen dává smysl, uvažuji nad tímhletím ...
... A nyní vám povím příběh, který shora uvedený děda ve vyškovské nemocnici vyprávěl, tak jak jsem si příběh v podání Pavla zapamatoval. "Nevím, je-li příběh pravdivý, protože příběh nikdo neprověřoval, respektive nevyhledával k příběhu žádná fakta. Nikdy, nikde, nic. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že dva příběhy vyprávěné shora uvedeným dědou ve vyškovské nemocnici se nakonec ukázaly jako pravdivé a shora uvedený děda si mnoho nevymejšlel, respektive nevymejšlel si téměř nic, tak si myslím, že i na příběhu kolaborantky, konfidentky a přeběhlice, rovněž mnoho pravdy bude, ne-li dokonce nakonec pravda celá," domnívá se Pavel. "No řekni mi, Jardo, jaký důvod by shora uvedený děda měl, aby si tenhleten příběh ve vyškovské nemocnici vymejšlel?" položil mi Pavel otázku ...
... Žena nebyla německé národnosti, ale za nacistické okupace se k německé národnosti přihlásila a stala se takhleto Němkou. A nyní shora uvedený děda vyprávěl jaké výhody, tím že se stala Němkou, měla. Například, když přišla na jatka, tak slušně německy pozdravila: "Sieg Heil!" (v češtině Vítězství zdar!). Tenhleten německý pozdrav "Sieg Heil" byl v období nacismu v Německu zneučit. Stal se pozdravem, kterým se vyjadřovala sympatie a příslušnost k nacistickému německému vůdci Adolfovi Hitlerovi a k jeho boji za vítězství Třetí Říše, která měla trvat tisíc let, ale nakonec trvala jen dvanáct let a zanikla úplně. Tenhleten pozdrav, vztyčení pravé ruky a současně vyslovení slov "Sieg Heil" je známý i v České republice, jako tazvané hajlování. Ačkoli žena hovořila německy velice mizerně, tohleto prý byla jakási její hanácko-němčina (například německé slovo "Ja" a české slovo "Ano" znamená v hanáčtině dodnes totéž ...
... Ačkoli tedy hovořila německy velice mizerně, tak prý se vždy na jatkách domluvila a vždy dostala co chtěla, nejen v požadovaném sortimentu masa a masných výrobků, ale i v požadované kvalitě a v požadovaném množství, protože prý byla i konfidentka, což se prý tušilo. Samozřejmě, když odcházela z jatek, tak slušně německy pozdravila opět. Po osvobození, když nacistická okupace skončila, tak se ženě podařilo jakýmsi prý podivným způsobem, vyprávěl shora uvedený děda ve vyškovské nemocnici, přeběhnout, jak se říká na opačnou stranu, jaksi ji patrně už přestalo bavit být Němkou, rozmyslela si patrně všechno náležitě a tak dále a tak podobně a stala se členkou Komunistické strany opět obnoveného československého státu, Československa. Po takzvaném Vítězném únoru, tehdy prý pracovala v zemědělství, kdesi k jakémsi kravíně. Samozřejmě, když kdesi přišla a odkudsi odcházela a tak dále a tak podobně opět slušně pozdravila: "Čest práci, soudruhu, soudružko, soudruzi, soudružky, soudružky a soudruzi", tak jak tohleto bylo tehdy in, jak se říká dnes. A nakonec, dozvěděli se ve vyškovské nemocnici vděční posluchači vyprávění shora uvedeného dědy se z některými lidmi nenáviděné soudružky stala, patrně za vydatné pomoci strany a vlády, dojička v kdesi v jakémsi kravíně a měla opět veliké šťěstí, vyprávěl shora uvedený děda. Pokud ne snad už na první pracovní směně, tak o něco později se jí podařilo vytvořit jakýsi úžasný rekord v dojivosti kravského mléka a ze ženy se stala rázem údernice, hrdinka socialistické práce a už prý kdesi v jakémsi kravíně nepracovala, nýbrž začala jezdit na různé besedy kdesi po blízských i po vzdálených kravínech ...
... Ženě prý byl přidělen služební vůz shora uvedené značky i s řidičem a jezdila předávat své zkušenosti, vyprávěla soudružkám dojičkám v blízských i ve vzdálených kravínech co a jak se dělat má a tak dále a tak podobně. Zkrátka a dobře, vyprávěla jim jak se dojivost kravského mléka zvyšuje. A jednou, vyprávěl shora uvedený děda, se prý opět vraceli kdesi z jakéhosi snad velice vzdáleného kravína, protože patrně řidič služebního vozu musel být již unaven či je docela dost dobře možné, že tohleto mohla být i chvilka řidičovi nepozornosti při řízení motorového vozidla. Mezi obcí Drnovice a Vyškovem, což je vzdálenost ne snad větší než tři kilometry, narazil jejich služební vůz Tatraplán do stromu. Byla mrtvá ... Tohleto nebudu raději uvádět dále z důvodu piety k tragicky zesnulé ženy, protože shora uvedený děda se vyjádřil o téhleté ženě velice a velice nelichotivě ... A nyní musím laskavé čtenáře a laskavé čtenářky přece jen upozornit, že tohleto co následovalo poté, nebyla žádná zlomyslnost posluchačů vyprávění shora uvedeného dědy či co. Tohleto bylo přece jen spontánní ... Najednou se otevřely dveře do nemocničního pokoje a vešel zdravotní personál, respektive vešla zdravotní sestřička s teploměry, léky, injekcemi možná i dokonce a tak dále a tak podobně: "Tady je ale veselo, myslím dědo, že vám už nic není a půjdete domů," řekla zdravotní sestřička shora uvedenému dědovi. "Počkejte!" pohrozila zdravotní sestřička shora uvedenému dědovi laskavě "řeknu tohleto panu primáři," postrašila ho ještě. Když zdravotní sestřička z nemocničního pokoje nakonec odešla, tak shora uvedený děda, vyprávění příběhu konečně dokončil. Bylo prý mnoho lidí, kteří snad ne, že by jí takový konec jejího života přímo přáli, ale byli prý nakonec přece jen rádi. Jiří Benada se domnívá, že tahleta žena musela být pro mnohé lidi neštěstím. "Je pravda, že jsem se později setkal v Brně s jednou paní, která mi přímo řekla: "Pane Benado, znám Vyškov velice dobře, bydlela jsem ve Vyškově kdysi," dozvěděl se od shora uvedené paní. Vyškov je bašta stalinismu a na úřadech jsou tam všude ... Tahleta paní tohleto takhleto přímo vyslovila: "blbý lidi"! "Ale tohleto je přece jen názor téhleté paní, patrně měla i ona své negativní zkušenosti, patrně jen a jen proto tohleto takhleto vyslovila, nelze přece posuzovat člověka a lidi takhleto plošně," vyprávěl mi Jiří Benada. Samozřejmě, Vyškov byla bašta stalinismu, ale jak tohleto s přízemním rodným domkem prvního dělnického prezidenta Československé republiky bylo, tak tohleto přece musel každý, kdo tohleto období, tyhlety události, ve Vyškově a v okolí Vyškova přinejmenším pamatoval, vědět. Věděl tohleto, ale raději o tomhletom nemluvil. Mlčel. Někdo tomuhle může říkat například "pud sebezáchovy", někdo tomuhle může říkat i vrchol "diplomacie" či i jinak. Avšak tohleto je přece úplně jedno, na tomhletom přece vůbec nezáleží, jak tohleto kdosi nazývá. "Tohleto je ve skutečnosti lež, vědomě projevená nepravda a obava, respektive strach, protože pokud by kdosi tuhletu lež nerespektovat ... Ano, za tohleto odhaduji, že by u Okresního soudu ve Vyškově vyfasoval deset měsíců vězení nepodmíněně v prní nápravně-výchovné skupině či kolik, samozřejmě pokud by až dosud žil řádným životem pracujícího člověka a nebyl by rovněž řešen ani v jakési snad okresní přestupkové komisi "Veřejného pořádku" či jak se tahleta komise nazývala," vyprávěl mi Jiří Benada, který nabyl dojmu, že vyfasovat deset měsíců vězení a hned natvrdo bylo ve Vyškově jakési magické číslo. "Snad téměř každý s kým jsem se později setkal a s kým jsem později hovořil," vyprávěl mi Jiří Benada dále "a zeptal jsem se tohohle člověka na výši jeho trestu, respektive za co, za jaký skutek byl odsouzen a kolik za tenhleten skutek u Okresního soudu ve Vyškově vyfasoval, tak snad vždy tohleto bylo deset měsíců vězení a hned natvrdo, aniž by byl tenhleten člověk někdy soudně vůbec trestán. Ale je docela dost dobře možné, že se už mýlím přece jen nakonec, ale řekl bych že tenhleten dojem jsem měl a mám jej dosud," uzavřel Jiří Benada vyprávění jak tohleto kdysi za nacistické totality a za komunistické totality chodilo. Myslím si osobně, jak Jiřího Benadu znám, že se Jiří Benada nemýlí, že tohleto takhleto být i mohlo, ale možná, že zase tolik soudně postižených osob Jiří Benada neznal, a že počet soudně postižených osob, sloužící k jeho privátnímu výzkumu, mohl být přece jen nedostatečný, čímž může být i výsledek jeho privátního výzkumu a patrně i bude přece jen trochu zkreslený, dejme tomuhle takhleto ...
... Když jste šli například ve Vyškově ráno do samoobsluhy pro brambory a brambory v samoobsluze právě neměly: "Měli by brambory přivést kolem poledne," dozvěděly jste se například od prodavačky a přišli jste do samobsluhy později, raději až po poledni, abyste do samobsluhy nešli zbytečně, pokud by se stalo, že by brambory do samoobluhy ještě nepřivezli ... "Bolševický zásobování," nechal se kdosi v samobsluze unést a kdosi, který tohleto vyslechl, tak tohleto kamsi donesl a dozvěděli se potom i tohleto kdesi ...
... Shora uvedené magické číslo vyfasoval ...
... Jednoposchoďový stavební objekt, původně statek patřící rodině Škarků ve Vyškově-Dědicích přestavěný, po smrti prvního dělnického prezidenta Československé republiky Klementa Gottwalda, na přízemní stavební objekt. Na jeho rodný domek, ve kterém se prý nenarodil a na jeho památník ...
... Dnes se rovněž krade a ohlupuje ...
... Shora uvedený malý chlapec u počítače má pravdu ...
... Tohleto přece nemohl ve Vyškově nikdo nevědět, že byl statek ve Vyškově-Dědicích ve skutečnosti státní mocí majitelům ukraden ...
... A vidíte přesto do Vyškova-Dědic jezdily nejen zájezdy pracujících, ale do Vyškova-Dědic jezdily i školní výlety, kterým tohleto všechno ukazovali ...
... A takhleto státní mocí ohlupované školní děti si potom myslely, že byly kdesi, kde být ve skutečnosti nikdy nemohly a viděly cosi co ve skutečnosti nikdy vidět nemohly ...
... Zkrátka a dobře, lidé si mylně mysleli, že ve Vyškově-Dědicích viděli osobní věci běžné denní potřeby patřící jisté osobě, avšak téhleté jisté osobě, shora uvedené věci běžné denní potřeby, nejen že nikdy nepatřily, ale tahleta jistá osoba je ani nikdy neviděla, natož aby je denně používala ...
... Zkrátka a dobře, tohleto byli sedmilháři jak se sluší a patří, za něž by se nemusel stydět ani český univerzální a geniální velikán Jára Cimrman, který se ve světě nakonec neproslavil ...
... Já ti dám, že se tam nenarodil aneb přeběhlíci ...
... A co je zase tohleto?! ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010