Il treno, poslední korunovaný český král a poslední korunovaná česká královna a desátník Giuseppe Robbino

20. dubna 2012 v 17:08 | Jarda |  04/2012
... Via Roma v Turíně...
... Příběh nás zavede nejen do první poloviny osmdesátých let předminulého století a do první poloviny osmdesátých let minulého století ...
... Ale i k včerejšímu ...
... Televiznímu pořadu ...
... Hyde park ...
... A na závěr článku se laskavý čtenář a laskavá čtenářka dozvědí úsměvnou historku z divadla, která se stala před několika lety ...
... Když, poslední korunovaný český král po dvaceti sedmi letech spokojeného společného života s poslední korunovanou českou královnou na Pražském hradě zemřel, zanechal ohromný majetek, který po něm zdědil jeho synovec a stal se takhleto nejbohatším monarchou v Evropě. Je pravda, že poslední český král se o politiku nezajímal, respektive o politice nechtěl nic vědět a zásadně se do ničeho nevměšoval. Zachoval se však jeho výrok z roku tisíc osm set šedesát šest, kdy po prohrané bitvě u Hradce Králové, která pro dynastii dopadla katastrofálně prohlásil ...
... "Tak to bych uměl taky"! ...
... Tady je poslední korunovaný český král ...
... Rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý a český král Ferdinand V. ...
(Celým jménem Ferdinand Karl Leopold Josef Franc Marcelin Habsburský)
(19.4.1793 Vídeň - 29.6.1875 Praha)
... Doba vlády ...
... Od 2.3.1835 do 2.12. 1848 ...
... A tady je jeho paní - poslední korunovaná česká královna ...
... Marie Anna Karolína Sardinská ...
[19.9.1803 Turín - 4.5.1884 Vídeň]
... Narodila se jako princesna sardinská a mládí prožila na Sardinii. Jejím otcem byl sardinský král Viktor Emmanuel I. a matkou pak arcivévodkyně Marie, Terezie z modenské větve habsburského-lotrinské rodu ...
... A tady je jejich synovec ...
... František Josef I. ...
Císař rakouský a apoštolský král uherský
(18.7.1830 Vídeň - 21.11. 1916 Vídeň)
... Doba vlády ...
... Od 2.2. 1848 do 21.11. 1916 ...
... České korunovační klenoty ...
... Symboly české státnosti, jsou uloženy na Pražském hradě ...
... V Korunní komoře katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha, ve středověkých rukopisech nazývané "sacristia nova desuper" ...
... Bezesporu jednoho z nejtajemnějších, nejtajnějších, nejbezpečnějších a nejnepřístupnějších míst snad v celé v České republice ...
... Už tam budeme ...
... Ciao! ...
... Praha - Turín ...
... A jsme tady ...
... Stazione Porta Nuova Torino ...
... Tehdy ...
... Bylo pozdní odpoledne ...
... Ještě bylo denní světlo ...
... Když jsem šel po Corso Vittorio Emanuele II. ...
... Stazione Porta Nuova ...
...Stazione ...
... Porta Nuova ...
... Od roku dva tisíce šest ...
... Od zimních olympijských her ve shora uvedeném roce ...
... Když Corso Vittorio Emanuele II. přejdete jste hned na Piazza Carlo Felice ...
... Vittorio Emanuele II. Carignano ...
(Ale i Vittorio Emanuele di Savoia)
... Italský král Sjednotitel - první král sjednocené Itálie ...
(14.3.1820 - 9.1.1878)
... Doba vlády ...
... Od 28.7.1849 do 9.1. 1878 ...
... Carlo Felice Giuseppe Maria di Savoia ...
(6.4.1765 Turín - 27.4.1831 Turín)
... Král Království Sardinie ...
... Doba vlády ...
... Od roku 1821 až do smrti své smrti ...
... Království Sardinie ...
... Jdu večerní ulici a koukám ...
... Jsem ve Via Roma ...
... Chodil jsem do páté třídy, když jsem příběh o požáru v druhé nejvydávanější dětské knížce v Itálii (po knížce o Pinocchiovi), vypůjčené z městské knihovny ...
... Poprvé četl ...
... Tak tady kdesi se tohleto tehdy odehrálo, říkal jsem si ...
... Jméno odvážného a statečného hasiče jsem si nepamatoval, pamatoval jsem si jen název ulice, ve které se příběh odehrál ...
... Patrně takhleto mohla ulice vypadat, když jsem příběh poprvé v knížce četl ...
... Požár - kapitola z knížky - začátek opisu ...
Ve čtvrtek 11. května
... Až dnes ráno jsem dokončil přepisování té části povídky měsíce "Od Apenin k Andám", která mi byla zadána. Také jsem přemýšlel o tématu svého slohového úkolu, který nám uložil pan učitel. Znenadání jsem však zaslechl nezvyklý zvuk na schodech a za malý okamžik k nám vstoupili dva hasiči. Požádali mého otce o dovolení, aby mohli prohlédnou všechny kamna a komíny, protože se nevědělo odkud šlehá plamen. Můj otec odpověděl: "Prosím!" a i když u nás nebylo nikde zatopeno, hasiči začali procházet pokoje a pokládali uši ke stěnám, aby se přesvědčili, nehučí-li v komínech, které pokračují do vyšších poschodí, oheň. Zatímco chodili po pokojích, můj otec mi řekl ...
... Divadlo Balbo v Turíně ...
... "Enrico, to je látka pro tvou úlohu, hasiči! Napiš si, co ti budu vypravovat. Před dvěma lety jsem je viděl při práci. Byl večer a já jsem právě vycházel z divadla Balbo. Když jsem přicházel do ulice Roma, spatřil jsem nezvyklé velké světlo a sbíhající se dav lidí. Jeden z domů hořel. Muži a ženy se objevovali u oken a zase se srdceryvnými výkřiky mizeli. Před vchodem do domu byl nepředstavitelný zmatek, dav jednohlasně křičel: Uhoří zaživa! Pomoc! Hasiči! V tu chvíli dorazil první vůz, ze kterého vyskočili čtyři hasiči. Hned se vrhli do domu. Sotva vešli, naskytla se nám hrůzná podívané. Jedna žena se zoufalým nářkem se ve třetím poschodí chytla zábradlí u okna a přelezla jej. Zavěšená ve vzduchu, zády do ulice, uhýbala před kouřem a plameny, které pronikaly z pokoje a téměř ji olizovaly hlavu. Lidé zděšeně vykřikli. Hasiči, kteří se zdrželi v druhém patře uklidňováním ustrašených nájemníků, prorazili zeď a vrhli se do jednoho pokoje, když znenadání uslyšeli volání na sta hlasů: Ve třetím poschodí! Ve třetím patře! Přímo letěli do třetího poschodí. Tam již vše pekelně praskalo, podkrovní trámy se bortily, chodby byly plné plamenů a dým nesmlouvaně dusil. Aby se dostali do pokojů, kde byli uvězněni nájemníci, museli přejít po střeše. Za chvíli bylo vidět jakýsi tmavý přelud, jak poskakuje po taškách. Byl to desátník, který se tam dostal první. Ale aby se prodral na část střechy, která byla právě nad hořícím bytem, musel projít velmi úzkou mezerou mezim vykýřem a okapem. Všechno ostatní již zachvátily plameny. Malý průchod byl ještě navíc pokrytý sněhem a ledem a nebylo se na něm kde zachytit. Zástup zezdola křičel: Tam tudy nemůže projít! Desátník se přiblížil k okraji střechy, všichni ho sledovali se zatajeným dechem. Prošel! Ozvalo se náhle hromové volání nesoucí se až k nebi. Desátník postupoval dál, a když přišel na ohrožené místo, začal hned prosekávat sekerou tašky, trámy a laťky, aby se mohl dostat dovnitř. Žena stále visela z okna, oheň zuřil blíž a blíž, ještě chvíli a zřítila by se do ulice. Když desátník vysekal otvor, zpozorovali jsme, jak si odvázal řemen a spustil se dolů. Ostatní hasiči, kteří se tam znenadání objevili, šli za ním. Ve stejném okamžiku dole na ulici opřeli o římsu domu před okny, ze kterých šlehaly plameny a ozývaly se šílené výkřiky, nezvykle velký žebřík. Ale i přes veškerou snahu to vypadalo, že je již pozdě. Nikdo se nezachrání! křičeli lidé. Hasiči uhoří! Všemu je konec! Jsou mrtví! Najednou se v okně za zábradlím objevila plameny ozářená postava desátníka. Žena se mu zavěsila kolem krku, on ji oběma rukama chytl kolem pasu a vytáhl zpět do místnosti. Z davu se ozývalo na tisíce výkřiků: A co ti ostatní? Jak se dostanou dolů? Žebřík, opřený o dům, byl totiž hezký kousek od okenní římsy. Zatímco takto rozmýšleli, jeden z hasičů vylezl z okna, pravou nohou se postavil na podezdívku a druhou se opřel o žebřík. Potom začal brát do náručí jednoho nájemníka po druhém, jak mu je zevnitř podávali, a předával je svému kolegovi, který tam vylezl po žebříku z ulice, a který každého postupně sváděl dolů, přitom mu také pomáhali ostatní hasiči zezdola. První sestoupila ona žena, co se držela zábradlí, pak holčička, ještě jedna žena a stařec. Všichni byli zachráněni. Nakonec slezli hasiči, kteří zůstali uvnitř. Poslední sestoupil desátník, který nejdříve přiběhl na pomoc. Lidé je přivítali bouřlivým potleskem. A když se objevil i poslední, hlavní ze zachránců, ten, který se odvážil přiblížit k pekelné propasti jako první a vydal se tak krajnímu nebezpečí, dav ho pozdravil jako vítěze vroucím nadšením obdivu a vděčnosti. A v několika okamžicích jeho dosud neznámé jméno - Giuseppe Robinno - znělo z tisíce úst ... Pochopil jsi Enrico? Toto je odvaha, statečnost srdce, která neochabuje, která jde slepě a bleskurychle tam, kde zaslechne nářek umírajícího. Jednou tě zavedu na cvičení hasičů a ukáži ti desátníka Giupeppe Robbina, protože bys ho rád poznal, viď?" ...
... Přitakal jsem ...
... "A vida, tu je ...," náhle dodal otec. Rychle jsem se obrátil. Dva hasiči kolem nás procházeli do pokojů na východní straně. Můj táta ukázal na menšího, který měl prýmky, a šeptnul mi: "Stiskni ruku desátníku Robbinovi!" Desátník se zastavil a podal mi s úsměvem ruku. Stiskl jsem ji. Pak se se mnou pozdravil a vyšel ven. "A dobře si ho zapamatuj," řekl ještě můj otec, "protože z tisíce rukou, které v životě ještě stiskneš, možná ani deset nebudou mít takovou cenu." ...
... Požár - kapitola z knížky - konec opisu ...
... Proč jsem článek napsal? ...
... Jsou tam ještě všechny kousky? ...
... Patrně ano! ...
... Ale přece jen mám trochu strach?! Vím! Můžete namítnou, že mám přece jen obavu nedůvodnou, že tohleto se v České republice stát nemůže, že se tohleto v České republice dosud nestalo, že jsou české korunovační klenoty dobře v Korunní komoře zabezpečeny. Rád vám tohleto věřím, ale skutečně, nevím, nevím ...
... Je pravda, že je obecně známo, že kdo lže, ten i krade ...
... A naopak! ...
... Před několika lety jsem byl jako divák v hledišti divadla svědkem historky. Mezi účinkujícími na jevišti divadla byl i František Ringo Čech, vyučený televizní mechanik a radiomechanik, bubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, publicista, scénárista, dramatik, malíř, spisovatel, zkrátka a dobře renesanční umělec, pokud jsem cosi ve shora uvedeném výčtu opomněl, tak ještě takhleto, ale i politik, poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky počátkem druhé poloviny devadesátých let minulého století, který diváky v hledišti divadla bavil i svým vyprávěním právě z téhleté doby. Samozřejmě, věci vážné byly podány humorně. Historku řeknu tak, jak jsem si ji zapamatoval ...
... Při jakési cestě do Ameriky, v rámci poslaneckého mandátu, si s doktorem Vojtěchem Filipem vypůjčili kdesi v Americe vůz a jeli za zkušenostmi, co a jak se kde ve světě dělá patrně a tak dále a tak podobně ...
... Když přijeli na hranici indiánské rezervace, byla u silnice tabule asi tohohle znění: Území Komančů. "Hele, Vojto," řekl shora uvedený renesanční umělec "už jsi doma!" Jedna divačka, starší paní, která si dělala již tehdy veliké obavy ze situace na české politické scéně se shora uvedeného renesančního umělce zeptala: "A co by se s tímhletím vším, pane Čechu, dalo dělat?" Myslela, aby se situace na české politické scéně změnila k lepšímu. "Nic, paní," odpověl divačce, starší paní, shora uvedený renesanční umělec "jedině snad, pokud byste vzala plametomet, šla s plametometem do parlamentu a všechno to tam vypálila!" Samozřejmě, tohleto bylo pro divačku, starší paní (a nejen pro ni), zcela nepřijatelné řešení ...
... Prezident České republiky má (nyní) pravdu v tom, že takhleto, myslím současnou českou politickou scénu, se politika dělat nemůže. Ale přece jen, lepší je neříkat co se dělat nemůže a co je nesprávné, lepší je říkat co se dělat může a co je správné ...
... Předčasné volby? Asi ano a co nejrychleji! ...
... Ale co bude potom? Po volbách? ...
... Hyde park ...
... Čtvrtek devatenáctého dubna dva tisíce dvanáct ...
... Hyde park je Hyde park ...
... Fašismus, nacismus a komunismus už nebrat ...
... Obrázek se autorovi vydařil. Je nejen výstižný ...
... Obrázek navíc v divákovi vyvolává nejen jistý stupeň děsu a jistý stupeň hrůzy, ale i patřičný stupeň zoufalství a patřičný stupeň beznaděje ...
... V Itálii mají alespoň k moři téměř všude kousek ...
... Moře je moře! ...
... Přes moře vlak nejede! ...
... A na české korunovační klenoty ...
... Symboly české státnosti, prosím, nesahat! ...
... Kdo na ně neoprávněně sáhne, ať mu ruka namístě upadne! ...
... A ještě slovníček ...
... (il) treno = vlak ...
... (la) via = ulice ...
... Roma = Řím ...
... Torino = Turín ...
... (la) stazione = stanice ...
... ciao = ahoj ...
... (il) corso = korzo ...
... (la) piazza = náměstí ...
... Konec ...
TOPlist


 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010