Rozhovor aneb soudce jak se sluší a patří a historie Práva

10. března 2012 v 17:23 | J. Benada |  03/2012
... Rozhovor aneb soudce jak se sluší a patří - začátek ...
... Rozhovor pánů Radima Vaculíka a Josefa Koukala se soudcem Janem Šottem, který ve svém dnešním článku uvedu ...
... Rozhovor s trestním soudcem, který předsedá trestnímu senátu, který se trestním případem, na shora uvedeném obrázku uvedených, obžalovaných mužů zabývá, respektive jeho odpovědi na kladené otázky v rozhovoru ...
... Se mi velice zamlouvají ...
... Je případ Víta Bárty a Jaroslava Škárky pro vás dosud největší kauza? ...
... Soudím šestým rokem a ano, je největší ...
... Je i nejzávažnější? ...
... Otázka je, co je závažné. Já jako trestní právník to definuji výší trestní sazby. U tohoto případu je nejpřísnější sazba u obžalovaného Bárty, a to maximálně šest let (u obžalovaného Škárky je nejpřísnější sazba tři roky, poznámka autora). Tedy pokud jde o to, jaký trest hrozí, tak určitě nejde o nejzávažnější věc. Pokud jde o rozsah této kauzy, o mediální prezentaci, zájem i sledovanost, tak samozřejmě ano ...
... Měl jste z toho radost, když jste tuto, tak mediálně sledovanou kauzu dostal, anebo to ve vás spíš vzbudilo nějaký ostych s tím, že tady soudíte bývalé ministry a vyslýcháte i ty současné? ...
... Ostych to ve mně nevzbudilo, na druhou stranu, že bych poskakoval po budově soudu a vyhazoval tento spis do vzduchu ... Žádnou zvláštní radost jsem z toho také neměl ...
... Takže skutečně žádné velké emoce? ...
... Žádné velké emoce jsem necítil, zkusil jsem to přijmout profesionálně s tím vědomím, že tato kauza ke zdejšímu soudu přijde a byla tedy určitá logická pravděpodobnost, že jsem jeden z těch, kdo tento trestní spis může dostat ...
... Kolik stránek má před vámi ležící spis k této kauze? ...
... Něco přes tisíc ...
... Počet stránek není tak velký, ale pokud jde o studium spisu, tak je tam mnohem větší počet stran, které se týkají výslechů jednotlivých svědků, než bývá obvyklé ...
... Jak dlouho jste se připravoval na soudní líčení?
... Jakmile jsem spis dostal, četl jsem ho, prostudoval a nařídil jsem to během dvou týdnů. To znamená, že jsem to studoval deset či dvanáct dnů ...
... Kdybychom se tady bavili o tom, že někdo za úplatek poskytl někomu veřejnou funkci ve smyslu funkce ve státní správě, nikdo by nepochyboval o tom, že jde o korupci. Tady jde o úplatky uvnitř politické strany za loajalitu, což je něco nehmatatelného. Je to v tomto smyslu precedens? ...
... Neznám rozsudek nebo rozhodnutí, které by se tímto zabývalo ...
... Zdál se vám text obžaloby, který jste dostal na stůl, dostatečný? ...
... Text obžaloby mi přišel kvalifikovaný, stejně tak mi přišly kvalifikované výkony všech stran. Nejen kvalifikované, ale myslím si, že i korektní ...
... Proč jste se rozhodl nechat hlavní líčení prakticky on-line, kdy celou dobu jednání běží kamery, zpravodajské servery už minutu po tom, co zde zazní, mají všechno na internetu? ...
... Jednání je veřejné, což znamená, že vy novináři zde máte přístup s notebooky, můžete si cokoli zapisovat a vysílat to on-line a já nemám způsob, jak ovlivňovat to zpravodajství, a ani k tomu není žádný rozumný důvod. Naše nahrávací zařízení to neruší ...
... A ty kamery?...
... V téhle kauze nemám pocit, že by přítomnost kamer obžalované nějak omezovala v jejich obhajobě, že by na ně působila psychicky negativně. Taktéž jsem měl pocit, že to neovlivňuje výpovědi svědků. Většina lidí, kteří tu celý týden vystupovali, má zkušenosti s kamerami, umějí před nimi zjevně vystupovat ...
... Šlo vám také o transparentnost? ...
... Určitě. Jde o proces, o který je obrovský veřejný zájem a je to oprávněně věc veřejného zájmu . Ono vlastně řešení té kauzy od začátku probíhalo na stránkách novin a v televizi, součástí spisu jsou i nahrávky televizních vystoupení, je tam citována řada článků. A i z hlediska soudu je to určitý způsob obrany proti spekulacím, že je vedeno nějaké nekorektní řízení. Včetně těch kamer. Každý vidí, jakým způsobem se chováme k oběma stranám, jakým způsobem umožňujeme vést proces, každý to může posoudit ...
... Radil jste se o tom s vedením soudu? ...
... Neradil ...
... Vyčetl vám to někdo z kolegů? ...
... Tohle mi nikdo z kolegů nevyčetl, spíš mi vyjadřovali sympatie ...
... Vyčetl vám to ale prezident Klaus. Co na jeho kritiku říkáte? ...
... Ten jeho výrok jsem četl, slyšel, a moc jsem mu neporozuměl. Myslím, že je nadbytečné to nějak dál komentovat ...
... Co ale říkáte tomu, že komentuje soudní líčení nezávislého soudu? Neberete to jako možné ovlivňování, když hlava státu kritizuje postup předsedy senátu? ...
... Pokud jde o mě, tak mě takové výroky rozhodně neovlivní. Druhá věc je, že každý občan má právo vyjadřovat se k jakékoli veřejně probírané otázce. To znamená, že jako občan takové právo má. Jak zdrženlivě se prezident chová a jak potřebuje prezentovat své názory vůči justici a vůči probíhajícím soudním řízením, je na jeho zvážení, svědomí a znalosti věci ...
... Byl během těch pěti náročných dnů (soudní řízení bylo zahájeno v pondělí pátého března, poznámka autora) okamžik, který by vás aspoň vnitřně zvedl ze židle? ...
... Byly tu určité překvapivé okamžiky, například předložení nahrávky panem Škárkou, výslechy některých svědků byly překvapující, to nepochybně, ale že by mě něco zvedlo ze židle, to ne ...
... A naopak něco, co vás pobavilo? ...
... Ano, byly takové okamžiky, určitě. Pan John pojal své vystoupení zábavnějším způsobem, ale i s tím se jako soudce setkávám. Ta výpověď měla svůj smysl a je na nás, jak ji potom vyhodnotíme ...
... Co říkáte tomu, že se vám tu scházejí důkazy, které měli účastníci nebo svědci nepochybně k dispozici dávno před zahájením hlavního líčení, a teď s nimi najednou vyrukují? ...
... Omlouvám se, že na tu otázku v této fázi neodpovím. I to je věc, kterou se musíme zabývat při konečném posuzování ...
... Při výpovědi svědka Jánského jste zachoval dlouho naprostý klid. Někdo jiný by vzhledem k jeho vystupování uložil pokutu možná o hezkých pár minut dřív. Takhle bez emocí postupujete běžně? ...
... Já ano ...
... Snažím se řízení vést takovým způsobem, abych je - terminologií fotbalového rozhodčího - trochu pustil. Mám totiž zkušenost, že v devadesáti pěti, možná více procentech případů, se tak lépe dobereme k cíli. I v případě svědka Jánského to k tomu přispělo. Nakonec odpověděl na všechny otázky a věc je vyřešena. Otázka pořádkové pokuty už je teď naprosto nezajímavá. Kdybych na něj vyrukoval drsnějším způsobem už dřív, což jsem udělat mohl a trestní řád mi takovou možnost dává, ta věc by patrně skončila tak, že by odmítl vypovídat a řízení by to protahovalo ...
... V této kauze neřešíte jen korupci, ale také otázky vnitřního chodu vládní strany. Chvílemi se tak téma výpovědí posouvá spíš k fungování české politiky ...
... Ten posun je nevyhnutelný. Obžaloba tímto směrem částečně vede své důkazy a svou argumentaci a vyptává se tímto směrem svědků, protože se snaží odhalit řekněme vyšší důvody a souvislosti tvrzené korupce. Stejně tak dost výrazně tímto směrem směřuje i obhajoba pana obžalovaného Škárky. Pro dokazování je to fakticky nevyhnutelné. Jak to vnímám já? Profesionálně! Je to zatím moje největší kauza ...
... Rozhovor aneb soudce jak se sluší a patří - konec ...
... Co ke shora uvedenému rozhovoru ještě dodat? ...
... Snad jen tyhlety tři citáty! ...
... "Člověk je spravedlivý, když spravedlivě jedná," řekl Aristoteles ...
... "Jen spravedlivý může jednat spravedlivě. Napřed se musí změnit osoba a teprve pak následují činy," řekl Martin Luther ...
... "A naopak!" řekl Josef Švejk ...
... Hostinec U Kalicha - začátek ...
... Řekněme si i o historii deníku, kterému byl rozhovor poskytnut ...
... Článek ze dne dvacátého prvního září dvatisíce deset "Deník Rudé právo-výsledek sporů v sociální demokracii" - začátek nejen opisu ...
... Císař a král, Rakousko-Uherské monarchie, František Josef I. ...
... Rakousko-Uherská monarchie - mapa z roku tisíc devět set jedenáct ...
... Sociální demokracie patřila už za doby Rakousko-Uherské monarchie k etablovaným politickým stranám a jak bylo běžné, vydávala také vlastní deník "Právo lidu" ...
... Hostinec U Kalicha - úterý dvacátého osmého července tisíc devět set čtrnáct ...
... Zahájení světové války (číslovku "první" tehdy ještě světová válka neměla) ...
... Ve středu sedmého října tisíc devět set sedmnáct obsadili bolševici Zimní palác v Petrohradu v Rusku, sídlo prozatímní ruské vlády umírněných demokratů, a převzali moc v zemi ...
.... Rok tisíc devět set osmnáct ...
... Republika Československá byla vyhlášena v pondělí dvacátého osmého října ...
... První světová válka skončila v pondělí jedenáctého listopadu ...
... Téhož dne, v šest hodin večer ...
... Po konci první světové války se i do mladého Československa šířily bolševické myšlenky, které nalezly živnou půdu právě v sociální demokracii. V roce tisíc devět set dvacet se dostávala sílící stranická levice do stále silnějšího sporu s vedením sociální demokracie. Vše vyvrcholilo v druhé polovině roku, kdy levice obsadila Lidový dům v Hybernské ulici v Praze a začala vydávat vlastní deník "Rudé právo" ...
... Rudé právo z úterý druhého ledna tisíc devět set devadesát ...
... První číslo "Rudého práva" jako ústředního deníku levice Československé strany sociálně demokratické vyšlo v úterý dvacátého prvního září tisíc devět set dvacet. Již večer předchozího dne se ale v ulicích objevil "Večerník Rudého práva". Duchovním otcem názvu nového listu byl tehdejší dlouholetý redaktor "Práva lidu" a vedoucí redaktor jeho večerníku Jan Skála ...
... Lidový dům v Hybernské ulici v Praze ...
... Spor o užívání Lidového domu, který oficiálně nepatřil sociální demokracii, ale tiskárně psané na jméno Josefa Skaláka, pozdějšího prvního pokladníka Komunistické strany Československa, tím ale teprve začal. V pozadí se navíc soupeřilo také o budoucnost celé sociální demokracie, která v dubnu tisíc devět set dvacet vyhrála volby do sněmovny a její zástupce Vlastimil Tusar pokračoval jako předseda vlády. Na září tisíc devět set dvacet pak byl plánován sjezd sociální demokracie, většinu mezi delegáty ale získali zástupci levicového křídla, což dosavadní vedení sociální demokracie vnímalo jako hrozbu. V polovině září tisíc devět sed dvacet proto Vlastimil Tusar a s ním i celý kabinet rezignoval a termín sjezdu odložil na listopad tisíc devět set dvacet ...
... "A už ve čtvrtek šestnáctého září stranická levice zabrala Lidový dům v Hybernské ulici i s redakcí Práva lidu a chystala už sjezd na konec září," pane hostinský a tak dále a tak podobně, znáte tohleto, že?" vyprávěl pan Bretschneider v hostinci U Kalicha. "Políbějí mi s tímhletím prdel, tohleto mě vůbec nezajímá, pane Bretschneidere!" vyjádřil se pan hostinský Palivec. "No, jak myslíte, pane hostinský," odpověděl pan Bretschneider zdvořile a pokračoval ve své řeči dále. "Ale už začátkem prosince soud odebral představitelům levicového křídla strany koncesi k provozování tiskárny a za asistence četnictva byl nakonec devátého prosince Lidový dům vyklizen. Levice na to ještě v prosinci reagovala opakovanou výzvou ke generální stávce, která se uskutečnila mezi desátým a sedmnáctým prosincem. Přes nepokoje, které vypukly na některých místech v Praze, pane hostinský, a v mladé Republice Československé, nebyla stávka úspěšná a vládě se ji i za pomoci vojska podařilo rychle potlačit. Zásah proti stávkujícím ale ještě více vyhrotil rozpory v sociální demokracii, které nakonec vedly v květnu tisíc devět set dvacet jedna ke vzniku Komunistické strany Československa. Ta převzala kromě velké části členů sociální demokracie i vydávání Rudého práva, jež se přestěhovalo nejprve do Myslíkovy ulice a později do Karlína a které se stalo oficiálním deníkem Komunistické strany Československa. List se ale kvůli svému politickému zaměření často potýkal s cenzurou, nezřídka vycházel s velkými bílými plochami místo závadných článků. Vydávání Rudého práva bylo také několikrát pozastaveno a konečného zákazu se list dočkal, pane hostinský, až na začátku druhé republiky. Jako ilegální komunistická tiskovina ale vycházel i za protektorátu Böhmen und Mähren a od května tisíc devět set čtyřicet pět se opět začal objevovat také na novinových stáncích. Význam Rudého práva jako ústředního deníku Komunistické strany Československa, pane hostinský, prudce potom vzrostl po únoru tisíc devět set čtyřicet osm, po sloučení sociální demokracie s Komunistickou stranou Československa v červnu tisíc devět set čtyřicet osm se navíc pod jeho křídly ocitlo také Právo lidu. Deník velkého formátu, jehož založení se před listopadem ticíc devět set osmdesát devět slavilo jako Den tisku, rozhlasu a televize, byl nejdůležitější tiskovinou Československé socialistické republiky, jeho náklad se v osmdesátých letech minulého století pohyboval kolem miliónu výtisků. Význam novin, které se nejprve z "Listu Komunistické strany Československa" přeměnily na "Levicový list" a v roce tisíc devět set devadesát pět se přejmenovaly na Právo, po roce tisíc devět set osmdesát devět výrazně klesl. Zůstávají ale čtvrtým nejprodávanějším deníkem v České republice a jako jediný z hlavních titulů nepatří pod žádný zahraniční vydavatelský dům," pan Bretschneider se napil, otřel si oběma hřbety (nejprve levé a poté pravé) ruky pivní pěnu ze rtů, nadechl se, ale další větu již nezapočal! "Běžte do prdele!" zareagoval pan hostinský Palivec spontánně. Nebyla pochybnost! Pan hostinký Palivec měl pana Bretschneidera plné zuby. Proto pan Bretschneider zmlkl, ale po chvíli opět začal hovořit, tentokrát na jiné téma ...
... "Pane hostinský, nevisívávalo tady na stěně dříve zrcadlo?" zeptal se ...
... Když uviděl, že zrcadlo, rámované v masivním mosazném rámu, na stěně nevisí ...
... Zrcadlo, které v hostinci U Kalicha visívávalo již od doby vzniku Republiky Československé, přežilo druhou světovou válku-nacistickou totalitu, takzvaný Vítězný únor-komunistickou totalitu, přejmenování Československé republiky na socialistickou, zánik Československé socialistické republiky a vznik České republiky a Slovenské republiky a dalších téměř dvacet let demokracie v České republice ... a viselo v lokále ještě nedávno ...
... "Pane hostinský, co se se zrcadlem (na shora uvedeném obrázku je ztracené zrcadlo dobře patrno) stalo?" zeptal se pan Bretschneider pana hostinského Palivce. "Jakási kurva, pane Bretschneidere!" dozvěděl se. "Ježíšjarjá!" vykřikl. "Pane hostinský, proč jste zrcadlo nenechal přerámovat či kamsi bezpečně neuložil, než by se novým rámem opatřilo?" podivil se neprozíravosti pana hostinského Palivce. "Tohleto jste, pane hostinský, měl předpokládat, tohleto jste, pane hostinský, měl předvídat!" káral ho. "Krádeži zrcadla jste takhleto, pane hostinský, nejen mohl předejít, ale mohl jste takhleto krádeži zrcadla zamezit úplně!" vyčítal mu jeho lehkovážný a jeho nezodpovědný přístup k celé záležitosti, zejména poté co se od pana hostinského Palivce dozvěděl, že ztrátu zrcadla nikomu a nikam nehlásil ...
..."Běžte do prdele!" vyjádřil se pan hostinský Palivec, když mu pan Bretschneider, v časopise "Svět zvířat", ukazoval obrázek zvířete - výtečného hlídače, jak majitel zvířete zvíře v časopise inzeroval - nabízeného jak ke krátkodobému tak i k dlouhodobému pronájmu ...
... Hostinec U Kalicha - konec ...
... Článek ze dne dvacátého prvního září dvatisíce deset "Deník Rudé právo-výsledek sporů v sociální demokracii" - konec nejen opisu ...
... K hostinci U Kalicha ...
... Konec ...
TOPlist


 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010