Paní soudkyně jak se sluší a patří aneb svátek pana premiéra v předvečer prvního jarního dne!

13. března 2012 v 16:35 | J. Benada |  03/2012
... "Táto, koukni se, co si to ten náš kluk ke mě dovoluje!"...
... Nechtějte raději ani vědět ...
... Jak se o panu premiérovi vyjádřil ...
... Paňár jeden! ...
... Odpovědi soudkyně Elišky Wagnerové na otázky redaktora Petra Kozelky ...
... Jsou podle mého gusta ...
... V rozhovoru pro shora uvedený deník označila shora uvedená soudkyně reformní zákony vlády České republiky premiéra Petra Nečase za problematické ...
... "Vládní reformy jsou šílené a asociální," uvedla ...
... V pozici ústavní soudkyně končí v úterý dvacátého března dvatisíce dvanáct ...
... Veřejný prostor však opustit nehodlá ...
... Paní soudkyně jak se sluší a patří - začátek ...
... Mandát soudkyně Ústavního soudu vám skončí dvacátého března. Co vás čeká, až zde za sebou naposledy zavřete dveře? ...
... Nebudu mít pravidelné starosti, které jsem měla v souvislosti s prací na soudu. Ale budou zase jiné. Bude třeba život převést do jiných kolejí, než ve kterých plynul zavedeně posledních deset let. Bude to pro mě namáhavé, protože starostem kolem domácnosti, zařizování mobilů a podobně jsem se nevěnovala, jsou mi z duše protivné, ale teď budu muset. Na druhou stranu budu mít zase volnější ruce, respektive ne tak svázaný jazyk ...
... Takže na odchod z veřejného života se nechystáte? ...
... To určitě nemám v plánu. Ve veřejném prostoru se pohybuji několik desítek let, a to by se muselo udát nevím co, abych odešla úplně. Budu spíše kritickou pozorovatelkou ...
... Ústavní soud se v posledních měsících hojně věnoval agendě exekutorů a korigoval mnoho věcí s nimi spojených. Kde je tedy chyba? Soudy dostatečně lidi nechrání, nebo je špatný samotný systém exekutorů? ...
... Jen v pár zemích mají soukromé exekutory, jinak je to soudní agenda, která bezproblémově funguje. U nás vznikli proto, že u obecných soudů ona agenda běžela poměrně špatně. Domnívám se ale, že mohou-li exekuce fungovat skrze soukromé exekutory, tak by to mělo jít i přes soudní instituce. Nejsem velkým přítelem toho, čemu se říká outsourcing státní moci, tedy její převádění na soukromé subjekty. Stát se měl spíše soustředit na zlepšení soudní agendy. Nechci žít ve státě, který se chová jako asociál. Samotný zákon není dokonalý, měl a má výrazné mezery. Dostatečně nevaruje exekutory, že vystupují jako veřejná moc a že si musí dávat velký pozor, aby nezasahovali do základních práv osob, s nimiž přicházejí do styku. Aby minimalizovali zásah brachiální síly, kterou využívají, když jdou do obydlí a tam zabavují majetek. I samotné obstavení majetku je zásah do vlastnictví a je zcela neproporcionální, když tisícinásobně přesahuje hodnotu, již ve skutečnosti činí částka, které se domáhají ...
... Jaké je ale řešení? Podle Nejvyššího správního soudu už byla například třetina všech exekutorů pohnána před kárný senát ...
... Když už bychom chtěli zachovat soukromé exekutory, bylo by potřeba zcela přepsat právní úpravu tak, aby je mnohem víc svazovala, a z jejich přešlapů by se měly vyvozovat důsledky i v podobě trestního stíhání. Druhá strana bude určitě křičet, že takto by se stali bezzubými a nic by nevymohli, ale musíme hledat vyvážení hodnot. I když někdo dluží peníze, tak přece není zločinec, je to "jen" majetková hodnota. Proti tomu stojí život, zdraví těch lidí a to jsou hodnoty v mých očích stojící výše ...
... Od exekutorů pojďme k politikům. Před Ústavním soudem vypovídali například prezident Václav Klaus, premiér Petr Nečas, ministři, poslanci. Jak moc je v tu chvíli pro soudce možné udržet si objektivitu vzhledem k jeho životním zkušenostem či politickému názoru? ...
... Soudce je jen člověk, který má své vnitřní nastavení a k věci přistupuje s jistým předvědomím, utvářeným jeho zkušenostmi i politickou filozofií, v jehož vzorcích myslí a které mu umožňuje strukturovat poznávání faktů i jejich hodnocení. Soudce prostě není nepopsaný list. Ale to je názor, který na našich právnických fakultách pořád mnohdy působí jako červený hadr, přitom v Evropě se naopak říká, že je špatné to zatajovat. K tomu, aby věci nebyly posuzovány jednostranně, je zapotřebí právě ta barevnost, pestrost pléna Ústavního soudu ...
... Mnohokrát jste kritizovali politiky ...
... A od nich jste zase slyšeli, že jste třetí komora parlamentu ...
... Instituce ústavního soudnictví je, marná sláva, institucí politickou. Svým rozhodováním modifikujeme nejvyšší politiku státu. Je to samotné jádro, žádné ústavní soudnictví to jinak neumí, pokud nepočítáme pokusy, které ale nejsou obvyklé ve svobodném světě. Naše ústava vyšla z názoru starého několik set let, že i většina se může dopouštět tyranie, může zvlčet. Filozofie naší ústavy je proto založena na tom, že rozhodnutí se přijímají většinovým způsobem, avšak zároveň je třeba mít i respekt k právu menšiny a jednotlivce ...
... Takže co je podle vás prohnilého v české politice? ...
... Nejen na politice, ale i na společnosti mi vadí nedostatek ochoty k domluvě, příliš ostrá stanoviska, buď jsi s námi, nebo jsi nepřítel. Když někdo vládne, tak pasíruje jen svoje věci bez ohledu na názor opozice. Člověk to přitom u politiků nechápe. Dneska jsou sice většina, ale za dva tři roky to tak nemusí být a druhá strana jim to bude vracet, protože proč by měla mít ohledy. To je nekonečný příběh, který se musí rozetnout. Začít je třeba s tím, že se uzná nutnost proporcionálního obsazení parlamentních orgánů, protože teď je to jen boj o korýtka pro soukmenovce. Tak se nedá dělat politika, která má mít přesah přes jedno volební období. A občan tím jen trpí ...
... Ústavní soud se bude znovu zabývat reformními zákony vlády Petra Nečase. Jaký je váš osobní názor na ně, když už se nebudete účastnit jednání o nich? ...
... Eufemisticky řečeno, jsou problematické. Pokud to mám říct otevřeně, tak jsou šílené, asociální, a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál. Tato republika byla v roce tisíc devět set osmnáct zakládána na humanismu, Masarykova idea říká, že stát žije myšlenkami, z nichž vznikl. A když se dneska podívám, jestli jsou tu aspoň zbytky humanismu? Máme tedy nárok na to, abychom přežívali dál? Sice přeháním, ale to jsou věci, které mě rozčilují, tyto reformy mnoho lidí uvádějí do opravdové bídy, vidíme to dnes a denně. V takto spravovaném státu žít prostě nechci ...
... Mnoho lidí se upíná i k volbě prezidenta. Přinese to ale nějakou změnu? ...
... Pokud si mnozí mysleli, že se volba odpolitizuje, tak o tom nejsem vůbec přesvědčená. Jestli kandidát, když už nasbírá těch padesát tisíc podpisů, nebude dostatečně bohatý, bude potřebovat donátory. A to pak činí prezidenta navázaného na tyto lidi. Známe to ze Spojených států amerických, kde jsou pak odměňováni například v podobě velvyslaneckých postů. Chceme něco takového? To se asi neslučuje s naší kulturou a s tím, jak si představujeme výkon prezidentského mandátu ...
... Určitě sledujete hledání nástupce. Jaký člověk by měl přijít na vaše místo? ...
... Ideální kandidát by byl takový, který na Ústavní soud půjde s tím, že je to jeho poslední štace, vyvrcholení sezóny. V opačném případě může být náchylný k tomu, že své rozhodování bude přizpůsobovat tomu, aby se dostal do nějaké další funkce. Ale žijeme v realitě. Moje generace je ta nejhorší, na nás dopadlo všechno se vším všudy. Takže asi to bude člověk mladší, nicméně by měl prokazovat v dosavadním životě, že není tak snadno manipulovatelný, že má své názory konzistentní a že je může prokázat. Vzhledem k tomu, že ústavní soudnictví u nás funguje už dvacet let, měl by se odborně na tuto funkci připravovat, znát judikaturu, zabývat se otázkami ústavního práva ...
... Kde ale takové lidi hledat? ...
... Obvykle na univerzitách nebo nejvyšších soudech. Třeba ve správním soudnictví, kterému se občas říká malé ústavní soudnictví, protože způsob myšlení je v něm podobnější než v obecném soudnictví ...
... Letos kromě vás končí mandát dalším dvěma soudcům, v příštím roce dokonce sedmi. Když vidíte dohady okolo obsazení jednoho místa, nehrozí při tak masívní obměně ochromení Ústavního soudu, a to třeba i účelové? ...
... Toho se opravdu bojím. Za prezidenta Klause budeme odcházet tři, s dalším rokem to bude ale dohromady deset lidí. Nevím, kdo bude dalším prezidentem, třeba přijde na Hrad s rezervoárem lidí a bude je jen sázet. Pokud by došlo k tomu, že by třeba pět soudců chybělo, tak by to byl atak na instituci. Zákonodárci ale měli dávno přijmout pojistky proti takovému stavu. Třeba v Německu je to tak, že soudce, za kterého není náhrada, pokračuje dál, dokud není vystřídán nově příchozím. Chybou je i to, že v našich poměrech návrhy dává jen prezident, mělo by se to rozložit mezi více institucí ...
... V souvislosti s vaším odchodem se hovoří o konci Havlovy éry Ústavního soudu ...
...Je to předěl, jakkoli nemohu říci, že by prezident Klaus také nejmenoval soud barevný. Jsme tu poslední tři, kteří odcházíme, a musím říci, že když se soud názorově dělí, často spolu nejsme na jedné lodi. To je právě ta barevnost názorů. Avšak výběru ústavních soudců je u nás věnována malá pozornost. Pochybuji, že na Hradě najdete odbor, který se věnuje soustavnému vyhledávání vhodných kandidátů ...
... V tomto rozhovoru zaznělo hodně kritiky, ale je situace opravdu tak zlá? ...
... Probouzí se občanská společnost, a to je dobře. Demokracie není úplná, pokud v ní fungují jen instituce, politické strany, a lidé přitom jen nadávají v hospodách. Pokud je něco tíží, tak musí mít potřebu i mezi volbami dát se dohromady a vyjádřit svůj názor. A to se začíná dít. Neříkám, že je to samospasitelné, ale je to obohacení, dokompletování demokracie. Situace jistě není beznadějná ...
... Paní soudkyně jak se sluší a patří - konec ...
... Samozřejmě, slova shora uvedené soudkyně ve shora uvedeném včerejším rozhovoru, to je v pondělí dvanáctého března dvatisíce dvanáct, vyvolala na politické scéně reakci ...
... Odmítavé reakce slova sklidila od vládních politiků ...
... Premiér České republiky Petr Nečas zpražil soudkyni Ústavního soudu České republiky Elišku Wagnerovou zejména za její slova o šílených a asociálních reformách ...
... "Její odchod bude svátkem," vyjádřil se na shora uvedeném obrázku shora uvedený muž ke skončení mandátu shora uvedené ženy ...
... Nechtějte raději ani vědět jak se o panu premiérovi vyjádřil, paňár jeden! ...
... Podle posledního výzkumu agentury STEM ...
... Důvěřuje vládě České republiky ...
... Premiéra Petra Nečase ...
... Čtrnáct procent respondentů ...
... Číslo uvádím tak, jak jsem si číslo zapamatoval ze zprávy teletextu České televize, kterou jsem dnes zahlédl, krátce poté zpráva z teletextu České televize zmizela, jinak bych tuhletu zprávu uvedl celou, v plném znění ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010