"Nestalo se nic mimořádného. Šel jsem po chodníku a mladík ve věku mého syna na mě začal pokřikovat: Kalousku, ty kurvo jedna zlodějská! Tak jsem ho profackoval," uvedl pan ministr aneb z horní komory do dolní komory a na hrad!

19. března 2012 v 16:41 | Pavel |  03/2012
... Dnešní článek je věnován zejména události, která se mohla stát, ale která se nestala, znovu opakuji, která se mohla stát, ale která se nestala, v úterý dvacátého šestého května tisíc devět set čtyřicet dva, v pozdních večerních hodinách, v Letenské ulici, na Malé Straně, v Praze ...
... Valdštejnský palác na Valdštejnském náměstí, na Malé Straně, v Praze ...
... Nehodlám laskavého čtenáře a laskavou čtenářku zbytečně napínat, a proto hned uvádím, že zlé se v dobré obrátí ...
... Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, který si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit svoji poslední státnici, protože se domnívá, že jeho vědomosti nejsou ještě dostatečné, a tak by snad bez diplomu odešel i do důchodu, skládá svoji poslední státnici u univerzitního profesora Vondráka, v přítomnosti svého mladého kolegy ...
... Profesora Voříška, svého někdejšího (podle slov profesora Matulky tehdy stále vyrušujícího a stále nedávajícího patřičný pozor v jeho hodinách) studenta na gymnáziu v Jaroměři. Profesor Matulka si není vědom "vážnosti" situace u univerzitního profesora Vondráka, nemá tušení, že byl ke zkoušce vylákán (pod záminkou doplnění školní entymologické sbírky o jakési další exempláře) svými studenty, kteří sice na straně jedné profesorovi Matulkovi dávají v jeho hodinách přece jen dosti zabrat, ale na straně druhé (po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami v jeho hodině, kdy se profesorovi Matulkovi udělá špatně) se nakonec vzpamatují a s pomocí svého, již shora uvedeného profesora Voříška, připraví na profesora Matulku ušlechtilou past ...
... Někdy v letech po osvobození navšťíví profesor Matulka svého bývalého kolegu, profesora fyziky Rabišku, v jeho bytě, kdesi snad na Smíchově či kde, který je již v důchodu a právě dokončuje svoje paměti, pročítá a doplňuje rukopis připravované knížky svými poznámkami ...
... Knížky, ve které zachytil i shora uvedenou událost, z úterý dvacátého šestého května tisíc devět set čtyřicet dva, v Letenské ulici, na Malé Straně, v Praze ...
... Poté, co se, profesor Rabiška, autor rukopisu dozvěděl v jaké záležitosti, respektive s jakou prosbou, jeho bývalý kolega, profesor Matulka, k němu domů přišel, počal listovat ve svém rukopise. Po chvíli příslušnou kapitolu, začínající na straně dvě stě šedesát dva, nazvanou Mučedník z Prahy, nalistoval ...
.... Začátek citace: Když bomba vybuchla, začaly v Praze právě hudební týdny. Bez ohledu na atentát nebyla představení odřeknuta. Zatímco se po silnicích Čech a Moravy valila nákladní auta ochranné policie a jednotek SS, aby obklíčila po celé ploše Prahu, zatímco přepadová komanda bezpečnostní policie lomozila po Praze a zatýkací komanda vyvlékala podezřelé z bytů, závodů a úřadů, hrál ve stejnou dobu Německý filharmonický orchestr ve Valdštejnské zahradě, v paláci a Rudolfinu Bacha a Mozarta, Regera a Respigniho. Za ranního šera praskaly první salvy popravčích čet, v mírném letním večeru zaznívaly housle a cembalo. Sloupce pražského listu Der Neue Tag se plnily dlouhými seznamy jmen odsouzených a zároveň si v něm bylo možno přečíst hudební fejetony pana doktora Petera Seitenberga. "Nezapomenutelný zážitek," napsal o vystoupení chóru od svatého Tomáše z Lipska, "tihle chlapci ve svých pěkných uniformách Hitlerjugend". Chlapci zazpívali některá z nejkrásnějších monet Johana Sebastiana Bacha: "Duch nám pomáhá povstat v naší slabosti" a "Vše, co je nadáno dechem, chválí Hospodina." Zvuky smrti a hudební umění nejvyšší dokonalosti se zde setkávaly v disonanci, která tolik vypovídala o dvojí tváři pánů Čech a Moravy v černých uniformách a nejvíce o Heydrichovi. Ještě večer před atentátem se zúčastnil v doprovodu své ženy večera komorní hudby ve slavnostním sále Valdštejnského paláce. Vlastně se chtěl znovu připravit na návštěvu v Berlíně, na jednání s Hitlerem a Himlerem, na let příští ráno. Ale tenhle večer komorní hudby Německé společnosti, ten si nesměl nechat ujít. Hrálo Bohnhardtovo kvarteto z jeho rodného města Halle. Jako dárek domácímu pánu nabídli hosté z Halle dílo před čtyřmi roky zemřelého Bruna Heydricha, otce Reinharda Heydricha, klavírní kvintet, umná repríza přírodní romantiky, o níž kritika napsala, že jí charakterizují především "fantasticko-démonické prvky". Heydrich pro Heydricha! Dva týdny předtím, jako úvod k hudebním týdnům, které dal Heydrich zahájit Němcem Mozartem a Čechem Dvořákem, napsal svým hranatým rukopisem v průvodním slově: "Hudba, tvořivá řeč múzických a muzikálních lidí, je jako zprostředkovatel jejich vnitřních zážitků ... nejvážnějším upomínatelem v časech velikosti a boje ... V tomto smyslu jsou pražské Hudební týdny přínosem, abychom zvládli boje současnosti, a zároveň chtějí být základním kamenem intenzivního kulturního hudebního života tohoto prostoru v Říši v daleké budoucnosti. Konec citace ...
... Rukopis shora uvedené kapitoly končil na straně dvě stě osmdesát pět a celý rukopis knížky na straně tři sta dvacet pět. Na stránkách tři sta dvacet šest až tři sta padesát byly uvedeny "Poznámky" a "Použité zkratky" a na straně tři sta padesát jedna "Obsah" celého rukopisu ...
... Ano, bylo v rukopise ještě kousek místa: "Reinhard Hydrich, architekt totální moci a kat českého národa, nemá jenom ..." (profesorem Rabiškou, autorem rukopisu bylo objektivně vypsáno, patrně již všechno)! Ale doplnit větu ještě o text, jak profesor Matulka požadoval? ...
... "... ale má i srdce!" ...
... K události, která se mohla stát, ale která se nestala, v úterý dvacátého šestého května tisíc devět set čtyřicet dva, v pozdních večerních hodinách, v Letenské ulici, na Malé Straně, v Praze ...
... Se vrátíme v závěru dnešního článku ...
... Z nádvoří Valdštejnského paláce se vstupuje do Valdštejnské zahrady ...
... Pro veřejnost je vstup do Valdštejnské zahrady z Letenské ulice ...
... Valdštejnský palác na Valdštejnském náměstí, na Malé Straně, v Praze je sídlem Senátu - horní komory Parlamentu České republiky ...
... Dům Smiřických na Malostranském náměstí, na Malé Straně, v Praze ...
... "Nestalo se nic mimořádného. Šel jsem po chodníku a mladík ve věku mého syna na mě začal pokřikovat: Kalousku, ty kurvo jedna zlodějská! Tak jsem ho profackoval," uvedl shora uvedený ústavní činitel k události, která se stala v podloubí domu, který slouží Poslanecké směmovně Parlamentu České republiky ...
... Ministr financí, ve středu dvacátého prvního září dva tisíce jedenáct, mladíka, patrně dodnes neznámého, profackoval, podle svého sdělení, ne jako ústavní činitel, ale jako soukromá osoba. Bude patrně pravda, že pokud je komunikace v podloubí domu součástí stavebního objektu, který slouží ústavní instituci České republiky, tak potom bude patrně rovněž pravda, že ústavní činitel České republiky fyzicky napadl občana (patrně České republiky, jejich hlasy nejsou na videu slyšet) na půdě ústavní instituce a přinejmenším politickou odpovědnost za své chování, respektive za své jednání nese. Pokud je pravda, že pan ministr měl jakési náročné a složité jednání s dalšími dvěma ústavními činiteli a handrkovali se tam o financích, respektive handrkovali se tam o miliardách ... Ano, facky pana ministra patrně potom mohly patřit jednomu ze shora uvedených dvou ústavních činitelů, obžalovanému B., kterého s ohledem na vedené trestní řízení, uvádím jen takhleto. Patrně hubatý mladík, pokud je pravda to co pan ministr říká, věřím mu tohleto zatím, mohlo tohleto takhleto být, ale i nemuselo tohleto takhleto být, mohlo tohleto být i jinak. Důkazy chybějí, ať se pan ministr nezlobí, prokázáno tohleto nebylo. A pokud pana ministra mladík slovně napadl, nadával panu ministrovi, tak mu nenadával jako soukromé osobě, jak se pan ministr domnívá, respektive jak tohleto veřejnosti pan ministr prezentuje, ale slovně ho napadl, nadával mu jako ústavnímu činiteli České republiky, respektive nadával mu jako ministrovi financí vlády České republiky, členovi vlády premiéra Petra Nečase, třetího účastníka shora uvedeného jednání, ať se pan ministr opět nezlobí, ale o tomhletom by nemělo být pochyb, tohleto považuji za prokázané ...
... Za neprokázané považuji tvrzení pana ministra uvedené v nadpise mého dnešního článku, i když jak jsem shora uvedl a znovu opakuji, věřím jeho tvrzení, i když, znovu opakuji, jeho tvrzení prokázáno nebylo ...

... Dům Smiřických, na Malostranském náměstí, na Malé Straně, v Praze slouží Poslanecké sněmovně - dolní komoře Parlamentu České republiky ...
... České korunovační klenoty jsou uloženy na Pražském hradě ...
... Vedle renesančního královského jablka a žezla ...
... Je nejvzácnějším pokladem svatováclavská koruna ...
... Jako jedna z nejstarších v Evropě byla zhotovena podle představy a na přání Karla čtvrtého, nedlouho před jeho korunovací českým králem ...
... "Ježíšmarjá, pane králi, jsou tam všechny korunovační klenoty ještě?" zvolal kdosi ...
... "Nechybí v komoře už něco?" zvolal kdosi další ...
... Doufejme, že české korunovační klenoty jsou v pořádku ...
... Nezbývá nám nic jiného, než věřit, že tomuhle takhleto dosud je, a že tomuhle takhleto i nadále bude, i když člověk nikdy nemůže vědět, co všechno se může stát ...
... Řekněme si tedy, pro doplnění a rovněž i z důvodu větší bezpečnosti korunovačních klenotů, jednoho ze symbolů české státnosti, kdo má od od Korunní komory, bezesporu jednoho z nejtajemnějších, nejtajnějších, nejbezpečnějších a nejnepřístupnějších míst ...
... Pražského hradu ...
... Klíče? ...
... Držitelé celkem sedmi klíčů potřebných pro vyzvednutí korunovačních klenotů ...
... Z Korunní komory katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha, ve středověkých rukopisech nazývané "sacristia nova desuper" ...
... Podle společného prohlášení prezidenta republiky ...
... A arcibiskupa pražského ...
... Z roku dva tisíce deset ...
... Jsou nejvyššími zástupci státu, církve a obce ...
... Prezident České republiky, předseda vlády České republiky, arcibiskup pražský a primas český, předseda Senátu Parlamentu České republiky, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, probošt Metropolitní kapituly u Svatého Víta v Praze a primátor hlavního města Prahy ...
... Ale vraťme se nyní k události, která se mohla stát, ale která se nestala, znovu opakuji, která se mohla stát, ale která se nestala, v úterý dvacátého šestého května tisíc devět set čtyřicet dva, v pozdních večerních hodinách, v Letenské ulici, na Malé Straně, v Praze ...
... Poté, co univerzitní profesor Vondrák oznámil profesorovi Matulkovi jak se věci mají, že se profesor Matulka stal obětí malého podvodu svých studentů, zkrátka a dobře, že svoji poslední státnici profesor Matulka úspěšně složil a ještě jednou profesorovi Matulkovi srdečně poblahopřál k jeho úspěchu, tak profesor Matulka pozval všechny na malé pohoštění. Ale znáte tohleto možná sami ...
Zkrátka a dobře, když veselá společnost studentů v čele se svými profesory, profesorem Matulkou a profesorem Voříškem ...
... Dorazila onoho inkriminovaného dne, v úterý dvacátého šestého května tisíc devět set čtyřicet dva, do snad již předposledního lokálu, U krále Brabantského, dole pod Zámeckými schody, v Thunovské ulici ...
... Tohleto mohu potvrdit, chodíval jsem do tohohle lokálu, dříve pivnice a dnes krčmy, rovněž. Tohleto býval úzký protáhlý lokál a uvnitř bývalo velice zakouřeno, což profesora Matulku patrně už zmáhalo, ale přistupoval k tomuhle s noblesou sobě vlastní, a nedal na sobě ničeho znát, že mu zakouřený prostor lokálu už nevyhovuje, že mu zakouřený prostor lokálu už vadí, když tu kdosi přišel s nápadem jít do nedaleké zahradní restaurace Pivovaru u svatého Tomáše ...
... Samozřejmě, že z nedalekého Valdštejnského paláce bylo do zahradní restaurace Pivovaru u svatého Tomáše komorní hudbu slyšet. Poté co veselá společnost táhla večerní Letenskou ulicí, z Pivovaru u svatého Tomáše směrem k Mánesovu mostu, patrně na tramvajovou zastávku či co já vím kde se, v kterém lokále se hodlala tahleta velelá společnost profesorů, profesora Matulky a profesora Voříška, se svými studenty ještě zastavit, tak z Valdštejské zahrady právě vycházeli lidé, plní nezapomenutelných uměleckých dojmů, plní nezapomenutelných uměleckých zážitků z právě prožitého hudebního večera. Ano, laskavý čtenář a laskavá čtenářka, se nyní již správně domnívá. Vycházel rovněž a nevycházel sám, vycházel se svojí chotí, když tu ze skupiny studentů kdosi, patrně v povznesené náladě, v euforii jakési patrně a snad i v opilecké pýše (patrně jen a jen tohleto musela být příčina tohohle chování, respektive tohohle jednání), vykřikl: "Heydrichu, ty kurvo jedna katanská!" ...
... Samozřejmě, že tohleto zaslechl a hned zpozorněl: Tohleto bylo nyní velice zlé, ale nakonec se všechno v dobré obrátilo. Když se Heydrichova ochranka mezi studenty vrhla, tak paní Heydrichová dala jakýsi pokyn svému manželovi, zasáhla jaksi a bylo na paní Heydrichové znát, že je nečekanou situací nejen zaskočena, ale že je nečekanou situací i velice znechucena, že si konec právě prožitého nezapomenutelného hudebního večera v Praze představovala přece jen jinak, že si jej nehodlá ničím a nikým pokazit, a to ani od svého manžela Reinharda, který byl rovněž ve velice dobrém duševním rozpoložení, což bylo i na něm patrno. "Reinharde!" mohla například takhleto oslovit svého muže. "Jakmile tohohle hned nenecháš, tak s tebou už nikdy nikam do společnosti nepůjdu!" mohla dát například takhleto manželovi jasně a důrazně na vybranou ...
... Mohlo být hned vidět, kdo je doma, na zámku v Panenských Břežanech, pánem ...
... V nedělním televizním pořadu Otázky Václava Moravce se ministr financí České republiky, inženýr Miroslav Kalousek, zmínil o Adolfu Hitlerovi ...
... Neviděl jsem shora uvedený pořad, četl jsem jen o shora uvedeném pořadu ...
... Podle pana ministra ...
... Měl být Adolf Hitler původním povoláním malíř pokojů ...
... Což vypovídá rovněž o čemsi ...
... Proto jsem dnešní článek napsal ...
... Mýlejí se i ministři, že? ...
... Na poradu s Hitlerem a s Himlerem ...
... V Berlíně ...
... Ve středu ...
... Dvacátého sedmého května tisíc devět set čtyřicet dva ...
... Reinhard Heydrich už z Prahy nepřiletěl ...
... Reinhard Heydrich, celým jménem Reinhard Tristan Eugen Heydrich ...
[7.3.1904 Halle an der Saale (Německo) - 4.6.1942 Praha]
... Zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě a náčelník bezpečnostní policie a bezpečnostní služby, SS-Obergruppenführer a generál policie ...
... Jeho poslední slova na úmrtním loži, v nemocnici Na Bulovce, v Praze, která pronesl ke své ženě, neměla nic společného s jeho politickými cíli ...
... Neplatila Říši, neplatila Německu, neplatila vůdci Adolfovi Hitlerovi, neplatila jeho nepřátelům a neplatila ani atentátníkům ...
... Ostrov Fehmarn, ležící v Baltském moři, má rozlohu necelých dvě stě kilometrů čtverečních a kolem čtrnácti tisíc obyvatel ...
... S pevninou, respektive s poloostrovem Wagrien je, od roku tisíc devět set šedesát tři, spojen téměř kilometr dlouhým mostem ...
... Osmnáctiletou světlovlasou krásku, Linu von Osten, poznal jako nadporučík německého válečného námořnictva, v sobotu šestého prosince tisíc devět set třicet, na plese šlesvicko-holštýnského veslařského klubu v Kielu, na který byl pozván spolu s mnoha kamarády z důstojnického sboru námořnictva v posádce. Dívka se mu zalíbila hned na první pohled, tohleto byla však oboustranná láska na první pohled. Na dívku udělal jeho dobrý vzhled, způsoby, vojenské vystupování, stručný, přesný způsob vyjadřování, směs šarmu a chladné říznosti, kterou pokládala za "drsnou", dojem. O rok později se s dívkou, dcerou vesnického učitele z ostrova Fehmarn, oženil. Její rodina pocházela z dánské úřednické šlechty, která zkrachovala, když byl ostrov postoupen Dánskem Německu ...
... Jeho poslední slova na úmrtním loži, v nemocnici Na Bulovce, v Praze, která pronesl ke své ženě, platila jeho ženě a jeho rodině-dvou synům a dvou dcerám, (nejmladší dítě-dcera se narodila po smrti otce): "Vrať se na Fehmarn!" Takhleto zněl jeho poslední rozkaz, který vydal ...
... Samozřejmě, profesor Rabiška, autor rukopisu připravované knihy, nemohl požadavek profesora Matulky splnit, protože shora uvedený muž i jeho žena byli nacističtí váleční zločinci, Heydrichovi se říkalo například "řezník z Prahy", "muž se železným srdcem" a podobně, ale je rovněž pravda, že pro skupinu českých občanů, v Protektorátu Čechy a Morava, byl tehdy i miláčkem. Zkrátka a dobře, již jednou shora uvedené, v tomhletom případě platí! Shora uvedený student měl v tomhletom pravdu! Snad jediné co je možné mu snad vytknout je, že si měl v Letenské ulici počínat obezřetněji. Ale znáte tohleto nakonec sami. Po bitvě je každý generálem a rada je vůbec nejhorší komunikační aktivita, která existuje. Lepší je neradit nikomu nic a říkat jen to co si myslím, že je správné, to co si myslím, že je nesprávné je lepší neříkat ...
... "A co je tedy správné?" mohl by se například zeptat kdosi i takhleto. Tohleto je právě ono, tohleto je správná otázka, protože tohleto právě mnoho lidí nejen neví, ale někteří lidé si dokonce myslí, že všechno znají nejlépe a nesnesou jiný názor než svůj vlastní a i když se mnohokrát mýlí a mnohokrát chybují, tak nikdy omyl nebo chybu nepřiznají. "A proč tomuhle takhleto je?" mohl by se například opět zeptat kdosi takhleto. Tak tohleto zcela jistě nevím. Patrně by mohli mít dojem, že by tohleto mohlo být považováno za projev slabosti a nepevnosti jejich názorů! ...
... Ostrov Fehmarn ...
... Ležící v Baltském moři ...
... Je třetím největším ostrovem ...
... Spolkové republiky Německo ...

... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010