Žuráň a Pin - malý chlapec z Turína

8. února 2012 v 16:37 | R. Moser |  02/2012
... Památník na vrcholu kopce Žuráně z roku tisíc devět set třicet je nejen kulturní památkou České republiky, ale i exteritoriálním územím ...
... Francie ...
... V roce tisíc devět set devadesát pět byla z památníku Bitvy tří císařů bronzová deska s mapou bojiště odcizena, ale už tehdy se jednalo o kopii desky, která byla později nalezena ve sběrně kovů v Rakousku, rozřezána na kusy. O rok později, v roce tisíc devět set devadesát šest, byla deska s mapou bojiště, nahrazena deskou z jiného materiálu, která byla v roce dvatisíce čtyři znovu odcizena a znovu a nahrazena ...
... "Šel jsem se jen tak ze zvědavosti do autobazaru na Olomoucké ulici v Brně podívat. Mezi motorovými vozidly byl i starý, ale velice zachovalý moped S22," vyprávěl Pavel ...
... "Najednou jsem dostal velikou chuť se na tomhletom mopedu povozit, a tak jsem si jej hned koupil," vzpomínal Pavel. Řidičský průkaz, sluneční brýle a peníze měl Pavel u sebe a více nepotřeboval, zaplatil prodejní cenu čtyřistakorun a vyrazil Olomouckou ulicí nahoru do kopce, jel kolem letiště ve Slatině, které je po pravé straně silnice a tak dále a tak podobně, abych tohleto vyprávění o Pavlově příjemně stráveném letním odpoledni, roku tisíc devět set sedmdesát tři, zkrátil ...
... Exit 203 Brno - východ D jedničky ...
... Motorest Rohlenka ...
... Motorest Rohlenka je tu jen pro lepší orientaci, kde se vrchol kopce Žuráně nachází ...
... Na český jazyk a literaturu měl Pavel (o kterém jsme již hovořili v článku na tomhletom blogu "Žádost o přešetření procesního postupu a rychlosti řízení a smrt v tramvajovém kolejišti před justičním palácem, která se nekonala!" z pátku 3. února 2012) na základní škole učitelku, která neměla ráda, když žáci začínali o spisovateli nebo o spisovatelce hovořit datem nebo rokem jeho nebo jejího narození a datem nebo rokem jeho nebo jejího úmrtí ...
... Nemohli jste například říci: "Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, se narodila 1. února 1882 v Úvalech u Prahy a zemřela 16. ledna 1967 v Praze!" Na tohleto jste museli jít jinak. Museli jste začít asi takleto: "Spisovatelka Marie Majerová, jedna z našich největších ... " a tak dále a tak podobně. A pokud jste věděli i cosi co nebylo v učebnici, tak jste byli ve výhodě. Například, když jste řekli: "Jedeme-li vlakem z Prahy do Kolína, tak v Úvalech u Prahy, po levé straně, hned u železničních závor a na rohu ulice vidíme kulturní dům, který nese její jméno. Na kulturním domě je veliký nápis "Dům kultury Marie Majerové". A jednou se stalo, že Pavel napsal do jakési slohové práce: "Už od rána jsem hlídal hodiny," čímž chtěl vyjádřit, že se onoho dne na cosi těšil a nemohl se už dočkat čehosi, což mu bylo učitelkou českého jazyka a literatury vytknuto, protože podle učitelky českého jazyka a literatury měl Pavel tohleto vyjádřit jinak ...
... "Mě právě zajímá kdy se kdo narodil, kde se narodil a mohl-li jsem se s takovouhle dotyčnou osobou ve svém životě, myšleno teoreticky, někdy setkat," usmívá se tomuhle Pavel "protože pokud zná člověk historii, tak si každou osobu muže do časového období, kdy takováhle osoba žila, dosadit a hned mu je zcela jasných mnoho věcí, získá mnoho informací a nemusí ani vědět, kdo každá osoba vůbec je!" ...
... V tomhletom má Pavel zcela jistě pravdu, tohleto takhleto být může a patrně tohleto takhleto i je, alespoň v Pavlově případě je tomuhle takhleto! ...
... Ale zpět k věci ...
... Dnešní článek, který navazuje na článek P. Skovajsy, nazvaný "Intrika" z úterý 7. února 2012 zveřejněný včera na tomhletom blogu, nás zavede do období od 21. dubna 1951 do 21. dubna 1982, první datum je datum třicátého prvního výročí druhého sňatku Pavlovi babičky a druhé datum je datum Pavlovy cesty z Frýdku-Místku do Ružomberoka na Slovensku a zpět a datum napsání Pavlova dopisu, na vypůjčeném psacím stroji, ve Frýdku-Místku a odeslaného doporučeně s doručenkou z poštovního úřadu v místě jeho napsání. Dále si k tomuhle řekneme ještě více a přidáme ještě cosi nad rámec shora uvedeného časového období, raději tohleto časové období ještě znovu připomenu, aby případně nedošlo k dezinformaci, tak jak se stalo kdysi před léty, ne pouze jedenkrát, ale vícekrát ...
... K období od 21. dubna 1951 do 21. dubna 1982 tedy! ...
... "Rok 1981 byla jízda v tunelu," vzpomínal Pavel. V pondělí 29. června si muž E, kterého známe již ze včerejšího článku P. Skovajsy nazvaného "Intrika", předvolal Pavla do své kanceláře. Když se Pavel v pozdních odpoledních hodinách do kanceláře muže E dostavil, tak seděli v jeho kanceláři další dva muži. Označme si prvního muže písmenem F a druhého muže si označme písmenem G. Muž F měl bydliště v Brně, v ulici, kterou má Pavel uvedenou i ve svém rodném listě, ale tehdy se ulice jmenovala jinak a muž G měl bydliště v obci nedaleko Brna, ze které pocházeli i rodiče muže, vídeňského mandanta muže, který Pavla navštívil v roce 1982, a v restauraci Na Rychtě v Paskově mu předal jeho dopis a muž G měl i bratra ve Vyškově. Pavel na tohleto jednání či spíše vydírání, tohleto slovo je výstižnější, nerad vzpomíná. Pavel se měl tehdy rozhodnout, buď a nebo, ano je možné tohleto takhleto výstižně vyjádřit! Druhý den ráno, v úterý 30. června, se Pavel měl do kanceláře muže E znovu dostavit a sdělit mu jak se rozhodl: "Potřebuji se ještě poradit, než se rozhodnu a tak dále a tak podobně, chtěl Pavel získat čas a poté odjel z Brna do Prahy. Dnes nemá význam se tímhletím zabývat, ale Pavlovi nebylo tehdy věřeno, Pavlova věc byla tehdy bagatelizována. V úterý 14. července byl Pavel znovu předvolán do kanceláře muže E, kde seděli už další čtyři muži. Muž D, kterého již známe ze včerejšího článku P. Skovajsy nazvaného "Intrika", dále v kanceláři seděl shora uvedený muž F a shora uvedený muž G. Dalším mužem byl muž, který když nastoupil do své funkce, tak začalo docházet k podivným událostem. Označme si tohohle muže písmenem H. Zkrátka a dobře, v kanceláři muže E seděli čtyři nohsledi muže E a Pavel byl, v kanceláři muže E, šestým mužem. Zejména na tohleto jednání Pavel velice nerad vzpomíná! Později se Pavel dozvěděl, že když z tohohle jednání odešel, tak muž E o Pavlovi prohlásil: "Ten si tohleto líbit nenechá a kdoví co z tohohle ještě bude!" V tomhletom, snad jen v tomhletom jediném, se muž E skutečně nemýlil. Ihned po tomletom jednání jel Pavel za svým právním zástupcem-advokátem, který bohužel odjel právě na čtrnáctidenní dovolenou, proto jel Pavel za dalším advokátem, kterého znal a který Pavla už jednou u soudu úspěšně zastupoval. Vzhledem k velice komplikovanému případu, alespoň podle slov tohohletoho advokáta, doporučil tenhleten advokát Pavlovi vyčkat do doby než se vrátí Pavlům advokát z dovolené, což vypadalo rozumně. Ale přece jen, čtvrnáct dní byla dlouhá doba a Pavel čtrnáct dní čekat nemohl. Chtěl sepsat žalobu pokud možno hned a pustit tohleto z hlavy, pokud se tohleto z hlavy vůbec pustit dalo. "Nedalo!" říká Pavel i dnes. "Tohleto byla absurdita všech absurdit!" uvádí k tomuhle. Zkrátka a dobře, Pavel hledal v Brně advokáta, který by mu žalobu sepsal, ale nikdo z dostupných advokátů v Brně se nechtěl Pavlova případu ujmout. Proto Pavel odjel do Prahy, aby hledal právní pomoc v Praze. Tohleto bylo přece jen už daleko složitější. Nakonec jednu advokátku v Praze přece jen našel, která mu sdělila, že ... Pavel se již tehdy pousmál tomu, co mu tahleta pražská advokátka řekla. Asi tohle: "Dnes je již situace jiná ... (protože Pavlovi přinejmenším všechno už připadalo jako kdyby byl počátek padesátých let minulého století nebo dokonce jako kdyby byla nacistická okupace, kterou samozřejmě Pavel nepamatuje), platí ..." řekla Pavlovi pražská advokátka ... Podle pražské advokátky platila vyhláška č. 120/76 Sb., v čemž se tahleta pražská advokátka zcela jistě nemýlila. Vyhláška č. 120/76 Sb. skutečně platila, ale shodně tak, jako platila Ústava, tehdejší Československé socialistické republiky, tehdy! Tohleto všechno bylo ještě daleko a daleko horší, ale zkrátím už tohleto všechno. Počátkem září, když se Pavel konečně dostavil za svým advokátem, kterého v úterý 14. července již v advokátní kanceláři nezastihl, protože právě odjel na čtrnáctidenní dovolenou (když se ze své čtrnáctidenní dovolené advokát vrátil, tak pro překážku, která už nastala, nemohl Pavel hned za advokátem jít). Pavlův advokát nad tímhletím vším kroutil hlavou, ale po chvíli sepsal žalobu a Pavel si konečně oddechl. V Pavlově žalobě, uvedl advokát mimo jiné: "Žádám o soudní ochranu!" U soudu byl Pavel úspěšný a následovala ještě další zcela nezbytná Pavlova žaloba. Ale vraťme se ještě k úterý 29. září, kdy Pavel se svým advokátem vycházeli z jedné brněnské administrativní budovy: "Teď po vás půjdou," řekl Pavlův advokát Pavlovi, ale Pavel po zkušenostech, které v tomhletom roce už získal, už snad strach z ničeho nejen neměl. "A až tohleto všechno skončí," řekl Pavlův advokát Pavlovi dále, když už byli na ulici "tak tohleto všechno sepiště a pošlete tohleto kamsi!" což Pavel později i udělal. V dopise, který Pavel napsal, a ve kterém stručně a věcně vylíčil jak se věci mají, bylo uvedeno místo napsání a datum napsání dopisu: "V Brně dne 21. dubna 1982", což bylo datum třicátého prvního výročí druhého sňatku Pavlovi babičky, které bylo Pavlem zvoleno úmyslně. Pavel chtěl, aby tohleto takhleto bylo! Pavlova tvrzení, která byla obsahem dopisu, byla doložitelná pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 11. března 1980, které nabylo právní moci dne 18. března 1980, pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 15. října 1981, které nabylo právní moci dne 11. listopadu 1981 a pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. ledna 1982, které nabylo právní moci dne 20. února 1982. Pozor! Nezaměňovat, prosím. datum 28. ledna 1982 s datem 28. ledna 1981, znovu opakuji, nezaměňovat, prosím, datum 28. ledna 1982 s datem 28. ledna 1981! A dále zdravotní dokumentací, respektive dopisem, který Pavel měl k dispozici. Dopis měl hlavičku Krajského ústavu národního zdraví v Brně a tohleto rovněž nebylo žádné "ale" nebo žádné "kdyby" a tak dále a tak podobně. Tohleto všechno byl důkazní materiál ...
... "A kdo, prosím, téměř osmnáct let starou pohlednici hotelu Malino Brdo ve Velké Fatře na Slovensku, s připsanou spisovou značkou trestního spisu Okresního soudu ve Vyškově, z Ružomberoka odeslal, pane doktore?" mohl se například Pavel zeptat muže, který Pavlovi předal dopis svého vídeňského mandanta. "Vy, prosím!" mohl například Pavlovi doručitel dopisu odpovědět. "Je tohleto vůbec možné, pane doktore?" mohl se například Pavel i podivit. "To jsou mi ale věci!" mohl se Pavel i rozhořčeně pohoršovat nad neslýchanou opovážlivostí či drzostí kohosi, kdo si neváží čehosi, výdobytků jakýchsi, přece jen nakonec. Ale nyní už vážně! Pavel měl samozřejmě strach, protože nevěděl kdo tenhleten muž je a měl již osobní a nepřenositelnou zkušenost, že je snad už možné úplně všechno, že se člověk ve státě, ve kterém žije, stejně nakonec neubrání. Pavel hledal právní pomoc a nenašel ji bohužel nikde! Mohl mít už takovýhle subjektivní pocit?! "Ne, tohleto už nebyl subjektivní pocit! Tohleto už byla objektivní situace, realita!" říká Pavel k tomuhle i dnes, což je pravda přece jen nakonec ...
... Když si, Pavel, vzpomene jak v úterý 28. ledna 1981 marně čekal ve V. Meziříčí na svého otce (narozeného v roce 1928 v Brně), středoškolského profesora ve V. Meziříčí, který měl přijet z V. Meziříčí do V. Meziříčí a ještě ve středu 1. dubna 1981 byl nezvěstný! "Zahynul snad kdesi?" říkala si Pavlova rodina snad. "A odkud, prosím, tahleta zcela nepravdivá zpráva do Vídně vůbec přišla, pane doktore?" mohl se například Pavel v roce 1982 zeptat. "Cože?" mohl Pavel například v roce 1982 i vykřiknout. "Kdože byli rodiče mého otce?" mohl se Pavel například v roce 1982 i podivit ...
...Ale nechme přece jen už tohohle a pojďme už do roku 1983 ...
... Mladá atraktivní žena, hovořící plynně několika cizími jazyky, hlídala hodinky. "Kde se mohli zdržet?" mohla se například i divit. "Tamhle už oba běží, mladý muž-inženýr Giorgio Bottini! A starší muž, který ho doprovází je muž z Paskova! ...
... Alespoň do Paskova loni za panem inženýrem přijel ...
... A z Paskova do Frýdku-Místku jeli společně ...
... To je už hodin! ...
... K hrdinovi měsíční povídky "Občanská statečnost", k chlapci Pinovi, z knížky italského autora, která v Itálii vyšla poprvé 18. října 1886 a je v Itálii druhou nejvydávanější knihou ...
... Jsme se dnes opět nedostali ...
... O Pinovi tedy jindy! ...
... Rexi, jedeme! ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010