Oslava narozenin aneb pravda po šedesáti devíti letech

13. února 2012 v 15:38 | Vittorio |  02/2012
... V neděli byla sněhová kalamita ...
... Byli jsme pozváni na oslavu narozenin k přátelům, k mladému manželskému páru, se kterým jsme se seznámili v loni v létě na dovolené v městečku Conca dei Marini na pobřeží Salernského zálivu ...
... Všude plno sněhu, bloudili jsme a přálelé nás navigovali mobilním telefonem ...
... "Kolem nádraží a nemůžete zabloudit!" radili nám ...
... "Snad už jedeme správně," říkáme si ...
... Jak říkám! ...
... Sněhová kalamita! ...
... Nakonec jsme jejich dům našli ...
... Podle jejich psů na zahradě ...
... Na oslavě třetích narozenin jejich synka Fabia byla přítomná i devadesáti osmiletá praprababička naší hostitelky, signora Precossiová a její dva synové osmdesátiletý doktor Timoteo Precossi a sedmdesáti čtyřletý inženýr Fabio Precossi ...
... Když jsme se v odpoledních hodinách vraceli domů, tak si říkáme ve voze, že takhle vysokého věku se my patrně nedožijeme ...
... Jak tohleto už takhleto při rodinných oslavách bývá, hovořilo se o všem možném a vzpomínalo se na ledacos. Znáte tohleto a víte tedy sami jak tohleto bývá a jak tohleto je. Praprababička naší hostitelky, signora Precossiová se nemohla s matkou naší hostitelky signorou Garoffi shodnout jestli se událost stala v roce tisíc devět set čtyřicet tři nebo v roce tisíc devět set čtyřicet čtyři ...
... Nakonec se shodli, že událost se stala v roce tisíc devět set čtyřicet tři. Tehdy signora Precossiová se svým mladším synem Fabiem cestovala na pohřeb své babičky do obce nedaleko města Terni, což je ve střední Itálii, a starší syn Timoteo zůstal sám doma. Tohleto bylo v sobotu ráno, když signora Precossiová se svým mladším synkem Fabiem z Milána odjížděla. Měli se vrátit domů v úterý večer. I když k téhleté události došlo v průběhu druhé světové války, tak starší syn doktor Timoteo Precossi, kterému bylo tehdy deset let, zůstal přesto sám doma. Doktor Timoteo Precossi byl prý již tehdy samostatný chlapec a neměl prý již tehdy strach z ničeho, podle mínění jeho matky a praprababičky naší hostitelky. Jeho otec byl tehdy obchodně mimo město a domů se měl vrátit až za týden. Desetiletý chlapec, říkejme mu jen - pro zkrácení a lepší přehlednost - Timoteo, měl tedy zůstat doma, od soboty od rána až do úterý do večera, sám. A tohleto se všechno odehrálo v měsíci únoru. Pravda, na Timotea měla dohlédnout sousedka, moc hodná starší paní. Když se v jejich bytě setmělo, tak ne, že se Timoteo doma nebál! ...
... Bál se! ...
... Uchýlil se hned do ložnice, která byla jediným pokojem v bytě, do kterého vedly jen jedny dveře. Dveře z obývacího pokoje ...
... V ložnici se Timoteo zamknul a ani nedutal, jak velice se bál ...
... Timoteo viděl kolem sebe jen samé rakve, jen samé mrtvoly a jen samé kostlivce, šel na něho úplný děs, šla na něho úplná hrůza, protože Timoteo měl i dobrou fantazii! Proto se hned přikryl peřinou, i hlavu si přikryl, a ani pod peřinou nedutal, jak velice se bál. V noci ze soboty na neděli se tohleto stalo! Jejich byt - bydleli tehdy ještě v solidním měšťanském domě, cihlovém stavebním objektu v Miláně - byl situován ve druhém poschodí a z ložnice vedlo jen jedno okno. Naproti oknu byla stěna, které oddělovala ložnici od chodby, kde bylo schodiště, a z které vedly domovní dveře do sousedního bytu. Do bytu sousedky, již shora uvedené moc hodné starší paní. Ložnice byla čtvercového půdorysu. Na jedné stěně bylo tedy okno, na druhé stěně byly Timotem uzamknuté dveře zevnitř ložnice, třetí stěna oddělovala ložnici od chodby, kde bylo tedy schodiště, a ze které vedly domovní dveře i do sousedního bytu. Čtvrtá stěna nesousedila s ničím, protože ložnice byla v rohové místnosti bytového domu. V noci se Timoteo probudil, respektive Timotea probudilo děsivé zvonění. Timoteo měl takový strach, že se bál vystrčit hlavu z pod peřiny. Děsivé zvonění neustávalo a na zeď, která sousedila s chodbou, kde byly tedy dva vstupy do dvou bytů, do jejich bytu a do bytu sousedky, se ozvalo ještě ke všemu tomuhle strašlivé mlácení do zdi. Někdo mlátil do zdi a z chodby se ozývaly i hlasité hlasy. Timoteo měl takový strach, že se neopovážil ani hlavu z pod peřiny vystrčit. Ale tomuhle všemu nebyl ještě konec. Nebudu tohleto dále popisovat, zkrátím tohleto! Najednou se ozvalo i klepání z venku, na zavřené okno ložnice. Okno bylo ve druhém poschodí a kdosi na tohleto okno nyní klepal z venku! Děs a hrůza Timotea jímala! Zvonění, které nepřestávalo, mlácení do domovních dveří-vstupu do jejich bytu, mlácení do zdi ložnice z chodby, ze které byl vstup do jejich bytu a do bytu sousedky. Před touhle stěnou byly postaveny veliké, masivní a těžké skříně, odtud tedy bezprostřední nebezpečí nehrozilo. A klepání na okno z venku, které se nyní změnilo v hrozné mlácení, až se okenní sklo rozbilo a na zem ložnice se vysypaly střepy. Do ložnice začalo nyní rozbitým oknem sněžit. Kdosi neznámý (rovněž z ložnice bytu pod jejich bytem, tedy z bytu v prvním poschodí, jak se druhý den ráno ukázalo) mlátil do okna jejich ložnice dlouhým smetákem. Tohleto všechno bylo hrozné a děsivé, protože se ještě ozývaly hlasité hlasy: "Otevři! To jsem já, táta! Timoteo otevři!" volal signore Precossi, který se zcela nečekaně vrátil z obchodního jednání odkudsi, a protože Timoteo měl v zámku domovních dveří jejich bytu zevnitř klíče, nemohl si signore Precossi svým klíčem domovní dveře bytu otevřít a ještě navíc, ke všemu, Timoteo domovní dveře zevnitř, v předsíni, zabarikádoval vším možným. Hlasité hlasy, které se ozývaly patřily sousedům v domě, jak se rovněž druhý den ráno ukázalo. Nakonec nezbylo signorovi Precossimu nic jiného, než přenocovat v městském hotelu ...
... A protože už v pondělí ráno musel být signore Precossi opět na obchodním jednání kdesi, tak se ráno, když se v pokoji městského hotelu probudil nechal odvést hned na nádraží a domů už ani nešel ...
... Samozřejmě, druhý den se Timoteo od sousedů všechno dozvěděl a když se později, v pátek, signore Precossi domů vrátil, tak na syna divně koukal, že mu syn v noci neotevřel, a protože o tom co se stalo věděla již i signora Precossiová, která se od příbuzných v úterý večer vrátila, tak se hned synka zastala: "Timoteo ti neotevřel, protože se styděl, že je v pyžamu," vysvětlila svému manželovi hned. Zkrátka a dobře, signore Precossi se od své manželky dozvěděl, co jí jejich synek Timoteo nakukal, když se v úterý večer s jeho o šest let mladším bratrem Fabiem vrátila, a od sousedů v domě se dozvěděla, co se stalo v noci ze soboty na neděli ...
... Když tohleto všechno shora uvedené přidala devadesáti osmiletá signora Precossiová, na nedělní oslavě narozenin, stolní společnosti k lepšímu, stolní společnosti přece jen spíše pro pobavení, tak bylo vidět na jejím osmdesátiletém synovi, že už tohohle všeho má za celá tahleta dlouhá léta více než dost, a konečně se přiznal: "Tohleto nebylo tímhletím, že jsem byl v pyžamu, tohleto je vyložený nesmysl, mohl jsem se přece obléci," uvedl doktor Timoteo Precossi na nedělním rodinném setkání. "Měl jsem strach a strachem jsem se div ... neumřel," dozvěděla se rodinná sešlost našich hostitelů a všichni přítomní hosté po tolika letech přece jen nakonec, jak tohleto ve válečném roce tisíc devět set čtyřice tři bylo! ...
... Jeho matka mu tehdy, v únoru tisíc devět set čtyřicet tři, řekla: "Tatínek přijede až příští týden v pátek, tak nikomu, Timoteo, neotvírej!" ...
... A Timoteo se tohohletoho jejího příkazu důsledně držel a nikomu neotevřel! ...
... "Tohleto je tedy strašné, řeknu vám!" ...
... V takovéhle zlé době a rodiče nechají desetiletého synka sami doma, že prý je desetiletý chlapec již dostatečně samostatný, a že prý se desetiletý chlapec již ničeho nebojí! ...
... Inženýr Fabio Precossi, bratr doktora Timotea Precossiho, si tohleto pamatovat nemůže, protože mu tehdy byli čtyři roky ...

... Finito ...
TOPlist


 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010