Můj první pes, moje první rostlina, moje první akvárium, můj první útok na veřejného činitele se zbraní v ruce, který se nekonal a můj první uhrazený nedoplatek, ve výši jedné koruny, jehož úhradu nikdo nepožadoval

21. února 2012 v 16:53 | P. Skovajsa |  02/2012
... Malé štěňátko německého ovčáka, které jsem dostal v předvečer Mikuláše, ještě v předškolním věku, byl dárek a můj první pes, kterému jsem dal jméno Míša. Když jsem byl větší, možná ve třetí, možná ve čtvrté, ale možná už i v páté třídě základní školy, tak jsme dostali ve škole za úkol vypěstovat si doma sami rostlinu ze semene. V misce na vlhké vatě jsem nechal vyklíčit hrášek, který jsem potom zasadil do zeminy v květináči a květináč jsem umístil na okenní parapet, aby měla rostlina to co ke svému životu-růstu potřebuje. Když se rostlina konečně objevila, vyrostla ze zeminy ven, tak jsem rostlinu sledoval jak roste a přeměřoval jsem její výšku, kterou jsem si zapisoval. Když jsem byl v sedmé třídě základní školy, tak jsem si pořídil první akvárium a choval jsem v něm nejen akvarijní rybičky, ale pěstoval jsem v něm i akvarijní rostlinky. Když už jsem byl dospělý, tak jsem si předplatil Sbírku zákonů, která mi chodila na mé jméno do poštovní schránky. A když jsem byl ve čtvrtek 29. ledna tisíc devět set osmdesát jedna obviněn z trestných činů útoku na veřejného činitele, kterých jsem se měl dopustit, ve středu 28. ledna tisíc devět set osmdest jedna, hned po příjezdu spěšného vlaku (jedoucího z Brna hlavního nádraží přes Zábřeh na Moravě do Hanušovic) do železniční stanice Vyškov na Moravě, a když na mě byla uvalena vazba a byl jsem převezen z Okresní prokuratury ve Vyškově do vazební věznice v Brně, kde jsem strávil šedesát tři dní, aniž bych ve vazební věznici v Brně (respektive od vznesení obvinění, v celém v přípravném řízení a v průběhu celého hlavního líčení, koncem měsíce března tisíc devět set osmdesát jedna, vůbec) hovořil s advokátem (případ nutné obhajoby), a když jsem v roce dva tisíce jedna uhradil, při ukončení odběru zemního plynu, nedoplatek ve výši jedné koruny, jehož úhradu nikdo nepožadoval ... a tak dále a tak podobně. Ale nepředbíhejme událostem ...
... Pěkně pomalu a od konce až k počátku, respektive od roku dvatisíce jedna, kdy jsem uhradil při ukončení odběru nedoplatek za spotřebu zemního plynu ve výši jedné koruny až k roku, kdy jsem dostal dárek, shora uvedené malé štěňátko německého ovčáka, kterému jsem dal jméno Míša ...
... V mém dnešním článku, který bude mít pokračování, se o osobní zkušenost s exekučním řízením nejedná, znovu opakuji, v mém dnešním článku, který bude mít pokračování, se o osobní zkušenost s exekučním řízením nejedná. Jedná se o cosi jakoby zcela jiného! ...
... "Pokud se to nezmění, všem se nám to vymstí!" říká autor Adam Drda v závěru svého článku Státem opečovávaní vyděrači zveřejněného na straně čtyři v rubrice Názory v osmém čísle Týdeníku rozhlas, které vyšlo 14. února dva tisíce dvanáct - začátek opisu ...
... V posledních dnech se v mediích začalo konečně víc psát a mluvit o exekucích a exekutorech. Ne že by novináři o tom problému dosud mlčeli, ale teprve teď je vidět náznak systematického zájmu: například Lidové noviny začaly na svém webu zveřejňovat "exekuční příběhy" čili v normálním demokratickém státě jen stěží uvěřitelné osobní historie lidí, kteří se exekutorům dostali do spárů ...
... Může to znít přepjatě, ale byznys exekutorů a s nimi spjatých právních kanceláří představuje jednu z nejhorších polistopadových ničemností. Stát pod záminkou "posilování pořádku" zavedl speciální předpisy, které několika stovkám parazitů umožňují žít z lidských chyb a lidského neštěstí. Jejich pravomoce jsou tak rozsáhlé a silné, že mohou takřka kohokoli šikanovat, uvést ho do neřešitelných problémů, ničit mu život. Povolání exekutora, a zejména advokáta, který se podílí na exekucích, při nichž například kvůli dlužné stokoruně v důsledku zaplatí mnoho tisíc korun, by mělo upadnout do všeobecného opovržení ...
... Je bohužel typické, v jaké chvíli se média začala exekucemi zabývat, respektive z jaké příčiny. Učinila tak poté, co byl obstaven majetek města Prahy. Přitom je to pseudoproblém, hra a exekutora exhibice: každému je jasné, že Praha o nic nepříjde, prostě zaplatí dluh, který vznikl nedopatřením úředníka. Fakt, že novináři až na pár výjimek začali projevovat výraznější zájem až za takových okolností, vlastně představuje mediální selhání. V nesrovnatelně horší situaci než pražská radnice jsou zástupy nešťastníků, za nimiž nestojí žádná mocná instituce a které vyděračská mašinerie vesele a cynicky likviduje. Jak to, že dosud nenašli zastání? Jak to, že politická sféra odprava doleva nedělá skoro nic - přesněji řečeno, jak to, že až po dlouhých měsících začali její představitelé konečně podávat návrhy změn, které jsou sice lepší než nic, ale přesto hrubě nedostačují? ...
... Aby bylo jasno: pochopitelně, že když něco nezaplatíte, máte dostat pokutu nebo penále a každý věřitel má právo dluh vymáhat. Pochopitelně, že exekutor je k vymožení dluhu často nezbytný, problém je jinde - v civilizovaném světě je nepřijatelné, aby například advokát, který nedělá nic jiného, než že na počítači vyplní předepsaný formulář, inkasoval za takový úkon přes šest tisíc korun. V civilizovaném světě se rovněž považuje za nemravné, aby dlužná částka dosáhla při vymáhání například osmdesátinásobku. A dále: platíme čím dál vyšší daně a máme právo žádat, aby stát plnil svou nejzákladnější funkci, totiž aby nás chránil před zlovůlí. Nemělo by být například možné, aby se exekutoři jednoduše nebavili s lidmi, kteří se chtějí dohodnout na splácení dluhu, a klidně jim ho navyšovali o další tisíce ...
... A to ponechávám stranou, že (za prvé) ve spárech exekutorů velice často končí lidé, kteří žádnými dlužníky nejsou, a že (za druhé) zisky exekutorů a advokátů jsou tak obrovské, že je důvod cítit za nimi korupci - jako třeba v případě dopravního podniku ...
... Ale zpátky k selhání medií ...
... V Česku podle mého názoru vznikla následující potíž: většina komentátorů, anylytiků a výrazných novinářů žije v Praze, tedy v nejbohatším městě, a mají poměrně slušné příjmy. Ty jim ale zkreslují pohled na společnost jako celek. Tvrdost exekutorů dopadá samozřejmě nejhůř na chudé, na lidi, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, v regionech s vysokou nezaměstnaností. Jenže v pražských redakcích se o nich ví jen málo, reportáže o tom, jak žijí "nejchudší Češi" v médiích prakticky nenajdete. Jistě, nežijeme v zemi s drastickou bídou, to ale pořád neznamená, že tu není vrstva, která prostě čas od času něco nemůže zaplatit, a že ta vrstva nepotřebuje zastání. Když máte plat devět tisíc čistého a příjdete o práci ...
... A co se týká médií, týká se i politické reprezentace ...
... Zatímco pravice (nebo to, co je za ni označováno) na chudé velice často kašle, levice v čele s Českou stranou sociálně demokratickou je zase pojímá převážně jako ideologickou zbraň ve válce s politickým protivníkem nebo jako argument pro nostalgické vzpomínání na komunistické pořádky ...
... V tomhle směru se i u náš rozevírá propast mezi bohatou elitou a chudým plebsem ...
... "Pokud se to nezmění, všem se nám to vymstí!" říká autor Adam Drda v závěru svého článku Státem opečovávaní vyděrači zveřejněného na straně čtyři v rubrice Názory v osmém čísle Týdeníku rozhlas, které vyšlo 14. února dva tisíce dvanáct - konec opisu ...
... S názorem autora článku se ztotožňuji ...
... Svazek prutů svázaný červenými řemínky se sekerou vetknutou uprostřed a písmeny P. N. F. - Partito Nacionale Fascista (takzvaný "fasces"), byl odznakem nejvyšších římských úředníků, kteří měli moc nad životem a smrtí občana. Fasces je atributen spravedlnosti a svornosti. Od "Fasces" také vznikl název fašismus. Fašismus (italsky fascismo) byla ve svém nejužším pojetí (definovaném Benitem Mussolinim) totalitní ideologie, respektive politické hnutí, antidemokratického a antiliberálního zaměření. Fašistická ideologie vycházela z nacionalismu a často bývá charakterizována jako záměrně iracionální. Fašistická politická teorie a praxe se poprvé výrazně prosadila v meziválečné Itálii vedené Benitem Mussolinim. Pojem "fašismus" či "fašistický" je dnes často vnímán v mnohem širším smyslu, v průběhu dějin dvacátého století se stal ofenzivním nástrojem boje různých ideologií, za fašistické či k fašismu směřující se taktéž označují formy vlády, které naplňovaly cíle původního fašistického programu jen zčásti, například diktatury nespějící k totalitě ...
... Grazie. No! ...
... Nacionální socialismus [(německy Nationalsozialismus, zkráceným výrazem nacismus (Nacionální socialismus)] byla totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech tisíc devět set třicet tři až tisíc devět set čtyřicet pět (takzvaná Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje prvky socialismu, nacionalismu, pangermanismu (preference rasy před národem a idea sjednocené germánské Evropy), fašismu, rasismu (zvláště antisemitismu) a eugeniky ...
... Danke. Nein! ...
... Komunismus (z latinského communis = "společný") je především politická ideologie, hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace - strany, často pojmenované jako komunistická. Dále sami komunisté (stoupenci komunismu jako ideologie) tak označují cílový stav - uspořádání společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují. Naopak jejich odpůrci (antikomunisté) tak také označují komunistický režim, tedy politický systém států ovládaných komunistickými stranami. Komunistické ideje mají předchůdce již v antice. Jako významná politická síla se vynořily v první polovině devatenáctého století a v rámci politické levice vznikla řada směrů socialistických hnutí lišících se jak pojetím budoucí rovnostářské společnosti, tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení. Nejvlivnějšími teoretiky socialistického (dělnického) hnutí se stali Karl Marx a Friedrich Engels kteří také stáli u zrodu prvních levicových organizací a vtiskli levicovému hnutí revoluční charakter: soukromé vlastnictví mohou vykořisťovaní zrušit jen násilím ...
... V souladu s tím proběhla v roce tisíc osm set sedmdesát jedna, od měsíce března do měsíce května, revoluce takzvané Pařížské komuny. Revoluční levice získala trvaleji moc poprvé v listopadu tisíc devět set sedmnáct v Rusku, pod vedením Vladimíra Iljiče Lenina. Ve dvacátých letech minulého století se z většiny evropských sociálně demokratických stran oddělily radikální frakce, které se přejmenovaly na komunistické strany. Tyto strany byly pod přímým vlivem Moskvy. Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně Československa kde komunisté vládli od února tisíc devět set čtyřicet osm do listopadu tisíc devět set osmdesát devět. Většina komunistických režimů se zhroutila roku tisíc devět set osmdesát devět nebo brzy po něm, dodnes však komunismus existuje v Čínské lidové republice, na Kubě a několika dalších zemích. Komunistické režimy sice často přinesly sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a připravily o život desítky milionů lidí. Česká republika považuje komunistický režim a jeho propagaci za protiprávní ...
... Bývalá prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, rozená Biedermannová ...
... "Kdyby nebylo Štrasburku, nedostala bych se z vězení ven vůbec," řekla ...
... V tomhletom má patrně pravdu ...
... Komunista je ochoten položit váš život za svou věc ...
... Děkuji. Ne! ...
... Adam Drda ...
... Redaktor Rádia Česko a autor shora uvedeného článku ...
... 1/2...
TOPlist


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010