Klapající minulost aneb do mlýna

2. února 2012 v 13:45 | J. Benada |  02/2012
... Kniha autora Václava Jiřičky "Klapající minulost" s podtitulem "Historie mlýnů, hamrů a jiných vodních děl na Padrťském potoce a jeho okolí, stejně tak o lidech a jejich životních příbězích", kterou vydal v roce 2011 mgr. Petr Prášil-Baron, Zimní 1580, 253 01 Hostivice ...
... Kniha autora Václava Jiřičky "Klapající minulost" je rozsáhlá publikace, která čtenáři ukazuje také pohnuté osudy mlynářů a jejich rodin v průběhu minulého století, kdy opustili své mlýny a byli nuceni hledat nové živobytí ...
... info@vydavatelstvi-baron.cz ...
... "Takže čtenáři, až budeš v rukou držet tuto knihu věz, že je to autorská práce trvající skoro šest let života a je uzavřená autorovým názorem, že kdyby ji psal ještě jednou, vypadala by asi trochu jinak. Ale tak je to asi s každou prací i kdyby jí byla věnována sebevětší péče," říká autor v závěru kapitoly "Autorovy vzpomínky, jak vznikala tato kniha ...
... Když v roce tisíc devět set padesát jedna hledal Bořivoj Zeman vhodný mlýn pro natáčení filmu Pyšná princezna, měl k dispozici tisíce funkčních mlýnů ...
... Přesto si vybral v té době již nepoužívaný a částečně zdevastovaný Dolský mlýn u Jetřichovic, který filmaři pro potřeby filmování částečně opravili. Nikdo tehdy neočekával, že za pár let bude většina z tehdy funkčních vodních mlýnů v Čechách v podobně neutěšeném stavu ...
... Dolský mlýn, který byl v roce dva tisíce sedm vyhlášen kulturní památkou, se nachází na soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé v národním parku České Švýcarsko ...
... Dolský mlýn můžeme vidět i ve filmové pohádce, z roku dva tisíce devět, režiséra Miroslava Šmídmajera "Peklo s princeznou ...
... Neboť kde mohl tušit, že Vítězný únor tisíc devět set čtyřicet osm definitivně ukončí existenci tisíců mlýnů na řekách a potocích a mlynářské řemeslo bude provozováno v několika desítkách velkomlýnů, jejichž počet se neustále snižuje. V roce tisíc devět set dvacet tři bylo v činnosti deset tisíc dvě stě dvacet jedna mlýnů. V roce tisíc devět set třicet čtyři se jejich počet snížil na devět tisíc dvě stě dvacet mlýnů. V roce tisíc devět set čtyřicet šest jich pracovalo v českých zemích tři tisíce osm set devadesát sedm a v celém Československu to pak bylo šest tisíc tři sta devadesát jedna mlýnů. V nich bylo zaměstnáno šestnáct tisíc dvě stě devadesát dva pracovníků. Počet mlýnů se dále snižoval, takže v roce tisíc devět set padesát pět jich bylo v provozu již jen tisíc devadesát devět a uplatnění v nich našlo šest tisíc stopadesát jedna pracovníků. V roce tisíc devět set osmdesát devět jich zůstalo pouhých čtyřicet čtyři ...
... V rámci restitucí se po roce tisíc devět set osmdesát devět zvýšil počet na sto ...
... Život mlynářů za první republiky nebyl žádnou selankou, jak by se mohlo zdát ...
... Vždyť jenom kapacitní převis nad poptávkou byl více jak trojnásobný. V současné době je kapacita vyšší asi třicet procent. O tom, co zbylo ze slavného cechu mlynářského a ostatních vodních děl na Patrťském potoce na Rokycansku, pojednává tato knížka. Nečiní si nárok na úplnost, ale je vedena snahou zachytit historii jednotlivých mlýnů, vodních děl a jejich okolí. Tam, kde byly dostupné prameny, vypráví i osudy jejich majitelů. Proto tato kniha je povídáním o lidech, které voda živila a formovala jejich osudy a lidech, kteří se kolem vody pohybovali. Doufám, že si přečtete toto povídání se stejným zájmem, jako já jsem tyto informace získával. Již v této předmluvě bych chtěl poděkovat všem historikům, sběratelům, pamětníkům či příbuzným původních majitelů, kteří mi poskytli písemné podklady, fotografie či pohledy. V některých případech se zachovalo málo informací, jindy díky rodinným kronikám bylo možno životní osudy sledovat až do současné doby. Děkuji tedy všem ještě jednou, protože za několik let by těchto informací, svědectví o minulosti, bylo ještě méně ...
... Závěr ...
... "Trochu politický," říká autor knihy ...
... Julius Ďuriš ...
[9.3.1904 Rovňany (okres Lučenec) - 18.2.1986 Praha]
... V letech tisíc devět set čtyřicet pět až tisíc devět set padesát čtyři člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, v letech tisíc devět set čtyřicet pět až tisíc devět set padesát tři člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Českoslocvenska, v letech tisíc devět set čtyřicet pět až tisíc devět set šedesát tři poslanec Národního shromáždění, v letech tisíc devět set čtyřicet pět až tisíc devět set padesát jedna ministr zemědělství, hlavní reprezentant demagogické zemědělské politiky Komunistické strany Československa ve shora uvedeném období, v letech tisíc devět set padesát jedna až tisíc devět set padesát tři předseda Sboru pověřenců, v letech tisíc devět set padesát tři až tisíc devět set šedesát tři ministr financí. V roce tisíc devětset šedesát tři byl odvolán ze všech funkcí a za svoje postoje v letech tisíc devět set šedesát osm až tisíc devětset šedesát devět byl vyloučen z Komunistické strany Československa
,,, Události v únoru tisíc devět set čtyřice osm byly již pouze vyvrcholením zápasu o demokratickou budoucnost Československa a bohužel vítězstvím totalitní ideologie a jejím nástupu k absolutní moci ve státě. Jestliže ještě před volbami v roce tisíc devět set čtyřicet šest ministr zemědělství Julius Ďuriš a další špičky Komunistické strany Československa veřejně deklarovali, že v naší republice nebudou zakládány žádné "kolchozy" a znárodňování majetku se týká pouze strategických odvětví nikoliv drobných živnostníků, byl to od počátku pouze předvolební lákavý a vědomě neuskutečnitelný program. Tento program lží pak pokračoval v roce 1950 nejen úplným znárodněním všech drobných živnostníků včetně mlynářů, pro které ještě lze v marxisticko-leninské teorii o třídním boji najít zdůvodnění, ale pozdější teror Komunistické strany Československa proti všem vrstvám pbyvatelstva svědčí o paranoidním chápání řízení státu ...
... Antonín zápotocký ...
[19.12.1884 Zákolany (okres Kladno) - 13.11.1957 Praha)]
... V letech tisíc devět set čtyřicet pět až tisíc devět set čtyřicet šest předseda Ústřední rady odborů, člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa a poslanec Národního shromáždění, v letech tisíc devět set čtyřicet šest až tisíc devět set čtyřicet osm předseda Ústavodárného národního shromáždění, v letech tisíc devět set čyřicet osm až tisíc devět set padesát tři předseda vlády, v letech tisíc devět set padesát tři až ticíc devět set padesát sedm prezident republiky ...
... Jak jinak si například vysvětlit vzkaz prezidenta Antonína Zápotockého občanům, že naše měna je pevná, aby druhý den byla provedena měnová reforma. Co jim záleželo na nějakém sedlákovi, mlynáři či řemeslníkovi, když ze strachu o vlastní postavení neušetřili vězení a poprav své nejbližší spolupracovníky. Ti, kteří nejsou pamětníky oněch často až nelidských činů v době, kdy vládl prapor třídního boje ve jménu, kterého byli zbavováni občanské důstojnosti, majetku a někdy i života, těm je věnovaná tato kniha. Neměla být jen o technických parametrech mlýnů, dovednostech mlynářů a mlýnských kapacitách. Snažil jsem se dodat lidský rozměr informacím o zařízeních a občanech, kteří jej vlastnili nebo jej měli v pronájmu. Nežijme v nostalgické iluzi, že kdyby nenastaly "únorové události roku 1948" nedošlo by u nás ke společenským změnám či přesunům majetku. Došlo, ale kopírovali bychom vývoj demokratické Evropy. Idylické klepající mlýny by stejně postupně z krajiny mizely. Zasloužil by se o to technický pokrok a jistě i konkurence, stejně jako se to stalo na západ od našich hranic, kde také zmizely stovky mlýnů, ale bez násilí a utrpení lidí. Násilí, utrpení a ztráty majetku, to je vlastně to, co se jako nit táhne celou knihou. Oběti byly na straně majitelů majetků, ale paradoxně i na straně těch, kteří ta soukolí zvůle pomáhali roztáčet ...
... Autor je proto nakloněn názoru, že v naší zemi, byť trochu zvolna, ale přesto "Boží mlýny" svoji úlohu alespoň z části vykonávají ...
... Profesor PhDr. JUDr. Edward (Eduard je pokřtěn) Beneš ...
[28.5.1884 Kozlany, od roku 1924 přejmenované na Kožlany (okres Plzeň-sever) - 3.9.1948 Sezimovo Ústí (okres Tábor) ...
... V letech tisíc devět set čtyřicet pět až tisíc devět set čtyřicet osm prezident republiky: "Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář' - je to společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v roce tisíc devět set třicet pět tak i později, a že jeho ujišťování mně i Masaryka bylo úmyslným a cílevědomým podvodem," uvedl devatenáctého srpna tisíc devět set čtyřicet osm v Sezimově Ústí ...
... "Stavu mlynářskému musí být národ československý zavázán trvalými díky, neboť dvakráte po sobě v době válek jej zachránil od hladu," uvedl prezident Edward Beneš ve svém projevu na slavnosti dožínek ...
... Na Hané v roce tisíc devět set čtyřicet šest ...
… Inženýr Václav Jiřička …
(4.5.1941 Praha)
... V letech tisíc devět set padesát šest až tisíc devět set padesát sedm stdoval na Jedenáctileté střední škole v Českých Budějovicích. Tamtéž vystudoval abiturientský kurs na Průmyslové škole strojnické, obor konstrukční. V letech tisíc devět set šedesát až tisíc devět set šedesát pět studoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, obor konstrukce obráběcích strojů. Po ukončení školy nastoupil do Škodových závodů, tehdy Závodů Vladimíra Iljiče Lenina Plzeň. V letech tisíc devět set šedesát devět až tisíc devět set sedmdesát čtyři pracoval jako odborný asistent na Vysoké škole strojní elektrotechnické Plzeň, na katedře Konstrukce obráběcích strojů. Poté se vrátil do Škodových závodů, do Ústředního zásobování, kde ve funkci vedoucího zásobování setrval až do roku tisíc devět set devadesát dva. Po několikaletém působení v soukromé firmě odchází do důchodu, který prožívá střídavě ve Strašicích a v Plzni. Od roku tisíc devět set devadesát pět nepravidelně přispívá do strašického měsíčníku Barňák články z regionální historie. Zpracoval na několik pokračování historii kovářských a mlynářských rodů ve Strašicích. V roce dva tisíce čtyři založil spolu s Beno Blachutem Občanské sdružení Svatého Vavřince, které si dalo za cíl opravit stejnojmenný kostel ve Strašicích. Po šesti letech se mu tuto metu podařilo naplnit ...
... Od roku dva tisíce pět zpracovával historii mlýnů a hamrů na Padrťském potoce a výslednicí je shora uvedená kniha …
... Jejíž křest se konal ve čtvrtek dvacátého druhého září dva tisíce jedenáct v Malém sále Společenského domu ve Strašicích ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010