Válečné letní a vánoční prázdniny na Moravě, u strýčka Ladislava a tetičky Markéty Tondy Bejvala

12. ledna 2012 v 18:20 | Petr Bajza |  01/2012
... První vlak, který projel celou trať z Kojetína do Tovačova se na svou cestu vydal z Kojetína prvního září tisíc osm set devadesát pět ...
... První vlak byl složen z třínápravové "lokálkové" parní lokomotivy, jednoho osobního a jednoho nákladního vozu ...
... Shora uvedená pohlednice je z oslav v Tovačově v květnu tisíc devět set dvacet dva ...
... A takhle vypadaly železniční stanice na železniční trati 334 - Kojetín - Tovačov v době platnosti jízdního řádu na rok tisíc devět set osmdesát až tisíc devět set osmdesát jedna ...
... 0 Kojetín ...
... 4 Uhřice zastávka ...
... 6 Uhřice ...
8 Lobodice ...
... 10 Oplocany ...
... 11 Tovačov ...
... V neděli třicátého prvního května tisíc devět set osmdesát jedna byla osobní přeprava na železniční trati 334 - Kojetín - Tovačov zastavena ...
... Pro nákladní přepravu však železniční trať 334 - Kojetín - Tovačov sloužila i nadále ...
... V neděli, osmého května loňského roku, v den státního svátku (kapitulace německých vojsk v Evropě, která vstoupila v platnost ve dvacet tři hodin a jednu minutu středoevropského času osmého května tisíc devět set čtyřicet pět) se uskutečnila nostalgická jízda lokálky Kojetín - Tovačov ...
... Při příležitosti třicetileté připomínky zastavení osobní přepravy v neděli třicátého prvního května tisíc devět set osmdesát jedna ...
... Po železniční stanici Uhřice (obec) není dnes památky ...
... Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás, pane Lokvenc, co se v rychlíku, kterým, dvacátého třetího července cestoval tehdy dvanáctiletý Jurášek Benada, z Růžomberoku do Prahy, stalo? A kdo byl onen vedoucí výpravy-lékař, respektive onen vedoucí skupiny-lékař v jehož skupině tehdy dvanáctiletý Jurášek Benada v rychlíku, z Růžomberoku do Prahy, cestoval? A o čem spolu hovořili, po příjezdu rychlíku, z Růžomberoku do Prahy, na nástupišti hlavního nádraží?, zeptal se Bejval pana Lokvence. "A ty víš, Toníku, jak onen vedoucí výpravy-lékař, respektive onen vedoucí skupiny-lékař, v jehož skupině tehdy dvanáctiletý Jurášek Benada, v rychlíku z Růžomberoka do Prahy cestoval, vypadal?" zeptal se pan Lokvenc Bejvala obezřetně, patrně proto takhle, protože tohleto považoval z jakéhosi důvodu za nezbytné. "Jurášek Benada, který neuměl věk člověka tehdy ještě odhadnout," odpověděl Bejval panu Lokvencovi "odhaduje jeho věk kolem padesátky a popisuje ho jako osobu vysoké a mohutné postavy, oblečeného v takzvané, tehdy módní, švédské košili, v kraťasech a na boso v sandálech," popsal onoho lékaře, jehož lékařské pomoci Jurášek Benada nikdy nevyužil, ale přesto na něho nikdy nezapomněl a rád na něho vzpomíná," sdělil Bejval panu Lokvencovi všechno co věděl. Ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic! ...
... Naposledy jsme se, já, Antonín Bejval, Čeněk Jirsák, Éda Kemling a Josef Zilvar, na lokálce z Kojetína do Tovačova svezli o letních prázninách na Moravě, které jsme trávili, u strýčka Ladislava a tetičky Markéty Tondy Bejvala, v obci na Vyškovsku ...
... Už jen několik dní a budou letní prázdniny, nemohl jsem se už ve škole dočkat. Dnešní dopoledne bylo ale nakonec nejkrásnější v celém roce. Ve škole mi bylo tak dobře jako snad ještě nikdy. Bejval mi totiž o velké přestávce řekl a ukázal mi i dopis, který včera obdržel od své tetičky Markéty, která mu v dopise psala, že strýček Ladislav oslavil dvanáctého května, nejen své dvacáté šesté narozeniny, ale že byl i v Brně, kde měl jakési řízení u Zemského soudu, které sice nedopadlo tak, jak si strýček Ladislav představoval, že dopadnout mělo, ale přece jen byl nakonec, byť ne zdaleka spokojen, respektive nebyl spokojen vůbec, ale přece jen už v lepší náladě," psala Bejvalova tetička Markéta v dopise "a velice se, Toníku, už na tebe těší," četl jsem dále. A tohleto bylo vůbec to nejkrásnější, co jsem v dopise Bejvalovi tetičky Markéty četl: "Byli bychom oba velice rádi, Toníku, kdyby sis mohl na prázdniny vzít sebou i své kamarády. Ať chlapci informují doma své rodiče o tomhle, prosím," bylo v dopise uvedeno "samozřejmě, ubytování budou mít zajištěno," bylo psáno v dopise, psaném v patnáctého června tisíc devět set čtyřicet, který byl hned druhý den v pondělí z Kojetína odeslán, neboť na obálce bylo čitelné denní poštovní razítko. "V pokoji pro hosty v prvním poschodí," četl jsem s velikým nadšením a velikou radostí, že pojedu na Moravu na letní prázdniny k Bejvalově strýčkovi Ladislavovi a tetičce Markétě do obce na Vyškovsku "strýček pokoj pro hosty nedávno vymaloval a na zeď namaloval velikého barevného Ferdu mravence. Tohle mu dalo velikou práci, několikrát Ferdu mravence přemalovával, ale nakonec se mu Ferda mravenec vyvedl," bylo v Bejvalově dopise od tetičky Markéty z Moravy uvedeno. Jak si zkrátka a dobře Bejvalův strýček Ladislav a Bejvalova tetička Markéta dali velikou práci, aby všechno pečlivě připravili a kolik času a úsilí tomuhle všemu věnovali, těšíce se na návštěvu svého synovce. K tomuhle vám však ještě musím říci, že strýček Ladislav a tetička Markéta nebyli ve skutečnosti strýček a tetička Tondy Bejvala. Tetička Markéta byla sestrou Bejvalovi maminky, takže Bejval byl jejich prasynovec, ale strýček Ladislav byl ještě mladý a tetička Markéta ještě mladší, ještě jí nebylo ani dvacet, děti zatím žádné neměli, a tak tohle takhle ani nebrali. O několik let starší sestra tetičky Markéty, maminka Bejvalovi maminky Silvie, byla Bejvalova babička Anežka. Bejvalův strýček Ladislav pracoval jako zedník a Bejvalova tetička Markéta pracovala na železnici jako průvodčí vlaků osobní přepravy. Jejich veliký dům s velikým pozemkem a kuželnou, kterou však strýček Ladislav přestavěl na garáž, když si mladí manželé pořídili v roce tisíc devět set třicet osm osobní automobil Škoda Populár, byl zájezdní hostinec, když tenhle dům kupovali. Před domem byla ještě veliká letní restaurace, kde byly již vzrostlé stromy-kaštany, pod kterými se dříve sedávalo a v letních měsících tam bylo velice příjemné posezení vůbec ...
... Kde se Vyškov nachází jsme já, Čeněk Jirsák, Éda Kemling a Josef Zilvar věděli, takže nám nemusel Bejval už nic dalšího říkat ...
... Hrací karty, líh k pálení, veškeré potřeby k vaření, koření, mouku, cukr, kávu, veškerá tuzemnská i cizokrajná vína a tak dále a tak podobně," všechno tohle zboří jsem odpoledne v našem obchodě se smíšeným zbožím v Rychnově nad Kněžnou na náměstí rychle doplnit do regálů a potom jsem se z obchodu už chtěl nepozorovaně vytratit, když tu mě táta spatřil a nařídit mi: "Péťo, ještě umyj ceduli venku před obchodem!" Rychle jsem tedy ceduli s nápisem "Zde se mandluje prádlo" umyl jak mi táta přikázal a potom jsem už spěchal k Bejvalům, což je vlastně kousek od nás ...
... Já, Antonín Bejval, Čeněk Jirsák, Éda Kemling a Josef Zilvar jsme se poté sešli u nás na půdě abychom dohodli technicko-organizační záležitosti naší letní prázdninové cesty a tak dále a tak podobně, zkrátka a dobře, abychom dohodli všechno co bylo prázninovým dobrodružstvím zcela nezbytné zabezpečit. Naší snahou bylo zejména neponechat nic jen tak náhodě, jak se říká. Jirsák pravil: "Sestavíme si itinerář a já přinesu z domova mapu světa!" Bejval pravil Jirsákovi: "Čendo, mapa světa nám k ničemu nebude!" Nakonec tohleto sám Jirsák uznal, nechal se od Bejvala ukecat. Konečně přišel dlouho očekávaný den našeho odjezdu na Moravu ...
... Středa třetího července ...
... Když jsme přišli na nádraží, tak Bejval pravil: "Hnedle jsem zpátky, počkejte tady a nikam nechoďte, nebudu vás nikde shánět," a šel koupit jízdenky do Kojetína. Zkrátka a dobře, Bejval si užíval postavení vedoucího skupiny, respektive vedoucího výpravy. Když Bejval vyšel z nádražní budovy hnedle jsme se ho ptali: "Máš?" A on odvětil: "Co bych neměl?" Ukaž! my na tohleto ...
... Jeli jsme do Kojetína přes Brno, tak jak bylo na jízdenkách uvedeno ...
... S přestupem v Nezamyslicích se spěšného do osobního vlaku ...
... Po příjezdu do Kojetína, který leží na Kroměřížsku ...
... Čekal nás Bejvalův strýček Ladislav a Bejvalova tetička Markéta ...
... Na nástupišti ...
... Jejich vůz stál před nádražní budovou. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne, když jsme nasedli. "Posuňte se, kluci, ještě trochu!" přikázal nám Bejval, když už jsme seděli já, Čeněk Jirsák, Éda Kemling a Josef Zilvar, na zadním sedadle "ať se tam vejdu!" protože Bejval stál ještě venku, protože se do vozu už nemohl vejít, ale nakonec se na zadní sedadlo ještě vtěstnal jaksi a mohla konečně nastoupit i jeho tetička Markéta. I když řízení vozu bylo vpravo, jezdilo se už vpravo ...
... V Holešově jsme byli asi za tři čtvrtě hodiny ...
... Museli jsme s nimi jet ještě do Holešova, protože Bejvalův strýček Láďa a Bejvalova tetička Markéta museli jet, v den našeho příjezdu do Kojetína, v jakési rodinné záležitosti do Vyškova, z které vyplynulo, že budou muset ještě jet do Pustiměře a teprve pak do Holešova ...
... V místě na shora uvedeném obrázku (dnes je tam autobazar), měl náš vůz malou poruchu, kterou však Bejvalův strýček Láďa rychle odstranil ...
... Při zpáteční cestě z Holešova jsme se zastavili ještě v Kroměříži, ale to už bylo večer, a tak jsme v Kroměříži nakonec přespali u příbuzných Juráška Benady ...
... Tahle porucha se Bejvalově strýčkovi Láďovi a Bejvalově tetičce Markétě na voze vyskytla už ve Vyškově, když jeli z Nosálovic. Pavel Skovajsa, který si po železniční vlečce zkracoval cestu, když přijel vlakem do Vyškova, byl v inkriminovaném okamžiku, už za výměnou (výbybkou) drážního tělesa železniční vlečky, asi pět metrů od ulice Na Hraničkách, když došlo k setkání s četníkem Láďou ...
... Když vůz manželů Kudrnových, jedoucí od Nosálovic, spatřil a sotva vůz přejel koleje železniční vlečky, tak zastavoval na krajnici vozovky. "Kudrnovi mají patrně poruchu na voze," napadlo Pavla Skovajsu. "Pavlík se obezřetně ohlédl dozadu za sebe, zda od nádraží k silu Zemědělského zásobování a nákupu nepřijíždí kolejové vozidlo, chtějíce bezpečně přejít koleje železniční vlečky. Od nádraží k silu Zemědělského zásobování a nákupu viděl po drážním tělese železniční vlečky běžet směrem k němu četníka," vyprávěla Bejvalova teta Markéta. "Poté se oba, Pavlík a Láďa, takhle se četník v hodnosti poručíka jmenoval, vydali k našemu vozu," vyprávěl Bejvalův strýček Ladislav ve voze, cestou z Kojetína do Holešova. "Tohle jsem vůbec nevěděl, že Pavel Skovajsa bydlí tady, kousek od Dědic?" podivil jsem se. "Kluci, z Brna do Vyškova jste museli jet s Pavlíkem společně," řekl Bejvalův strýček Láďa. Jeli jsme totiž z Brna do Kojetína spěšným vlakem s odjezdem z Brna ve čtrnáct čtyřicet, ale Bejval si Pavla Skovajsy, který jel rovněž v tomhletom spěšném vlaku s námi, nevšiml a Pavel Skovajsa Bejvala rovněž ne. "Chlapci, Pavlík jel ze služby a má nyní před sebou dva volné dny, než půjde znovu do služby, a tak jsem ho pozvala, zítra k nám přijede a uvidíte se, jen si doma odpočine a prospí se," dozvěděli jsme se od Bejvalovi tetičky Markéty. "Láďo, večer zabíješ tři králíky. Dva králíky připravím zítra na smetaně nebo je upeču s bůčkem, podle toho jak budou kluci chtít, a jednoho králíka si vezme zítra Pavlík sebou domů do Vyškova," rozhodla Bejvalova teta Markéta. "Kréto, zabiju králíky čtyři a jednoho králíka pošlu i Láďovi, že nám pomohl při opravě vozu, co říkáš?" rozhodl se a zeptal se Bejvalův strýček Láďa Bejvalovi tety Markéty. Četník Láďa jim totiž ohlídal všechny jejich, v otevřeném kufru jejich vozu, uložené věci, když se Bejvalův strýček Láďa a Bejvalova teta Markéta skláněli nad motorem, na druhé straně, a odstraňovali poruchu. Pavel Skovajsa při opravě vozu nebyl přítomen, protože spěchal už domů, aby si po náročné dvaceti čtyř hodinové službě u hasičů (a po zcela neočekávaném a velice náročném zdržení se ráno ještě v zaměstnání a po velice náročném dopoledni, ještě měl jednání se svým právním zástupcem v advokátní poradně v Brně na Divadelní ulici a potom dále ještě s dalšími osobami v Brně, v příčinné souvislosti s ranní události v zaměstnání, a tak dále a tak podobně, tohohle všeho bylo ještě více, jak bylo hnedle druhého dne v pozdních odpoledních hodinách rovněž zjištěno) odpočinul a prospal se doma. "Dobrou noc," rozloučili se "a krásné sny," volali ještě za Pavlem Skovajsou, ale v tomhle okamžiku byl snad už Pavel Skovajsa před domem a je docela dost dobře možné, že už byl doma. "Já mu dám králíka!" říká Pavel Skovajsa na adresu četníka Láďi! "Nic nedostane!" dodává, usmívajíce se při téhle vzpomínce. Nakonec Láďa králíka dostal, protože Bejvalova tetička Markéta byla moc hodná: "Láďo, poslala jsem Láďovi králíka po jeho strýčkovi!" Teta potkala Láďova strýčka ve vlaku, když jel ráno do Brna, měl zpáteční jízdenku, a tak se smluvili, že odpoledne, až se bude z Brna domů vracet, že mu králíka přinese na nádraží a on svému synovci Láďovi králíka doručí a při téhle příležitosti vyřídí i srdečný pozdrav Františce a Jaroslavovi ode všech ...
... Ale zpět k věci. Než však dojeli, Bejvalův strýček Láďa a Bejvalova tetička Markéta, do Kojetína k vlakovému nádraží, tak se jim vyskytla, na jejich voze další porucha v místě, tentokrát se jednalo o poruchu uvolněného klínového řemenu, které je na shora uvedeném obrázku označeno šipkou ...
... Čeněk Jirsák si vzal z domova i jakouci mapu či spíše jakýsi plánek, který byl přece jen méně orientační pro naši výpravu, protože na něm naše cesta z Kojetína do Holešova vyznačena nebyla, takže Jirsákova mapa či spíše plánek nám byl pro naši cestu z Kojetína do Holešova k ničemu. Ale alespoň jsme věděli kde obce uvedené na Jirsákově mapě či spíše na Jirsákově plánku leží, což nebylo zase tak moc od věci a bylo možné i říci, že vlastně bylo dobré, že Jirsák z domova tuhle mapa či spíše tenhle plánek vzal. Nakonec se nám Jirsákova mapa či spíše Jirsákův plánek hodil alespoň k přibližné orientaci, kde vlastně obec našeho letního prázdninového pobytu leží, věděli jsme hned, což nebylo vůbec k zahození, jak jsem již shora jednou uvedl a znovu tohleto opakuji, aby si snad nemyslel kdosi, že tohleto bylo úplně k ničemu ...
... O vánočních prázdninách jsem byl u Bejvalova strýčka Láďi a Bejvalovi tetičky Markéty, v roce tisíc devět set čtyřicet, podruhé ...
... Vzpomínám si, že tohleto bylo už po Mikuláši, který připadl tehdy na pátek. Tohleto muselo být tedy někdy v dalším týdnu ...
... Sněžilo, když k nám večer Bejval přišel. Vypadal jako sněhulák. Psala mu jeho tetička Markéta z Moravy, že "pokud by, Toníku, chtěl tvůj kamarád Péťa Bajza o vánočních prázdninách i on k nám na Moravu přijet," psala Bejvalova tetička Markéta v dopise, který jsem nejdříve neviděl, protože Bejval měl dopis v kapse svého zimáku, který se sušil nyní u nás u sporáku v kuchyni, jak byl od mokrého sněhu celý promočený, tak se Bejvala ptám: A máš tenhle dopis? abych se přesvědčil, že mě Bejval nelakuje a je tohle pravda. "Co bych neměl!" odpověděl mi Bejval a šel do naší kuchyně, vyňal dopis z kapsy svého promočeného zimáku a přinesl jej do pokoje, kde jsem čekal, jestli mi Bejval dopis, od své tetičky Markéty z Moravy, přinese. Schválně! říkám si. Počkám a uvidím! Když Bejval dopis do pokoje přinesl, tak mi jej dal hned přečíst. Bejval mě nelakoval. Všechno, co mi řekl, bylo dopisem nyní potvrzeno ...
... A potom jsem pravil: Mám nápad. Pojď se mnou na půdu a tam ti řeknu nápad! Šli jsme na půdu, sedli si pod vikýř a já jsem pravil: My založíme spolek a pojedeme na Slovensko, ale nikomu o tom nic neříkej, oni by chtěli jet s námi! Bejval pravil "bodejď bych řekl něco někomu, to mne neznáš!" Až budeme na Slovensku, tak pošleme tuhle, před osmnácti lety napsanou (ukázal jsem kartu Bejvalovi), ale nikdy neodeslanou kartu a oni budou mít vztek, že spatříme Velkou Fatru a oni ne. Až se vrátíme ze Slovenska, tak jim řekneme: "Kdo spatřil Velkou Fatru a kdo ne? Kdo byl v hotelu Malino Brdo, co se tam dá v bufetu napsat karta a odešle se téměř po šestnácti letech, a kdo ne? - "Aha!" pochopil Bejval a oba jsme řekli současně: "Čímž je správně převezeme!" ...
... Tohle není s tímhle článkem v žádné příčinné souvislosti. Tohle pouze dokresluje tenhle článek a vede k překvapivému rozuzlení zdánlivě smyšleného příběhu, odehravajícího se v komunistickém totalitním režimu, zejména v Brně a ve Vyškově, zejména v druhé polovině sedmdesátých a v prní polovině osmdesátých let minulého století. Samozřejmě, v kontextu předchozích událostí ...
... V každém totalitním režimu totiž platí, to co měl vyslovit tatínek dětí (na shora uvedeném obrázku je vlevo) a pokud pak není tohle snad pravda, že tohle tenhle nacista nevyslovil a vyslovil tohle snad někdo jiný, tak tohle v tomhle už zase nehraje až tak moc podstatnou roli, protože i kdyby tohleto tenhleten nacista nevyslovil, tak se podle tohohle takhle choval, respektive podle tohohle takhle jednal ...
... "Stokrát opakovaná lež, stává se pravdou!" ...
... Co myslíte, je tohle tvrzení pravdivé? ...
... Z tajného deníku Antonína Bejvala (zápis z oslavy jeho jedenáctých narozenin) ...
... "Nesnáším lstivou záludnost," píše Bejval ve svém tajném deníku ve shora uvedeném časovém termínu. "Projev zbabělosti, anonymnosti," uvádí Bejval ve své tajném deníku dále. "Existuje lest, kterou však mám rád: lest odvážného bojovníka-gentlemana, který bojuje zpravidla proti mnohem početnějšímu a silnějšímu nepříteli. Nastražená lest rozumu, důvtipu a důmyslu se stává něčím jiným. Mistrovským dílem, pastí, připravenou pro skutečného pachatele. Lest je tu něčím jiným než hrubá a sprostá síla," domnívá se Bejval o shora uvedeném. "Přináší radost a uvolnění. Mám proto rád pohádky. Třeba i detektivní pro dospělé, kde spravedlnost a DOBRO nakonec, díky jedné ze LSTÍ vítězí," píše Bejval ve svém tajném deníku. "Dnes se v Rychnově objevil mladík, jakýsi student patrně z Ostravy, odborník nejen na chemii a elektotechniku, jak jsem zjistil odpoledne v krámě u Bajzů. "Tohle byl Jurášek Benada z Vyškova," sdělil mi pan Bajza. "Dříve bydlel v Brně-Černých Polích, Toníku, a občas zašel do pivnice u Formana na České ulici v Brně," uvádí Bejval ve svém tajném deníku citaci rychnovského obchodníka Bajzy a větu dvakrát červenou pastelkou podtrhává ...
... Když byl večer, tak jsme přišli k Bejvalům, a byli jsme čtyři: já, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar. Zilvar si strčil dva prsty do huby a zapískal hrozně silně, v okně se objevil Bejval a pravil, že bude hnedle dole. A přišel a já jsem se ho ptal: "Máš?" A on odvětil: "Co bych neměl?" A ukázal pytlík a bylo toho hrozně moc. Pak jsme šli, Bejval nic neříkal a my jsme taky nic neříkali a on nás vedl do polí. Když jsme byli v polích, tak Bejval pravil, jestli víme, že když se ta látka hasí vodou, tak se z ní vyvinuje plyn, který byv zapálen vydává jasné světlo? Odvětili jsme, že to víme, a já jsem pravil, že jsem jednou viděl takovou lampu, jak z ní o pouti svítil medák na turecký med. Bejval pravil, dobře že to víte, a pak nám vysvětlil, v čem spočívá ten vyvález, z něhož bude děsná legrace. Na poli leželo sněhu velice moc a my jsme všechno zahrabali do sněhu, a když už to bylo zahrabaný, tak jsme rozškrtli zápalku a chvilku drželi u toho. Za chvilinku to začalo prudce syčet, pak to chytlo a hořelo jasným plamenem. Kdo by nevěděl, co v tom je, tak by si myslel, že hoří sníh, což by mu bylo divné. A my jsme šli od toho dál, a když jsme byli dál, tak šlehaly plameny velice vysoko a bylo velké světlo ...
... A my jsme se z toho radovali ...
... Díky kluci za všechno co jste, ale nejen pro mne, kdy udělali. Nikdy jsem na vás nezapomněl a jsem rád, že jsem o vás, o vašich dobrodružstvích, o vašich snech, o vašich plánech a o vašich tužbách věděl ...
... Hned druhého dne ve škole začala příprava naší cesty na Moravu. Konečně jsme se dočkali a přišly nejen dlouho očekávané vánoční prázdniny, Štědrý den, dva vánoční svátky, ale konečně přišel i dlouho očekávaný pátek-den našeho odjezdu z Rychnova nad Kněžnou na Moravu ...
... Hned v pátek dvacátého sedmého prosince jsme ráno vyjeli. A protože jsme tentokrát jeli jenom dva, Bejval a já, tak byl Bejval takhle opět vedoucím nejen naší dvoučlenné skupiny, ale i vedoucím celé naší dvoučlenné výpravy. Když jsme přišli na nádraží, v Rychnově nad Kněžnou, tak Bejval pravil: "Hnedle jsem zpátky, počkej tady a nikam nechoď, nebudu tě nikde shánět," přikázal mi a šel koupit dvě jízdenky do Kojetína. Zkrátka a dobře, Bejval si opět užíval postavení vedoucího dvoučlenné skupiny, respektive vedoucího dvoučlenné výpravy a mě nezbylo nic jiného než mlčet, protože jsme jeli k Bejvalově strýčkovi Láďovi a k Bejvalově tetičce Markétě. Když Bejval vyšel z nádražní budovy hnedle jsem se ho ptal: "Máš?" A on odvětil: "Co bych neměl?" Ukaž! já na tohleto. Bejval zakoupil jízdenky správně ...
... Tentokrát jsme jeli do Kojetína přes Přerov ...
... O mnoho let později jel nejmenovaný mladý muž vlakem z Moravy na Slovensko a ještě téhož dne se ze Slovenska na Moravu vrátil ...
... "Buď a nebo!" říkal si ...
... Můžeš-li ...
... Pošli ...
... Taky ...
... Děkujeme ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010