Siňorino a táta

2. ledna 2012 v 16:41 | Šárka |  01/2012
... Přeji nejen dobrý den v novém roce 2012, ale hlavně ať vám nový rok 2012 vyjde podle vašich přání a podle vašich představ. Tohleto vám přeji zejména ...
... Když jsem ve středu dvacátého osmého prosince napsala článek "Pochybnost aneb každý den bychom se měli pokusit udělat něco pro to, aby pravda a láska zvítězila", tak jsem vám slíbila jeho další pokračování, respektive slíbila jsem vám, že vám v přístím svém článku řeknu jak tohle tehdy všechno bylo, že vám řeknu všechno co jsem se o tátově neexistující manželce, kterou táta chtěl následovat do místa jejího bydliště, respektive dal výpověď z pracovního poměru ve smyslu paragrafu padesát jedna odstavec jedna písmeno e) - následování manželky do místa jejího bydliště ve Vyškově (podle tehdy platné právní úpravy) a dále jsem vám slíbila, že vám řeknu i o tátově neexistující těhotné snoubence, pomocí které a dále pomocí mladého začínajícího podnikového právníka se tátovi podařilo obalamutit ředitele Dopravního podniku města Brna, pana Poláka. V téhleté souvislosti se tedy již odvolávám na shora uvedený můj poslední článek a na tenhleten v plném rozsahu odkazuju. Hotovo, konec a tři tečky k tomuhle nakonec ...
... Původně jsem si myslela, že nadpis mého druhého článku bude: "Pochybnost aneb každý den bychom se měli pokusit udělat něco pro to, aby pravda a láska zvítězila - dokončení". Myslela jsem si totiž původně, že případ neexistující tátovy manželky a neexistující tátovy těhotné snoubenky je přece jen o tátově podvodu, byť podvodu patrně úplně nulové společenské nebezpečnosti, ale přece jen nakonec podvodu. Dokonce jsem se v jednu chvíli domnívala, že mám (mimo bratra Járy doma) ještě dalšího sourozence, že já a bratr Jára máme ještě polorodného bratra v Itálii, manželské nebo dokonce nemanželské dítě našeho táty (i tohleto, i tuhletu možnost, i tuhletu variantu jsme si já a můj bratr Jára museli v rámci objektivity připustit, abychom nejen předešli, ale přímo zamezili vzniku případného velikého nedorozumění či přímo zabránili vzniku případného velikého omylu). "Šárko, prosím, vzpamatuj se, ty i Jára!" řekl mi vídeňský strýček Jára na tohleto "a držte, prosím, ty i Jára, svou bujnou fantazii alespoň trošku na uzdě!" Strýček Jára nás ale pochválil, že se snažíme objektivní pravdu hledat ...
... "Příběh neexistující manželky a neexistující těhotné snoubenky tvého táty není podvodem!" dozvěděla jsem se od strýčka Járy a zírala jsem s otevřenou pusou na tohleto. A co tohle tedy je? zeptala jsem se hned strýčka Járy. "Vím, Šárko," začal strýček Jára "nezlob se, že ti tohle takhle říkám, ale ty celou věc vidíš příliš subjektivně a mýlíš se v tomhle úplně," uvedl mi strýček Jára k tomuhle. "Příběh neexistující manželky tvého táty, Šárko, a neexistující těhotné snoubenky tvého táty je příběhem o lásce a přátelství," zírala jsem tak, jak jsem již shora jednou uvedla. "Samozřejmě!" zdůraznil strýček Jára "o lásce v rozšířené formě, viděno očima humanisty, tedy jako o lásce k člověku vůbec nebo viděno očima v boha věřícího člověka, tedy jako miluj bližního svého jako sebe sama!" Strýček Jára se odmlčel, aby si zapálil cigaretu, "Ano!" uvedl dále "v tohletom všem tohleto všechno je!" strýček Jára popotáhnul ze zapálené cigarety, ale než vyfouknul cigaretový dým z úst tak řekl: "Správný kuřák musí říci deset slov, než vyfoukne z huby dým!" a vzápětí cigaretový dým z úst vyfouknul. Co k tomuhle mohu říci ještě více? Tohleto popisovat nelze. Tohleto byste museli vidět na vlastní oči. Tahleta krásná kolečka z cigaretového dýmu, která se nesla důstojně celou místností. Jedinečná nádhera! Potom jsem se od strýčka Járy dozvěděla, že shora uvedenou větu se táta naučil o letních prázdninách od svého, o téměř rok mladšího strýce Františka. "Zpočátku se mi tohleto hned nedařilo," jako říci shora uvedenou větu a dělat potom kolečka z cigaretového dýmu, ještě ke všemu tomuhle navíc, která by se nesla důstojně celou místností "nebyl jsem s tímhle vším ještě zcela spokojen" vyprávěl kdysi můj táta svému bratrovi-mému strýčkovi Járovi "ale později jsem se v tomhletom všem zdokonalil, Járo, natolik, že snad už potom nikdo neměl na mě v tomhletom!" dozvěděl se strýček Jára od svého bratra-mého táty kdysi, jak jsem již jednou shora uvedla. "Siňorino, tehdy asi tříletý chlapec, nebyl manželským a nebyl ani nemanželským synem tvého táty, Šárko," dozvěděla jsem se o Vánocích od strýčka Járy "siňorino byl manželským synkem hostitelů tvého táty," dozvěděla jsem se dále od strýčka Járy ...

... Tohle bylo tehdy takhle ...

... Táta byl ubytován v pokoji pro hosty v domě, který stál izolovaně, spíše v parku než v zahradě. Ráno, když už táta vstal a oholil se a tak dále a tak podobně, tak se ozvalo jakési podivné bouchání do dveří tátova pokoje. Táta věděl kdo do dveří jeho pokoje, z venku na chodbě, bouchá. "Kdo mi tu bouchá do dveří mého pokoje a ruší mě?" divil se táta, ale jen na oko, Počkej až tě ty uličníku chytím, já ti ukážu!" vyhrožoval přece jen trošku bouchajícímu za dveřmi svého pokoje, ale jen na oko. Někdy otevřel táta dveře pokoje pomalu a někdy otevřel táta dveře pokoje rychleji a někdy otevřel táta dveře pokoje rychle. Siňorino vždycky vykřikl a s velikým smíchem se dal na útěk, aby ho táta nechytil. "Někdy se stalo, že při útěku i upadl," vyprávěl mi strýček Jára "ale nikdy se mu nejen nic nestalo, ale ani si z tohohle svého pádu, na koberci na chodbě, mnoho nedělal," dozvěděla jsem se ještě od strýčka Járy. Tak v tomhletom tátu poznávám, tohleto je celý táta, tohleto znám, dozvěděl se zase ode mne strýček Jára na oplátku tohleto. Zkrátka a dobře, siňorino a táta se takhle po ránu bavili, tohleto byla jejich hra, tohleto byla jejich zábava, tohleto byla, ještě před jejich snídaní, jejich legrace ...
... "Už přesně nevím jak se vedoucí dopravního střediska trolejbusů v Brně-Husovicích jmenoval. Asi tak na devadesát procent si myslím, že se jmenoval pan Pospíšil," vyprávěl mi tohleto už táta. "Měl ještě přezdívku, která nebyla nijak hanlivá," dozvěděla jsem se dále od táty. Touhle přezdívkou se mu rovněž mezi zaměstnanci říkalo. Snad nebyl ani nikdo kdo by ho nazval jinak. Když se stalo, že některý ze řidičů trolejbusu ráno zaspal a musela už za něj ráno vyjet z trolejbusové vozovny takzvaná záloha-náhradní řidič, tak si takovéhohle řidiče trolejbusu zavolal vedoucí dopravního střediska trolejbusů v Brně-Husovicích k sobě do kanceláře a sdělil mu výši finančního postihu, který za jeho ranní či i jiný pozdní příchod do služby bude následovat. Jednou se stalo, že táta ráno zaspal rovněž. Když dobíhal k vozovně na shora uvedeném obrázku, tak záloha-náhradní řidič už vyjel s tátovým trolejbusem z areálu vozovny. Tohleto se většinou ještě ututlalo, takže vedoucí dopravního střediska trolejbusů v Brně-Husovicích se o tomhle pozdním příchodu většinou nedozvěděl. Tehdy tohle bylo ale jinak a táta musel na "koberec" do jeho kanceláře, jak se říká lidově. Omluvil se banální výmluvou, že se mu v noci zastavil z jakési neznámé příčiny budík a ráno nezvonil, což byla pravda, táta si nic nemymýšlel. "Probudil jsem se jen náhodou, hned jsem vstal a uháněl do vozovny," uvedl mi k tomuhle. Táta chodil do vozovny pěšky, protože měl do vozovny z domova jen kousek cesty. "Bylo to poprvé," sdělil tátovi vedoucí dopravního střediska trolejbusů v Brně-Husovicích "tak tohle bude pro vás ještě tentokrát bez finančního postihu," dozvěděl se táta pro něho příznivou zprávu. V Dopravním podniku města Brna není snad žádná osoba na kterou by táta vzpomínal nerad. Právě naopak. Na Dopravní podnik města Brna vzpomíná táta rád a nedá na něj dopustit. I když měl táta smluvní závazek na tři roky, tak jej nemohl ze závažných důvodů dodržet. Požádal tedy vedoucího dopravního střediska trolejbusů v Brně-Husovicích o ukončení svého pracovního poměru dohodou k třicátému červnu. Je pravda, že vedoucí dopravního střediska trolejbusů v Brně-Husovicích chápal tátovy závažné důvody, ale ... "Tohle nepřichází nyní vůbec v úvahu, mám málo řidičů, mám pod stav zaměstnanců vůbec," či takhle nějak podobně na tátu, což chápal i táta a rozuměl i tomuhle S tímhle ale táta počítal. Pouze tohle zkusil a nevyšlo mu tohle. Pokud by táta dal v květnu "normální" výpověď z pracovního poměru, ve smyslu paragrafu padesát jedna odstavce dvě, kdy by své důvody ve své výpovědi z pracovního poměru uvádět vůbec nemusel, tak by v jeho případě tehdy jednoměsíční výpověď (byla stanovena podle věku zaměstnance v rozmezí od jednoho do tří měsíců, ve smyslu paragrafu čtyřicet pět odstavce dvě) počala běžet od prvního června a pracovní poměr táty by skončil uplynutím dnem třicátého června, ale tehdy byla praxe taková, že zaměstnavatel tuhletu jednoměsíční výpovědní lhůtu prodloužil, ve smyslu tehdy platné právní úpravy (paragrafu padesát jedna odstavce dvě) o šest měsíců, pokud se se zaměstnavatel a zaměstnanec nedohli jinak, což se všude (i v Dopravním podniku města Brna, který v tomhletom nebyl žádnou vyjímkou v Českoslovnsku) běžně dělalo a výpovědní lhůta se prodlužovala o šest měsíců téměř vždy a nikdo se s vámi moc nevybavoval o tomhle. Pracovní poměr táty by tedy skončil až uplynutím dnem třicátého prvního prosince, což táta nemohl potřeboval. Je pravda, že táta tehdejší právní úpravu nejen dobře znal, ale o právo se už jako student na střední škole zajímal a dokonce byl i odběratelem Sbírky zakonů, která mu chodila domů do poštovní schránky. "Dával jsem tomuhle téměř nulovou šanci, tak devadesát devět a možná ještě půl procenta k tomuhle, že mi tohle nevyjde. Risknul jsem jen tohle, jeden nikdy neví, asi takhle!" dozvěděla jsem se od táty cosi, co jsem ještě nevěděla. Táta dal výpověď s takzvaným kvalifikovaným výpovědním důvodem ve smyslu paragrafu padesát jedna odstavce prvního zákoníku práce. V tomhletom paragrafu padesát jedna v prvním odstavci zákoníku práce byly uvedeny zcela konkrétní takzvané kvalifikované důvody kdy, pokud zaměstnanec takovýhle důvod při své výpovědi z pracovního poměru použije, tak ho zaměstnavatel musí pustit v neprodloužené výpovědní lhůtě. V tátově případě již ve shora uvedené jednoměsíční výpovědní lhůtě. "Rozvazuji pracovní poměr výpovědí ve smyslu paragrafu padesát jedna odstavec jedna písmeno e) - budu následovat manželku do místa jejího bydliště napsal táta do své výpovědi z pracovního poměru nakonec a odeslal svoji výpověď poštou na ředitelství v Brně-Pisárkách. U všech výpovědí z pracovního poměru daných zaměstnancem ve smyslu paragrafu padesát jedna odstavce prvního zákoníku práce tehdy platilo, že pokud zaměstnanec takovýhle kvalifikovaný důvod ve své výpovědi uvede a zaměstnavatel popírá, že tenhle důvod u zaměstnace existuje, tak musí do patnácti dní od doručení výpovědi z pracovního poměru podat k příslušnému soudu žalobu, aby soud o tomhle pracovním sporu rozhodl. Pokud by se stalo, že by zaměstnavatel tohle neučinil, z nějakého důvodu by do patnácti dnů k příslušnému soudu žalobu nepodal (například by takovouhle výpověď z pracovního poměru někde založil jako bezpředmětnou podle jeho názoru, vysmál by se jí, zapomněl by na ni či takhle nějak a kolikrát se tohle i stalo, ale tohle nebyl tenhle případ, že například někde jinde by se nějaký dost dobře neinformovaný vedoucí zaměstnanec, který by takovouhle výpověď z pracovního poměru od zaměstnance dostal ... Ano! I tohleto se stávalo, ale znovu opakuji, že tohle nebyl tenhle případ. Takovýhle někde jinde nějaký dost dobře neinformovaný vedoucí zaměstnanec, pokud by věděl, že zaměstnanec žádnou manželku nemá a jen cosi "nepěkného" na něho zkouší ... Ano! Mohl by se takovéhle výpovědi z pracovního poměru vysmát zaměstnanci a považovat jeho právní úkon za bezpředmětný, popřípadě by mohl mít takovéhohle zaměstnance i za pitomce, který tomuhle patrně vůbec nerozumí ... Ano, snadno by mohl patnáctidenní lhůtu k podání soudní žaloby takhle zmeškat. I tohleto by se mohlo stát. Pokud by se tohle pak skutečně stalo, tak by se smál nakonec svému vedoucímu zaměstnanci nejen jeho zaměstnanec, který neexistující důvod ve smyslu paragrafu padesát jedna ve své výpovědi z pracovního poměru použil, protože pracovní poměr by skončil nakonec tak jak si skončení pracovního poměru zaměstnanec představoval a vedoucímu zaměstnanci by se vysmáli potom i všichni zaměstnanci, kterým by se tohleto nakonec přece jen doneslo. Zkrátka a dobře, zaměstnanec by následoval manželku do místa jejího bydliště - de iure i když by žádnou manželku neměl a nikam by se ve skutečnosti nestěhoval a ani by tohle neměl v úmyslu například, bydlel by stále na stejném místě - de facto. A právě na tohle spoléhal táta, respektive táta nespoléhal na tohle vůbec, ale risknul tohle přece jen nakonec! ...
... Netrvalo dlouho a táta dostal doporučený dopis. "Dostavte se ve stanoveném termínu a stanovené hodině k jednání fluktuační komise, které se koná na ředitelství v Brně-Pisárkách, Hlinky sto padesát jedna, číslo dveří zasedací místnosti takovéhle a poschodí, kde se zasedací místnost nachází takovéhle" asi takhle nějak zněl text předvolání. Táta nevěděl snad ani co fluktuační komise vůbec je. Když tohle nakonec zjistil, o čem se tam vlastně bude jednat, čím se tahle fluktuační komise vlastně vůbec zabývá, tak si říkal: "Tak tohle bude patrně veliká nepříjemnost, protože táta manželku, kterou by následoval do místa jejího bydliště ve Vyškově, neměl a obával se důvodně, že se u téhleté fluktuační komise tohleto nyní provalí a kdoví co z tohohle všeho ještě vůbec nakonec bude za nepříjemnost, uvažoval táta správně ...
... Na ředitelství jel táta tramvají ...
... Předposlední tramvajová zastávka Lipová. "Ještě jednu tramvajovou zastávku a budu tam," říkal si táta v tramvaji "kdoví co z tohohle všeho ještě bude?" na tátu šly mrákoty snad už v tramvaji. Když do zasedací místnosti táta vstoupil, tak proti dveřím byla okna a před okny byl dlouhý zasedací stůl v jehož čele po levé straně seděl kádrově-personální náměstek pan Krupa "už nevím jak se jeho jméno správně psalo," vyprávěl mi táta a po jeho levé ruce, zády k oknům seděli členové fluktuační komise "už nevím kolik jich bylo," dozvěděla jsem se od táty "mimo kádrově-personálního náměstka jsem neznal nikoho z členů fluktuační komise," vyprávěl mi táta dále jak situace v zasedací místnosti vypadala, když tam vešel "naproti členům fluktuační komise byla pouze jediná židle, kam jsem usedl, očekávajíce věci v přístích minutách s velikou obavou. "Nemám zde nikde uvedeno, že byste nahlásil změnu osobního stavu," uvedla jedna členka fluktuační komise, koukajíce patrně do tátova osobního spisu. "Už, už ... už jsem se chystal, že řeknu, já se budu teprve ženit a potom následovat a tím se nakonec zachráním jaksi přece jen," poslouchala jsem tátovo vyprávění "když tu se stalo něco zcela nevídaného, něco s čím jsem vůbec nepočítal," naslouchala jsem s napětím, jak tohle celé nakonec dopadlo. Kádrově-personální náměstek oslovil tátu jménem asi takhle: "Chápu tvoje důvody. Vezmi zpět svoji výpověď a napiš si novou výpověď-žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni třicátého června a já tě pustím!" Kádrově-personální náměstek, který zcela jistě rozeznal pšenici od koukola, jak se říká, viděl patrně tátovu nedůvěru, protože ještě tátovi řekl: "Máš moje slovo náměstka! Stačí ti moje slovo?" zeptal se takhle táty. Táta se musel patrně pořád tvářit nevěřícně "to víš, Šárko, byl jsem překvapen tímhle jeho přístupem," řekl mi. A kádrově-personální náměstek uvedl ještě jednu větu-otázku: "Věříš mi?" zeptal se táty. "Věřím!" odpověděl táta, nyní již bez zaváhání, což kádrově-personální náměstek patrně hned na tátovi poznal, že táta v tomhle nekecá. Tímhle bylo jednání fluktuační komise skončeno a mladý začínající podnikový právník, který seděl naproti táty, tátovi přistrčil nyní jeho výpověď z pracovního poměru a táta na ni napsal asi tohle: "Beru zpět svoji výpověď či ruším tuhle výpověď a připojil místo podpisu, datum a svůj podpis. Ihned z jednací místnosti fluktuační komise šel táta do mzdové účtárny za svou mzdovou účetní. Pokud vám neřeknu co tam šel dělat, respektive v jaké záležitosti do mzdové účtárny táta šel ... Ano! Můžete pouze spekulovat, ale nedozvíte se dnes patrně již nic. "Mohl bych si u vás napsat několik řádků na psacím stroji," požádal táta svoji mzdovou účetní a dostal kancelářský, kopírovací a průklepový papír. "Žádám o rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni třicátému červnu," napsal táta do své nové výpovědi z pracovního poměru, nyní žádosti o rozvázání pracovního poměru dohodou ...
... A hned ji odnesl na podatelnu. Netrvalo dlouho a táta dostal doporučený dopis. Zaměstnavatel mu sděloval, že s jeho žádostí o rozvázání pracovního poměru ke dni třicátého června souhlasí a tátův pracovní poměr skončí tedy uplynutím dnem třicátého června. "K tomuhle termínu jste povinen ..." a tak dále a tak podobně. Tohle bylo takzvané výstupní kolečko, kdy musíte oběhnout snad celý podnik, že jste všechno vrátili a nikde nic nikomu nedlužíte a tak dále a tak podobně. Znáte tohle nakonec! Teprve nakonec jste na osobním oddělení dostali výstupní razítko o skončení pracovního poměru do občanského průkazu a zápočtový list pro nového zaměstnavatele ...
... Třicátého června, když už měl táta všechny věci vyřízeny, měl už výstupní razítko v občanském průkazu o skončení pracovní poměru ke dni třicátého června i zápočtový list, že jeho pracovní poměr v Dopravním podniku města Brna byl ukončen k tomuhle datu dohodou a srdečně se s paní Ruibarovou, zaměstnankyní na osobním oddělení rozloučil a vesele bral za kliku její kanceláře, že se na tohle zapomnělo úplně a snad již jednou nohou vykročil na chodbu, tak se paní Ruibarová, která s tátou celý jeho výstup vyřizovala, ozvala: "Okamžik, prosím, ještě!" zvolala. Táta se vrátil a musel jí vrátil zápočtový list. "Ale váš pracovní poměr neskončil podle paragrafu ... Zkrátka a dobře, tohle bylo tehdy takhle: Pokud by tátův pracovní poměr skončil podle paragrafu padesát jedna zákoníku práce, tak by táta nemusel vracet částku ke které se zavázal před dvěma lety a několika měsící. Táta se tehdy zavázal, že za to, že mu zaměstnavatel umožnil získat oprávnění k řízení trolejbusu, že zůstane v Dopravním podniku tři roky. Jinak musí náklady na získání oprávnění k řízení trolejbusu vrátit. A tyhle náklady byly ještě vyšší o částku za získání oprávnění k řízení motorových vozidel skupiny "C", protože k získání oprávnění k řízení trolejbusu byla nutná i tahle skupina "C" a kdo jí neměl, tak ji mohl získat a tohle byl právě případ táty. Táta, když do kurzu řidiče trolejbusu nastupoval tak měl pouze skupinu "B" a skupinu "C" mu jeho zaměstnavalel umožnil získat zdarma. A právě o náklady na získání skupiny "C" byla částka, kterou by měl táta nyní vrátit ještě vyšší. "A kolik tohle dělá, paní Ruibarová?" zeptal se táta. Samozřejmě, táta tohle dobře věděl, když se paní Ruibarové ptal jako by tohle vůbec nevěděl. Když mu paní Ruibarová řekla jakousi přibližnou částku nejprve z hlavy, než našla tu jeho písemnost kterou táta podepsal před dvěma roky a několika měsíci, tak chtěl táta ještě říci asi tohle: "Tohle mám za to, že jsem vzal svoji výpověď podle paragrafu padesát jedna - následování manželky do místa bydliště, zpět. Neměl jsem takhle učinit a měl jsem nechat Dopravní podnik města Brna, pokud o tomhle pochybuje, ať podá soudní žalobu k Městskému soudu v Brně a Městský soud v Brně o tomhle nakonec rozhodne, případně mám ještě možnost se odvolat ke Krajskému soudu v Brně, soudu druhého stupně, pokud nebudu případně se soudním rozhodnutí Městského soudu v Brně spokojen!" Samozřejmě, táta byl rozvážný člověk a raději třikrát měřil než jednou řezal. Proto nic takovéhohle neřekl. Řekl jen snad tohle: "A co mi radíte tedy, paní Ruibarová?" - "Běžte na právní oddělení a domluvte se tam s nimi nějak, jinak vám zápočtový list dát nemohu! Ihned na právní oddělení táta šel. Mladý začínající podnikový právník se nemohl na tátu upamatovat. "Asi před šesti týdny jsme se viděli u fluktuační komise," připomenul se mu tedy táta. "Aha!" vzpomněl si na tátovu neexistující manželku," usmívaje se při téhle vzpomínce. Když mu táta vysvětlil, že tímhle jak svou původní výpověď, ve smyslu paragrafu padesát jedna odstavce prvního, vzal zpět a dohodli se nakonec na skončení pracovního poměru dohodou, tak nyní po něm zaměstnavatel požaduje aby vrátil alikvótní část nákladů, že nedodržel zavázek tři roky zůstat v Dopravním podniku města Brna. "No, vidíte," řekl mu mladý začínající podnikový právník "tohle mě vůbec nenapadlo, že vlastně budete muset takhle část nákladů nyní vrátit," řekl tátovi "ale tohle je i zkušenost pro mě na příště," uvedl ještě k tomuhle. "A co s tím mám dělat, pane doktore, já tyhle peníze nyní nemám a potřebuji zápočtový list, abych mohl nastoupit do nového zaměstnání," uvedl táta k tomuhle. Mladý začínající podnikový právník, chvíli přemýšleje, nakonec pravil: "Napište si žádost a požádejte v ní ředitele o prominutí požadované částky," dozvěděl se táta jak má postupovat, aby nemusel vůbec nic už vracet. Ihned šel táta na osobní oddělení a požádal paní Ruibarovou může-li si svoji žádost určenou řediteli Dopravního podniku města Brna, panu Polákovi, v její kanceláři napsat na psacím stroji. Paní Ruibarová tátovi vyhověla a netrvalo dlouho a už byl táta zpět na právním oddělení. Když táta svoji písemnou žádost, o prominutí alikvótní částky nákladů na zvýšení své kvalifikace, na právní oddělení přinesl, tak ji mladý začínající podnikový právník začal s vážným výrazem ve tváři číst a táta viděl jak se mu začínají pomalu rozjíždět ústa, až se mu ústa rozjela od ucha k uchu a bylo vidět jeho bílé zuby ...
... Usmívaje se řekl mladý začínající podnikový právník nakonec: "Já vaši žádost řediteli tedy doporučím ke schválení, ale počítejte s tím, že s vámi bude chtít ředitel ještě mluvit, než vaši žádost schválí nebo než vaši žádost zamítne." Hned se domluvili na termínu kdy táta na právní oddělení přijde. Když se táta asi za tři dny na právní oddělení dostavil, tak šli s mladým začínajícím podnikovým právníkem na sekretariát ředitele, kde musel táta určitou dobu čekat než ho ředitel příjme, ale nakonec se přece jen dočkal: "Do ředitelny jsem vstoupil sám," vyprávěl mi táta" ředitelna byla dlouhá rohová místnost s velikými okny na dvě světové strany. Ředitel seděl u velikého psacího stolu, úplně na konci dlouhé místnosti, zády k oknu či oknům vedoucím na ulici Hlinky. Od vstupních dveří k jeho stolu bylo přes celou místnost a mezi tím byl ještě veliký koberec. Když jsem vešel a pozdravil jsem, ředitel právě cosi psal a ani nezvedl hlavu a na pozdrav neodpověděl. Přešel jsem rychle přes celou dlouhou místnost, přes celý koberec uprostřed místnosti a teprve když ředitel uviděl, že stojím před jeho psacím stolem, tak udělal jakési velkopanské gesto. Asi tohle: Mával pravou rukou, ve které držil psací náčiní, abych šel dál od něho (abych "nezacláněl", tohle bylo ponižující chování či jednání). Couval jsem tedy, ale pořád tohle bylo ještě málo. Teprve když jsem stál uprostřed dlouhé místnosti, uprostřed velikého koberce, což bylo patrně místo pro přijímání návštěv, tak přestal ředitel mávat pravou rukou. Připadlo mi, že nekonečně dlouho píše, tohle bylo opět ponižující chování či jednání. "Proč si mě tedy do ředitelny vůbec zve, když se mi hned po vstupu do ředitelny nevěnuje a musím tady čekat?" říkal jsem si. Z oken po pravé straně jsem sledoval jak od tramvajové zastávky Lipová přijíždí kloubová tramvaj linky číslo jedna, jedoucí z Řečkovic, slyšel jsem jak kloubová tramvaj zastavila na tramvajové zastávce u budovy ředitelství a protože okna v ředitelně byla otevřena, tak jsem slyšel kroky a hlasy vystupujících cestujících z kloubové tramvaje, potom kloubová tramvaj o kousek popojela a stála snad nyní přímo pod okny ředitelny, bylo slyšet její zvuk. Nevím už jak dlouho kloubová tramvaj pod okny ředitelny stála. Pak jsem viděl pohyb jejího pantografu po troleji a viděl jsem kloubovou tramvaj jak najíždí na tramvajovou zastávku. Po chvíli kloubová tramvaj zazvonila k odjezdu a odjela, ale to už přijížděla k budově ředitelství kloubová tramvaj další. A teprve potom, ale ještě po malé chvíli, ředitel odložil psací náčiní, já jsem se mu představil a uvedl jsem v jaké záležitosti jsem za ním přišel. Když si vzal ředitel moji žádost do svých rukou, tak jsem mu musel svými slovy říci to, co bylo v mé žádosti již písemně uvedeno ...
... A takhle se ředitel Dopravního podniku města Brna, pan Polák, dozvěděl od táty i ústně, že se bude táta brzy ženit, že jeho snoubenka je v jiném stavu ...
... Že čekáme radostnou událost ...
... Zkrátka a dobře, že se svatebním obřadem budou nyní výdaje, svatební hostina a tak dále a tak podobně. A mladá začínající rodina ... Zkrátka a dobře, že bude nyní každá koruna pro mladou začínající rodinu dobrá. Táta myslel, že mu ředitel hned odpoví jak rozhodl o jeho písemné žádosti, ale nebylo tomuhle takhle. "Dostanete písemné vyrozumění," uvedl ředitel Dopravního podniku města Brna, pan Polák nakonec komisně a táta odešel ...
... Netrvalo dlouho a táta dostal doporučený dopis. Dopis vyřizoval mladý začínající podnikový právník, který mu v dopise sděloval, že ředitel Dopravního podniku města Brna všechny tátovy důvody pečlivě zvážil (patrně všechna pro i proti) a tak dále a tak podobně: "rozhodl jsem se vyhovět vaší žádosti," četl táta v dopise mladého začínajícího podnikového právníka, který ředitel podepsal. "Pokud se dobře pamatuji," vyprávěl mi táta dále, tak jeho podpis, podpis ředitele, byl jen jakýsi jednoduchý křížek, který by táta, ale nejen on rovněž svedl udělat, myšleno s humornou nadsázkou samozřejmě!" ...
... Při nejbližší příležitosti se potom táta na právním oddělení Dopravního podniku města Brna zastavil, aby mladému začínajícímu podnikovému právníkovi srdečně poděkoval ...
... Tramvajová smyčka-konečná stanice v Brně-Pisárkách v součastnosti. Budova tehdejšího ředitelství na shora uvedeném obrázku je vpravo ...
... Ulice Hlinky vede podél brněnského výstaviště. Budova tehdejšího ředitelství na shora uvedeném obrázku je vlevo ...
... Celkový pohled na brněnské výstaviště v roce tisíc devět set dvacet osm ...
... Provoz brněnského výstaviště byl zahájen dvacátého šestého května tisíc devět set dvacet osm celostátní akcí nazvanou Výstava soudobé kultury v Československu při příležitosti desátého výročí vzniku Československé republiky. Výstava se konala pod patronací prvního prezidenta Československé republiky ...
... Pavilon Anthropos byl otevřen v roce tisíc devět set šedesát jedna ...
... V časopise Český svět z roku tisíc devět set dvacet osm je fotografie manuta, kterého Výstavě soudobé kultury věnoval Tomáš Baťa nákladem třicet pět tisíc korun a fotografie mé prababičky, která je v kostýmu Číňanky a nabízí delegacím a návštěvníkům pohoštění ...
... Brno-Pisárky - ulice Hlinky v roce 1898 ...
... Tramvajová smyčka-konečná stanice v Brně-Pisárkách v roce tisíc devět set pět ...
... Více informací ...
... siňorino (italsky signorino) = mladý pán ...
... subjektivní = pohled na věci z osobního hlediska, jednostranný názor nebo jednostranné stanovisko, nevěcný, předpojatý, zaujatý postoj ...
... objektivní = neosobní, věcný, nepředpojatý, nestranný ...
... fluktuace = častá změna zaměstnání ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010