Nejmenoval se Leoš, ale strýček Jára mu tak říkal aneb písnička Píseň pro Kristínku

30. ledna 2012 v 17:04 | Kristína |  01/2012
... Poté co jsem si přečetla článek politologa Josefa Mlejnka, juniora v pátém čísle TÝDENÍKU ROZHLAS, které vyšlo dvacátého čtvrtého ledna, rozhodla jsem se napsat článek shora uvedeného názvu ...
... S inženýrem Janáčkem se strýček Jára poprvé setkal počátkem devadesátých let minulého století. Inženýr Janáček, který byl odkudsi z moravsko-slovenského pomezí a strýček Jára byli účastníci jakéhosi týdenního semináře, kde seděli nejen vedle sebe, ale byli i ubytováni ve stejném dvoulůžkovém pokoji. Strýček Jára si na inženýra Janáčka, tehdy ještě mladého kluka, vzpomene kolikrát, ale nejvíce si na něho vzpomene patrně každý rok touhletou dobou ...
... Třicátý leden není jen dnem smrti korunního prince Rudolfa na loveckém zámečku Mayerlingu u Vídně v roce tisíc osmset osmdesát devět ...
... Třicátý leden není jen dnem jmenovaní Adolfa Hitlera německým kancléřem v Berlíně v roce tisíc devět set třicet tři ...
... Třicátý leden není jen dnem narození, mladší sestry mé praprababičky Olgy, Boženy v roce tisíc devět set jedenáct ...
... Ale je i dnem, kdy bachař otevřel dveře cely vazební věznice, ve které strýček Jára poté strávil v roce tisíc devět set osmdesát jedna šedesát dva dní a bylo tohleto ještě horší ...
... V roce tisíc devět set devadesát šest jsem napsala strýčkovi Járovi dopis, protože jsem chtěla, aby strýček Jára přijel v létě na chalupu. Strýček Jára má dopis doma a viděla jsem jej nedáno. "Přijeď!!!" píšu ve svém dopise. "Co dělá babička, dědeček a strýc Franta?" dotazuji se, mimo jiné, strýčka Járy. "Všichni se tady na tebe těší, obzvláště Silvinka a já," uvádím dále ve svém dopise adresovaného strýčkovi Járovi. "Kdy, strýčku Járo, přijedeš?" ptám se v závěru svého dopisu a uvádím ještě větu: "Už budu končit, protože mě pomalu, ale jistě dochází slovní zásoba." Poté následuje zdravící část mého dopisu "Tak AHOJ Kristína, babička, Jitka, Vláďa, Vláďa (ještě jednou), Dorotka a Piďáček." A na jednu a půl strany dopisu je moje malůvka pastelkami. Jakási louka s jakýmisi květinami a uprostřed louky jakási veliká dominující květina "překrásných barev" vyjádřil se strýček Jára. Tahleta malůvka je na půl stránky mého dopisu a celá jedna strana je věnována jakési malůvce, kde mezi jakýmisi dvěma kopci vyčnívá jakási hlava. Vedle hlavy, z každé strany jeden, jsou nafukovací balónky na šňůrce, které volně poletují v ovzduší, protože šňůrky nikdo nedrží. A po pravé straně hlavy, ale více nahoře, poletuje ještě jakými dvojitý balónek v ovzduší, rovněž na šňůrce, kterou nikdo nedrží. Na všech třech, shora uvedených, balóncích jsou namalovány jakési obličeje-tváře a od úst každého z těhletěch obličejů-tváří vychází obláček ve kterém je uvedeno (obličeje-tváře beru nyní po směru hodinových ručiček): "S tebou ..." říká první obličej-tvář. "Den je krásný ..." říká druhý objičej-tvář. "Svět je krásný ..." říká třetí obličej-tvář ...
... Shora uvedený můj dopis má strýček Jára uložen v dřevěné dóze-krabici s obrázkem krajiny a nápisem Semmering na víku dřevěné dózy-krabice, která patřila kdysi mé praprababičce Olze, ale teď ji má strýček Jára doma ...
... Mimo shora uvedený můj dopis má strýček Jára uložen v dřevěné dóze-krabici i dopis mých rodičů, akresovaný na jeho tehdejší adresu. V tomhletom dopise je namalovaný obrázek jakési malé holčičky, v jakémsi oválném rámu, na první straně a pod namalovaným obrázkem malé holčičky, v jakémsi oválném rámu, jsou namalovány jakési květiny. Na druhé straně dopisu je text ručně psaný mým tátou: "Narodila se nám holčička Kristína," a samozřejmě jsou zde uvedeny další nezbytně nutné údaje. Je zde uvedeno datum narození holčičky, přesná hodina a minuta jejího narození, její hmotnost a délková míra v době jejího narození. A nakonec dopisu je uveden podpis otce holčičky, který v dopise podepsal i matku, holčičky Kristíny. Na třetí straně dopisu je namalovaný znovu obrázek shora uvedené holčičky, ale tentokrát sedící na jakémsi velikém pruhovaném polštáři, usmívaje se mile a držíce jakési chrastítko v pravé ruce. "Jakoby nám chtěla říci: "Koukejte co mám v ruce!" uvedl k tomuhle strýček Jára, usmívaje se a vraceje tenhleten dopis do dřevěné dózy-krabice po mé praprababičce Olze, když jsem se před časem na tenhleten dopis u strýčka Járy dívala ...
... "No, dobře!" mohl by si třeba říci laskavý čtenář a laskavá čtenářka. "Ale proč tohleto takhleta autorka tohohleto článku vůbec píše a ještě takhleto rozvláčně?" mohl by se třeba i laskavý čtenář a laskavá čtenářka tomuhleto podivit ...
... I na tohleto vám odpovím! ...
... Protože je tohleto potřeba! ...
... Inženýr Janáček, je příjmením pouze jmenovcem slavného hudebního skladatele, znovu opakuji, inženýr Janáček je příjmením pouze jmenovcem slavného hudebního skladatele! ...
... A je docela dost dobře možné (i ze shora uvedeného důvodu-plánované změny zaměstnání), že se inženýr Janáček při přednáškách lektorů na odborném semináři, kam byl vyslán svým zaměstnavatelem, nudil. "Járo, budu se patrně stěhovat do Prahy," svěřil se strýčkovi Járovi. Inženýr Janáček se totiž ucházel v Praze, snad na Universitě Karlově, o místo asistenta ve svém oboru, vyprávěl mi strýček Jára. "Při jedné z přednášek si opět maloval cosi do svého poznámkového sešitu, jakési obrazce či co tohleto bylo a tak dále a tak podobně, poslouchajíce jakési těžko neuvěřitelné příběhy-jakési příklady z praxe přednášejícího lektora, které se však skutečně staly, ale inženýr Janáček jim jaksi nevěřil. "Mohl si patrně myslet, že si je přednášející lektor vymýšlí, cucá si je z prstu, jak se říká, chtějíce takhleto patrně oživit svou nudnou přednášku a příznivě si naklonit posluchače na svou stranu, aby třeba v budoucnosti na něho posluchači, i když se s ním třeba ve svém životě už nikdy nesetkají, jen v dobrém vzpomínali," svěřil si mi strýček Jára se svou domněnkou, jak tohleto tehdy být mohlo, ale jak tohleto tehdy být i nemuselo ...
... "Tohleto byla situace, kterou znáš například z filmu Marečku podejte mi pero," vyprávěl mi strýček Jára. Inženýr Janáček, kterému strýček Jára říkal z legrace Leoši, aniž by nijak pozvedl svou hlavu od své výtvarné činnosti a upřej svúj zrak na přednášejícího lektora pronesl zcela zřetelně a hlasitě: "Jen jestli nás tady nelakujete!" což všichni posluchači odborného semináře slyšeli a ozval se veliký smích ...
... "A na Leoše si, Kristíno, vzpomenu vždycky, když vidím jakéhosi politika, který se dušuje, že takhleto a jen takhleto tohleto jde udělat, jinak tohleto udělal nejde a tak dále a tak podobně a kdo tomuhleto nevěří, tak je hned označen za pitomce, který nerozují ničemu!" dozvěděla jsem se od strýčka Járy. Je pravda, že strýček Jára žádného politika nejmenoval, ale může být docela dost dobře možné že mohl mít na mysli i politiky, kteří fackují kolegy v poslanecké sněmovně, ale může být i docela dost dobře možné, že mohl mít na mysli i politiky, kteří fackují voliče na ulici ...
... "Leoš byl svobodný a elegán, který na sebe samozřejmě dbal," vyprávěl mi strýček Jára. "Svěřil se mi na odborném semináři, jaký problém má s obuví-luxusnějšími polobotkami, které si zakoupil, při jedné ze svých služebních cest, kdesi na Slovensku. Myslím si, že v tomhletom měl Leoš štěstí, že se se svým problémem obrátil právě na strýčka Járu, protože strýček Jára tohleto velice dobře znal. Snad nikdy se nestalo, že by zakoupenou obuv v záruční lhůtě, která byla tehdy šest měsíců, nereklamoval pro neodstranitelnou závadu, které se na jeho zakoupené obuvi v záruční době šesti měsíců vyskytla. A ve všech případech byla reklamace strýčka Járy oprávněná, došlo ke zrušení kupní smlouvy a strýček Jára dostal zpět finanční částku, respektive částku-kupní cenu, kterou za vadnou obuv zaplatil. Odborný seminář se konal ještě před rozpadem Československé republiky na dva právní subjekty a ještě před takzvanými privatizacemi takzvaného majetku státu. Například národní podnik Obuv Gottwaldov (asi takhle mohl znít název národního podniku-sítě prodejen obuvi v ránci celého Československa) měl státní odbornou zkušebnu v Gottwaldově, kam se reklamovaná obuv ze sítě prodejen obuvi v rámci Československa zasílala," vyprávěl mi strýček Jára. "A vždycky v téhle státní odborné zkušebně našli na reklamované obuvi ještě další závady, které nebyly vůbec předmětem reklamace," dozvěděla jsem se od strýčka Járy. "Například nedodržení technologiké kázně při lisování podpadků obuvi nebo použití materiálu-kůže či ústně, už nevím přesně jak tohleto ve státní odborné zkušebně v Gottwaldově nazývali, které neodpovídá třídě jakosti reklamované obuvi a tak dále a tak podobně," vyprávěl mi strýček Jára. Zkrátka a dobře, ve státní odborné zkušebně v Gottwaldově našli daleko více neodstranitelných závad, které nebyly předmětem reklamace a vždycky byla v jejich dopise uvedena asi tahleta věta: "Vaše reklamace byla shledána oprávněnnou, dostavte se na prodejnu k vyřízení vaší reklamace." - "S tímhle dopisem-odborným posudkem, Kristíno, který ti byl zaslán poštou domů," vyprávěl strýček Jára "jsi se dostavila do prodejny, ve které jsi vadnou obuv reklamovala a žádala si odstoupení od kupní smlouvy, čímž jsi hned obdržela finanční částku-kupní cenu, kterou jsi na vadnou obuv vynaložila při její koupi. Samozřejmě, mohli jste žádat i náhradu nezbytně nutných nákladů s reklamačním řízením v přímé souvislosti vám vzniklých," dozvěděla jsem se od strýčka Járy s tím, že tenhleten právní nárok strýček Jára v reklamačním řízení nikdy neuplatnil. Ale zpět k Leošovi. Strýček Jára Leošovi řekl: "Tak vadnou reklamuj!" - "Tohleto, Járo, nepůjde," Leoš na tohleto "na Slovensko z tohohle důvodu nepojedu," což strýček Jára chápal a rozuměl tomuhle "a nemám už, Járo, ani paragon od nákupu!" - "Napiš si, Leoši, místopřísežné prohlášení, že jsi obuv koupil tehdy tam a tam a reklamaci můžeš uplatnit v jakékoli prodejně na celém území Československa, u všech prodejen, které jsou prodejnami národniho podniku Obuv Gottwaldov!" Tohleto byl Leošův případ rovněž ...
... Strýček Jára Leošovi poradil, aby svou reklamaci vadné obuvi-luxusních polobotek uplatnil v obchodním domě s obuví Moravanka v Brně, na České ulici. "Leoši, v reklamačním oddělení jsem se setkal s příjemnou paní, neměl jsem tehdy rovněž paragon od nákupu (tohleto je jediný případ, kdy se paragon od nákupu obuvi strýčkovi Járovi ztratil) a reklamovanou obuv jsem si zakoupil při služební cestě ve Znojmě. Byla moc pěkná, tak jsem si koupil," dozvěděl se Leoš o získané zkušenosti strýčka Járy ...
... Netrvalo dlouho a strýček Jára se potkal s Leošem v Brně, na České ulici. "Vrátili mi peníze," dozvěděl se od Leoše ...
... "Neexistuje, reklamaci musíte uplatnit v prodejně kde jste obuv zakoupil a musíte mít k reklamaci i paragon od nákupu obuvi," dozvěděl se Leoš na reklamačním oddělení v obchodním domě s obuví Moravanka, na České ulici v Brně, před několika dny. "Nesouhlasím s vámi, paní!" bránil se Leoš," vyzbrojen informacemi od strýčka Járy, co a jak, jak ve věci postupovat. "Na tohleto mám právo!" nedal se odbýt Leoš v reklamačním řízení. Je možné říci, že Leoš se s paní v reklamačním oddělní přece jen chytil, dali se přece jen jaksi do sebe. Je docela dost dobře možné, že paní v reklamačním oddělení byla už rozčílená: "Vy jste druhý v mé praxi!" vykřikla na Leoše. "Před vámi (paní v reklamačním oddělení měla na mysli případ z roku tisíc devět set osmdesát pět) tady byl taky jeden, vám podobný!" nechala se slyšet. "No, vidíš, Leoši, říkal jsem ti tohleto hned!" uzavřel strýček Jára a Leošovi nezbylo nic jiného ...
... Než pozvat strýčka Járu na pivo, protože Leoš byl v reklamačním řízení úspěšný a právě obdržel finanční částku-vrácenou kupní cenu za svou obuv-luxusní polobotky, které podle odborného posudku státní zkušebny v Gottaldově měly, mimo nekvalitní kůži, která neodpovídala svou kvalitou Leošově obuvi-luxusním polobotkám, ještě další tři neodstranitelné závady ...
... O snad o jediné obuvi, kterou strýček Jára nereklamoval, ale kterou prodal, vám musím rovněž říci. Tohleto bylo takhleto: "Strýček Jára byl zaměstnavatelem, v roce tisíc devět set osmdesát čtyři, vyslán služebně do Bratislavy, což bylo na základě požadavku ze Slovenska. Strýček Jára se měl v Bratislavě zúčastnit jako zástupce za Českou republiku vyhodnocení jakési celostátní soutěže. "Tohleto byla oddechová služební cesta," uvedl mi k tomuhle strýček Jára. "Ráno jsem rychlíkem jel na Slovensko, prošel jsem se po Bratislavě a asi v deset hodin jsem byl na vyhodnocení soutěže. Vyhodnocení proběhlo v kanceláři jednoho vedoucího referenta, který si moji účast v Bratislavě dopisem generálního ředitele vyžádal. Poté jsme neprodleně informovali výrobního ředitele komu jsme cenu udělili, respektive krátce jsme poseděli v jeho kanceláři, byl jsem v Bratislavě hostem, členem přece jen jakési dvoučlenné komise, zástupcem za Českou republiku, bez jehož přítomnosti nebylo možné celostátní soutěž vyhodnotit, a tak se můj slovenský hostitel musel přece jen jaksi reprezentovat," vyprávěl mi strýček Jára. "Poté co jsme poobědvali v jedné z bratislavských restaurací, doprovodil mě můj slovenský hostitel na hlavní nádraží, kde jsme se rozloučili. Už ve vlaku, nejel jsem více jak dvě stě kilometrů, neměl jsem tedy nárok na první vozovou třídu, mě v kupé rychlíku druhé vozové třídy otravoval jakými Rom, asi tak ve středních letech. Líbila se mu totiž moje obuv-zimní boty," vyprávěl mi strýček Jára o Romovi, který ho otravoval snad celou cestu z Bratislavy do Brna ...
... "V nádražní restauraci v Brně, kam jsme spolu nakonec zašli, jsem na tenhle obchod přistoupil. Za dvěstě padesát korun jsem mu svou obuv-zimní boty prodal s tím, že mi nechá svoji obuv-černé polobotky, protože domů bosý tramvají nepojedu, s čímž on samozřejmě souhlasil," dozvěděla jsem se od strýčka Járy a strnula jsem hned, když jsem si uvědomila dopad tohohle všehohle, že pokud by se stalo, že by kupce z jakého důvodu zadrželi a vyšetřovali bezpečnostní orgány tehdejší státní moci, mohlo by se na tohleto přijít nakonec. "A kde jste tuhletu obuv-zimní boty vzal nebo odcizil?" mohly by se bezpečnostní orgány státní moci například kupce obuvi-zimních bot zeptat. "Koupil jsem ji od neznámého mladého muže, se kterým jsem se setkal v kupé druhé vozové třídy rychlíku tohohle a onoho jedoucího z Bratislavy tehdy a tehdy do Brna," mohly by se bezpečnostní orgány státní moci dozvědět od kupce nakonec. "A obchod," mohl by ještě například kupec obuvi-zimních bot uvést do protokolu vyšetřovatele bezpečnostních orgánů tehdejší státní moci. "Právní úkon-ústní uzavření kupní smlouvy jsme provedli v nádražní restauraci hlavního nádraží v Brně, krátce po příjezdu z Bratislavy," mohl by se například tohleto vyšetřovatel bezpečnostních orgánů tehdejší státní moci od kupce dozvědět a tohleto by mohlo být i uvedeno v protokolu nakonec. Kdo by potom takovémuhle kupci věřil, že? Pokud by se stalo a bezpečnostní orgány tehdejší státní moci na tohleto přišli nakonec: "Inkriminovaná obuv byla zakoupena v pozdním loňském podzimu ve v Edinbughu, ve Skotsku občanem italské státní příslušnosti, dosud nezjištěné totožnosti, soudruhu náčelníku!" mohl by potom informovat vyšetřovatel bezpečnostních orgánů tehdejší státní moci svého nadřízeného. Naštěstí se na kupce, obuvi-zimních bot nepřišlo a strýček Jára obuv-černé polobotky vyhodil. Jednak se mu nelílily a navíc ho tlačily a vůbec. Strýček Jára by je stejně nenosil! "Ale z nádražní restaurace do tramvaje a z tramvaje domů, se tohleto dalo vydržet," uzavřel strýček Jára nakonec ...
... Ale zpět k mému dopisu ze dne devátého června, napsaného před téměř patnácti lety. Tehdy jsem chodila ještě nejen do základní školy, ale i ho hudební školy. Učila jsem se hrát na kytaru a hrála jsem už různé písničky, jak od Waldemara Matušky, tak od Jana Nedvěda a tak dále a tak podobně. Tehdy, spíše až později mi strýček Jára dal veliký plakát, na kterém byl Waldemar Matuška a bylo na něm napsáno věnování: "Milé Kristínce ... Waldemar Matuška," a tak dále a tak podobně. Tohleto se stalo o vánočních svátcích, byla u nás babička právě na návštěvě, kdy se i sešla velká část naší rodiny u nás doma. Babička se šla z obývacího pokoje podívat do mého pokoje, kde jsem babičce ukázala na čestném místě vyvěšený plakát, který jsem dostala od jejího syna Járy, a zahrála jsem babičce na kytaru i některé písničky Waldemara Matušky a Jana Nedvěda, které jsem už přece jen trochu uměla. Když se babička vrátila do obývajího pokoje, tak mě před všemi pochválila za tohleto a řekla: "A má, Kristína, v pokoji vyvěšený i plakát od Waldemara Matušky s jeho osobním věnováním!" Můj táta, bratr strýčka Járy, se tomuhle zasmál a před všemi v obývacím pokoji řekl: "Strýček Jára plakát Waldemara Matušky kdesi dostal a věnování Kristíně na plakát napsal sám!" Tohleto mě velice zamrzelo, protože jsem si myslela, že je tohleto jinak, že mi Waldemar Matuška napsal na plakát, přece jen osobní věnování, že je tohleto jeho rukopis a ne rukopis strýčka Járy. Nakonec jsem se pravdu dozvěděla od tety. "Pan Waldemar Matuška a jeho paní Olga Blechová byli onoho rána u mě v práci a odpoledne jsme se strýčkem Járou byli na jejich veřejné rozhlasové nahrávce a seděli jsme v první řadě ve studiu, kde se veřejná rozhlasová nahrávka konala, v hledišti kousek od nich na podiu," dozvěděla jsem se od tety. "Večer měl pan Waldemar Matuška ještě vystoupení-koncert, vyprodaný veliký sál, kde jsme rovněž se strýčkem Járou byli přítomni. Po představení seděl pan Waldemar Matuška se svou paní Olgou Blechovou ještě v předsálí, kde bylo možno koupit jejich hudební nosiče, plakáty a tak dále a tak podobně a byla tam i jejich autogramiáda. Pan Waldemar Matuška seděl na židli u stolu a podepisoval se svým fanynkám, když mě paní Olga Blechová oslovila," vyprávěla mi teta. "Mám to tady pro vás," dozvěděla jsem se od tety, že teta a paní Olga Blechová odešli kamsi dozadu, kde paní Olga Blechová cosi mezi svými osobními věcmi hledala a nakonec našla a tetě dala. "Když jsme se s paní Olgou Blechovou vrátili, tak strýček Jára hovořil s panem Waldemarem Matuškou a nakonec vzal jeden z plakátů na stole a řekl panu Waldemarovi Matuškovi: "Víte, pane Matuško, moje neteř hraje na kytaru vaše písničky," a řekl mu kolik je mi roků a tak jí tenhle plakát věnuji, mohl bych vás poprosil?" asi takhle jaksi jejich rozhovor probíhal, což teta slyšela na vlastní uši a viděla na vlastní oči. "Pan Waldemar Matuška napsal na plakát tedy pro mne osobní věnování, a když se strýček Jára na jeho napsané věnování podíval, tak panu Waldemarovi Matuškovi řekl: "Pane Matuško, vy jste tam obě měkká i i tečku a čárku nad nimi chytil správně!" Pan Waldemar Matuška se pousmál a řekl: "Přece se píše Kristína!" Strýček Jára se rovněž pousmál a řekl: "Mě tohle trvalo dost dlouho než jsem si tohle zapamatoval!" A už jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti vám řeknu, že plakát stál deset korun a když chtěl deset korun strýček Jára panu Waldemarovi Matuškovi zaplatit, tak pan Waldemar Matuška povídá: "To je v pořádku!" a nevzal si vůbec od strýčka Járy peníze. "Mějte se moc pěkně a pozdravujte svoji milou neteř!" řekl strýčkovi Járovi. "Pane Matuško děkuji a nápodobně a někdy snad na shledanou," popřál strýček Jára rovněž ...

... Poté jsme se rozloučili, podali jsme si ruce a odešli jsme domů," dozvěděla jsem se od tety ještě i tohleto nakonec ...
... Na shora uvedeném obrázku je nejstar3í sourozenec ze čtyř sourozenců, sestra mé praprababičky Olgy, Božena, narozená desátého října tisíc osmset osmdesát dva se svými dvěma neteřemi, dcerami mé praprababičky Olgy, moje prababička Olga, narozená osmého září tisíc devět set devět a její sestra Božena, narozená třicátého ledna tisíc devět set jedenáct. První manžel mé prababičky Olgy odjel v roce tisíc devět set třicet tři do Ameriky a první manžel její sestry Boženy, který pracoval v době Protektorátu Čechy a Morava v protinacistickém odboji, byl nacisty zatčen, vězněn a popraven ...
... K článku politologa Josefa Mlejnka, juniora v pátém čísle TÝDENÍKU ROZHLAS, které vyšlo dvacátého čtvrtého ledna, nazvaného ZAOSTŘENO NA NÁSTUP NACISMU V NĚMECKU se dnes již nedostaneme. V téhleté souvislosti si dovoluji laskavé čtenáře a laskavé čtenářky upozornit na dnes vysílaný rozhlasový pořad na stanici Český rozhlas šest ZAOSTŘENO NA MODERNÍ DĚJINY, který začíná ve dvacet jedna hodin a čtyřicet minut, a který se věnuje nástupu Adolfa Hitlera k moci. Pořad připravila Petruška Šustrová a autor shora uvedeného článku ZAOSTŘENO NA NÁSTUP NACISMU V NĚMECKU ...
... Takže žádný podvrh mého strýčka Járy v tomhletom. Tohleto přece vím, strýček Jára by mi tohleto přece nemohl nikdy udělat, aby mi napsal věnování od pana Waldemara Matušky, svým rukopisem! ...
... Následující skladba se líbí mému strýčkovi Járovi přece jen více ...
... "Je přinejmenším rychlejší," říká strýček Jára ...



... 1/2 ...
... Pokračování ...
TOPlist
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010