Můj kamarád Miloš aneb musíme si pomáhat!

25. ledna 2012 v 14:50 | J. Benada |  01/2012
... Příběh se odehrává někdy v druhé polovině osmdesátých let minulého století, patrně dva, možná i tři roky před pádem komunistického totalitního režimu ...
... Dnes si rok už nepamatuji, kdy jsem si radiomagnetofon (rádio se západní normou CCIR, abych mohl v Brně poslouchat rakouské rozhlasové stanice) objednal, respektive kdy jsem požádal kamaráda Miloše, aby mi shora uvedenou, na tehdejším československém trhu nedostupnou, elektrotechniku z tehdejší takzvané kapitalistické ciziny přivezl. "Tohleto nepůjde, Jirko, víš co už toho povezu?!" odpověděl mi Miloš asi takhle. Tomuhle jsem samozřejmě rozuměl a rozuměl jsem i tomu, že na tehdejším československém trhu nedostupnou elektrotechniku, kterou přiveze potom výhodně prodá koupěchtivým zájemcům. Nicméně, bydleli jsme ve stejném bytovém domě na sídlišti a Miloš mi svěřil klíče od svého jednopokojového bytu, abych mu v době jeho nepřítomnosti zaléval pokojové květiny, kterých měl ve svém bytě bytě dost, na rozdíl ode mne, protože v mém jednopokojovém bytě (bydlel jsem v bytě nad Milošovým bytem) byste pokojovou květinu nenašli, a abych mu vybíral poštovní schránku. "Když se Milošovi o všechno takhle dobře starám," říkám si zalévajíce pokojové květiny v jeho bytě "snad se na mne Miloš nevykašle a radiomagnetofon mi přiveze!" Miloš jel do Vídně a do Mnichova, kde měl kamaráda, spolužáka z vysoké školy v Brně. Poté co se Miloš vrátil, seděl jsem u kuchyňského stolu v Milošově bytě, a Miloš vybaloval všechno co přivezl. Radiomagnetofon, rádio se západní normou CCIR, které jsem chtěl, mi přivezl. Už nevím o jakou značku radiomagnetofonu se jednalo, ale Miloš přivezl dva shodné radiomagnetofony, dva radiomagnetofony shodného výrobce i shodného typu. Jeden radiomagnetofon pro sebe, který hned z obalu-papírové krabice vybalil a prohlíželi jsme si jej společně. Tenhleten radiomagnetofon si Miloš nechal, a k druhému radiomagnetofonu určeného pro mne mi řekl: "Nechám ti jej, ale za tolik a za tolik!" Tohleto byla finanční částka, kterou jsem nebyl ochoten hned jen tak Milošovi zaplatit. "Měl jsem s cestou velikou režii, potřebuji peníze," vysvětlil mi Miloš. "Ale," povídá Miloš nakonec. Zkrátka a dobře, Miloš mi nabídl jakousi kompenzaci". Měl doma menší radiomagnetofon se západní normou CCIR, na kterém doma poschouchal rakouské rozhlasové stanice, zánovní radiomagnetofon značky Maximal 7100, radio Cassetten recorder, AC 220 V 50 Hz, DC 6 V, Frequenzbereiche UKW 88 - 108 MHz, MW 535 - 1605 KHz (technické údaje jsem opsal ze šťítku na zadní straně radiomagnetofonu, který mám dodnes, je stále funkční, ale nepoužíváme jej) a tenhleten radiomagnetofon mi nyní nabídl ke koupi. Mohl jsem jej od něj nyní odkoupit za cenu kterou si určil. Tohleto byla finanční částka, kterou jsem nebyl ochoten hned jen tak Milošovi zaplatit, ale chápal jsem Miloše, že měl s cestou velikou režii, že potřebuje peníze. Nakonec jsem jeho, pro něho již nepotřebný radiomagnetofon koupil za třetinu původně určené ceny s tím, že mi Miloš ještě přidá jedno z letních italských triček, která rovněž přivezl ...
... Na Miloše jste si museli dávat bedlivý pozor, aby vás kolikrát nedostal do nepříjemností. "Jestli mě vyberou, tak se na clu nedoplatím!" říkal si Miloš stojíce v koloně vozidel před státním hraničním přechodem Drasenhofen - Mikulov, když si povšiml, že před ním stojí pan Bolek Polívka ...
... Tohleto je právě shora uvedený případ, kdy jste si museli dávat na Miloše bedlivý pozor, aby vás kolikrát nedostal do nepříjemností a nemohl vám nikdo říci, že jste si nepříjemnosti zavilili nakonec sami. Zkrátka a dobře, Miloš šel za panem Bolkem Polívkou, vysvětlil mu jak se věci mají skutečně, řekl mu co ve voze veze, vysvětlil mu, že by se na clu (patrně podle svého subjektivního pohledu, protože peněz měl Miloš jistě dostatek, ale proč by utrácel právě za clo) nedoplatil pokud by ho na hranici vybrali a požádal ho jestli by nebyl tak laskavý a něco, z tohohle všeho co ve svém voze vezl, mu přes státní hranici nepřevezl ...
... "Vás nebudou kontrolovat, pane Polívko!" ujistil Miloš pana Bolka Polívku patrně optimisticky, tak jak Miloše znám a znám Miloše dobře. Pan Bolek Polívka se na krabice s radiomagnetofony, které Miloš dokonce už k jeho vozu přinesl, podíval a řekl asi tohle: "Strč to sem!" udělal v zavazadlovém prostoru svého vozu místo, cosi tam jaksi přeložil či přesunul jaksi kamsi a Milošovy dvě papírové krabice s radiomagnetofony se do zavazadlového prostoru jeho vozu vešli ...
... Miloš měl nakonec přece jen pravdu ...
... "Bolka Polívku nekontrolovali," řekl mi ...
... Když jsem seděl u jeho kuchyňského stolu a pil pálenku, kterou přivezl ...
... Za radiomagnetofon a italské letní tričko dal Jurášek Benada svému kamarádovi Milošovi celkem tři sta korun: "Tohleto ti musí, Miloši, stačit a víc ti nedám," řekl Milošovi důrazně ...
... A protože byli kamarádi, tak patrně v tomhletom tohleto všechno bylo, že se nakonec přece jen spolu takhleto dohodli ...
... "Když už si něco myslíš, tak to neříkej! A když už to řekneš, tak to nepiš! A když už to napíšeš, tak to nepodepisuj. A když už to podepíšeš, tak se nediv ničemu!" asi jaksi takhleto odpověděl pan Bolek Polívka v roce tisíc devět set osmdesát devět ....
... Na otázku nemá-li obavu, že ho souhlas s peticí "Několik vět" může poškodit ...
... Ano, takhle tohle je! ...
... Musíme si pomáhat! ...
... Protože stále platí ...
... Kde blb, tam nebezpečno! ...
... Telefonní záznamník ...
... Konec ...
TOPlist


 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010