Pořad České televize, v pondělí 5. září 2011, Historie.cs - Alexander Dubček aneb cesta autostopem, v úterý 13. srpna 1968, z Prahy do Brna

12. prosince 2011 v 13:19 | Pavel |  12/2011
... Pořad České televize Historie.cs, který se věnuje československým dějinám a jejich současné reflexi, patří mezi oblíbené pořady mého otce ...
... Vladimír Kučera - moderátor televizního pořadu Historie.cs ...
... Hosty televizního pořadu, 5. září 2011, byli historici (zleva): Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, Jan Rychlík z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Stanislav Sikora z Historického ústavu Slovenské akademie věd ...
... Téma diskuse shora uvedených osob je možno vyjádřit takhle ...
... Jaký byl Alexander Dubček, první muž Pražského jara 1968 a jaká byla jeho úloha v moderních dějinách Československa? ...
... V tomhle televizním pořadu, o kterém nehodlám dále hovořit (pouze odkazuji na video s doprovodným textem v závěru tohohle článku) zaznělo asi tohle: Existuje kompletně zaznamenaný hodinový telefonický rozhovor z třináctého srpna tisíc devět set šedesát osm mezi Alexandrem Dubčekem a Leonidem Iljičem Brežněvem ...
... Zaujala mě reakce mého otce: "Tak ona měla nakonec přece jen pravdu, on o invazi sovětských vojsk do Československa předem věděl a souhlasil s ní!" V úterý 13. sprna 1968 jel otec autostopem z Prahy do Brna a vyprávěl mi tohle...
... "Ernest Hemingway dobře ví co slovo reflexe znamená, když říká, že pro něho existuje jen jeden způsob, jak něco vylíčit - vypovědět o tomhle všem plnou pravdu a nic nezamlčovat. Povědět čtenáři, jak se tohle tehdy opravdu zběhlo, o všech extazích a o všech žalech, a všech výčitkách svědomí i vše o počasí, jaké tehdy bylo, a čtenář si s trochou štěstí najde sám cestu k jádru věci," řekl mi otec ...
... "Někdy, pravděpodobně počátkem srpna odjeli rodiče na dovolenou do Bulharska," vyprávěl mi otec "zůstal jsem doma sám a měl jsem se přes prázdniny doma učit," dozvěděl jsem se. Po příchodu na střední školu se školní prospěch otce pohoršil, mimo učení dostal otec od mého dědy ještě různé další úkoly, zkrátka a dobře, měl vyřídit jakési neodkladné běžné rodinné záležitosti po dobu nepřítomnosti rodičů. "Vzpomínám si, že mi nechali doma peníze a měl jsem v jakémsi termínu zaplatit inkaso na poště". Jakmile děda a babička odjeli, tak se otec sebral a odjel na Moravu, k dědovi a k babičce, k rodičům dědy ...
... "Osobních vozů značky Škoda 1000 MBX a 1100 MBX se vyrobilo necelých dva a půl tisíce," vyprávěl mi otec, "Jel jsem o několik dní později autostopem z Moravy domů. Onoho dne byly snad celý den v Brně dešťové přeháňky a odpoledne se v Brně strhla veliká bouřka a průtrž mračen, několikrát jsem zmoknul," dozvěděl jsem se od otce. "Schoval jsem se u čerpací stanice pohonných hmot na Jihlavské ulici v Brně-Bohunicích," vyprávěl mi otec. "Už jsem myslel, že stopování vzdám a půjdu na vlak, když mi zastavilo osobní auto, stejná značka, kterou měl i náš soused v domě, lékař ve vojenské nemocnici. Ještě jsem v tomhle voze nikdy nejel, tohle bylo tehdy poprvé. Zastavili mi mladí manželé. Řidič byl rovněž lékař, ale v dětské nemocnici v Brně-Černých Polích a jeho paní, alespoň si tohle myslím, byla rovněž lékařka, patrně rovněž v dětské nemocnici v Brně-Černých Polích, domnívám se alespoň. Tohle už nevím zcela jistě, ale myslím si, že tomuhle takhle bylo. Pamatuji si, že když řidič přejel kdesi železniční přejezd, že jel přes železniční přejezd nepřiměřenou rychlostí a málem mohl zničit tlumiče a já hlavou, na zadním sedadle, prorazit střechu karoserie. Když mu tohle jeho paní vytýkala, tak povídá asi tohle: "A co mám dělat? To se mám rozhlížet na všechny strany, jet přes železniční přejezd pomalu a čekat až se vyřítí odněkud vlak a narazí do nás!" Takhle si tohle otec pamatuje, respektive takhle mi tohle vyprávěl. "Spíše řidič železniční přejezd uviděl až na poslední chvíli a nestačil už dostatečně zpomalit. Když jsme přijeli do Prahy, myslím, že mohlo být tak kolem osmé hodině večer, byla už tma, ale bylo teplo, byl pěkný letní večer a patrně v Praze tohohle dne vůbec nepršelo. Alespoň nebylo v Praze po dešti nikde ani památky. V brněnském večerníku jsem později četl, jaké škody bouřka a průtrž mračen v Brně napáchala. Na Koněvově ulici protrhl příval vody i zeď ústředního hřbitova," dozvěděl jsem se, co si později otec v novinách přečetl ...
... "Tramvajová linka číslo devět jezdí v Praze pořád. Dnes jezdí na trase Praha-Řepy - Praha-Spojovací ulice, což je na Jarově, na staré výpadovce z Prahy na Brno," dozvěděl jsem se od otce dále ...
... "Tehdy na tramvajové lince číslo devět jezdily ještě staré tramvaje z Prahy-Motola a na směrové ceduli měli napsáno Praha-Hrdlořezy. Když přijížděla tramvaj, někdy po poledni, do tramajové smyčky-na konečnou stanici na Jarově, tak jsem viděl na výpadovce dlouhou řadů stopařů a stopařek. Naštěstí řidiči brali a šlo tohle rychle. Auto, které zastavilo jedné dívce, tak vzalo i kluka, který stál přede mnou a řidička auta na mě mávala, dávala mi znamení, že ještě jeden, že i mě ještě vezme. Dívka, nevím už odkud byla, pokud jsem tohle vůbec kdy věděl. Vím jen, že tahle dívka byla studentka, protože měla letní prázdniny a jela do Čáslavi. Kluk starší než já byl prodavač z Brna, který byl týden na návštěvě v Plzni u jakési své dívky a nyní se vracel z Plzně domů do Brna," vyprávěl mi otec dále. Dodnes si otec pamatuje jeho jméno, příjmení, ulici kde v Brně tenhle kluk bydlel, včetně čísla domu. K číslu domu otec má i mnemotechnickou pomůcku. Na konci Čáslavi si otec ani nevšiml dalšího stopaře u silnice, kterému řidička zastavila. Až když si tenhle kluk přisedl vedle otce na zadní sedadlo, tak podle jeho baťohu, respektive podle vlaječky přišité na jeho baťohu, otec poznal, že je tenhle kluk ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Otec si pamatuje jeho jméno a dále si pamatuje, že tohle byl student jakési univerzity, který cestoval autostopem po Evropě. Tohle by si mi taky líbilo, říkal si tehdy. "Řidička vozu, možná tak ve věku kolem třiceti let, tohle ale zcela přesně nevím, tohle jsem tehdy ještě ani odhadnout neuměl," vyprávěl mi táta o své cestě autostopem z Prahy do Brna s řidičkou, která byla z Curychu, ale hovořila česky. Samozřejmě, hovořilo se i o Pražském jaru 1968, tohle bylo tehdy velice aktuální téma. A tahle řidička, která i otce vzala z Prahy do Brna povídá asi tohle: "Ta jednání (v Čierné pri Čope, poznámka autora), se mi vůbec nelíbí. Tohle tady dobře nedopadne!" takhle tohle řekla, smysl jejího sdělení je zachován snad doslova," řekl mi otec. Zkrátka a dobře, i tahle řidička z Curychu chválila změny v Československu, patrně v rodné zemi svých rodičů (alespoň se takhle otec domnívá), ale přesto řekla asi tohle: "A tenhle Alexander Dubček (v podstatě chválila Alexandra Dubčeka, poznámka autora), ale nevím už jak přesně tohle řekla. Je docela dost dobře možné, že i takhle tohle mohla tehdy vyjádřit: "Já bych mu nevěřila!" vyprávěl mi otec co řekla řidička nakonec. A můj otec? Můj otec byl tehdy patrně naivní v tomhletom a zcela nezkušený v tomhletom byl zcela jistě: "Co tahle paní z Curychu, který leží kdesi až ve Švýcarsku, může (o tomhle co se u nás Československu děje, o našem Pražském jaru) vůbec vědět? Asi mnoho ne!" pomyslel si. "Ano, tohle bylo tehdy takhle!" řekl mi otec. Otec tehdy nevěděl a vědět tehdy ani nemohl, že termín "Pražské jaro" nevznikl v Československu, že s termínem "Pražské jaro" přišli západní novináři. A vidíš, Pavle, teprve po mnoha letech se dozvídáme, že tohle všechno bylo tehdy jinak. Zkrátka a dobře, otec si myslí, že i tohle podporuje jeho teorii, že pravda se vždycky nakonec stejně provalí! "Dříve či později! Kdo si počká, ten se dočká, pokud se tohohle všeho ale vůbec dožije," říká otec, usmívaje se dnes tomuhle. "Takhle tohle v mnoha případech na světě je, takhle tohle v mnoha případech na světě chodí! Pravda je vydávána za lež a lež je vydávána za pravdu!" dodává otec ještě k tomuhle ...
... "Angličan jel do Budapešti, ale řidička ho mohla vzít jen do Bratislavy. Nevím jak tohle bylo dále, ale je docela dost dobře možné, že v Brně přibrali do vozu opět někoho. Co já vím jak tohleto tehdy bylo dále skutečně?" dozvěděl jsem se od otce i tohleto nakonec ...
... Laskavý čtenář a laskavá čtenářka si umí patrně tuhle situaci představit, protože je mnoho takových lidí na světě! Lidí, kteří si možná shora uvedené přečtou povrchně nebo možná nepřikládají shora uvedenému vážnost či možná shora uvedenému nerozumějí a chytnou se pouze textu nad smajlíkem! A je potom docela dost dobře možné, že jim je vše hned jasné: "Určitě přibrali vo vozu opět někoho, když kluci v Brně vystoupili!" Ano, mohli přibrat do vozu ještě kdesi kohosi. A vidíte, hned se názory na tohle mohou lišit! Je pravda, že už ale nemuseli do vozu přibrat nikde nikoho ...
... A mohli jet z Brna do Bratislavy sami ...
... Doplňující informace ...
... Od 29. července 1968 do 1. srpna 1968 jednaly československá a sovětská delegace na československém území, v Čierné pri Čope, nedaleko československo-sovětských státních hranic, kam sovětská delegace ze sovětského území denně zvláštním vlakem přijížděla, protože československá delegace odmítla na sovětské území jet ...
... Československá delegace v čele s Alexanderem Dubčekem chtěla jednat se sovětskou delegací v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem. Československá delegace chtěla sovětskou delegaci přesvědčit, aby uznala takzvaný socialismus s lidskou tváří, což se jí nepodařilo a Leonid Iljič Brežněv zuřil ...
... V úterý 1. září 1992, při cestě z Bratislavy do Prahy havaroval služební osobní vůz, ve kterém na zadním sedadle seděl Alexander Dubček ...
... Alexander Dubček utrpěl při havárii služeního vozu zranění, kterým v sobotu 7. listopadu 1992 v nemocnici Na Homolce v Praze podlehl ...
... O smrti Alexantra Dubčeka u Humpolce se spekuluje dodnes ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010