Logo firmy a pod ním věta: "Pamatuj, že dodržováním bezpečnostních předpisů chráníš nejen sebe, ale i své spolupracovníky!" a tabulka: "Přehled o čerpání dovolené v roce".

10. prosince 2011 v 0:37 | Šárka |  12/2011
... Plánovací kalendáře na rok 2012 jsem přinesla nedávno domů. Na tomhle plánovacím kalendáři se můžeme dočíst, že rok 2012 bude mít dvě stě padesát dva pracovních dnů, respektive dvě stě šedesát jedna praovních dnů včetně placených svátků, což při osmihodinové pracovní době představuje dva tisíce šestnáct pracovních hodin, respektive dva tísíce osmdesát osm pracovních hodin včetně placených svátků a při sedmi a půl hodinové pracovní době tisíc osm set devadesát pracovních hodin, respektive tisíc devět set padesát a půl pracovních hodin včetně placených svátků. Zkrátka a dobře, z plánovacího kalendáře na rok 2012 je patrno, že v roce 2012 bude celkem devět placených svátků. Jeden plánovací kalendář na rok 2012 jsem dala tátovi: "Šárko, tyhle plánovací kalendáře jsem nikdy nepoužíval pro soukromé účely," řekl mi táta "používal jsem je pouze pracovně," dozvěděla jsem se od něho. O dvou plánovacích kalendářích, které sehrály v tátově životě významnější roli, vám povím. Tohle bylo takhle: Je pravda, že shora uvedený druh plánovacího kalendáře, který jsem mu nedávno doma dala, táta skutečně pro soukrové učely nikdy nepoužíval, ale je rovněž pravda, že táta byl autorem dvou plánovacích kalendářů. Autorem? Tohle přece jen bylo trochu jinak! "Všichni měli strach ze závěrečné zkoušky ze stavařiny," vyprávěl mi nedávno táta o období kdy končil své studium "na stavařinu jsme měli inženýra," řekl mi táta, jehož jméno jsem zapomněla, respektive nevzpomenu si na jeho jméno hned, ale tohle nijak nevadí, protože tohle není pro naše vyprávění podstatné. Zkrátka a dobře, shora uvedený inženýr, který byl rovněž ředitelem školy a bylo o něm známo, že je velice přísný a na své stavařině si velice zakládá, nakonec tátovu závěrečnou práci pochválil, což bylo přece jen veliké uznání, a když se táty ptal zda by si mohl jeho závěrečnou práci ponechat, že by jeho závěrečná práce zůstala ve škole, tak mu táta odpověděl: "Klidně si ji nechte." Tenhle inženýr byl prý prima chlápek," vyjádřil se o něm táta, protože se s ním prý dalo stručně a věcně hovořit, což táta velice oceňoval a velice si tohohle vážil ...
... Tomuhle všemu shora uvedenému však předcházelo ještě tohle ...
... "Kdy tohle přesně bylo, tak tohle ti, Šárko, dnes už přesně neřeknu, kdy jsem byl v Rychnově nad Kněžnou," začal mi táta vyprávět "měl jsem v Praze přítelkyni, ale nic vážného tohle nakonec nebylo, snad tři měsíci a v klidu a v pohodě jsme se rozešli," vyprávěl mi táta "byli jsme tehdy na Matějské pouti na holešovickém výstavišti a druhý den ráno jsem z Prahy odjížděl na Moravu," dozvěděla jsem se od něho. Zkrátka a dobře, táta byl tehdy velice spokojen, že v Praze dobře pořídil, protože jeho přítelkyně či spíše už jen kamarádka, která byla inženýrka architektka, mu věnovala jakousi stavební dokumentaci, jakési stavební plány, které táta použil při při závěrečné zkoušce ze stavařiny. "Jednalo se o část stavební dokumentace, stavebních plánů již stojícího jednoduchého stavebního objektu, snad někde v Praze na Lhotce. Saunu s jakýmsi přilehlým občerstvením, patrně s jakousi přilehlou malou restaurací, tohle už přesně nevím," řekl mi táta k tomuhle ...
... A protože tátovi tímhle odpadlo mnoho starostí, tak když se z Prahy ráno rychlíkem na Moravu vracel, tak v Ústí nad Orlící z rychlíku vystoupil a autobusem jel do Rychnova nad Kněžnou, kde si město prošel a prohlédl a v pozdních odpoledních hodinách se z Rychnova nad Kněžnou vlakem, přes Častolovice a Letohrad vrátil opět do Ústí nad Orlicí ...
... Aby svou cestu z Prahy do Frýdku-Místku dokončil večerním rychlíkem ...
... "Autor knížky Bylo nás pět Karel Poláček říkal: Mnohý ti radu jak přeplavat moře poskytne, ale málokdo tě z louže vytáhne!" řekl mi táta k jeho cestě do Rychnova nad Kněžnou. "Je pravda, že jsem žádnou radu od nikoho nepotřeboval," vyprávěl mi táta dále "do Rychnova nad Kněžnou jsem jel, protože jsem měl dobrou náladu a chtěl jsem se do Rychnova nad Kněžnou stejně už dávno podívat!" ...
... Dozvěděla jsem se od něho ...
... Když táta shora uvedenou knížku poprvé jako kluk četl "možná mi bylo devět nebo deset let, tohle už nevím, Šárko," řekl mi "tak mě v téhle knížce nejvíce zaujaly dvě věci," vyprávěl mi ...
... První věcí byl sen kluků, Čendy Jirsáka, Petra Bajzy a Édy Kemlinka o cestě do Itálie. Založili si k tomuhle účelu i tajný spolek ...
... A potom Čenda pravil: "Nic si z toho nedělej, já mám nápad. Pojď se mnou na půdu a tam ti řeknu nápad!" Šli jsme na půdu, sedli si do vikýře a Čenda pravil: "My založíme spolek a pojedeme do Itále, ale Tondovi o tom nic neříkej, on by chtěl jet s námi!" Pravil jsem, bodejď bych řekl něco Bejvalovi, to mne neznáš, pak jsem pravil, že by se to mělo říct taky Édovi Kemlinkovi, aby s námi jel do Itálie. Čenda pravil, beze všeho, tak jsme to řekli Édovi Kemlinkovi a on přinesl škatulku, že se do ní budou dávat peníze, a že až budeme mít hodně peněz pohromadě, tak pojedeme. Až budeme v Itálii, tak pošleme Tondovi kartu a on bude mít vztek, že spatřím cizí kraje a on ne. Až se vrátím, tak řeknu Bejvalovi: "Kdo spatřil Vesuv, co soptí síru a plameny, a kdo ne? Kdo byl v jeskyni, co se tam dá pes a on chcípne, a kdo ne? A kdo mě nechtěl půjčit kolo? Aha!" čímž ho správně převezu ...
... Druhou věcí bylo večerní dobrodružství ...
... Kluků ...
... Když byl večer, tak jsme přišli k Bejvalům, a byli jsme čtyři: já, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar. Zilvar si strčil dva prsty do huby a zapískal hrozně silně, v okně se objevil Bejval a pravil, že bude hnedle dole. A přišel a já jsem se ho ptal: "Máš?" A on odvětil: "Co bych neměl?" A ukázal pytlík a bylo toho hrozně moc. Pak jsme šli, Bejval nic neříkal a my jsme taky nic neříkali a on nás vedl do polí. Když jsme byli v polích, tak Bejval pravil, jestli víme, že když se ta látka hasí vodou, tak se z ní vyvinuje plyn, který byv zapálen vydává jasné světlo? Odvětili jsme, že to víme, a já jsem pravil, že jsem jednou viděl takovou lampu, jak z ní o pouti svítil medák na turecký med. Bejval pravil, dobře že to víte, a pak nám vysvětlil, v čem spočívá ten vyvález, z něhož bude děsná legrace. Na poli leželo sněhu velice moc a my jsme všechno zahrabali do sněhu, a když už to bylo zahrabaný, tak jsme rozškrtli zápalku a chvilku drželi u toho. Za chvilinku to začalo prudce syčet, pak to chytlo a hořelo jasným plamenem. Kdo by nevěděl, co v tom je, tak by si myslel, že hoří sníh, což by mu bylo divné. A my jsme šli od toho dál, a když jsme byli dál, tak šlehaly plameny velice vysoko a bylo velké světlo ...
... A my jsme se z toho radovali ...
... "Máš?" zeptal se Petr Bajza Antoníka Bejvala, když se objevil před domem. "Co bych neměl?" odpověděl Antonín Bejval Petrovi Bajzovi ...
... V pytlíku, který Antonín Bejval z domova přinesl byl prášek, který se nazývá karbit vápenatý či acetylát vápenatý, jak se rovněž nazýval kdysi, který reaguje ve styku s vodou tak, že vzniká chemická reakce, při které se uvolňuje bezbarvý, hořlavý plyn ethen čili ethylen čili etytén a sloučenina hydroxid vápenatý čili hašené vápno čili vápno. Dříve, před zavedením elektického proudu, se velice často téhle chemické reakce využívalo, ale i dnes se ještě téhle chemické reakce využívá, v lampách ke svícení, což kluci dobře věděli. A Petr Bajza dokonce jednou takovou lampu ke svícení viděl o pouti, když si s ní večer prodavač svítil při prodeji svého zboží. V takovéhle lampě je umístěn shora uvedený prášek a voda, která na prášek v lampě pozvolna okapává, čímž vzniká shora uvedená chemická reakce, při níž vzniká shora uvedený plyn a shora uvedená sloučenina. Plyn vzniklý v lampě stoupá nahoru k ventilu, kde se zapálí, když je potřeba lampu použít ...
... Plamen acetylovové lampy slouží k osvětlení ...
... Ze všech plánovacích kalendářů, které táta kdy používal, stojí za povšimnutí pouze dva tátovy plánovací kalendáře ...
... První tátův plánovací kalendář ...
... Ve smyslu mezinárodní dohody je celý zemský povrch zeměkoule rozdělen poledníky na dvacet čtyři časových pásem po patnácti stupních. Každé časové pásmo, má své hranice mezi kterými platí takzvaný pásmový čas, který odpovídá místnímu střednímu slunečnímu času. Při přechodu o jedno časové pásmo se změní čas o jednu hodinu ...
.. Při přechodu o jedno časové pásmo směrem na východ se pásmový čas změní o jednu hodinu dopředu a při přechodu o jedno časové pásmo směrem na západ se pásmový čas změní o jednu hodinu dozadu ...
... První tátův plánovací kalendář nebyl přece jen plánovací kalendář v pravém slova smyslu, ale list kancelářského papíru formátu A4, tátův itinerář, použití tohohle označení je přece jen výstižnější. Na tátově itineráři byly všechny časové údaje důsledně uváděny pouze ve středoevropském čase (SEČ) - Central Europen Time (CET). K tomuhle mohu říci pouze tolik: "Táta se pohyboval ve dvou sousedících časových pásmech, ale i s druhým pásmovým časem se vypořádal znamenitě!" dozvěděla jsem se od mámy, což mi později potvrdil i dědeček-tátův otec i tátův nejlepší kamarád Emil či spíše tátův přítel, jakého může člověk mít a mívá asi tak dvakrát až třikrát ve svém životě. Nejpodivnější na tátově itineráři však bylo, že tátův itinerář začínal jeho příletem do města v Itálii a končil jeho odjezdem nočním mezinárodním vlakovým spojem opět z tohohle města ...
... Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, mohl byste nám říct co o tomhle víte?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic! Ale nakonec, přece jen nám pan Lokvenc cosi naznačil: "Ale kluci, tohle vám říkám, nechte si tohleto jen pro sebe!" ...
... Druhý tátův plánovací kalendář ...
... "Počátkem každého nového roku tohle bylo stejné," vyprávěl mi táta "plánovací kalendář jsem potřeboval ke své práci, ale zaměstnavatel jej pro mě nikdy neměl," dozvěděla jsem se od něho. Táta jezdil pracovně na různá jednání. Zmíním se pouze o jednáních o regresním řízení. Tohle byla jednání s právníky územně příslušných Okresních ústavů národního zdraví, kde se projednávaly vzniklé pracovní úrazy zaměstnanců. Pokud bylo zjištěno, že pracovní úraz zaměstnance vznikl porušením právních a ostatních předpisů zaměstnavatelem v přímé i nepřímé souvislosti se vznikem pracovního úrazu zaměstnance či i jiná cizí osoba zdržující se s vědomím zaměstnavatele v jejích prostorách utrpěla úraz, byl zaměstnavatel povinnen uhradit vzniklou škodu státu, respektive územně příslušnému Okresnímu ústavu národního zdraví. "Kolikrát tohle byly velice zapeklité a složité případy," vyprávěl mi táta. Pro lepší představu laskavého čtenáře a laskavé čtenářky uvedu alespoň jeden případ za všechny: Jakýsi zaměstnanec kdesi na Slovácku, který dříve pracoval na jakési provozovně a "povýšil" tím, že přešel z provozovny na závod, přišel ze závodu na provozovnu, kde dříve pracoval, v jakési pracovní záležitosti a v okamžiku kdy procházel po nádvoří a široko daleko nebylo nic co by ho mohlo na zdraví či životě nějak ohrozit, tak utrpěl pracovní úraz. Šutr, který po něm kdosi neznámý hodil, kdo měl na tohohle zaměstnance patrně "pivku" ještě z dřívějška, když na téhle provozovně tenhle zaměstnanec pracoval, ho trefil do hlavy, což si vyžádalo lékařské ošetření, kratší pracovní neschopnost a samozřejmě sepsání záznamu o pracovním úrazu. Když se na tenhle pracovní úraz při jednání o regresním řízení narazilo, tak podle záznamu o pracovním úrazu bylo tohle zcela jasné! Zaměstnavatel za způsobenou škodu odpovídá a musí regresní náhradu státu, respektive územně příslušnému Okresnímu ústavu národního zdraví, zaplatit. Tohle bylo ale takhle: Mistr, který záznam o pracovním úrazu sepisoval v dohodě se zraněným zaměstnancem, odborovou organizací a kdoví s kým ještě. Všechny příčiny a okolnosti vzniku tohohle pracovního úrazu ... Zkrátka a dobře, v záznamu o pracovním úrazu bylo uvedeno, že zraněný zaměstnanec procházel v okamžiku vzniku pracovního úrazu výrobní halou a nešťastnou náhodou se odkudsi a zcela nečekaně uvolnila z jakéhosi strojního zařízení matice. Dokonce v záznamu o pracovním úrazu bylo uvedeno jakou hmotnost tahle matice měla. "Nebyla nijak těžká, ale to víš, Šárko, když ti spadne takováhle matice na hlavu kdesi až od stropu výrobní haly a nemáš ochrannou přilbu, právě v tomhle inkriminovaném okamžiku na hlavě, kterou musíš v tomhle provozu na hlavě mít vždy, používat ji zkrátka a dobře, tak je tohle zcela jasné!" Doložte jak jste tohle strojní zařízení kontrolovali a dolože jak jste tohle strojní zařízení udržovali a tak dále a tak podobně, kdo je za tohle strojní zařízení osobně odpovědný, za jeho provoz a za jeho údržbu a tak dále a tak podobně, kdo prování kontrolu dodržování povinností vyplývajících pro zaměstnavatele z právních a ostatních předpisů, doložte poučení zaměstnanců o jejich povinnosti používat ochrannou přilbu hlavy na pracovišti ve výrobní hale a tak dále a tak podobně. Kdy byli zaměstnanci výrobní haly školeni a tak a tak dále a tak podobně. "Zkrátka a dobře, je tohohle mnoho, co musí zaměstnavatel doložit, chce-li se z odpovědnosti za způsobenou škodu na zdraví zaměstnance sprostit," řekl mi táta. A protože táta o tomhle případu věděl, protože se mu tohle doneslo od kohosi, tak nic neřekl a pustil jej "tohle byla malá ryba," řekl mi, asi tisíc dvě stě korun za lékařské ošetření zaměstnance a zaměstnanci v téhle souvislosti vyplacené nemocenské dávky. Potom dále, v dalším projednáváném případu, který v jednání o regresním řízení přišel na řadu, se jednalo už o stoticícovou částku a tuhle už táta nepustil. Porušení právních a ostatních předpisů ze strany zaměstnavatele bylo zcela evidentní, ale táta tohle v jednání o regresním řízení jaksi obhájil, že zaměstnavatel nakonec nemusel státu, respektive územně příslušnému Okresnímu ústavu nároního zdraví, uhradit nic, ale tenhle případ byl přece jen trochu sporný, připustil táta nakonec, ale při případném projednávání u soudu by byl zaměstnavatel v důkazní tísni a patrně by se mu nepodařilo odpovědnosti za způsobenou škodu na zdraví zaměstnance sprostit, a musel by shora uvedenou finanční částku státu, respektive územně příslušnému Okresnímu ústavu národního zdraví uhradit. "Ale za tohle mohly, respektive k tomuhle mi přispěly i plánovací kalendáře, které jsem nechal i k tomuhle účelu vytisknout v rámci propagace," dozvěděla jsem se od něho, jak tohle tehdy chodilo. Na každém takovémhle plánovacím kalendáři, který byl tehdy velice nedostatkovým zbožím, bylo dole v rohu uvedeno asi tohle: "Tisk Stráž, n. p., Plzeň". Táta tam zavolal a příslušný zaměstnanec tohohle národního podniku mu sdělil co a jak musí táta udělat, když si chce plánovací kalendáře objednat. Zadní strana těchto plánovacích kalendářů byla prázdná a tak si tam nechal táta natisknou, podle svého vlastního návrhu logo firmy a pod ním větu: "Pamatuj, že dodržováním bezpečnostních předpisů chráníš nejen sebe, ale i své spolupracovníky!" a tabulku: "Přehled o čerpání dovolené v roce". Větu "Pamatuj, že dodržováním bezpečnostních předpisl chráníš nejen sebe, ale i své spoupracovníky!" vyčetl z jakýchsi novin či z jakéhosi časopisu a tabulku "Přehled o čerpání dovolené v roce" ze mzdového listu Dopravního podniku města Brna, který se mu podařilo od kohosi získat, protože táta o téhle tabulce věděl a tabulka se mu velice zamlouvala, protože byla nejen jednoduchá a přehledná, ale svým způsobem byla i originální. "Ježíšmarjá!" vykřikla paní doktorka-právní zastupkyně územně příslušného Okresního ústavu národního zdraví snad "vy máte plánovací kalendáře?!" Samozřejmě, dostala jich od táty kolik chtěla. "A tahle propagace," chválila tátovu větu "Pamatuj, že dodržováním bezpečnostních předpisů chráníš nejen sebe, ale i své spolupracovníky!" tahle tátova věta si jí moc zamlouvala. A když spatřila i tátovu tabulku "Přehled o čerpání dovolené v roce", tak měl táta už napůl vyhráno. "Nikdy nevím kolik dovolené mi ještě zbývá a tady si tohle můžu vést zcela přehledně," řekla prý asi tohle tátovi paní doktorka z právního oddělení územně příslušného Okresního ústavu národního zdraví. Krátce na tohle šel táta na další státní instituci k jakémusi dalšímu předem smluvenému pracovnímu jednání. I když osoby na téhle státní instituci dobře znal, řekl si nakonec: "Žádné plánovací kalendáře jim nedám, budu s nimi už šetřit!" Ještě předtím než na tuhle státní instituci táta přišel, tak se zastavil k jakémusi krátkému pracovnímu jednání v pojišťovně, která byla při cestě a byla nedaleko shora uvedené státní instituce. "Na chodbě, na stolečku ležely propagační materiály pojišťovny, tak jak tohle v pojišťovnách zpravidla bývá," vyprávěl mi táta "když jsem vycházel po ukončeném pracovním jednání z kanceláře, zahlédl jsem starší paní, která na stoleček právě cosi přinesla," dozvěděla jsem se "donesla tam hromadu plánovacích kalendářů, asi tak padesát kusů jich mohlo na stolečku ležet." Táta je ze stolečku nenápadně všechny vzal, naštěstí na chodbě nikdo nebyl, a uložil si je do aktovky. Poté táta přišel na shora uvedenou státní instituci k pracovnímu jednání: "Domluvíme se na leden," řekl mu Josef-zaměstnanec téhle státní instituce a hledal nějaký kalendář už na příští rok "ty máš plánovací kalendáře na příští rok?" byl Josef překvapen, když mu táta plánovací kalendář pojišťovny na příští rok nabídl. Samozřejmě táta mu jich tam nechal asi polovinu, což bylo asi dvacet pět kusů, Josef je chtěl i pro své spolupracovníky, tak mu táta vyhověl v tomhletom. Druhý den Josef tátovi telefonoval: "Já tě snad zabiju!" slyšel táta v telefonu. "Co se stalo, Josefe?" zeptal se táta překvapeně, nic netušíce. Když táta asi krátce po poledni ze shora uvedené státní instituce z pracovního jednání odešel, tak se Josef účastnil pracovní porady úzkého vedení téhle státní instituce, kde projednávali už pracovní úkoly téhle státní instituce na příští rok, sestavovali jakýsi roční plán, a protože neměli všichni ještě kalendáře na příští rok, tak Josef plánovací kalendáře z pojišťovny, které od táty právě dostal, všem rozdal. V průběhu pracovní porady ředitel téhle státní instituce na tohle přišel první. "Tohle bylo v prosinci a v pojišťovně objevili patrně kdesi ještě letošní plánovací kalendáře, jakýsi zbytek letošních plánovacích kalendářů, které kdesi ještě měli, a které nyní dali, už koncem kalendářního roku, na chodbu mezi propagační materiály pro své klienty. "Ani ve snu by mě nenapadlo, Šárko, že plánovací kalendáře pojišťovny nejsou na příští rok a že mají platnost už snad jen čtrnáct dní. Do konce kalendářního roku!" uvedl táta k tomuhle trapasu. "Nicméně, nakonec jsme se tomuhle všemu s Josefem zasmáli," dozvěděla jsem se ještě jak tohleto celé nakonec dopadlo. Později, v dalších letech si už zaměstnanci téhle státní instituce dávali na tátu pozor, když jim táta opět něco věnoval ...
... Tahle investice do téhle propagace se tátově zaměstnavateli mnohonásobně vyplatila, protože plánovací kalendáře, kterých bylo tři tisíce kusů stály asi korunu jeden kus, což nebylo mnoho a na propagaci tátův zaměstnavat vydával podstatně vyšší finanční částky. "Plánovací kalendáře jsem objednal na své jméno u útvaru zásobování, který mi musel přidělit nejen číslo objednávky, ale musel moji objednávku i schválit-podepsat, včetně otisku razítka a musel ji i odeslat. "Když balík z Plzně s plánovacími kalendáři na útvar zásobování přišel, tak na útvaru zásobování věděli samozřejmě co v balíku z Plzně je. Proto balík otevřeli a asi pět set kusů plánovacích kalendářů si hned ponechali, moc se jim plánovací kalendáře zamlouvali, ale asi dva a půl tisíce plánovacích kalendářů mi ještě zůstalo. Tyhle jsem potom rozdělil podle svého rozdělovníku a zbytek jsem si ponechal pro svoji potřebu, což jsem rovněž ve svém rozdělovníku uvedl," vyprávěl mi táta, respektive zbytek plánovacích kalendářů si táta ponechal pro své obchodní partnery. I takhle se tohle dá vyjádřit. A rozdělovník táta vypracoval z důvodu, aby nemohl nikdo říct, že plánovací kalendáře kdesi zpronevěřil snad. Takhle tohle nebylo zcela rozhodně, protože si rozdělovník plánovacích kalendářů nechal táta od ředitele nejen schválit, ale i podepsat. Znáte některé lidi, nakonec! "Kdoví co z těmihle plánovacími kalendáři vůbec udělal, kam je vůbec dal, byly jich tři tisíce kusů, které nechal v Plzni vytisknout! Kde tyhle plánovací kalendáře vůbec jsou?" mohl by říct nakonec kdosi například. A víte co si dokonce myslím? Myslím si, že shora uvedený, šutrem do hlavy zraněný zaměstnanec, pokud by měl na tátu "pivku", že by mohl takovémuhle řediteli říct, když by se mu tohle právě hodilo k čemusi proti tátovi, že táta tyhle plánovací kalendáře zpronevěřil či že je rozdal rodině, příbuzným, známým či komu ještě například by je mohl dát? I když by tenhle zaměstnanec věděl, že tohle pravda není, že tohle je podraz. A protože takovýhle ředitel by už nemusel ani vědět, že tátův rozděloník plánovacích kalendářů někdy vůbec viděl, natož aby jej ještě podepisoval a pokud by i on měl na tátu "pivku", když by se i jemu tohle právě proti tátovi hodilo k něčemu, nemusel by si už vůbec nic pamatovat zcela vědomě, mohl by tohle všechno popřít a mohl by tátu neprávem obvinit například z hrubého porušování pracovní kázně: "vaše další setrvání v pracovním poměru je nadále neúnosné z důvodu udržení pracovní kázně na pracovi3ti," mohl by si i tohle táta, v takhle neprávem mu dané výpovědi z pracovního poměru, přečíst například. "Běžte už všichni do prdele!" pomyslel by si táta jak ho znám, ale nic by opět neřekl, a to tátu znám velice dobře! Samozřejmě, tohleto je jen příklad, jeden z mnoha příkladů jak se tohle dá udělat a jak se tohle dělá. A myslím si dokonce, že tohle by mohla být i příčina, respektive motivivace shora uvedeného neznámého zaměstnance, který šutrem po svém spoluzaměstnanci mrštil, ukryt kdesi za bukem či co já vím kde se ukrýval. Je pravda, že je mnoho zakomplexovaných lidí a mnoho závistivých lidí na světě, kteří například říkají: "Pravda je taková, jak si pravdu kdo udělá a myslí si a jsou o tomhle dokonce přesvědčeni ...
... Že tomuhle takhle na světě skutečně je!" ...
... Pravda je, že tohle pravda není! Je ale pravda, že tohle takhle na světě v mnoha případech bývá nebo, že tohle takhle na světě v mnoha případech být může! ...
... Tahle finančně malá investice do propagace se vyplatila nejen tátově zaměstnavateli, ale i tátovi v jeho osobním životě, protože plánovací kalendáře dal i své závodní i své zubní lékařce. "Když jsem potom ke své závodní nebo ke své zubní lékařce přišel a spatřila mě v čekárně zdravotní sestřička či lékařka, nikdy jsem nemusel v čekárně dlouho čekat. Netrvalo dlouho a už volali moje jméno," dozvěděla jsem se od táty ještě i tohleto nakonec ...
... Tohle přece každý zná, že v čekárnách lékařů bývá napsáno ...
... "Pořadí pacientů určuje lékař!" či takhle jaksi podobně ...
... Dnes si plánovací kalendář můžete vyrobit v klidu a v pokoji sami doma ...
... Ale klidně i jinde ...
... Konec ...
TOPlist



 


Komentáře

1 cialis cialis | E-mail | Web | 2. června 2014 v 0:47 | Reagovat

Hello!

2 ViagWeete ViagWeete | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 19:50 | Reagovat

acquistare viagra in uk

      <a href=http://buyviagraonlinezrx.com/>viagra coupon</a>

    <a href="http://buyviagraonlinezrx.com/">viagra online</a>

    c.o.d viagra

3 AlexeyWeete AlexeyWeete | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 12:06 | Reagovat

cialis jelly dosage

      <a href=http://onlinecialiszrx.com/>buy cialis</a>

    <a href="http://onlinecialiszrx.com/">cilais price</a>

    link for you us cialis soft

4 MoisesWeete MoisesWeete | E-mail | Web | 1. května 2017 v 2:45 | Reagovat

viagra prezzo 2014

      http://viagrasaleznp.com/ - buy viagra

    <a href="http://viagrasaleznp.com/">viagra for sale</a>

    viagra auf privatrezept

5 NofaxWeete NofaxWeete | E-mail | Web | 4. května 2017 v 18:27 | Reagovat

payday loans online no phone calls

      <a href=http://nofaxpaydaynpz.com/>payday advance</a>

    <a href="http://nofaxpaydaynpz.com/">faxless payday loan</a>

    payday loans swansea il

6 MoisesWeete MoisesWeete | E-mail | Web | 7. května 2017 v 3:19 | Reagovat

bad credit personal loans san jose ca

      <a href=http://bestpaydaynpz.com/>same day payday loans</a>

    <a href="http://bestpaydaynpz.com/">usa payday loans</a>

    cash loans mandurah

7 MoisesWeete MoisesWeete | E-mail | Web | 10. května 2017 v 11:27 | Reagovat

quick loans one billion

      http://fastloanstgz.com/ - instant loans

    <a href="http://fastloanstgz.com/">payday loans online direct lenders only</a>

    payday loans bonne terre mo

8 ElleWeete ElleWeete | E-mail | Web | 11. května 2017 v 11:55 | Reagovat

personal loan dothan al

      http://loanbadoknpz.com/ - payday advance

    <a href="http://loanbadoknpz.com/">loan with bad credit</a>

    cfsa payday loans online

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010