"Verzeihung, ist dieser Platz frei?" - "Ja, bitte!"

10. listopadu 2011 v 16:03 | R. Moser |  11/2011
... Innsbruck - Verona ...
... "Jeť tam, Richarde, a toho kluka přivez!" požádal mě doktor Joseph Kleinstück, když mě úkolem, přivést Valeriana, pověřoval ...
... Syn sekretářky doktora Josepha Kleinstücka, paní Jaroslawy Rostfreiové, osmnáctitiletý Valerian vzal totiž "kramle" a utekl z domova k otci do Itálie ...
... Z Innsbrucku do Verony cestoval Valerian vlakem a ve vlaku měl utrhnout a z okna vlaku vyhodit okenní záclonku ...
... A na rakousko-italské hranici měl pro tohle jakési nepříjemnosti ...
... Zkrátka a dobře. Tohle bylo takhle ...
... Po příjezdu vlaku do železniční stanice Brenner na rakousko-italské hranici čekal na Valeriana jakýmci zaměstnanec Österreichische Bundesbahnen a jím přivolaný muž v civilu, aby s Valerianem jeho nevhodné chování či jednání či co projednali a Valerianovi snad domluvili či co, aby si Valerian uvědomil, že takhle se chovat či jednat nemůže. Ale Valerian se nedal a hned měl muži v civilu vulgárně nadávat, jak mi sdělil shora uvedený zaměstnanec Österreichische Bundesbahnen. Samozřejmě, pokud Valerian muži v civilu vulgárně nadával, tak mu musel vulgárně nadávat německy, protože česky neuměl ...
... "Hilfe! Polizei! Hilfe! Polizei! zaslechl jsem volání," vyprávěl muž v civilu, který byl v železniční stanici Brenner v inkriminované době shodou okolností přítomen, volání o pomoc zaslechl a přispěchal železničáři na pomoc. Muž v civilu, který byl rovněž shodou okolností český turista a povoláním policista později svým českým kolegům na svém pracovišti v České republice o celé události vyprávěl ...
... "Zranění si chlapec způsobil sám, patrně ve vlaku jak trhal a vyhazoval z okna okenní záclonku nebo možná kdesi v Innsbrucku. Možná i v Innsbucku na nádraží," dozvěděli se na jeho pracovišti jeho kolegové nejspíše, když se z dovolené vrátil. "Nebo i úderem hlavy o skříň v dopravní kanceláři, když si sedal na židli, kterou mu zaměstnanec Rakouské spolkové dráhy v dopravní kanceláři nabídl," připustil i tuhle možnost (jednu z mnoha možností chlapcova zranění) český policista ...
... "Volové korunovaní," uvedl mi k tomuhle zaměstnanec Österreichische Bundesbahnen na adresu svých kolegů (průvodčího a vlakvedoucího mezinárodního vlaku, ve kterém Valerian do Itálie cestoval) a muže v civilu, který mu přispěchal na pomoc, protože Valerian okenní záclonku neutrhl a z okna vlaku nevyhodil ...
... Okenní záclonka na okně už chyběla, když Valerian do mezinárodního vlaku v Innsbrucku nastoupil, jak bylo zjištěno rakouskou policií později. "Jakási kurva utrhla okenní záclonku už dříve!" vyjádřil se dobře informovaný policejní komisař, jež si nepřál, aby jeho jméno bylo s touhle ostudnou mezinárodní záležitostí spojováno, protože Valerian po domluvě muže v civilu vypadal, jakoby za jízdy vypadl z tohohle mezinárodního rychlíku, ve kterém z Innsbrucku do Verony cestoval ...
... Jak se říká i v České republice zcela stručně a výstižně ...
... "Bez klobouku bos, narazil si nejen nos!" ...
... Samozřejmě, policisté nemlčeli a o celé události vyprávěli dále. A takhle se vlastně stalo, že se o celé události dozvěděli i další osoby. Zkrátka a dobře, tahle "objektivní" zpráva o celé shora uvedené události na vlakovém nádraží v Brenneru se rychle roznesla a nejen v České republice, ale i jinde ...
... "Idioti!" měl se dokonce vyjádřil jakýsi lektor-francouzský komisař na mezinárodním policejním semináři či policejním kongresu konaném snad kdesi v Marseille, což je v jižní Francii ...
... Což je zcela jisté ...
... V Opavě v kavárně ...
... Ve Frýdku-Místku v Národním domě ...
... Ve Vrútkách ...
... V Růžomberoku ...
... V Beskydech kdesi u piva ...
... Či ještě kdesi jinde ...
... Se dva kluci smáli ...
..."Přece se říká: na každém šprochu je pravdy trochu!" smál se Mireček, který byl veliký srandista. "Mirečku, nesměj se, situace je vážná!" nabádal kamaráda Giorgio, který byl přece jen o trochu vážnější a starší. Ale to neznáte Mirečka. Směje se pořád. Inu, bezstarostné mládí! ...
... Kdo je oním, od roku 1942, pohřešovaným a hledaným mužem? Co se s ním stalo? Zahynul? Či snad ještě někde žije? ...
... "Mnoho otázek a žádná odpověď!" myslí si možná vídeňský policejní rada doktor Jaroslaw Wahl, bratr babičky Anny vídeňského profesora Jaroslawa Rohacka ...
... Zatím nevíme ...
... Skutečně, kluci se mohli smíchem zadusit! ...
... Tak takhle se věci měli skutečně ...
... Valerian za nic nemohl a nic nezavinil! ...
... Koukni, prosím, na datum. Datum 29. ledna je klíčové. Pak už jen stačí informovat se na příslušných místech ve Vyškově a v Brně a legrace je najednou kopec ...
... Ale "kopec" přece jen v úvozovkách ...
... Vyškov 29. ledna ...
... V pozdních odpoledních hodinách vzneseno okresní prokurátorkou ve Vyškově obvinění a uvalena "vyšetřovací" vazba ...
... 29. leden - 1. duben ...
... V době rehabilitační řízení v letech 1992-1994 okresní prokurátorka JUDr. Františka Pilátová, narozená v roce 1926 ...
... Nežila ...
... Mobilní telefony ...
... Ani e-mailové zprávy ...
... Tehdy ještě nebyly ...
... Ale existovala dobrá literatura ...
... A před osmnácti lety napsaná, ale neodeslaná pohlednice ...
... A sem by vedla stopa. "Ano, tady to znal. Byl tu poprvé před devatenácti lety," bylo by zjištěno šetřením po pohřešované osobě, pokud by se stalo to, co se nestalo ...
... Chyť mě, když tohle dokážeš! ...
... A dokaž mi tohle, když mě chytneš! ...
... Co k tomuhle říci ještě více? ...
... Gries am Brenner ...
... Jižní Tyrolsko ...
... Snad tohle! ...
... Když jsem Valeriana na rakousko-italské státní hranici vyzvedl a dal záležitost (s údajně Valerianem utrženou okenní záclonkou v kupé mezinárodního vlaku) do pořádku, tak jsme společně pokračovali do Verony, kde jsem měl počátkem týdne služební jednání. Z pondělí na úterý jsme přespali příjemném hotelu poblíž Verony. Majitelé tohohle hotelu si účetní doklady schovávají ve velké skříni na půdě rodinného domu, v nedaleké obci, kde žijí. "Ještě jsme nikdy žádné účetní doklady neskartovali!" říkají. Skutečně! Oni s účetními doklady zacházejí jako kdyby účetní doklady byly archiválie. "Nikdy nevíte, kdy se takovéhle účetní doklady můžou hodit!" říkají. Znáte jistě tohle i v České republice. Najednou se dozvíte, že jste před, co já vím před kolika lety prý jeli tramvají kdesi na černo, zaplatili jste pokutu, ale nezaplatili jste prý jízdenku a nyní se na tohle teprve přišlo. "Já ji tehdy zaplatil či já ji tehdy zaplatila!" bráníte se možná, protože nevíte o co se jedná, ale dokažte tohle těmhle zloduchům, pro něž neplatí nejen žádné právní normy a kolikrát ani nevíte a ani nemůžete vědět jak tohle všechno u soudu vůbec dopadne, protože právo slouží vládnoucím (jedno komu, zda fašistům, nacistům, komunistům či jiným lidem podobného totalitního ražení) a právnické "rychlokvašky" si navíc právní normy vykládají podle vlastní libovůle a ve prospěch svého "chlebodárce". A to ještě nemluvíme o antisociálním chování, respektive jednání, což byl tenhle případ. Můžete mít kolikrát dojem, že jste jeli tramvají v jakémsi městě, kde jste ještě nikdy nebyli. Ale dokažte, že tomuhle tehdy takhle skutečně bylo či nebylo ...
... Ale zpět k věci ...
... Nahlédl jsem, s laskavým svolením majitelů a provozovatelů hotelu, do staré knihy hostů hotelu a chvíli jsem ve staré knize hostů hotelu hledal (rok a měsíc, kdy měl být v tomhle hotelu ubytován jsem věděl) a po chvíli jsem jméno kluka, který jel před léty na Moravě vlakem z Brna do Vyškova, našel ...
... Jmenoval se tehdy jinak a nevím ani zda je datum jeho narození správné ...
... Narodil se v Římě ...
... Jedenáctého listopadu? ...
... To je zítra, respektive již dnes se narozeniny slaví ...
... Mohlo by tohle být datum jeho narození? ...
... Možná? ...
... Nevím! ...
... Svatý Martin přijíždí na bílém koni ...
... "Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr!" ...
... Tuhle pranostiku inženýr Giorgio Bottini znal ...
... A o svých narozeninách přece říkával ...
... A rovněž říkával: "Komu mohu tohle vysvětlovat, kdo tomuhle bude věřit, kdo tomuhle bude rozumět, ještě si lidé budou myslet, že si tohle celé vymýšlím!" a tak dále a tak podobně! ...
... Zkrátka a dobře, pokud by hrdina našeho příběhu neměl oporu v rodině a v zaměstnání, tak se tohle snad ani přežít nedalo! ...
... "A exil? Tak tohle je velice tvrdý "oříšek"! Všechno opustit a brát při tom ještě ohled na rodinu!" říká. "A i když tohle takhle nevypadá, je tohle přece jen příběh o lásce a přátelství! Vím, tohle se nyní v České republice a snad i jinde moc "nenosí", ale je tohle pravda, je tohle takhle!" dodává ještě k tomuhle! ...
... I když to není přece jen in, jak se říká dnes! ...
... Ve Valašském Meziříčí se syn svého otce 28. ledna nedočkal ...
... Měli naplánovanou společnou návštěvu místního hřbitova. "Co se s mým otcem stalo, že nepřijel jak bylo předem smluveno?" dělal si obavy syn o otce. A jak se dozvěděl syn později na gymnáziu: "Váš otec si vzal poslední dvě vyučovací hodiny volno a do Valašského Meziříčí odjel!" Bohužel, do Valašského Meziříčí však 28. ledna nepřijel a později bylo dokonce zahájeno policejní pátrání po pohřešované osobě. Dopadlo tohle všechno nakonec dobře. Nikdo nepřišel na nic! Z výsledků šetření po pohřešované osobě a všech dalších okolností je patrno, že pohřešovaný muž byl podstatně mladší, než se původně myslelo. Narodil se až v roce 1935 v Brně a ne v roce 1928 v Jeseníku nad Odrou, jak se původně myslelo ...
... Když se tuhle "překvapující" skutečnost dozvěděl hrdina našeho příběhu v restauraci Na Rychtě v Paskově od muže, který za ním v téhle záležitosti z Brna přijel, tak se prý velice podivil tomuhle: "To jsou mi ale věci, pane doktore!" uvedl překvapeně "že mi tuhle skutečnost nikdo nikdy v rodině nesdělil!" divil se. "Tak můj otec je ještě o sedm let mladší než jsem se domníval?" ...
... Když se všechno vysvětlilo, jak se věci ve skutečnosti mají, tak se oba muži ...
... Tohle bylo spíše až ve Frýdku-Místku ...
... "Dusili" ve voze smíchy ...
... Tenhle horský úsek železniční trati v Jeseníkách je typický nevyzpytatelným počasím. Onoho dne 28. ledna byl však krásný zimní den s modrou slunnou oblohou. Vlaková četa byla z Hanušovic. Tohle je zachyceno v trestním spisu. Tihle lidé orgány činnými v trestním řízení vyslechnuti nebyli. Nikdo z orgánů činných v trestním řízení nevěděl a ani vědět nemohl, co se tehdy v tomhle spěšném vlaku stalo. Jen hrdina našeho příběhu a muž sedící v kupé po pravé straně u okna: "Promiňte, je toto místo volné?" zeptal se mladík v Brně. "Ja!" odpověděl starší muž sedící již v kupé po pravé straně u okna, po směru jízdy. Mladík, domnívaje se, že muž odpověděl "ano" v hanáckém nářečí, usedl poté v kupé na protější straně, hned u dveří do chodbičky, proti směru jízdy. Více vám k tomuhle říci nemohu. Možná jen, že hrdina našeho příběhu o téměř tři roky později by už nikomu o tomhle nevyprávěl. Co mohl ale dělat, když se ho ve Vídni ptali a chtěli tohle slyšet? Ne ze zvědavosti! Tohle bylo jinak! Ptali se ho ze zájmu! Seděli tehdy všichni ve známé vídeňské restauraci. Reklamu téhle restauraci na tomhle blogu dělat nehodlám, ještě bych mohl mít v České republice pro tohle nějaké nepříjemné popotahovačky. A vůbec! Kdoví co by z tohohle ještě v České republice mohlo být, pokud by se tohohle chytil opět nějaký hňup či opět nějaký právnický diletant! Samozřejmě, jinak by tohle mohl být inteligentní člověk. Tak tedy v České republice žádná reklama, respektive žádný název a žádná jména. Jen tři tečky ... Ale přece jen, nedá mi tohle vám nakonec neříci ... Ale přece jen, tohle vlastně vůbec nejde, protože by tomuhle stejně nikdo nevěřil. A pokud by tomuhle někdo přece jen uvěřil, patrně by tomuhle stejně nerozuměl. Ještě by si mohl myslet, že jsem si tohle celé vymyslel ...
... "Ten člověk, že v tom kupé spěšného vlaku tehdy seděl?" už slyším tyhle nevěřící Tomáše! Vidíte nakonec sami, osobně se můžete o tomhle přesvědčit, že ne všechno můžete každému vyprávět! "A vídeňský řízek, který si tam objednal?" mohl by říci zase někdo jiný "tak ten zná tak z internetu!" a bylo by. Mám já tohle vůbec zapotřebí? Proč bych tohle měl takovýmhle lidem vypravovat! Ještě by mohli závidět a nevěděli by pořádně ani co závidí! ...
... Vídeňský řízek ve vídeňské restauraci či co?! ...
... Tohle je přece dnes normální či ne!? ...
... Ende ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010