Umění darovat a umění naslouchat

27. listopadu 2011 v 0:09 | J. Benada |  11/2011
... Kabriolel Škoda Yetti ...
... Shora uvedený obrázek kabrioletu Škoda Yetti mi před (možná již delším) časem přišel v příloze e-mailové zprávy. Nevím už přesně kdy tohle bylo, ale vím kdo mi e-mailovou zprávu s obrázkem v příloze poslal. E-mailovou zprávu jsem si přečetl, obrázek v příloze e-mailové zprávy jsem uložil a e-mailovou zprávu jsem smazal ...
... Dnes jsem na uložený obrázek narazil a vybavila se mi vzpomínka na počítadlo umístěné v levém horním rohu dveří záchodové kabinky veřejného záchodu v Paříži ...

... Co s tímhle obrázkem? říkám si ...

... A protože se mi kabriolet Škoda Yetti líbí, rozhodl jsem se, že k obrázku kabrioletu Škoda Yetti napíšu článek, ve kterém obrázek kabrioletu Škoda Yetti uložím ...
... První dárek - dárek otci ...
... Křišťálově průzračných bylo šest kusů skleniček (ne nepodobných shora uvedené skleničce, ale mnou koupené skleničky byly spíše více masivnější a zcela jistě byly s vyšším dnem, řekl bych přece jen) z českého křišťálového skla na long dring balených v papírové krabici, které jsem koupil svému otci v září roku ve kterém jsem maturoval. Pro mého otce nebylo nikdy snadné dárek jen tak lehce koupit. Je pravda, že těmihle shora uvedenými skleničkami jsem se "trefil", protože se tyhle skleničky mému otci zamlouvaly, můj dárek se mému otci líbil a dodnes má tyhle skleničky doma. Všech šest kusů skleniček, žádná ze šesti kusů skleniček se dosud nerozbila, respektive v době kdy jsem tyhle skleničky naposledy viděl, byly ještě všechny a myslím si, že dodnes ještě všechny jsou. Tyhle skleničky má můj otec doma v barové skříňce nábytkové stěny v obývacím pokoji ...
... Skleničky jsem koupil v reprezentační prodejně (možná tehdy národního podniku Bohemia Crystal či jak se tehdy výrobce skleniček jmenoval) na rohu Masarykovy (tehdy ještě třídy Vítězství) a Josefské ulice v Brně. Prodavačka-slečna či mladá paní, která mi tyhle skleničky doporučila, potom, když jsem se rozhodl, že skleničky koupím, vzala papírovou krabici se skleničkami a odnesla ji kamsi do zázemí prodejny, kde mi papírovou krabici se skleničkami dárkově zabalili a bylo tam tehdy jakési okénko s nápisem výdej zakoupeného zboží, kde jsem si po zaplacení u pokladny zakoupené zboží vyzvedl. Tohleto si pamatuji jako kdyby tohle bylo včera. Prodejní prostory byly v přízemí a v prvním poschodí. Kde byla pokladna a kde bylo okénko s nápisem výdej zakoupeného zboží, tak tohle si už nepamatuji. Řekl bych, že jsem platil u pokladny, která byla v prvním poschodí a zaplacené zboží jsem si vyzvedl u okénka s nápisem výdej zakoupeného zboží, které bylo v přízemí. Ale jak říkám, tohleto si již nepamatuji. Tohle takhle mohlo být, ale tohle takhle být i nemuselo. Tohle musím připustit, nechci-li se dopustit chyby či omylu ...
... Druhý dárek - dárek bratrovi ...
... "AUTOATLAS ČESKÉ REPUBLIKY 1 : 100 000. 1. vydání. Vydala, zpracovala a vytiskla Kartografie Praha a. s. Odpovědná redaktorka: Ing. Pavla Tesaříková. Digitální zpracování: Ing. Pavla Tesaříková a Ing. Pavel Zahajský. Technická redaktorka: Ing. Jana Sládková. EP 1998. Kat. č. 340681. Karogragie Praha, a. s. 1998. ISNB 80-7011-551-3," je opis tiráže Autoatlasu České republiky, který mám doma, ale který jsem koupil i bratrovi. Tyhle Autoatlasy České republiky jsem koupil dva. Nedříve jeden bratrovi a později druhý i sobě ...
... A nyní se vraťme o mnoho let zpět. Do doby, kdy shora uvedené dárky - skleničky z českého křišťálového skla pro otce a autoatlas České republiky pro bratra - ještě nebyly koupeny ...
... Nejpohodlnější přístup na Praděd je z Ovčárny, která leží v nadmořské výšce tisíc třista metrů a na vrchol hory se už dostanete dosti pohodlně zdoláním necelých dvou set výškových metrů. Na místě Ovčárny stával kdysi seník, v roce 1863 pak chata a salaš, která dodávala lázeňským hostům v Karlově Studánce ovčí syrovátku. V roce 1919 objekt vyhořel, ale za rok však chata stála znovu a v roce 1932 byla dokonce přebudována na horský hotel. Na Ovčárnu můžete vyjet po silnici z Karlvy Studánky ...
... Na Ovčárně jsem pobýval s rodiči dvakrát o prázdninách, v době jejich dovolené. Ale v jiném pořadí, než na shora uvedeném obrázku Ovčárny. Poprvé v létě a podruhé v zimě. V obou případech jsme byli, tohle byla jen náhoda, ubytováni v přízemí budovy, v pokoji číslo deset. Při prvním pobytu na Ovčárně jsem ještě neznal obsah soudního rozhodnutí z počátku padesátých let minulého století. Zmíním se pouze o tomhle prvním-letním pobytu, protože jen tenhle první-letní pobyt je pro dnešní vyprávění podstatný. Tehdy jsme přijeli na Ovčárnu čtyři. Rodiče, můj strýc-bratr mého otce a já. Říká se, že s poctivostí nejdál dojdeš! Nic proti tomuhle, ale tohle je případ kdy tohle vůbec neplatilo! Druhý den po našem příjezdu odjel můj otec se svým bratrem-mým strýcem z Ovčárny. A tohle je ono! Když vám řeknu kam můj otec a jeho bratr-můj strýc odjeli, můžu vás dostat právě tam kam vás dostat chci. Ale dosti tohohle! Nám stačí vědět, že se můj otec na Ovčárnu vrátil bez svého bratra-mého strýce, respektive přijel ze Žiliny na Ovčárnu na motocyklu sám, protože jeho bratr-můj strýc zůstal doma ...
... Hotovo! ...
... Pomalu se dostáváme do kabinky veřejných záchodů v parku po pravé straně na začátku avenue des Champs Élyees, jdeme-li od place de la Concorde směrem k place Charles de Gaule, uprostřed kterého se nachází Arc de Triomphe. Ale ještě než se tam dostaneme, tak vám musím říci, že autoatlas který jsem svému bratrovi koupil, nevím už jestli k jeho jmeninám či k jeho narozeninám, se mému bratrovi líbil, ale jak jsem se dozvěděl později nechal se můj bratr doma slyšet, že jsem tenhle autoatlas kdesi zdarma dostal, že se jedná o jakýsi propagační materiál, který jsem mu daroval. Neřekl jsem nic, když jsem se tohle dozvěděl, ale naštěstí v knihkupectví ještě tenhle autoatlas měli, proto jsem si tenhle autoatlas hned koupil. Mám jej doma, opsal jsem z mého autoatlasu shora uvedenou tiráž a je v něm ještě vepsána tužkou knihkupce i cena. Stál tři sta čtyřicet devět korun. Chtěl jsem si tenhle autoatlas koupit již tehdy, když jsem jej kupoval pro svého bratra, ale říkal jsem si: Nebudu zbytečně utrácet, když jej tak nutně nepotřebuji, jeden autoatlas doma mám. Koupil jsem si jej jako kluk o prázdninách v Brně a hned jsem si jej vyzkoušel v praxi, sotva jsem opustil knihkupectví. Jel jsem z Brna do Zlína, tehdy ještě Gottwaldova, autostopem. První auto, které mě svezlo, byl náklaďák se závozníkem. Svezl mě jen na křižovatku do Holubic, odbočku směrem do Slavkova u Brna, protože jel dále směrem do Vyškova. Cestou z Brna-Slatiny, kde mi náklaďák zastavil, jsme se zastavili ještě v Brně-Lišni, kam náklaďák vezl cosi ke složení. Dále svoji cestu autostopem již popisovat nehodlám. Tohle není skutečně důležité. Jen vám řeknu, že jsem se ve Zlíně, tehdy ještě Gottwaldově, trochu prošel a jel jsem autostopem zpět do Brna. Tenhle můj autoatlas byl v měřítku 1 : 400 000, což znamená, že nebyl tak podrobný, chyběly v něm některé obce a některé silnice, ale mě v životě velice posloužil. Vždycky, když jsem autostopem cestoval měl jsem jej sebou. Už byl v salátovém vydání, ale pořád mi dobře sloužil. S trochou humorné nadsázky řečeno, miloval jsem svůj Autoatlas Československé socialistické republiky. Lepší autoatlas na trhu tehdy nebyl! A turistické mapy? Československá socialistická republika na nich vypadala jako byste byli na nějakém polostrově, jakoby Spolková republika Německo a Spolková republika Rakousko neexistovany a jakoby na jejich území bylo moře či co! A samozřejmě, taky v nich nebylo všechno zakresleno a mnoho z toho co v nich zakresleno bylo, bylo samozřejmě zkresleno! Ano, takhle tohle tedy nějak bylo! ...
... Chtěl jsem tenhle Autoatlas České republiky jen proto, protože jsem měl jako kluk rád a mám rád dodnes turistické mapy ...
... Tyhle turistické mapy mají totiž shodné měřítko jako Autoatlas České republiky, který jsem koupil svému bratrovi ...

... 1 : 100 000, což znamená, že centimetr na mapě je kilometr ve skutečnosti ...

... Mrzelo mě tohle velice! Sám jsem si Autoatlas České republiky hned nekoupil, protože jsem nechtěl zbytečně utrácet, když jsem jej tak nutně nepotřeboval a můj bratr si klidně řekne, že jsem jej kdesi dostal zdarma! I z tohohle důvodu jsem si nový autoatlas musel koupil, abych si vylepšil náladu. A vůbec! Co je komu nakonec do tohohle! Netrvalo zase až tak moc dlouho a sešli jsme se na narozeninách mého otce. Otec položil na stůl shora uvedené skleničky-můj dárek, který jsem mu kdysi koupil na rohu třídy Vítězství (dnes opět Masarykovy ulice) a Josefské ulice v Brně. "Pochválil" jsem svůj dárek, jak jsem se tehdy se svým dárkem otci "trefil"! Takhle jsem tohle myslel. Jen jsem se přede všemi zmínil o tomhle, že tyhle skleničky jsou ode mne, tohle byla jen moje vzpomínka, nic jiného tohle nebylo ...

... "Tyhle skleničky, že jsou od tebe?!" řekl otec tak, že jsem nejen zalitoval, že jsem mu kdy co vůbec koupil ...

... Od Notre Dame ...
... Jsem šel po rue de Rivoli ...
... Byl jsem už před place de la Concorde, když mě zakručelo nebezpečně v břiše. Ještě jsem přešel place de la Concorde a byl jsem na okraji avenue des Champs Élyees, tohle bylo nyní už velice akutní! ...
... Tohle už nikam nestihnu, říkám si, když tu vidím v parku malou budovu veřejného záchodu. Snad tam bude otevřeno, tohle byla moje spása! Naštěstí ano! Bylo! ...
... Obsluha veřejného záchodu byl mladý černoch. I když mu muselo být zcela jasné v jaké akutní situaci jsem, tak nejdřív chtěl zaplatit. K tomuhle musím ale říci, že venku bylo už dosti chladno a sychravo, v tomhle ročním období už se tomuhle divit nikdo nemohl, ale na veřejném záchodě bylo příjemně vytopeno, čisto a voňavo. Mladý černoch mě doprovodil až k záchodové kabince, kterou mi otevřel. Když jsem byl uvnitř záchodové kabinky, tak se rozhlížím, koukám kolem sebe, nikde žádné nápisy, nikde žádné čmáranice, vidím jen jakési počítadlo umístěné v levém horním rohu dveří záchodové kabinky a nad ním jakousi malou páčku. K čemu tohle asi slouží, říkám si. A protože na veřejném záchodě snad nikdo nebyl, respektive nikoho jsem neviděl, když jsem tam přišel, vzal jsem za kliku vstupních dveří do záchodové kabinky, dveře záchodové kabinky se otvíraly ze záchodové kabinky směrem ven, pootevřel jsem je, opět jsem je zavřel a sledoval jsem při tomhle počítadlo umístěné v levém horním rohu dveří záchodové kabinky. Schválně, co tohle udělá? říkám si. Když se dveře zavřely tak páčka zavadila o počítadlo, ozvalo se slabé klapnutí a počítadlo poskočilo. Pokud by na počítadle bylo například nastaveno číslo jedna, tak nyní by bylo na počítadle číslo dvě. S ničím podobným jsem se dosud ve svém životě nesetkal. Zkrátka a dobře, když jsem si umyl ruce, umyvadla byla hned naproti záchodovým kabinkách a ke každé záchodové kabince bylo snad jedno umyvadlo, a vycházím z místnosti, tak mi mladý černoch ještě cosi chce. Nerozuměl jsem dobře co mi ještě chce, ale tušil jsem co by tohle mohlo být. Mám přece zaplaceno, dělal jsem jako bych vůbec nevěděl o co se jedná. Nakonec jsme šli opět k záchodové kabince, kam mě mladý černoch před chvíli uvedl. Mladý černoch otevřel dveře záchodové kabinky a ukázal prstem na počítadlo a řekl: "Deux fois, monsieur!" (deux fois je francouzsky dvakrát). Podle počítadla i podle černocha jsem použil záchodovou kabinku dvakrát ...
... Nedalo se nic dělat!...
... Musel jsem znovu zaplatit! ...
... Počítadlo tam nebylo pro legraci ...
... Nakonec jsem došel až k Vítěznému oblouku ...
... Na náměstí Charlese de Gaula ...
... Když jsem si vzal taxíka a jel domů byla už tma ...
... Pamatuji si kdy tohle bylo, protože jsem druhý den z Paříže odlétal ...
... Nad kanálem La Manche zářily snad milióny hvězd ...
... Tohle je příčina: Jen tři osoby, jen tři místa, jen tři data: Moravský Krumlov - pondělí dvacátého pátého listopadu 1963, Brno - čtvrtek jedenáctého listopadu 1976 a Brno - pondělí osmého září 1980! ...
... Tohle věděli další lidé, kteří na tohle přišli zcela nezávisle sami ...
... Bonsoir, mes amis! ...
TOPlist

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010