Rekord - univerzální čistidlo či saponát na skvrny!

14. listopadu 2011 v 12:50 | Šárka |  11/2011
... Nedávno ...
... Blížily se páteční jmeniny mého strýčka Martina ...
... Pomáhala jsem babičce s úklidem po malířích, když mi babička povídá: "Šárko, představ si, co mi strýček Martin a dědeček jednou vyvedli!" ...
... Tehdy bydleli ještě na Moravě ...
..."Prováděli jsme doma velký jarní úklid," začala mi babička vyprávět ...
... "Za naším domem byly zahrádky," dozvěděla jsem se od ní, což nemohu pamatovat, protože jsem tehdy ještě nebyla na světě. Ke každému bytu patřila malá zahrádka, kde babička pěstovala zeleninu, jahody i okrasné květiny. A za zahrádkami bylo klepadlo na koberce ...
... "Bylo tohle již někdy k večeru," vyprávěla mi babička "dědeček se strýčkem Martinem šli na klepadlo vyklepat koberec z obývacího pokoje. Dědeček koberec vyklepával na klepadle a objevil na něm jakousi skvrnu," řekla mi babička ve středu odpoledne. "Martine," povídá dědeček strýčkovi. Bydleli tehdy v druhém poschodí. "Běž nahoru a řekni mámě, ať mi sem hned přinese Rekord!" což bylo tehdy jakési univerzální čistidlo či saponát na skvrny, snad ve skleněné láhvi. Tohle si už babička nepamatovala. "Přišla jsem právě ze zahrádky nahoru, už mě bolely nohy a záda, byla jsem ráda, že už jsem doma," vyprávěla mi babička "když se ozve zvonek u dveří. "Otevřu a za dveřmi byl strýček Martin, mohlo mu být tehdy tak osm let a povídá mi: "Mámo, máš tátovi hned donést televizi!" - "Zbláznil se dědeček či co? říkám si a ptám se ještě několikrát strýčka Martina, jestli tohle nějak nepopletl, ale on na tohle, že ne! A jak mě bolely nohy a záda z práce na zahrádce," dozvěděla jsem se od ní dále "tak jsem se hned sebrala a šli jsme se strýčkem Martinem dolů ke klepadlu, kde dědeček zatím čekal než mu Rekord přinesu, aby mohl vyčistit skvrnu, kterou na koberci z obývacího pokoje při vyklepávání našel: Prosím tě, řekni mi? ptám se překvapeně dědečka, na co potřebuješ při vyklepávání koberce televizi?" - "Jakou televizi?" zeptal se mě dědeček rovněž překvapeně. "Vždyť si pro televizi kluka poslal!" říkám dědečkovi dotčeně. "Zbláznil ses či co?" zeptala jsem se ho ještě. "Chvíli jsme se s dědečkem dohadovali a teprve po chvíli nám tohle celé došlo a museli jsme se smát!" ...
... Dnes už Rekord - univerzální čistidlo či saponát na skvrny - patrně neexistuje, ale tehdy se takhle jmenovala i stará televize, kterou dědeček a babička doma ještě měli, čímž se tohleto nedorozumění nakonec vysvětlilo! ...
... Strýček Martin o Rekordu - univerzálním čistidle či saponátu na skvrny - nikdy ještě neslyšel a vůbec nevěděl, že něco takovéhohle vůbec existuje! ...
... A už vůbec nemohl vědět, že něco takovéhohle dokonce doma, mezi různými čistícími prostřeky a úklidovými potřebami, mají. Strýček Martin znal jen starou televizi značky Rekord, sovětské provenience, kterou doma dědeček a babička tehdy ještě měli, než ji nakonec vyhodili a zbavili se jí takhle definitivně! ...
... Tohle byla vůbec první televize, která se v obci, ve které dědeček a babička ještě dříve bydleli, než se přestěhovali do domu, kde byla za domem ke každému bytu malá zahrádka a jedno klepadlo na koberce společné pro všechny byty v domě, vůbec byla ...
... Chodilo se k nim domů podívat na tuhle televizi mnoho obyvatel obce, jak televize hraje a co televize vlastně vůbec je ...
... Než si později koupili televizi domů sami ...
... A děti z obce se k nim domů chodili dívat na pohádky, které už tehdy v televizi byly ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010