Příčinou nebyl alkohol, ale rodinné problémy aneb ze Žiliny do Washingtonu

22. listopadu 2011 v 16:01 | Šárka |  11/2011
... Od pátého do devatenáctého června 2004 jsme byli na zájezdu, pořádaného cestovní kanceláří Alex, v Řecku. Na palubě letadla mi máma začala příběh mého táty, který se odehrál před lety, vyprávět ...
... V Moravském Krumlově příběh mého táty začal, respektive v Moravském Krumlově začíná naše vyprávění ...
... Počátek příběhu mého táty započal však daleko dříve, v době kdy můj táta ještě nechodil do školy. Babička mu četla večer před spaním, když ležel v posteli, pohádku z jeho oblíbené knížky pohádek a když pohádku, ve které figurovala i zlá macecha, dočetla tak udělala něco, alespoň můj táta tohle takhle popisuje: "Něco jako budliky dudliky a tak dále a tak podobně, něco v tomhle smyslu!" A řekla: "Já jsem tvoje macecha!" Táta přesně neví kdy se tohle stalo ...
... Ale jeho knížka pohádek vyšla v roce, kdy mu bylo šest let! ...
... Tátovi bylo jedenáct roků, když se vracel z vánočních prázdnin domů. Až k rychlíku na nádraží v Praze měl táta doprovod, ale v rychlíku z Prahy do Brna cestoval sám. Je pravda, že táta na jedné straně byl v mnoha směrech v tomhle věku samostatný, ale je pravda rovněž, že táta na druhé straně pohádky ještě v tomhle věku četl. Při čtení pohádky, ve které figurovala i zlá macecha, v tátově oblíbené knížce pohádek, kterou měl táta sebou na vánočních prázdninách, se tátovi vybavila dvě data: druhého září (narození jeho druhého bratra) a dvanáctého prosince (narození jeho bratrance). Ano, je tohle možné takhle říci, ale výstižnější je říci, že se mu vybavily vyprané a na kost zmrzlé dětské pleny, které se sušily venku na dvoře na prádelní šňůře a v kuchyni na sušáku nad kuchyňským sporákem na pevné palivo se dosušovaly ...
... "Já jsem tvoje macecha!" vybavilo se tátovi v rychlíku kdesi mezi Prahou a Českou Třebovou. "Dodnes tenhle obraz ze Žiliny ve svém srdci nosím a dodnes cítím její malou hřejivou dlaň ve své dlani a zalévá mě pocit něhy při téhle vzpomínce," říká táta, když vzpomíná na svou malou sestřičku. Tohle bylo naposledy, kdy se všichni tři viděli. Táta, jeho maminka a jeho malá sestřička ...
... Tátovo trauma znala moje máma dříve než si tátu vzala a dnes je výročí! ...
... Doma máme dvě fotogragie, které byly zhotoveny pražským pouličním fotografem na shodném místě. Na první fotografii, je moje tehdy třiceti pěti letá prababička a její, tehdy jedenáctiletý syn, můj dědeček a na druhé fotografii, která byla zhotovena o několik let později je moje, tehdy přibližně dvaceti letá babička. Je docela dost dobře možné, že můj dědeček chtěl, aby fotografie jeho ženy byla zhotovena pražským pouličním fotografem na shodném místě. Babička je ne nepodobná mojí mámě. Je tomuhle takhle! Jsou tu jisté podobné fyzické a dokonce zcela shodné psychologické rysy osobnosti. Ale dosti tohohle. "Tohle je hlubinná psychologie," říká můj táta. "Tomuhle nemuže přece jen každý rozumět!" dodává k tomuhle. "Ale," říká můj táta rovněž "kdo tohle pochopí, tak mu tohle může pomoci!" A můj táta si dokonce myslí, že mu tohle pomůže! A v tomhle má táta pravdu. Mirkovi tohle pomohlo. Mirek byl student gymnázia z Prahy a v Řecku byl s rodiči ...
... Byli jsme s mámou na mořské hotelové pláži ...
... Když se nad námi (pod pergolou u hotelového bazénu) táta a Mirek bavili, respektive popíjeli tam spolu: "Běž se tam podívat!" řekla mi máma "že už budou oba namazaní?" Máma si dělala obavy, aby nebyla nějaká ostuda! ...
... Dusili se totiž pod pergolou smíchy! Příčinou nebyl alkohol, ale rodinné problémy! ...
... Je pravda, že pan doktor Fischer se tehdy táty ptal ...
... Jestli se k návštěvě stavebního objektu ve Vyškově-Dědicích nepřipravuje ...
... "Ne, pane doktore!" odpověděl mu táta pravdivě ...
... Obrázek shora uvedeného stavebního objektu ve Vyškově-Dědicích je zde uveden pro legraci a nemá s mým tátou, znovu opakuji nemá s mým tátou nic společného: "Lež je vydávána za pravdu a pravda je vydávána za lež, pane doktore! Tohleto je zcela shodné i s tímhle!" Samozřejmě, jak tohle všechno, se shora uvedeným stavebním objektem ve Vyškově-Dědicích, v první polovině padesátých let minulého století bylo, věděli snad všichni pamětníci ve Vyškově. "Mám už tohohle všeho plné zuby!" uvedl táta v restauraci Na Rychtě v Paskově k tomuhle ještě přinejmenším, ale tohle prý všechno bylo ještě daleko a daleko horší, dozvěděla jsem se od mámy na palubě letadla, kdo tohle neprožil, těžko si vůbec může tohle představit. "O výsledku jednání s tátou informoval neprodleně doktor Fischer svého mandanta!" řekla mi máma ...
... A tomuhle se oba, táta a Mirek, pod pergolou u bazénu ...
... Hotelu White Castle ...
V obci Niforeika ...
... Na poloostrově Peloponés ...
... V Řecku ...
... Smáli! ...
... Rybáři z obce Niforeika ...
... Dnes už se k tomuhle táta nijak nevyjadřuje ...
... Na dědu-pacienta z vyškovské nemocnice však velice rád vzpomíná ...
... Určitě se někdy vrátím k historkám, které tenhle vyškovský veliký pamětník a veliký vypravěč vyprávěl tátovi ve vyškovské nemocnici ...
... V době jeho hospitalizace, kdy táta z nemocničního lůžka viděl oknem nemocničního pokoje jen zimní oblohu a přestavoval si, že pluje na lodi pod slunečnou modrou oblohou po Středozemním moři ...
... "Plul jsem z Janova do Porto Torres," řekl mi kdysi ...
... Na Sardinii plul táta v noci ...
... "Vyšel jsem na palubu a nade mnou na obloze zářily snad milióny hvězd," řekl mi ...
... Každý člověk má na nebi svoji hvězdičku! vzpomněl si táta na mého vídeňského strýčka Járu, který byl nedávno u nás na vídend na návštěvě v Brně, respektive vzpomněl si na slova jeho prababičky Olgy ...
... Slova, která si můj strýček Jára dobře zapamatoval ...
... Vraceli se od její o sedm let, jeden měsíc a pět dní starší sestry Boženy ...
... Z Lieberzeitovy ulice v Brně-Husovicích ...
... Pokud si chce někdo spočítat, kolik jí bylo let, když se narodil její třetí sourozenec-sestra Olga, která se narodila v pátek, tak si tohle spočítat může. Druhý její sourozenec-bratr Jaroslav, který byl o rok, čtyři měsíce a dvacet pět ní mladší se narodil rovněž v úterý jako jeho sestra Božena, ale čtvrtého března, ne desátého října jako ona, a v neděli 22. listopadu (dnes je výročí) se, v necelých dvaceti pěti letech, oženil ...
... Víte koho si vzal? ...
... Svatební obřad se konal v barokním římskokatolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie kostele v Brně-Zábrdovicích. Čtvrtý, nejmladší a poslední jejich sourozenec-bratr František zemřel náhle ve věku čtyřicet dva let v Brně ...
... Sourozenci Božena, Jaroslav a Olga mají společné rodiště ...
... Bratři Jaroslav a František se patrně ve svém životě viděli naposledy v neděli dvacátého devátého srpna ve městě Sibiň, které se nachází v dnešním Rumunsku, když dvaceti tří lelý František odjížděl patrně do města Debrecín, které se nachází v dnešním Maďarsku a jeho o osm let starší bratr Jaroslav ho doprovodil až na nádraží k vlaku. V Jaroslavově dopise psaného matce Františce, rozené Špačkové (tohle nám už stačí, dále do rodinné historie v tomhle článku už nepůjdeme), který máme doma, a který psal Jaroslav v sobotu čtvrtého září ve městě Sibiň, a který začíná oslovením "Milá maminko!" píše: "Jak jsem Vám již psal odjel Frantík v neděli, včera jsem obdržel jeho lístek z Debrecína, tentokrát jel veselejší, to víte, když nevidí všechny své známé, tak to tak nepříjde těžko, vzal jsem si v kanceláři dovolenou a doprovodil jsem ho až na nádraží." ...
... "Tak!" říká táta "a teď mi řekněte co o téhle rodinné historii vůbec víte?" ..
... Téměř nic či spíše vůbec nic! ...
... Vidíte tohle sami, ale alespň tohle přiznají! Kampak zase jedou? ...
... Město Sibiu (rumunsky) - Hermannstadt (německy) - Nagyszeben (maďarsky) - Sibiň (česky) leží téměř ve středu Rumunska a je hlavním městem stejnojmenné župy Sibiu ...
... Město má zhruba sto sedmdesát tisíc obyvatel ...
... A z jihu je obklopeno pohořím Karpaty ...
... Transilvania (rumunsky) - Siebenbürgen nebo Transilvanien (německy) - Erdély (maďarsky) - Transylvania (anglicky) - Sedmihradsko nebo Transylvánie (česky) ...
... Je tajemným krajem fiktivní postavy hraběte Drákuly a jeho zámku ...
... Děje románu Drákula ...
... Abraham "Bram" Stoker ...
(8.11.1847 Dublin - 20.4.1912 Londýn)
... Spisovatel hororových románů a autor románu Drákula ...
... Ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ...
... Kde se děj románu Drákula rovněž odehrává ...
... Tajemný hrad hraběte Drákuly v Karpatech ...
... A ještě jednou ...
... A ještě jeden v noci ...
... Sibiň - Debrecín ...
... Necelých čtyři sta kilometrů ...
... Debrecen (maďarsky) - Debrezin (německy) - Debrecín (česky) leží na východě Maďarska a je hlavním městem župy Hajdú-Bihar (Hajdúcko-Bihárské) ...
... Město má zhruba dvě stě pět tisíc obyvatel a je druhým největším městem Maďarska ...
... Rakousko-Uhersko v roce 1911 ...
... A byla tohle právě prababička Olga, od které se můj strýček Jára tohle poprvé dozvěděl: "Itálie je země ve Středozemním moři ve tvaru holínky!" což si strýček Jára rovněž dobře zapamatoval ...
... V tomhletom měl táta štěstí, že viděl milióny hvězd nad mořem, že byla jasná obloha ...
... "Tenkrát bylo ve Vyškově mnoho černých havranů!" řekl mi táta "alespoň podle mínění shora uvedeného dědy, který havrany bedlivě oknem nemocničního pokoje vyškovské nemocnice sledoval!" dozvěděla jsem se od něho ...
... "Tehdy jsem si myslel, Šárko, že se mi můj sen již nikdy nesplní," řekl mi ...
... Žádné léky nezabíraly, ale nakonec přece jen jeden lék zabral. Táta ví kdo mu tenhle lék nasadil. Lék, který mu nakonec pomohl. "Zabral konečně!" řekl mi táta kdysi. "A prý už nechybělo moc, prý už pan primář Chmelík počítal s nejhorším!" řekla tátovi, příznivě mu nakloněná zdravotní sestřička po mnoha letech, která i moji mámu znala nakonec ...
... "Utekl jsem hrobníkovi z lopaty," směje se táta, když si na tohle vzpomene ...
... Niforeika - Patra ...
... Οργανισμός Σιδηροδρόμων Ελλάδος ...
... Hellenic Railways Organisation S.A. ...
... Kato Achaia - Patra ...
... Přibližně třicet kilometrů podél pobřeží ...
... A z Patry ještě kousek do Ria ...
... K mostu ...
... Niforeika - Kato Achaia ...
... Tři kilometry ...
... Most ve slunci září do dálky ...
... A je vidět i z Niforeiky ...
... Hloubka moře pod mostem dosahuje až šedesáti pěti metrů ...
... Časový posun v Řecku je plus hodina ...
... Plánovaný odlet v devět hodin deset minut místního času ...
... Letecká společnost Travel service ...
... Let číslo: QS 525 ...
... Plánovaný přílet v deset hodin čtyřicet minut ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010