17. listopad 1989 - stopy, fakta a nová svědectví! - Botanischer Garten der Universität Wien

18. listopadu 2011 v 15:42 | R. Moser |  11/2011
... Botanischer Garten der Universität Wien ...
... Botanická zahrada ve Vídni byla založena v roce 1754 na původně jen dvouhektarovém pozemku, který pro tenhle účel, v ulici Rennweg, zakoupila Marie Terezie ...
... Marie Terezie ...
... Celým jménem Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna ...
... (13.5.1717 Vídeň - 29.11.1780 Vídeň) ...
... V letech 1743-1780 česká královna (jediná česká vládnoucí královna) a poslední příslušnice habsburského rodu. Ve Vídni se 12. února 1736 provdala za prince toskánského Františka Štěpána. Je známá také jako "císařovna Marie Terezie", ale jako žena císařovnou zvolena být nemohla a ani se nenechala císařovnou korunovat. Je rovněž často označovaná jako "matka dvou císařů" ...
... Korunovat svatováclavskou korunou se nechala 12. května 1743 v Praze ...
... František Štěpán ...
... [8.12.1708 Nancy (Francie] - 18.8.1765 Innsbruck (Rakousko)] ...
... V letech 1708-1729 jako František III. princ toskánský a v letech 1729-1765 jako František I. vévoda lotrinský (1729-1737), kníže těšínský a velkovévoda toskánský (1737-1765). V letech 1745-1765 rovněž císař Svaté říše římské. Do vlády dědičných zemí téměř nezasahoval. O to více se věnoval podpoře pomalu se rozvíjejícího průmyslu a zíslal vysoký kredit jako vynikající hospodář. Základ nesmírného bohatství habsbursko-lotrinského rodu, zvláště pak jeho vedlejších větví, položil svými ekonomickými schopnostmi právě manžel uherské a české královny ...
... Zámek Belveder ve Vídni ...
... V dnešním článku se dostaneme od biologických stop na trenýrkách, již zmíněných v minulém článku, až k puštěnému oku na dámských pučochách, které zaregistroval profesor Jaroslaw Rohacek (krátce po takzvané "sametové" revoluci v roce 1989 v Československu) ...
... V době své hospitalizace ve vídeňské nemocnici ...
... Ale nepřebíhejme událostem ...
... Přemýšlel jsem v kterém roce tohle tehdy bylo a dospěl jsem k závěru, že tohle tehdy muselo být někdy v polovině devadesát let minulého století. Snad právě někdy v období kdy už u nás nastoupil na oddělení Christian Böck, říkal jsem si. Myslel jsem si dokonce, že tohle tehdy bylo právě v době, kdy se natáčel na obrázku shora uvedený díl televizního seriálu Komisaře Rexe, ale zmýlil jsem se v tomhletom, tohle bylo přece jen jinak. Na tohle tehdy přišel Peter Höllerer, který tohle v archivu vyhledal: "Richarde, tohle bylo krátce po tom co padla železná opona a otevřeli se hranice z východu!" Ano, máš pravdu, Peter, tehdy byl profesor Jaroslaw Rohacek hospitalizován ve vídeňské nemocnici! vzpomněl jsem si. Myslel si, že si v době své hospitalizace trochu odpočine a najednou tohle. Tím jak padla železná opona a otevřely se hranice z východu, tak do Vídně začalo přijíždět mnoho Čechoslováků a přijeli snad všichni jeho příbuzní, kamarádi, přátelé a známí a v nemocnici se s návštěvami tehdy dveře netrhly: "Neměl jsem v nemocnici snad ani půl dne soukromí, snad ani půl dne osobního volna, pořád někdo z přijížděl a pořád někdo chodil, aby mě v nemocnici navštívil, což sice bylo na jedné straně pochopitelné, příjemné a milé, protože padla železná opona a otevřely se hranice z východu na západ, ale na druhé straně, jak se říká, čeho je už moc, toho je už příliš!" postěžoval si mi profesor Jaroslaw Rohacek ...
... K těmto událostem ...
... Před vánocemi byl z hospitalizace propuštěn ...
... Vánoce 1989 ...
... A Nový rok 1990 ...
... Strávil v Československu ...

... Vítejte opět doma! ...
... Ale zpět k věci ...
... Počátkem školního roku 1989/1990 nastoupil doktor Jaroslaw Rohacek na střední školu do profese středoškolského profesora. Tohle zaměstnání si vyřizoval již ke konci svého univerzitního studia. A právě poblíž Belvederu byl tehdy poprvé na jakémsi vstupním pohovoru, snad konkurzu či co tohle bylo, kde byl úspěšný a odkud byl odeslal přímo na střední školu, kde měl začít vyučovat a kde se měl hlásit, tak jak mu tam bylo sděleno, ve smyslu instrukcí, které tam obdržel. Přímo odtud jel tedy na střední školu, kde byl přijat zástupcem ředitele střední školy doktorem Herrmannem, který byl shodou okolností shodný ročník narození jako jeho matka, jak doktor Jaroslaw Rohacek zjistil později a udělal na něho velice dobrý první dojem, byl velice solidní, velice vstřícný, velice přátelský a byl již telefonicky předem vyrozuměn o výsledku vstupního pohovoru, snad konkurzu či co tohle bylo, což doktor Jaroslaw Rohacek samozřejmě hned poznal. Zástupce ředitele střední školy doktor Herrmann si všechny písemnosti, které mu doktor Jaroslaw Rohacek předal, pečlivě prostudoval a zeptal se ho: "Mohl byste nastoupit hned?" Doktor Jaroslav Rohacek se téměř zhrozil, nemyslel si totiž, že tohle půjde takhle rychle a takhle snadno, dokonce se domníval, že třeba přijat na střední školu nebude vůbec. "Ale já sebou nic nemám!" odpověděl na tohle. "Neměl jsem sebou vůbec nic, neměl jsem u sebe ani tužku," řekl mi "a to jsem měl, Richarde, hned začít vyučovat?" zeptal se mě. "Běžte dnes domů a nastoupíte zítra ráno," odpověděl mu zástupce ředitele střední školy doktor Herrmann. Doktor Jaroslaw Rohacek tedy přivývl na znamení souhlasu, zkrátka a dobře, oba se snadno, rychle a věcně dohodli co a jak, natož začal zástupce ředitele střední školy doktor Herrmann hned jednat: "Kamsi telefonoval, že zítra ráno nastoupím, ale s osobou se kterou hovořil nebyl spokojen," vyprávěl mi profesor Jaroslav Rohacek. "Inženýr Kucera má ve školním kabinetu ještě věci, teprve až zítra si všechno odnese, když bude končit!" sdělil mu do telefonu kdosi, jakási žena. "Doktor Jaroslaw Rohacek nastoupí zítra ráno, tak zařiďte všechno co je potřeba!" nařídil zástupce ředitele střední školy doktor Herrmann asi takhle tohle, velice rázně a velice energeticky a praštil vztekle telefonním sluchátkem, respektive telefonní sluchátko velice rázně a velice energeticky zavěsil. Poté se obrátil na profesora Jaroslawa Rohacka: "Vidíte, doktore, co se tady rovněž naotravuju!" Nebylo totiž kam doktora Jaroslawa Rohacka posadit a bylo proto zcela nezbytné zajistit, na druhý den na ráno, psací stůl a židli! Tomuhle rozuměl i doktor Jaroslaw Rohacek. Kam by zástupce ředitele střední školy doktor Herrmann přišel, pokud by si nechal od svých podřízených diktovat co a jak má dělat, že? Ale v životě tohle bývá kolikrát tak, že si mnoho lidí myslí, že vám mohou radit a diktovat co a jak máte dělat, radit vám a diktovat vám cosi ze svého velice subjektivního pohledu diletanta. Ne nadarmo se lidově říká: "Myslí si, že když má dírku do zadku, tak všemu rozumí a může do všeho kecat!" ...
... Ale zpět k věci: Po svém nástupu do profese středoškolského profesora sdílel doktor Jaroslaw Rohacek školní kabinet společně s dalším kolegou, jehož příjmení jsem již zapomněl. Vím jen, že se tenhle středoškolský profesor jmenoval Karl, vyučoval matematiku a biologii a shodou okolností bydlel ve stejné ulici jako bydlel kdysi profesor Jaroslaw Rohacek, naproti v domě, přes ulici, ale více vpravo, když se díváte z obývacího pokoje tohohle bývalého bytu profesora Jaroslawa Rohacka, který získal po smrti své vídeňské pratety Marie ...
... Z tohohle obývacího pokoje vedou dvě okna do ulic, na jižní stranu, ale protože naproti domu není dům, ale pouze zeď, tak je z oken tohohle obývacího pokoje pěkný výhled. Vidíte tenisový kurt a za tenisovým kurtem vidíte zahradní restauraci s tanečním parketem mezi vzrostlými stromy-kaštany a s hudebním pavilónkem vlevo. Na místě tenisového kurtu stával rovněž kdysi dům, který byl koncem druhé světové války leteckým bombardováním zcela zničen a již nikdy nebyl obnoven ...
... Hudebním pavilónkem jaký je možno spatřit například v lázních a ve kterém vyhrává kapela k poslechu i k promenádě, ale tady vyhrává kapela zejména k tanci ...
... Nevím zcela jistě, není-li dokonce vidět i komín vídeňské teplárny, například když se z jednoho ze dvou oken obývacího pokoje vykloníte ...
... Kolega profesora Jaroslawa Rohacka byl starší asi o generaci a neznali se z dřívějška, i když by se mohlo říci, že by se znát mohli, když oba bydleli ve stejné ulici kdysi. Oba spolu ve školním kabinetu vycházeli velice dobře a nedošlo mezi nimi nikdy k nějakému nedorozumění, natož k nějakému konfliktu. Inu, oba byli inteligentní a vzdělaní lidé, přece jen. Asi v tomhle tohle bude či může tohle v tomhle být. Asi po čtrnácti dnech přestalo profesora Jaroslawa Rohacka vyučování na střední škole úplně bavit. K tomuhle vám musím ale říci, že když profesor Jaroslaw Rohacek nastupoval, tak mu zástupce ředitele střední školy doktor Herrmann řekl, že pokud bude něco potřebovat a tak dále a tak podobně, že se má obrátit na jeho kolegyni doktorku, jejíž jméno a příjmení jsem rovněž kdysi věděl, ale tohle není nyní důležité, nebudu se proto ani na její jméno a příjmení profesora Jaroslawa Rohacka vyptávat. Důležité je jen tohle: "Chtěl bych odejít," svěřil se jí profesor Jaroslaw Rohacek "a hned!" dodal ještě k tomuhle "tohle nic pro mne není!" a vysvětlil jí zevruvně všechny své důvody, proč chce ze střední školy odejít a vyučování na střední škole zanechat. K tomuhle musím opět ale říci, že tahle kolegyně profesora Jaroslawa Rohacka, která byla přibližně jeho vrstevnicí a vycházeli spolu oba velice dobře, byla pravou rukou ředitele střední školy doktora Knallena, což profesor Jaroslaw Rohacek patrně ještě nevěděl, možná i vzhledem ke krátkému období svého působení v profesi středoškolského profesora. Zkrátka a dobře, tahle jeho kolegyně mu k jeho žádosti už nic dalšího neřekla a profesor Jaroslaw Rohacek nechtěl nějak na ni ani naléhat, nechtěl naléhat na její odpověď, aby něco třeba nějak tímhle nepokazil. Domníval se, že jeho kolegyně, která byla vlastně i jeho přímá nadřízená, potřebuje ještě čas, aby si jeho návrh mohla v klidu a odpovědně promyslel a v klidu a odpovědně zvážit, a že až se takhle stane, že mu dá vědět, jak se nakonec rozhodla, jestli ho propustí či jestli ne a profesor Jaroslaw Rohacek bude muset na střední škole zůstat a i nadále na střední škole vyučovat. Profesor Jaroslaw Rohacek tedy zatím trpělivě vyčkával. Asi tři dny se nic nedělo. A teprve pak byl profesor Jaroslaw Rohacek vyzván aby se dostavil do ředitelny. Ředitel střední školy doktor Knallen, tohle bylo jejich úplně první osobní setkání, neměl patrně dobrou pověst a je docela dost dobře možné, že jeho podřízení se ho mohli i do jisté míry obávat, jakou požíval velikou autoritu a veliký respekt. A tenhle ředitel střední školy doktor Knallen hned na profesora Jaroslawa Rohacka spustil zhurta: "Jak si tohle vlastně představujete, tohle tady není žádný holubník, aby někdo do školy nastoupil a po čtrnácti dnech si tohle rozmyslel a chtěl ze školy odejít!" asi takhle a tak dále a tak podobně. "Bylo tohle poměrně dost husté," řekl mi profesor Jaroslaw Rohacek k tomuhle "hned mi bylo jasné, že byl již informován svoji kolenyní, svojí pravou rukou, tahle mu tohle musela donést, nikdo jiný tohle být nemohl!" dozvěděl jsem se dále od něho. Profesor Jaroslaw Rohacek tedy ještě jednou vysvětlil, nyní i řediteli střední školy doktorovi Knallenovi zevruvně všechny své důvody, proč chce ze střední školy odejít a s vyučováním na střední škole skončit, včetně toho všecho co již dřívě uvedl i jeho kolegyni, jeho pravé ruce: "Chceme si založit advokátní kancelář ve Vídni, kde budu společníkem, a uvedl i jméno svého budoucího společníka doktora Josepha Kleinstücka, svého bratrance z matčiny strany. "Nevím čím tohle bylo," vyprávěl mi profesor Jaroslaw Rohacek dále "ředitel střední školy doktor Knallen obrátil a smířlivě a přátelsky řekl: "Vydržte!" - "Dodal mi tímhle veliký optimismus, že jsem si, Richarde, začal ředitele střední školy doktora Knallena vážit a naráz se pro mne stal téměř uznávanou a téměř respektovanou autoritou," dozvěděl jsem se od profesora Jaroslawa Rohacka. "A co bylo dále?" zeptal jsem se pln zvědavosti jak tohle celé nakonec dopadlo. "Richarde, ani se raději na tohle neptej!" neměl se profesor Jaroslaw Rohacek k tomuhle, aby mi snad ještě něco dalšího řekl. Už jsem si myslel, že více z něho snad ani dnes nedostanu. Teprve až na mé další naléhání, když jsem objednal džbán vína, sdělil mi další podrobnosti: "Po nějakém čase, asi tak po týdnu, tohle už přesně, Richarde, nevím, zavolala si mě opět moje kolegyně, pravá ruka ředitele střední školy doktora Knallena a udělala mi návrh a chtěla vědět, zda její návrh přijímám, chtěla vědět zda na její návrh přistupuji!" Profesor Jaroslaw Rohacek se odmlčel a vypadalo tohle v první chvíli přece jen tak, že už mi skutečně více dnes neřekne. Teprve po chvíli, když si obsluha povšimla, že máme prázdné skleničky a dolila nám ze džbánu do prázdných skleniček víno, sdělil mi co mu jeho kolegyně řekla: "Byl jste vybrán, aby jste se účastnil mezinárodního odborného semináře, který se koná v Německu, ve spolkové zemi Bavorsko," dozvěděl se. "Nedaleko Mnichova," upřesnila ještě jeho kolegyně místo konání shora uvedeného semináře! Profesor Jaroslaw Rohacek byl touhle nabídkou překvapen, protože byl vybrán, ne jako účastník shora uvedeného semináře, ale jako odborný lektor, který by měl na semináři přednášet: "Richarde, účastníci tohohle semináře byli renomovaní odborníci ve svém oboru a já jsem jim nesahal a ani jsem jim sahat nemohl ani po kotníky!" A protože Jaroslaw Rohacek nechtěl svoji kolegyni, která byla jak jsem již uvedl pravou rukou ředitele střední školy doktora Knallena, nějak proti sobě popudit, rovněž i jí si velice vážil, byla pro něho rovněž uznávanou a respektovanou autoritou, vyjadřoval se tedy velice obezřetně: "A vy si myslíte, paní doktorko, že by tohle bylo skutečně vhodné, abych na semináři těmhle renomovaným odborníkům přednášel?" - "Ano!" odpověděla mu, aniž by nějak dále na něho naléhala, jeho kolegyně-pravá ruka ředitele střední školy doktora Knallena. "Berete nebo ne?" zeptala se profesora Jaroslawa Rohacka. "Ne!" odpověděl jí profesor Jaroslaw Rohacek již zcela rozhodnut "myslím si, že mi tohle k ničemu nebude a nic mi tohle nepřinese! Myslíte si, paní doktorko, že je ještě skutečně vhodné, abych ještě někde něco někomu přednášel?" zeptal se profesor Jaroslaw Rohacek raději ještě jednou a přece jen pro jistotu, aby snad něco nezanedbal."A jak tohle nakonec dopadlo?" zeptal jsem se opět zvědavě a pln očekávání kam až věci došly. "Richarde," asi tak opět za tři dny jsem se měl dostavit opět k řediteli střední školy doktorovi Knallenovi. V ředitelně proběhlo všechno snad úplně shodně, ale abych prý přece jen tuhle nabídku přijal, nabádal mě ředitel střední školy doktor Knallen. Ale ne, že by mě k něčemu nějak nutil. Takhle tohle nebylo zcela rozhodně! A znovu, tak jako předtím, opakoval jsem i jemu všechno co jsem již řekl jeho kolegyni, která mu patrně tohle všechno opět donesla. Ale to co se stalo v ředitelně, tak tohle by mě ani ve snu nenapadlo!" profesor Jaroslaw Rohacek se odmlčel a zapálil si cigaretu. "Pane řediteli, co já tam těmhle renomovaným odborníkům budu přednášet?" zeptal se ředitele střední školy doktora Knallena profesor Jaroslaw Rohacek nakonec. "Berete nebo ne?" zeptal se profesora Jaroslawa Rohacka ředitel střední školy doktor Knallen. "Ne!" odpověděl mu profesor Jaroslaw Rohacek již zcela rozhodnut: "Myslím si, že mi tohle k ničemu nebude a nic mi tohle nepřinese!", řekl řediteli střední školy doktorovi Knallenovi ...
... "Takhle tohle neberte! odpověděl mu ředitel střední školy doktor Knallen. "Tohle berte tak, že právě vy můžete být pro seminář přínosem!" dozvěděl jsem se od profesora Jaroslawa Rohacka právě v okamžiku kdy náš stůl míjela obsluha: "Noch einmal, bitte!" ukázal profesor Jaroslaw Rohacek na téměř dopitý džbán ...
... Shora uvedený seminář se konal v září roku, ve kterém profesor Jaroslaw Rohacek dosáhl věku třiceti let. Vzhledem ke skutečnosti, že se na semináři osvědčil (ale nejen na semináři, osvědčil se i jinde, jak konstatoval svým pravomocným usnesením i Okresní soud ve Vyškově v květnu o dva roky později) přijal v roce, ve kterém dosáhl věku třiceti dvou let, nabídku (nových a příznivě mu nakloněných zahraničních přátel) ke studijní cestě (s neoficiálním pracovním názvem "Fantomas"), při které navštívil země: Francii, Itálii, Německo, Rakousko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska (řazeno abecedně). A ještě jednou řazeno chronologicky: Itálii, Německo, Francii, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Rakousko. Touhle studijní cestou profesor Jaroslaw Rohacek dokázal zejména, nejen sám sobě, ale i širší a samozřejmě uzší a vybrané evropské veřejnosti, že si příplatek ve výši deseti korun, pro jenorázové použití spěšného vlaku z Brna hlavního nádraží do Vyškova, k platné obousměrné měsíční jízdence (pro úsek železniční trati Vyškov na Moravě - Brno hlavní nádraží a zpět) zakoupit u průvodčího spěšného vlaku, ve své rodné zemi, umí ...
... Samozřejmě, dokázal si nejen tohle! Dokázal si ještě více! Zejména si dokázal, že si umí obstarat nejen platné cestovní ale i platné jízdní doklady. A tak dále a tak podobně ...
... Myslím si, že tohle už stačí pro představu laskavého čtenáře či laskavé čtenářky! ...
... Sem by vedla vyšetřovatele stopa ...
... A ještě jednou Smrekovica ve Velké Fatře za denního světla ...
... Nestalo se však, nebudeme spekulovat! Vyšetřovatelé by na tohle přišli: "Je možné, že někde žije, ale pořád žádná jistota!" sdělili by patrně vyšetřovatelé otci pohřešovaného mladého muže, od kterého by se tohle pak dozvěděla úzká a širší rodina. Ale pozor! Milovaný strýc profesora Jaroslawa Rohacka Heinz by se tohle od své starší sestry Silvie dozvědět nemusel! Ale zpět k věci: Byl tohle právě doktor Jaroslaw Rohacek, který pracovní název své studijní cesty podle mého jména zvolil, za což mu děkuji: "Srdečné díky, profesore!" Iinženýr Giorgio Bottini, rodák ze Říma a doktor Paul Rohacek, rodák z Gräfenbergu mu v tomhle jeho úsilí pomáhali. Nutno zde vzpomenout i bratra babičky Anny, doktora Jaroslawa Wahla, milovaného vídeňského prastrýce profesora Jaroslawa Rohacka a dále jeho kamaráda Juráška Benadu ze Slovácka i malou sestřičku Šárku mladého muže, která samozřejmě o ničem nevěděla a další ve věci zainteresované osoby a tak dále a tak podobně. Tedy, ještě jednou poděkování, nyní jménem mladého muže: "Srdečné díky, přátelé!" ...
... A tohle co vám nyní povím, tak tohle mi vyprávěl Peter Höllerer, který přišel do nemocnice, ve které byl shodou okolností profesor Jaroslaw Rohacek hospitalizován (v důsledku zranění, které utrpěl na zledovatělém chodníku), aby provedl výslech svědka případu, který není s naším vyprávění v žádné příčinné souvislosti. "Tenhle svědek, Richarde, ležel jen shodou okolností na stejném dvoulůžkovém pokoji jako profesor Jaroslaw Rohacek!" řekl mi Peter Höllerer ...
... Tehdy bydlel profesor Jaroslaw Rohacek ještě ve druhém vídeňském obvodě. Jak bych vám tohle tedy nejlépe řekl, přemýšlím nyní ...
... Možná takhle ...
... Když padla železná opona a otevřely se hranice do západní Evropy přijela z Brna i kamarádka profesora Jaroslawa Rohacka, která se jmenovala Dana, společně se svým mužem Josefem a jejich synem Pepíkem. Pepíka viděl profesor Jaroslaw Rohacek ještě když nebyl Pepíkovi ani rok. Tehdy mu přišli mladí manželé blahopřát k němu domů k jeho dvacátým pátým narozeninám. Pepík byl tehdy ještě v hlubokém kočárku. A protože měli ve voze volné místo, tak Dana vzala do Vídně, na tenhle jednodenní výlet, i svoji kamarádku Veroniku, se kterou se zná už z učení učilišti v Brně.- Černovicích. "Její kamarádka Veronika byla prý vždy velice atraktivní, zkrátka a dobře, byla vždy velice sexy," řekl mi Peter Höllerer, který jí v nemocnici viděl, když tam se shora uvedeným manželským párem, Danou a Josefem a jejich synem Pepíkem, byla. Samozřejmě i profesor Jaroslaw Rohacek Veroniku velice dobře znal z dřívějška. Dokonce s ní i cosi kdysi měl, alespoň se tohle tehdy i ve Vídni vyprávělo. Kdopak z mužů by však jen tak lehce Veronice odolal? Tohle je zcela jasné! Je rovněž pravda, že Veronika byla vždy veliká koketa a zůstala velikou koketou i po "takzvané" sametové revoluci v roce 1989, která v Československu tehdy vypukla, ale nejen tam! Vypukla i jinde! "Pro manželství by se Veronika nehodila, děti bych s ní mít nechtěl a navíc byla velice prolhaná, byla veliká intrikánka, ale nejen tohle. Tohohle bylo ještě daleko více a bylo tohohle ještě daleko horší, proto jsem se s ní asi po jednom měsíci rozešel," vyprávěl mi profesor Jaroslaw Rohacek kdysi "tenhle typ osobnosti by mi udělal ze života peklo!" dodal ještě k tomuhle "oddechl jsem si teprve, když jsem se Veroniky zbavil definitivně," dozvěděl jsem se nakonec i tohleto od něho ...
... Veronika prý byla ne nepodobná Veronice, kterou možná budete i vy znát ze španělsko-mexické telenovely Marina, která nyní běží i v České republice ...
... "V nemocnici byl mladý lékař, rovněž velice aktraktivní a rovněž velice sexy, po kterém začala Veronika hned vrhat zamilované pohledy a koketovala s ním prý v nemocnici pěkně," vyprávěl mi Peter Höllerer, který tohle všechno v nemocnici, společně s profesorem Jaroslawem Rohackem, viděl na vlastní oči, jak se říká. I Peter Höllerer si povšiml, že Veronika měla nejen velice pěkné nohy, ale povšiml si skutečnosti, že má na pravé noze vpředu, kousek pod kolenem puštěné oko na punčoše. "Richarde, sotva mladý lékař od muže, kterého jsem v nemocnici vyslýchal, tak ona hned utíkala patrně za ním, za mladým lékařem, sotva tenhle z nemocničního pokoje odešel, že prý si musí zakouřit, že už bez kouření nemůže vydržet!" dozvěděl jsem se od Petera Höllerera. Vrátila se, už jsem pomalu končil s výslechem svědka, zbývalo už jen přečíst a podepsat protokol," vyprávěl mi Peter Höllerer "tak jsem požádal jeho spolupacienta na pokoji (profesora Jaroslawa Rohacka, poznámka autora), byl-li by tak laskavý a podepsal se na protokol o výslechu svědka jako svědek (čtení a podpisu přítomen, tohle se takhle dělává, aby vyslýchaný svědek nemohl později zapírat, že tohle bylo tehdy například úplně jinak, že jeho výpověď byla jiná, že vypovídal jinak, že vypovídal pod nátlakem či v úplném bezvědomí, že o tomhle vůbec nevěděl, nebyl si vůbec vědom ničeho a vyslýchajícího Petera Höllerera vidí teprve poprvé: "Tenhle člověk za mnou v nemocnici tehdy byl?" mohl by se například podivit tehdy vyslýchaný svědek a tak dále a tak podobně, poznámka autora) ...
... Ale zpět k věci ...
... "Když se vrátila, koukám znovu na její nohy a oko v punčoše je pryč. Koupila si patrně kdesi v areálu nemocnici nové punčochy," říkám si "když tu se ona otočí a jde k oknu a vidím nyní její nohy zezadu. Koukám na ně zálibně a najednou mi všechno dojde, všechno mi v palici najenou docvakne!" vyprávěl mi Peter Höllerer, co s profesorem Jaroslawem Rohackem v nemocnici viděli. "Co se stalo?!" zvolal jsem zvědavě. "Richarde, ona mu určitě dala!" dozvěděl jsem se vzápětí od něho. "Komu dala a co mu dala?" zeptal jsem se překvapeně. "Richarde, ona měla puštěné oko na punčoše, ale nyní na druhé, na levé noze vzdadu, rovněž kousek pod kolenem a rovněž kousek pod kolenem!" dozvěděl jsem se ...
... Tohle nám bylo zcela jasné! Musela si z jakéhosi, nám zatím blíže neznámého důvodu, punčochy kdesi vysvléci a opět si je kdesi navléci! Tohle nemohlo být zcela jistě jinak! Tohle muselo být zcela jistě takhle! ...
... Mladý lékař byl prý ne nepodobný panu Ricardovi z téže telenovely...
... Samozřejmě, mladých lékařů bylo ve vídeňské nemocnici více ...
... Inu, pročpak by ne! ...
... Veronika se nezměnila ani po takzvané "sametové" revoluci. A jak mi profesor Jaroslaw Rohacek řekl, ale nikomu ani slovo o tomhle: "Richarde, Veronika ne vždy každému dala, dala jen tomu kdo si vždy řekl!" dozvěděl jsem se další známá, ale dosud na internetu nezveřejněná fakta o listopadových událostech ...
... Veronika měla veselou povahu! říkalo se nejen tohleto o ní ...
... Ale ještě jednou opakuji, nikomu ani slovo o tomhle! ...
... Platí? ...
... "A potom věřte někomu!" říká shora uvedená paní ...
... 2/2 ...
... Na první článek ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010