Třináctá komnata Marthy Elefteriadu aneb bez pochopení prožitků minulosti nelze plně pochopit povahu člověka

16. října 2011 v 19:50 | Jarda |  10/2011
... Třináctá komnata Marthy Elefteriadu ...
... Video v závěru článku ...
... Martha a Tena Elefteriadu se narodily ...
... V bývalé Jugoslávii ...
... V obci Búlkes ...
... Matce Vasiliki a otci Menelaosi ...
... "Matce se říkalo Vaso a otci se říkalo Renos, což byla jeho dávná partyzánská přezdívka," říká v životopisné knížce Martha & Tena dvojhlasmě ...
... Knížku vydala Euromedia Group, k. s. - Ikar v Praze v roce 2007. Vydání první ...
... "Na rozdíl od většiny zpěvaček, jsme si každá svůj díl poctivě napsala sama a jak jsme to napsaly, takové to budeme my i vy mít. V knize se dozvíte jak jsme se sem jako Řekyně dostaly, kdo jsou naši rodiče, o našich prvních láskách a začátcích naší hudební kariéry, s kým jsme se potkaly, i o tom, jak jsme prožívaly další léta našeho muzikantského života. Už teď slyšíme hlasy, čí díl je lepší. Mně osobně se líbí víc ten Tenin. Dopsala ho jako první a tak jsem se mohla vyhnout trefně popsaným situacím našeho života, které jsme prožívaly společně. Já pak mohla psát většinou jen o tom, u čeho Tena nebyla. Osobně mám biografie moc ráda, nacházela jsem v nich vždycky spoustu inspirace a doufám, že si počtete a možná vás něco z toho také bude inspirovat," říká na oficiálních webových stránkách Martha a Tena Elefteriadu ...
... V roce 1950, ve kterém dosáhla Martha čtyř a Tena dvou let, přijeli s rodiči do Československa stejně tak jako v téhle době přijelo do Československa mnoho uprchlých řeckých komunistů revolucionářů, protože v Řecku tehdy vypukla občanská válka ...
... Rodina zpočátka v Brně nežila a nežila ani společně ...
... Zpočátku žily sestry Martha a Tena ...
... Společně se svojí matkou ve Veselíčku, v domově pro děti řeckých rodičů, kteří přišli do Československa, a kde byla jejich matka vychovatelkou ...
... Poprvé rodina žila společně v Brně až v roce 1953 ...
... Tehdy bydleli krátce v malém domku na okraji Brna, v dělnické kolonii, které se říkalo Divišova kolonie, a která dnes leží v katastru Lesná. Odtud má Martha hlavně dva hlavní prožitky. "Jeden prožitek je moc hezký, nejkrásnější Vánoce v rodině ještě s maminkou, a druhý prožitek je velice ošklivý a šokující, když jsem se setkala s tím, že rodiče mohou bít své děti. Šlo o naše blízské sousedy. Jejich holčička v mém věku se zdržela s námi venku o něco déle a její rozzuřený otec si pro ni přišel, vytáhl na ni svůj řemen a surově ji zbyl. Doma jsem se třásla v horečkách a museli mě dlouho uklidňovat, abych na to přestala myslet. Nic takového jsme z domu neznaly, ač byla naše výchova přísná. Většinou stačilo, když se řeklo, nezlob, nebo se to dozví tatínek. Měl náš respekt, i když většinou vše skončilo u nudného kázání," říká v knížce ...
... V takzvané Divišově kolonii nežila rodina dlouho. Brzy se přestěhovala do velkého rozděleného bytu na Masarykově ulici, později přejmenované na třídu Vítězství, které však snad nikdy nikdo z Brňanů neřekl jinak než Masarykova ulici. V Masarykově ulici v rohovém domě s číslem třicet sedm, kde je dnes americký fast-food Kentucky Fried Chicken, a kde v roce 1955 zastihla sestry Marthu a Tenu a další členy rodiny (otce a babičku Sofii, matku jejich matky) smrt jejich matky: "Každé dítě bez matky cítí základní existenční ohrožení, zvláštní nespravedlnost chodu světa. Nedisponuje jako dospělý žádnými mechanismy, jak se s tím vyrovnat, jak to zpracovat. I já jsem se zpočátku odmítala s maminčinou smrtí smířit, nepovažovala ji za definitivní, pořád jsem se ptala, proč se to stalo zrovna nám," říká v knížce ...
... V otcově kalendáři z roku 1955 našla zápis z devátého května: "I Vaso pethare. I Martha kai Parthena iminam orfanes", což v překladu znamená: "Vaso zemřela. Martha a Parthena osiřely." ...
... Martha Elefteriadu je psycholožka, a proto se zmíním ještě o jejím dalším prožitku, který mě zaujal. Tímhle jejím prožitkem je její úplně první vzpomínka, kterou když kdysi vyprávěla svému otci, tak ho touhle vzpomínkou velice udivila, protože tenhle prožitek byl z doby, kdy jí bylo něco málo přes dva roky: "Otec přijel v noci domů, bylo to neplánované, pamatuji si jeho vojenskou čepici, lodičku, kterou sundal a vylovil z ní sáček bonbonů." - "Jak to, že si to pamatuješ?" divil se její otec. "Ještě dnes vidím tu slabou lampu, jak spoře osvětovala jeho tvář a část pokoje. I to, jak s maminkou mluvili potichu, aby mě nevzbudili. Radostně jsem se smála, když pro mě vykouzlil ty bonbony zpod čepice. Byl to přece náramný kousek," říká v knížce a má zcela jistě pravdu, protože tohle je skutečně silný vjem, alespoň podle mého názoru ...
... A na závěr se ještě zmíním o jejím snu, který se jí několikrát opakoval ...
... "I o něm si myslím, že pro mě má nějaký skrytý význam. Jenže jaký?" ptá se v knížce ...
... "Je noc, tma, opuštěná asfaltka lesknoucí se po dešti. Kráčím ..." ...
... V Talmudu se píše ...
... "Sen, kterému nerozumíme, je jako dopis, který jsme neotevřeli!" ...
... Raději sem, pro jistotu, dám lva za denního světla, abyste se zbytečně nebáli, pokud byste četli tenhle článek například v noci ...
... "Je noc, tma, opuštěná asfaltka lesknoucí se po dešti. Kráčím po ní rychle, nevím kam. Jen jdu, skoro utíkám a otočím se, za mnou se najednou objeví lev, který ke mně běží. Chvíli běžíme vedle sebe. Nebojím se ho. On je veliký a klidný, jdu ti pomoci, řekne, nasedám na něj bokem, držím se hřívy, jako by to byla naprostá samozřejmost. Běžíme oba tmou, silnice se leskne a já najednou vím, že všechno je v pořádku, že to všechno má smysl," říká Martha Elefteriadu v knížce Martha & Tena dvojhlasně ...
... Stojím v trolejbusové smyčce ve Šlapanicích u Brna. Sedím za volantem, piju kávu, kterou jsem si právě nalil z termosky a čtu Brněnský večerník. Mám stažené faje z troleje, když přijíždí za mnou další trolejbus. Za volantem druhého trolejbusu sedí pan Svoboda, který mě mine, pozdravíme se pokynem ruky, ale pan Svoboda v trolejbusové smyčce nezastavuje ...
... Vyjíždí z trolejbusobé smyčky a jede k zastávkovému stojanu u restaurace Radnice ...
... Správně bych měl jet nyní já ...
... A pan Svoboda by měl jet až za mnou ...
... Takhle jsme tohle dělali všichni ...
... Pan Svoboda jede ze Šlapanic u Brna už jen k hlavnímu nádraží ...
... A od hlavního nádraží dále do vozovny v Brně-Husovicicích, protože mu končí služba, tak proč by se měl ještě zdržovat. Pojede v mém jízdním čase přede mnou a já pojedu v jeho jízním čase za ním. Stejně nikdo nic nepozná. Pan Svoboda je otec Marthy a Teny ...
... Pan Svoboda je Menelaos Elefteriadis ...
... Elefteriadis v češtině znamená svoboda ...
... My jsme na plesu, patrně konaném již někdy před dvěma lety, nebyli. Byli jsme tehdy na kuželkách. Tohle jsme měli již předem domluveno ...
... "Ty bys jejich otce měl znát?" řekl mi jeden z pořadatelů tohohle plesu. "No, znát?" odpověděl jsem. "Znám více brněnských Řeků, ale vždycky se mi pletla řecká jména a řecká příjmení," dodal jsem na vysvětlení. A tohle mě zmátlo: Pan Elefteriadis Svoboda. Elefteriadis není, alespoň v tomhle případě zcela jistě, přece řecké jméno. Tohle je přece, alespoň v tomhle případě zcela jistě, řecké příjmení, respektive tohle jsou dvě příjmení. Jeho jméno Menelaos jsem neznal a o jeho partyzánské přezdívce Renos jsem neměl vůbec tušení. Jeho jméno Menelaos a partyzánskou přezdívku Renos znám jen z knížky ...

... Marthy Elefteriadu ...
... Video ...
... Třináctá komnata Marthy Elefteriadu ...
... Oficiální webové stránky - Martha a Tena Elefteriadu ...

... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010