"Taková sprostota," pomyslela jsem si v první chvíli "jestli myslí to co já!"

18. října 2011 v 18:41 | Šárka |  10/2011
... Byla jsem zvědavá, a proto jsem se v sobotu, při jeho návštěvě ...
... Strýčka Járy zeptala: "Strýčku, ty myslíš park Marie Restituty?" ...
... Ve Vídni byl totiž před lety, na Ústředním vídeňském hřbitově, v české části, odhalen památník téhle osoby, která byla ve Vídni ...
... Papežem Janem Pavlem druhým tehdy blahořečena ...
... Blahořečená sestra Maria Restituta, občanským jménem Helena Kafková, rakušanka české národnosti, je totiž rodačkou ...
... Z Brna-Husovic ...
... A na rodném domě na Dukelské třídě s číslem dvacet sedm ...
... Má pamětní desku ...
... Narodila se jako šestá ze sedmi sourozenců ...
... Na paměťní desce je uveden text ...
... "Rodný dům sestry Marie Restituty, rozené Heleny Kafkové, narozené 1. května 1894, věrné bohu a nemocným, popravena 30. března 1943, prohlášena blahoslavenou ve Vídni 21. června 1998" ...
... Pokřtěna byla 13. května 1894 ve farním římskokatolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně-Zábrdovicích ...
... A v roce 1896 přesídlila celá rodina z Brna-Husovic do Vídně ...
... Proto jsem si myslela, že chce strýček Jára park Marie Restituty navštívit. "Patrně chce brněnský park patronky vídeňských Čechů vidět," domnívala jsem se ...
... "Ne," povídá strýček Jára "tenhle park nemyslím. Park, který myslím je kousek od ulice Lieberzeitova, blíže k Vranovské ulici," nesouhlasil se mnou strýček Jára. "Dobře, strýčku," já na tohle "půjdeme se tam po obědě podívat." ...
... Z Merhautovy ulice jsme šli dolů, potom jsme odbočili vlevo do Venhudovy ulice, přešli jsme Tišnovskou ulici a na Rotalově ulici jsme odbočili vpravo. "Aha, tak tady jsi byl poprvé ve svém životě oloupen!" řekla jsem, když jsem pochopila kam strýček Jára na houpačku jako malý chlapec chodil z Lieberzeitovy ulice, když byl se svou prababičkou Olgou na návštěvě u její sestry Boženy ...
... Lieberzeitova ulice spojuje, přes Vranovskou ulici, Nováčkovu ulici s Rotalovou ulicí. "To víš, Šárko, změnilo se tady dost," dozvěděla jsem se od něho ...
... Povím vám co mi v sobotu strýček Jára vyprávěl: "Moje prababička Olga měla na Lieberzeitově ulici sestru Boženu," řekl mi. Zkrátka a dobře, strýček Jára chodíval, ještě když byl malý chlapec, se svojí prababičkou Olgou k její o něco starší sestře Boženě. "Z kuchyně vedlo okno do zahrady a pamatuji si, že za oknem byl vidět ovocný strom-meruňku." Tenhle ovocný strom si strýček Jára pamatuje patrně ve všech ročních obdobích. Nemůže být žádných pochyb o tom, že meruňky z tohohle ovocného stromu strýček Jára konzumoval. "Byly velice dobré," řekl mi při téhle vzpomínce. A jednou přišli s prababičkou Olgou k její sestře Boženě na návštěvu. "Právě připravovala meruňkové knedlíky z meruněk z tohohle ovocného stromu," dozvěděla jsem. A protože do oběda bylo ještě dost času, vyslovil strýček Jára přání, že by šel rád do nedalekého parku na houpačku. Strýček Jára neví kolik mu bylo tehdy roků. Ale je pravda, že prababička Olga i její sestra Božena strýčka Járu do nedalekého parku samotného pustili s tím, ať se v parku na houpačce strýček Jára pohoupá, ale ať nezapomene a včas se vrátí, protože nebude dlouho trvat a bude hotový oběd. Když se strýček Jára na houpačce houpal, tak přišli ke strýčkovi Járovi jakýsi už větší kluci a jeden ten kluk povídá strýčkovi Járovi nezáludně, ukazujíc mu při tomhle svoji (asi rovněž dětskou) peněženku: "Chlapečku, máš taky peněženku?" zeptal se. Samozřejmě, strýček Jára (dětskou) peněženku měl rovněž, ale tenhle kluk strýčkovi Járovi jaksi nevěřil a zeptal se ho ještě: "A mohl bys mi ji, chlapečku, ukázat?" Když mu strýček Jára svou peněženku ukázal, jako že ji tady má, tak se strýčka Járy tenhle kluk zeptal: "A máš v ní peníze?" Samozřejmě, strýček Jára v peněžence peníze měl. Proč by jinak nosil prázdnou peněženku. Tohle dává přece smysl. "A mohl bys mi je ukázat?" požádal tenhle kluk strýčka Járu. Samozřejmě, strýček Jára tomuhle klukovi svoje peníze ukázal, tenhle kluk mu jeho peníze sebral, všichni loupežníci utekli a strýček Jára se rozbrečel, že mu peníze tihle kluci ukradli. S brekotem se vrátil domů a tam si stěžoval. "A sestra prababičky Olgy, tahle "zlá" Božena," řekl mi strýček Jára usmívaje se "místo, abych v ní našel oporu a stála při mě, tak mi řekla: Dobře ti tak kluku, máš si dávat na peníze pozor a nemáš peněženku nikomu ukazovat!" I když tohle bylo takhle, tak přece jen tohle všechno mělo nakonec na strýčka Járu výchovný účinek. "Nakonec i tahle životní zkušenost byla přece jen k něčemu dobrá," řekl mi strýček Jára v sobotu v Rotalově ulici. Strýček Jára si potom už dával veliký pozor, nikomu cizímu už svou peněženku neukazoval a časem se dokonce zdokonalil natolik, že pokud by se stalo, že by strýčka Járu nějaký loupežník chytil za obě nohy tak, že by strýček Jára k zemi hlavou visel a třepal by s ním "nebylo by mu tohle nic platné," řekl mi strýček Jára "protože já jsem měl svoje peníze tak dobře zabezpečeny, že by ze mě nevypadla ani mince," dozvěděla jsem se od něho. "A kolik peněz jsi, strýčku, v peněžence měl?" zeptala jsem se. "Nevím, Šárko, ale moc peněz v peněžence nebylo. Možná dvě, tři, čtyři, ale určitě ne více než pět korun," odpověděl mi. Ale i tak, řeknu vám, tehdy tohle byla pro takovéhohle malého chlapce veliká finanční hotovost. Za jednu korunu jste se mohli jednou točit na řetízkovém kolotoči nebo se jednou houpat na veliké houpačce v lunaparku ...
... Tak takhle strýček Jára nevypadal patrně nikdy ...
... A tohle je vůbec první prožitek strýčka Járy, který si pamatuje. Strýček Jára neví kolik mu bylo tehdy roků a patrně se tohle již nikdy od nikoho nedozví. Zajímavé na tomhle prožitku je, že v něm figuruje pouze prababička Olga a její sestra Božena. Tohle je prožitek strýčka Járy, který vypadá jako by se strýček Jára v kuchyni rodinného domu na Lieberzeitově ulici v Brně-Husovicích, při návštěvě své prababičky Olgy u její sestry Boženy, právě onoho večera narodil, což je samozřejmě úplný nesmysl, vyložená pitomost. A navíc, strýček Jára není ani rodák z Brna-Husovic. Samozřejmě, ani v tomhle okamžiku ještě nefiguruje ve vzpomínkách strýčka Járy jeho matka ani jeho otec, což je skutečně velice zvláštní ...
... "Kde tehdy vůbec byli jeho rodiče?" položila jsem si otázku ...
... Trasa železniční trati staré Tišnovky ...
... Jízdní řád z roku 1944 - Brno - Tišnov - Německý Brod ...
... Strýček Jára se s prababičkou Olgou vraceli z návštěvy u její sestry Boženy v rodinném domě na Lieberzeitově ulici. "Pamatuji si, že v kuchyni bylo teplo, protože se topilo v kuchyňských kamnech. Bylo chladno, když jsme se vraceli domů a byl večer, byla tma, téměř jako v pytli. Jestli byl, Šárko, na ulici sníh nevím. Na tohle si vůbec nevzpomínám. Ale bylo tohle v místech, na obrázku shora. I železniční most železniční trati staré Tišnovky přes Vranovskou ulici ještě stál. Zastavili jsme se s prababičkou Olgou, a jak jsem, Šárko, už jednou řekl, byla tma, téměř jako v pytli, ale byla úplně jasná hvězdná obloha, možná milióny hvězd zářily nad námi a nad Brnem, když mě prababička Olga něžně oslovila a povídá mi, ukazujíc rukou kamsi vzhůru k úplně jasné hvězdné obloze ...
... "Každý člověk má na nebi svoji hvězdičku!" vyprávěl mi můj vídeňský strýček Jára v sobotu, když byl na víkend na návštěvě v Brně, co mu prababička Olga tehdy řekla a co si dobře zapamatoval ...
... Když jsme při naší sobotní procházce přišli až do míst, na obrázku shora, dozvěděla jsem se ještě více. "A pokud ti snad ještě někdy někdo, Šárko, řekne, že se všechno odehrálo tehdy jinak, tak mu dej ..." ...
... Strýček Jára se na okamžik odmlčel ...
... Patrně vzpomínal ...
... "Taková sprostota," pomyslela jsem si v první chvíli "jestli myslí to co já!" Právě v téhle chvíli strýček Jára dokončil načatou větu ... "recept!". Strýček Jára myslel na každého individuálně a na všechny dohromady a já si dokonce myslím ... A vůbec, co je komu do toho, co si myslím. "Ještě jednou se vám jménem justice omlouvám," řekl prokurátor. "Nevěřil bych, že se takové věci děly," uvedl ještě mimo jiné ...
... Vzhledem ke slibu, který jsem strýčkovi Járovi dala a rovněž i s přihlédnutím, že se blíží dlouhé zimní večery věřím, že se vám recept bude hodit ...
... V hostinci U Invalda (dnes U České koruny) v Lipnici nad Sázavou pořádal Jaroslav Hašek často slavnostní "dýchánky" a pitky, na kterých vařil obvykle svůj proslulý námořnický grog, o kterém tvrdíval, že je to nápoj tak silný, že pod jeho vlivem lze přeplavat známý kanál La Manche ...
... Námořnický grog Jaroslava Haška ...
... "Půl litru vody dej svařit s novým kořením, s dvěma až třema zrny, pepře šest až osm zrn, hřebíčku deset zrn, kousek skořice, kousek citrónové kůry a šťávu z celého citrónu, a přidej půl kila cukru. Po svaření přidej tři litry bílého vína a nech přejít var. Pak přidej litr koňaku a znovu až do varu vař a pozor, aby to nepřeteklo! Po postavení na stůl (k ruce) se sundá poklice, vystupující páry se zapálí, a hned se zas přikreje. Tím slavnostní obřad uvaření grogu končí. A kdo ti řekne, že tam máš dát vanilku, tak mu dej přes držku!" ...
... "Jaroslav Hašek, Šárko, měl a má pravdu," řekl mi strýček Jára v sobotu ...
... A jak říká strýček Jára dále: "Bez pochopení prožitků minulosti nelze plně pochopit povahu člověka. "Tohle je, Šárko, stará známá věc!" řekl mi ...
... Ano, strýček Jára má v tomhletom zcela jistě pravdu. Takhle tohle skutečně je, takhle tohle vždy bylo a takhle tohle vždy bude ...
... Strýček Jára miluje okamžik ...
... Kdy noc ...
... Končí ...
... A den ...
... Začíná ...
... "A plout na lodi po Středozemním moři," řekl mi ...
... Ano, tohle je ono, tohle je klíč ke všemu, jeho dávný klukovský sen se mu splnil ...
... "Plout na lodi po Středozemním moři," došlo mi ...
... "Člověk, Šárko, nemůže pochopit něco, čeho si není vůbec vědom, nemůže za tohle, není tohle jeho vina, že na tohle sám nepřišel. Nemohl totiž sám na tohle přijít, protože si tohohle nebyl vůbec vědom," dodal ještě k tomuhle můj strýček Jára ...
... "Hvězdná obloha nad Brnem, nad Lipnicí nad Sázavou i nad kanálem La Manche, Šárko, je úplně shodná," dozvěděla jsem se ještě závěrem a potom jsme vešli dovnitř restaurace Špalíček na Zelném trhu v Brně ...
... A strýček Jára mi ukázal kde kdo tehdy seděl ...
... V protokolu vyšetřovatele Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... restauraci Špalíček na Zelném trhu v Brně nenajdete (fakticky) ...
... Ale jsou tam uvedené jiné vybrané brněnské podniky. Můžete si z tohohle seznamu brněnských vybraných podniků, který sestavil, téměř sám či co já vím kdo mu pomáhal v tomhle, vyšetřovatel Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ..., vybrat, kam třeba zajdete na oběd či na večeři. Možná s rodinou či s přáteli či s obchodními partnery. Nebo i sami, je-li to vaše přání. "To byl tenhle vyšetřovatel takhle neschopný, že na tohle nepřišel? A nechal se vodit za nos? Vždyť tohle nebylo nijak složité?" zvolala jsem s podivem. "Těžko říci, do člověka nevidíš, Šárko, ale osobně si myslím, že vyšetřovatel tehdejší Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... byl zcela jistě inteligentní člověk, o němž může svědčit i skutečnost, že po roce 1989 zastával vysoké postavení v justici," sdělil mi klidně, snášenlivě, trpělivě, otevřeně a rozvážně strýček Jára. Zkrátka a dobře, strýček Jára si myslí, že vyšetřovateli Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... se tehdy už nic dále prověřovat v Brně či jinde nechtělo. Patrně si říkal, že tohle by už mohlo stačit, uvažoval možná takhle či co já vím jak uvažoval? A již jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti dodávám, že i strýček Jára ho po roce 1989 nerad viděl v tomhle vysokém postavení "protože tohle byl člověk, který šel nejen cestou nejmenšího odporu, ale jednal v trestním řízení zcela vědomě protiprávně," dozvěděla jsem se od strýčka Járy. "A nebyl tenhle člověk mstivý?" zeptala jsem se strýčka Járy s velikou obavou, že ano, že byl a dokonce mi napadlo, že se mohl snažit zasahovat i do nezávislosti nestranného soudu, s cílem ovlivnit výsledek rehabilitačního řízení, aby pravda nikdy nevyšla najevo. Alespoň, aby tohle nebylo nakonec přece jen prokázáno soudně. Jinak pravdu téměř všichni znali od samého počátku. Mohl se o tohle skutečně pokusit. "Tohle, strýčku Járo, vyloučit nelze," uvažovala jsem. Strýček Jára se strašlivě zařechtal a neřekl mi nic ...
... Co k tomuhle ještě dodat. Snad jen tolik, že Pavol Skovajsa, či jak se tenhle neprávem odsouzený člověk jmenoval, jak jsem se nakonec ještě přece jen od strýčka Járy před jeho odjezdem do Vídně dozvěděla, dosáhl nakonec svého a byl zcela rehabilitován. Dokonce si myslím, ale samozřejmě tohle zcela jistě vědět nemohu, tohle je pouze moje domněnka, že je docela dost dobře možné, že eliminovat, v první polovině devadesátých let minulého století, takhle vysoce postavenou osobu v justici, "s máslem na hlavě" jak se lidově říká, ze soudního řízení nezávislého rehabilitačního soudu, mohlo stát a patrně i stálo dost veliké úsilí rehabilitované osoby. Skutečně se mohla tahle osoba o tohle pokusit i s cílem udržet se ve vysokém postavení a u moci. I tuhle možnost musíme připustit, nechceme-li se dopustit omylu. Nicméně jak říká strýček Jára ...
... "Ende gut, alles gut!" ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010