Smáli jsme se stejně jako v Dukovanech!

31. října 2011 v 14:30 | J. Benada |  10/2011
... Dnešní historka se odehrála před několika lety v Hypermarketu Tesco v Plzni, který se nachází na samém okraji města ...
... Po pravé straně silnice, jedeme-li z Plzně do Prahy ...
... Tohle bylo tehdy takhle ...
... Módní zboží pro ženy (zejména obchody s oděvy, s obuví, s kabelkami, se šperky a s kosmetikou), tak tohle je předmětem největšího zájmu mé ženy při návštěvách různých hypermarketů či supermarketů a tak dále a tak podobně ...
... A akce prodejců a tak dále a tak podobně ...
... Proti tomuhle v podstatě nic nemám ...
... Ano, pouze pokud nejsem při tomhle osobně přítomen, vtažen do tohohle ...
... "Jen se tam podívám," řekne vždycky žena. Není tohle nikdy chvilka. Tohle je snad téměř vždycky nejméně hodina. Patrně tohle rovněž znáte a víte tedy jak tohle někdy chodí či jak tohle někdy chodit může. "Sednu si tady a počkám," říkám ženě. Byla tam jakási kavárnička, kde se dalo i kouřit, což jsem uvítal. Stojím před barovým pultem kavárničky a vybírám si z vyvěšené nabídky. Kavárnička nebyla nijak veliká, jen několik stolků a u každého stolku čtyři židle, ale všechna místa k sezení byla nyní obsazena. V kavárničce byly ale i dva či tři, tohle už přesně nevím, stolky na stání a u jednoho tohohle stolku jsem nyní stál, pil jsem kávu, kouřil cigaretu a čekal, až se některé místo k sezení uvolní, protože jsem věděl, že návštěva mé ženy v obchodě s oděvy, nedaleko téhle kavárničky, bude patrně na delší dobu. Jak jsem již shora uvedl, tak nejméně na hodinu, počítal jsem. Tohle by byl malý zázrak, pokud by tomuhle mělo být jinak. U jednoho stolku seděli tři muži a jedna žena. PhDr. Miroslava Ransdorfa, CSc jsem poznal okamžitě. Vyprávěl cosi staršímu muži, který seděl po jeho pravé straně, a který mi byl povědomý. Přemýšlel jsem odkud ho znám. Myslel jsem si, že bych ho mohl znát z Dukovan ...
... "Mohl by tohle být on?" říkám si "šéfmontér ze Škody Praha!" myslím si ...
... "Nebo z Janky Radotín?" napadne mi ještě ...
... Tohle byla přece jen už řada let, co jsme se viděli v Dukovanech naposledy. Přemýšlím a najednou vidím, že se pan doktor Randsdorf má k odchodu, ukládá si mobilní telefon do kapsy svého saka, loučí se, respektive zdraví se se stolní společností a odchází kamsi. Řekl bych, že měl na sobě šedý oblek, ale je docela dost dobře možné, že měl na sobě jen šedé sako a kalhoty mohl mít jiné. Tohle ale není vůbec důležité. "Patrně se tady s někým zastavil a tady v kavárničce na někoho čekal," říkám si. "Promiňte, že se vás ptám, ale jste mi odněkud povědomý. Nesetkali jsme se už někdy někde?" zeptal jsem se po chvíli, když už jsem seděl na uvolněné židli po panu doktorovi Randsdorfovi, který mi ji předehřál. Nemýlil jsem se, znali jsme se z Dukovan. "O čem jste spolu hovořili?" zeptal jsem se později, když mě představil své ženě. Tohle byl právě případ, kdy jsem se mohl takhle zeptat. Můj známý, kterého jsem řadu let neviděl, mi na moji otázku nejen odpověděl, ale měl při odpovědi stejný výraz ve tváři, který možná rovněž i vy znáte. Mohli jste tenhle výraz vidět kdysi na televizní obrazovce. Tehdejší předseda Ústavního soudu JUDr. Zdeněk Kessler tehdy v jakési televizní diskuzi (mimo jiné) hovořil i o PhDr. Miroslavovi Ransdorfovi, CSc a řekl tehdy asi tohle: "Já jsem s ním o tomhle už několikrát hovořil, ale ..." Ano, názory JUDr. Zdeňka Kesslera a PhDr. Miroslava Randsdorfa, CSc se v mnoha věcech diametrálně rozcházely. "Je to marné!" řekl JUDr. Zdeněk Kessler v televizní diskuzi a měl stejný výraz ve tváři, z kterého ... Ano, i kdyby JUDr. Zdeněk Kessler "je to marné" nevyslovil vůbec, tak z jeho výrazu ve tváři bylo možné zcela bezpečně rozpoznat, co si pan doktor Kessler myslí ...
... Tohle bylo zcela výmluvné! ...
... Ale zpět k věci ...
... Vodní nádrž Mohelno ...
... A jaderná elektrárna Dukovany ...
... Obec Dukovany ...
... Dukovany - zámek ...
... Dukovany - kostel svatého Václava ...
... O výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany bylo rozhodnuto v roce 1970. V roce 1978 byla, na katastrálním území obcí Heřmanice, Lipňany a Skryje ...
... Zahájena její výstavba ...
... Z obcí Heřmanice, Lipňany a Skryje, které byly zrušeny a zanikly, se zachovaly pouze kapličky a památník obětem První světové války v obci Skryje ...
... Kaplička zaniklé obce Heřmanice ...
... Kaplička zaniklé obce Lipňany ...
... Kaplička zaniklé obce Skryje ...
... Památník obětem První světové války v zaniklé obci Skryje ...
... Jaderná elektrárna Dukovany má čtyři jaderné bloky, které byly postupně, v letech 1985-1987, uvedeny do provozu ...
... V Dukovanech ve vinárně, která se nacházela na katastrálním území obce Heřmanice, jsem tuhle "legraci" dal kdysi k pobavení stolní společnosti: "Když jsem byl ve vazbě v Brně-Bohunicích," uvedl jsem tehdy "tak tam jeden kluk na cele říkal," vyprávěl jsem ...
... Zkrátka a dobře, vyprávěl jsem tohle (použiju slov tohohle kluka) ...
... O jakémsi hňupovi-recidivistovi, který u soudu dostal (tohle si už přesně nepamatuju, ale domnívám se, že tehdy tenhle kluk tohle řekl) osm let a tenhle hňup-recividista, protože se mu tohle zdálo moc (uložený trest se mu zdál příliš vysoký za cosi co fakticky spáchal) povídá předsedovi trestního senátu-soudci (hned po vynesení rozsudku v soudní síni). Samozřejmě, nemohu citovat co obžalovaný řekl v soudní síni, jak přesně zněla jeho "žádost" a jak přesně zněla odpověď na jeho "žádost". Mohu citovat jen co jsem slyšel ...
... "Pane předsedo, žádám, aby mi uložený trest byl změněn na trest smrti!" a předseda trestního senátu-soudce mu na tohle odpověděl: "Pane obžalovaný, rád bych vašemu přání vyhověl, ale tohle není nyní možné. Snad až příště!" ...
... Ve vinárně v Dukovanech se tomuhle smáli všichni členové stolní společnosti ...
... Tohle bylo ještě za komunistického totalitního režimu ...
... Smáli jsme se stejně jako v Dukovanech! ...
... A potom nasedl se svou paní do vozu a pokračovali do Prahy ...
... Tenhle článek je napsán spíše pro legraci ...
... Ale možná i k zamyšlení o krutostech a o absurditách lidského života ...
... JUDr. Zdeněk Kessler ...
... Je pravda, že názory pana doktora Zdeňka Kesslera, se kterým jsem se nikdy nesetkal, na rozdíl od názorů pana doktora Miroslava Randsdorfa, mi byly vždycky bližší, respektive mohl jsem se s nimi vždycky identifikovat! ...
... Konec ...
TOPlist


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010