Setkání ve Völkenmarktu

5. října 2011 v 18:15 | R.Moser |  10/2011
... Dobrý den milé děti, přátelé a příznivci blogu jaroslaw.blog.cz ...
... V sobotu ...
... 27. srpna 2011 ...
... Jsem se vracel ...
... z Terstu ...
... Domů ..
... Asi dvacet kilometrů ...
... Za Klagenfurtem ...
... Ještě kousek a opustíme dálnici ...
... Exit 288 - Völkermarkt-West ...
... Jsem odbočil ...
... Na Völkermarkt ...
... Město po pravé straně dálnice ...
... Nedaleko Völkermarkter Staussee ...
... Úzkého a protáhlého jezera ...
... Potřeboval jsem ve městě vyřídit jistou služební záležitost, ale dlouho jsem se ve městě nezdržel. Ani bych o tomhle krátkém zastavení ve Völkermarktu nehovořil, pokud by právě zde nedošlo k náhodnému setkání. Bylo tohle takhle: Zaparkoval jsem a jdu po chodníku kolem cukrárny, když tu vychází z cukrárny doktor Ernesto Derossi se svou ženou Silvií a jejich malou dcerkou Cornelií. "Tohle je tedy náhoda, Richarde," vítá mě Ernesto "že jsme se tady potkali, právě jsem ti chtěl zavolat a požádat tě o laskavost," sdělil mi Ernesto hned na chodníku ...
... Vraceli se ...
... Z Vídně ...
... Domů ...
... Nejdelší rakouská dálnice A2, takzvaná Jižní dálnice, vedoucí z Vídně na rakousko-italskou státní hranici má délku tři sta sedmdesát sedm kilometrů ...
... A napojuje se na italskou dálnici A23 ...
... Kamión a za ním další motorová vozidla jedou po dálnici A23 z Udine do Tarvisia ...
... A patrně směřují dále ...
... K italsko-rakouské státní hranici ...
... Rakouská dálnice A2 a italská dálnice A23 ...
... Jsou součástí Mezinárodní evropské cesty, silnice E55, která má délku tři tisíce tři sta pět kilometrů a vede ze švédského města Helsingborgu do řečkého města Kalamata ...
... Ernestovu ženu znám z dřívějška, viděl jsem ji i s jejím mladším bratrem doktorem Paulem Rohackem několikrát v kanceláři doktora Josepha Kleinstücka ve Vídni, na Okružní třídě. Jejich malé dcerce Cornelii mohou být dva či tři roky ...
... "Richarde," povídá mi Ernesto "ty jezdíváš do České republiky, na Slovácko, že?" - "Ano, teď někdy bych tam měl opět jet," odpověděl jsem Ernestovi a byl jsem zvědavý, proč se mě na tohle ptá. "Potřeboval bych, pokud by ses s Georgem Benadou na Slovácku setkal, zda bys ho nepožádal o zapůjčení knížky ... Teď si nevzpomenu jak se tahle knížka jmenovala, ale Ernestovi se jednalo pouze o jeden příhěh, který je v téhle knížce uveden. Tuhle záležitost jsem vyřídil tak, že jsem telefonicky požádal pana Juráška Benadu, aby Ernestovi požadovaný příběh z knížky naskenoval a poslal mu jej do Turína e-mailem ...
... Což pan Jurášek Benada promptně učinil a rovněž i mě v příloze e-mailové zprávy zaslal příběh z knížky na vědomí. Když jsem si přílohu jeho e-mailové zprávy vytiskl hned jsem si příběh z knížky přečetl. "Aha," takhle tohle tedy je!" říkám si "už mi tohle je patrně zcela jasné!" Hned jsem patrně pochopil kam tímhle Ernesto míří, co tímhle příběhem z knížky Ernesto sleduje. Je pravda, že pan Jurášek Benada patrně zapomněl na název příběhu z knížky. Ale je docela dost dobře možné, že příběh z knížky žádný název nemá. Nevím ...
... V příběhu z knížky, který jsem si doma přečetl, se hovoří o dvaceti osmi dílném ...
... Vzdělávacím televizním cyklu s názvem "Matematika převážně vážně" (autorů Oty Říhy, Václava Viktora, Jiřího Hájka a Elišky Moravusové) vyrobeného Hlavní redakcí vzdělávacích pořadů, Československé televize (televizního studia Brno) v letech 1979-1983 ...
... Nečekal jsem na nic. "Na co budu čekat?" říkám si doma "zavolám mu hned a zeptám se ho na tohle." A jak jsem se rozhodl, tak jsem i učinil ...
... "Tak takhle tohle tedy patrně je či bude!?" opakuji si večer doma nad vytištěnou přílohou e-mailové zprávy znovu, kterou mi Jurášek Benada zaslal na vědomí, abych byl o věci rovněž informován. "Za tímhle bude určitě on," myslím si. "A pokud tomuhle takhle skutečně je či bude?" uvažuji doma v rodinném domku v Hüttteldorfu. "Tohleto by mu bylo podobné!" řeknu vám tohle takhle a přímo, tak jak tohle, podle mého názoru, skutečně je či patrně jak tohle bude. V tomhle Juráška Benadu poznávám! "Tohleto nemůžete nikomu vyprávět," řekl mu profesor ve Vídni. "Mohu vás ubezpečit, pane profesore, že o tomhletom s nikým hovořit ani nehodlám," odpověděl mu Jurášek Benada nepřímo, respektive tohle bylo patrno z jeho pohledu. Tohle bylo zcela jasné ...
... Vzpomínám si, že jsem před časem, který nemohu již dnes přesněji časově ohraničit, navštívil doktora Josepha Kleinstücka v jeho kanceláři ve Vídni, na Okružní třídě. Tehdy mě pověřil, abych provedl dílčí šetření v právní věci jeho mandanta. "Richarde," povídá mi doktor Joseph Kleinstück "zajeť, prosím, do Moravského Krumlova a zjisti tam co a jak, jak se věci mají skutečně." ...
... "Obědvali tehdy v hotelu Slovanská Epopej, na náměstí (tehdy se ještě hotel jmenoval hotel Jednota) oba," informoval mě řádně doktor Joseph Kleinstück, když mi úkol zadával, protože je o něm dobře známo, že nesnáší v právních věcech nekompetentnost a šlendrián ...
... Pořád nikdo nebere telefon. "Je vůbec doma?" říkám si ...
... "Nebo služebně cestuje?"napadne mi ještě ...
... I tohle je možné. V případu inženýra Giorgia Bottiniho nemůžete vyloučit zatím nic ...
... Nemám na inženýra Giorgia Bottiniho totiž číslo mobilního telefonu ...
... "No konečně!" už telefonní sluchátko kdosi zvedl ...
... "Buona sera, Giorgio Bottini, per favore." - Ciao Giorgio, Riccardo." - "Ciao Riccardo. Come sta?" - "Sto bene, Giorgio, grazie." - "E lei?" - "Sto bene, Riccardo, grazie." ... ...
... Musíme, prosím, vyčkat co nám k tomuhle řekne doktor Ernesto Derossi ...
... Do tohohle nemohu zasahovat, nemám k tomuhle mandát! ...
... Ende ...
TOPlist


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010