Letadlo - pyramidová hra a sluneční ostrov

26. října 2011 v 16:35 | Paul Rohacek |  10/2011
... "Letadlo" - pyramidová hra - začátek ...
... Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, jsou spořicí státní dluhopisy, které pan ministr Kalousek tak vychvaluje, skutečně dobrou investicí?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic! ...
... Jako kluk jsem sbíral pohlednice a dodnes svoji sbírku pohlednic mám doma. Je zajímavé číst si jejich obsah i porovnávat jak se co kde změnilo ...
... Nedávno mi můj nejmladší bratr vyprávěl, že když byl o prázdninách na konci šesté třídy základní školy s rodiči na dovolené na Vranovské přehradě, že bylo mé dceři přesně jeden měsíc, ale bez čtyř dní, že si tohle dobře pamatuje, protože sotva jsme z Vranovské přehrady odjeli domů, tak matka psala pohled, který ještě téhož dne, společně s dalšími pohledy, šel vhodit do poštovní schránky. Svátek prý tohohle dne měla Markéta, proto si tohle pamatuje. "Brácho, běž do háje!" nechal jsem se unést. "Přece nepojedu s tak malým dítětem, jeden měsíc, bez čtyř dní, z Brna na jeden den na Vranovskou přehradu?!" reagoval jsem na tohle. "Vsaď se, brácho, že tohle takhle tehdy bylo!" a vytáhl fotografie právě z téhle mé údajné návštěvy na Vranovské přehradě. Koukám na fotografie a kroutím hlavou na tímhle ...
... "Tohle přece není možné, abych jel z Brna na Vranovskou přehradu a zpět, na jeden den s takhle malým dítětem, jeden měsíc, bez čtyř dní!" koukám na tohle ...
... "Ještě, že mám svou sbírku pohlednic! Najdu si pohlednici, kterou ve své sbírce pohlednic mám, psala ji moje matka prarodičům (rodičům našeho otce) babičce Olze a dědečkovi Františkovi do obce nedaleko Brna a dokážu ti, že se v tomhletom mýlíš," umínil jsem si už dost naštvaně, protože takhle je tohle v naší rodině stále a se vším, ale nejen v naší rodině. Připadne mi, že takhle tohle je dnes snad už všude, což mě velice irituje (fakticky)! ...
... Dnes jsem tuhle pohlednici našel. Je adresována "Vážena rodina", což je naše babička Olga a dědeček František a text na pohlednici opíšu téměř celý: "Vranov dne 11.7." (rok neuvádím, ale v tomhle roce už bylo mému bratrovi téměř devatenáct let, tak jaképak prázdniny na konci šesté třídy základní školy, brácho) a dále text na pohlednici pokračuje: "Srdečný pozdrav z dovolené vám zasílá" (nyní následují tři jména: matky, otce a bratra) a potom je post skriptum: "P.S. Je tu moc hezky. Před chvilkou odjel Pavel se Silvou, vzal je nějaký zájezdový autobus až do Brna, takže se dostali dobře domů. Taky se jim tu líbilo, škoda že tu nemohli zůstat. Přijeďte!!" A už jen pro úplnost dodávám, že z pohlednice je patrné, že prošla razítkovacím strojem poštovních zásilek, ale denní otisk razítka na pohlednici chybí a samozřejmě, že z tohohle důvodu, sídlo poštovního úřadu, odkud byla pohlednice odeslána, známo tedy není. Z nějakého důvodu razítkovací stroj poštovních zásilek denní razítko na pohlednici neotiskl, takže pokud by matka-pisatelka pohlednice nenapsala na pohlednici datum. Ano, tohle by potom bylo ještě složitější a je docela dost dobře možné, že by se mohlo snadno stát, že by z téhle banality mohl vzniknout i velice složitý problém, pokud by se do tohohle vložil vyložený diletant, který vůbec nepřipustí jiný názor než svůj vlastní a neumí vůbec lidem naslouchat, vůbec neposlouchá co druhý říká a vůbec ho ani tohle nenapadne, "mele" pořád jen a jen svoje, což je nejhorší vůbec. A o tomhle tohle všechno vlastně stále i dnes je! Lidé často neposlouchají co druhý člověk říká, co jim vlastně sděluje! ...
... Tohle co nyní řeknu (nechce se mi zdroj hledat), tohle co jsem nedávno kdesi četl a co snad řekl jakýsi odborník (nechce se mi zdroj hledat, znovu opakuji) je, že osmdesát procent mezilidské konverzace jsou vyložené nesmysly a jen dvacet procent mezilidské konverzace za něco vůbec stojí, ale i k těmhle dvaceti procentům mezilidské konverzace musí člověk přistupovat velice obezřetně! (nechce se mi zdroj hledat, ještě jednou opakuji). "Ale brácho tohle se ti přece jen trochu popletlo!" říkám mu ...
... Pavel je totiž náš bratranec, syn našeho strýce Jaroslava, bratra naší matky Marie, který si vzal Zdeňku, rozenou Benadovou, svoji velikou lásku ze studií na právnické fakultě Karlovy Univerzity v Praze a Silvinka je jejich dítě, ale není ji (na fotografii) měsíc, bez čtyř dní, jak tvrdí brácha, ale je jí rok a půl a tři dny. Tohle by přece Zdeňka nikdy nepřipustila, aby Pavel jel na jeden den na Vranovskou přehradu s tak malým měsíčním dítětem, natož aby na Vranovské přehradě zůstali přes noc. Jak Zdeňku znám a znám ji dobře, alespoň si myslím, že je tomuhle takhle, tak ta by Pavlovi dala. Ten by tohle od Zdeňky pěkně schytal. A jak Pavla znám a znám ho dobře, alespoň si myslím, tak Pavel by do takovéhohle rizika se Zdeňkou nikdy nešel ...
... Něco vám k tomuhle ještě povím, ale nechte si tohle, prosím, jen pro sebe ...
... Ona je Zdeňka skutečně vynikající ženská, ale někdy je jí taky dost a je navíc chorobně žárlivá. To by Pavel doma nevydržel už vůbec. Zdeňka by mu udělala ze života ještě větší peklo než dosud doma má a pokud by tohle snad prasklo, že si trošku Pavel měl či mohl "povyrazil z kopejtka", jak se říká lidově. Zkrátka a dobře, zůstat na Vranovské přehradě přes noc, tak tohle by byla "voda na její mlejn" a jeho konec úplně! ...
... "Letadlo" - pyramidová hra - konec ...
... Ale pojďme k veselejším věcem. Když jsem shora uvedenou pohlednici z Vranovské přehrady hledal, tak jsem objevil ještě pohlednici z Německa. A na tuhle pohlednici mám rovněž moc pěknou vzpomínku. Ale kdybych tuhle pohlednici neměl, tak těžko bych prokazoval, že jsem si všechno nevymyslel ...
... Tohle bylo tehdy takhle ...
... Sluneční ostrov ...
... Začátek ...
... O prázninách, už po ukončení základní školy a před nástupem na střední školu, jsem odjel k babičce Olze a k dědečkovi Františkovi do obce nedaleko Brna, když tu mi přišla pohlednice, kterou mám rovněž ve své sbírce. Matka mi sdělovala, abych přijel domů nejpozději (na pohlednici je uveden termín kdy), že pojedeme na týden do Berlína k tetě Traudl a strýčkovi Kurtovi. Teta Traudl je ve skutečnosti celoživotní kamarádka mé matky ze základní školy a strýček Kurt je Němec, kterého si vzala. A po týdnu, že pojedeme na čtrnáct dní k moři. A protože jsem u moře tehdy ještě nikdy nebyl, tak jsem se už těšil, že konečně moře uvidím. Vždycky jsem toužil podívat se ke Středozemnímu moři. Tohle bylo podle jedné z mých knížek, podle mého oblíbeného literárního třináctiletého hrdiny, který se jmenoval Marco a žil v Janově v Itálii a dokonce se vydal sám na cestu zaoceánským parníkem z Janova do Buenos Aires v Argentině, aby tam spnil velice důležitý úkol. Samozřejmě, na severu Německa Středozemní moře není, tohle je přece zcela jisté. Ale tohle mi nevadilo ...
"I k Baltickému moři se rád podívám," říkal jsem si ...
... Když jsem se vracel od babičky a dědečka domů ...
... Po týdnu stráveném v Berlíně kde je pěkně ve dne ...
... Večer a zcela jistě i v noci ...
... Jsme odjeli ...
... Na ostrov ...
... Usedom ...
... Kde jsme v Seebadu Bansinu strávili čtrnáct dní ...
... Nebyli jsme jen v Seebadu Bansinu ...
... Byli jsme i jinde ...
... Tady se mi líbilo, ale nevěděl jsem ještě kde jsme ...
... Jak se to tady jmenuje ...
... Tady byly i rybářské lodě a na jedné rybářské lodi jsme pluli podél pobřeží ...
... Já jsem si představoval, že pluji po Středozemním moři ...
... Se svým oblíbeným literárním hrdinou ...
... Pořád jsem ještě nevěděl kde jsme ...
... Jak se to tady jmenuje ...
... Tady, na lázeňské kolonádě ...
... Měli v cukrárně výbornou zmrzlinu ...
... A taky v tomhle přímořském lázeňském městečku, kam jezdíval i německý císař se svou rodinou, byla výborná rybárna, kde byl veliký výběr rybích hotových jídel i minutek, kam jsem rád chodíval. A vždycky jsem se v téhle rybárně dobře najedl. A potom jsem zjistil, že se tohle přímořské lázeňské městečko jmenuje Seebad Ahlbeck a padl na mě smutek a když tohle trochu přeženu a zase trochu odlehčím, chtělo se mi brečet. Kdybych tohle byl býval věděl, tak jsem si Wolfiho pohlednici vzal k moři sebou. "Doma mě ani nenapadlo, že Seebad Ahlbeck je tady, že se do tohohle přímořského lázeňského městečka o prázdninách dostanu ...
... Mimo mého oblíbeného literárního hrdiny z mé knížky, který bydlel u moře v Itálii, jsem žádného kluka na světě, který by bydlel u moře, neznal ...
... Až na jednoho a právě z tohohle přímořského lázeňského městečka. Ale kdo tohle mohl vědět, že se právě do tohohle přímořského lázeňského městečka, o prázdninách dostanu. Tohle mi bylo líto, protože jsem sebou neměl jeho adresu a ani jsem si nepamatoval jeho příjmení. Pamatoval jsem si pouze jeho jméno. Věděl jsem pouze, že se jmenuje Wolfi ...
... "Škoda," říkám si "mohl jsem Wolfiho navštívit," kdybych si doma vzal jeho adresu. "A kdoví?" uvažoval jsem "možná, že bychom spolu pluli sami dva na lodi podél pobřeží!! Bylo mi líto téhle zmařené příležitosti a zcela zjevného "námořního" dobrodružství ...
... Pokud bych měl jeho adresu sebou, tak bych jeho bydliště dlouho nehledal ...
... Wolfgang H., Seestraße číslo šest, Seebad Ahlbeck ...
... Na pohlednici Seebadu Ahlbeck, kterou mám před sebou je denní razítko poštovního úřadu v Seebadu Ahlbecku s datem 18.12. a rokem kdy jsem chodil do šesté třídy ...
... Řeknu vám, jak jsem k téhle pohlednici přišel ...
... Jednalo se o "letadlo" - pyramidovou hru ...
... Dnes už si přesně nepamatuji jak se hrála, ale pokusím se napsat, jak si myslím, že se hrát mohla. Poštou mi přišel dopis, ve kterém bylo uvedeno, že se stávám účastníkem jakési mezinárodní hry a tak dále a tak podobně. Tohle si už skutečně přesně nepamatuji. Zkrátka a dobře, myslím si, že v dopise bylo uvedeno šest adres a mým úkolem bylo (skutečně už přesně nevím, opakuji) poslat na první adresu pohlednici, čímž se počet adres v dopise snížil z celkového počtu šesti adres na pět adres. Mým dalším úkolem bylo (skutečně už přesně nevím, znovu opakuji) dopis šestrát potom rozmnožit a v každém vyhotovení tohohle šestrát rozmnoženého dopisu připsat svoji adresu, takže v každém šestkrát rozmnoženém dopise bylo opět šest adres. Tyhle dopisy, samozřejmě řetěz se nesměl přerušit, jinak bylo všechno úsilí mezinárodní hry zmařeno, jsem měl odeslat adresátům a čekat. Během určité doby (už nevím kolika dní, či kolika týdnů) jsem měl obdržet (už nevím jestli řádově tisíce, desesitisíce či snad statisíce, ale tohle patrně ne, tohle jsem už asi přece jen nadsadil) pohlednic. A protože jsem byl sběratel pohlednic a o "letadle" - pyramidové hře jsem nic nevěděl, tak jsem se těšil na veliký přírůstek nových pohlednic z celého světa do své sbírky pohlednic ...
... Za celou dobu, kdy jsem tuhle hru hrál, kdy jsem napsal a odeslal poštou všechny tyhle dopisy, mi přišla "z celého světa" domů jen jedna, jediná pohlednice. Tuhle pohlednici mi poslal právě Wolfgang ...
... Kluk z tohohle přímořského lázeňského městečka ...
... Wolfi H. aus Seebad Ahlbeck ...
... Z Německa ...
... Servus, Wolfi ...
... Wolfi, jak se máš? ...
... Doufám, že se ti, Wolfi, daří dobře! ...
... Ahoj! ...
... Ostrov Usedom ...
... Seebad Ahlbeck ...
... Do Polska ...
... Na německo-polskou státní hranici ...
... Není daleko ...
... "Letadlo" - pyramidovou hru jakéhokoli druhu a o cokoli můžeš klidně hrát, ale pozor! Pouze v případě, že mimo své vložené energie a svého vloženého času do téhle hry nic jiného nevložíš! Nikdy, znovu opakuji, nikdy nedávej do "letadla" - pyramidové hry žádné, znovu opakuji, žádné peníze! ...
... Nikdy se nedej rovněž ničím obalamutit, nedej si "mazat med kolem huby", jak se lidově říká a raději se několikrát zeptej nějakého zkušeného člověka, nejlépe odborníka, ještě dříve než svoje peníze někam či do něčeho investuješ! ...
... Sluneční ostrov ...
... Usedom ...
... Odjezd ...
0 Moravský Krumlov
4 Budkovice
10 Moravské Bránice
14 Silůvky
17 Radostice
20 Střelice
21 Střelice dolní
24 Troubsko
30 Brno-Horní Heršpice
33 Brno hlavní nádraží
... Příjezd ...
... Starý a nový železniční viadukt ...
... Tak tohle je můj osobní příběh "letadla" - pyramidové hry ...
... Auf Wiedersehen!...
... Ende ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010