"Kdybych byl králem, jednal bych ze své královské pravomoci neprodleně!" řekl mi táta aneb autentický příběh nejen od podnikové právničky.

21. října 2011 v 10:51 | Šárka |  10/2011
... Po zhlédnutí publicistického televizního pořadu televizní stanice Prima Soukromá dramata, odvysílaném v úterý 18. října 2011 večer, ve kterém reportéři Josef Klíma a Janek Kroupa pátrají po nepravostech, zločinech i dramatech, respektive po zhlédnutí první reportáže ...
... O případu strážníka Městské policie v Ostravě Jaroslava Houdka ...
... Řekl mi táta ...
... "Kdybych byl králem, jednal bych ze své královské pravomoci neprodleně!" ...
... Soukrová dramata - začátek ...
... Soukromá dramata ...
... Soukrová dramata - konec ...
... "Kdybych byla například, pro jistotu znovu opakuji, aby nedošlo k omylu, například, premiérkou České republiky, jednala bych ze své pravomoci shodně jako ty, ale je docela dost dobře možné, že bych na politiku už rezignovala a odešla bych ze země úplně," řekla jsem tátovi. "Pravda, musela bych ještě vše pečlivě zvážit, abych se neukvapila a neudělala volovinu," dodala jsem ještě k tomuhle. "A teprve až potom bych se rozhodla definitivně!" sdělila jsem mu rezolutně svůj názor na tohle. "Šárko, máš už hotové všechny úkoly na zítra do školy?" zeptal se mě táta. "A o politiku se nestarej, tam jsou jiní koumáci na tohle!" vyhnal mě táta z obývacího pokoje. "A v kuchyni je hora špinavého nádobí!" zaslechla jsem ještě v předsíni. "Když ty na mě tak, tak já na tebe taky tak," říkám si a potichu (do kuchyně jsem schválně nešla), tak aby mě táta neslyšel, jsem se vytratila z domu a hned venku volám svému milému, který teď dočasně slouží u Městské policie v Ostravě, zaskakuje tam za kohosi, jeden jim tam chybí do počtu, ale domů jezdí pravidelně ...
... Dnes opět přijede ...
... "Járo, kde jsi už?" - "Právě projíždíme Kolínem, Šárko," dozvídám se. "Je tady veliká bouřka, šílená průtrž mračen, ale doufám, že vlak mít zpoždějí nebude!" - "Járo, víš co?" domlouváme se, co a jak by bylo nejlépe udělat. Netrvalo dlouho a šílená bouřka a průtrž mračen byla nad Prahou. Ale tohle už nám nevadilo. U Mazanýho Králíčka nám bylo spolu příjemně ...
... Ale dosti legrace ...
... Situace je vážná! ...

... "Šestkrát destilovaná, křišťálově čistá a jakoby s českým buketem?! ...
... Český buket = zpravidla nepříjemná chuť nebo vůně ...
... Vodka Amundsen nese jméno největšího polárníka všech dob, který svůj život zasvětil objevování nedotknutelně čistých oblastí planety Země ...
... Česká vodka Amundsen je rovněž vyráběná tradiční skandinávskou technologií ...
... A díky kvalitním surovinám a speciálnímu výrobnímu postupu je česká vodka Amundsen nejen křišťálově čistá, ale i lahodně jemná ...
... Nezapoměň si, prosím, přečíst článek, který je uveden v odkazu tohohle článku ...
... Kdysi mi máma vyprávěla, že když se s tátou přestěhovali z menšího jednopokojového bytu do většího dvoupokojového bytu, tak si táta předplatil Sbírku zákonů, která mu chodila, od počátku následujícího kalendářního roku, na jeho jméno domů do poštovní schránky. Dnes by na tomhle nebylo patrně nic zvláštního, ale tohle bylo ještě za bývalému režimu. A protože máma žádného člověka ve svém okolí, který by udělal něco podobného co táta, aby si objednal Sbírku zákonů, která by chodila na jeho jméno domů do poštovní schránky, neznala, tak se tátovi "vysmívala": "K čemu ti tohle bude?" Ale táta si z jejího "výsměchu" nic moc nedělal a všechny Sbírky zákonů, které mu domů do poštovní schránky přišly, vždy řádně prostudoval. Mimo tenhle tátův "úlet" měl ještě táta další "úlet" v knížkách o psychologii a psychiatrii, které si rovněž kupoval a když si koupil v antikvariátu v Brně na České ulici vůbec první knížku z těchto shora uvedených vědních oborů tak se tátovi máma "vysmívala" rovněž: "K čemu ti tohle bude?" ptala se táty. Knížka se totiž jmenovala Soudní psychiatrie pro právníky a lékaře. Tahle stará knížka, vydaná v roce 1957, autorů profesora Ferdinanda Knoblocha a jeho ženy profesorky Jiřiny Knoblochové mámu ještě navíc "pobavila", když v téhle knížce viděla podpis jejího dřívějšího majitele přes celou stránku: "JUDr. Zdeněk" a příjmením snad "Zelenka" (jeho podpis v téhle knížce je obtížně čitelný) a povídá tátovi, že dva "blázni" se hledali tak dlouho až se našli. V tomhle máma ale pravdu neměla, protože jsem nikdy neviděla, že by si táta některou ze svých knížek někdy vůbec podepsal, natož ještě podpisem přes celou stránku ...
... Ale zpět k věci ...
... Počátkem prosince onoho roku odjel táta na služební cestu. Dodnes táta ví, který den v týdnu na několikadenní služební cestu do Frýdku-Místku z domova odjížděl a který den v týdnu, z několikadenní služební cesty do Frýdku-Místku, domů přijel ...
... V den odjezdu z Frýdku-Místku si táta koupil ...
... V Ostravě v antikvariátu, kde se tehdy ještě zastavil, další odbornou knížku, na obrázku shora, na kterou v antikvariátu narazil. Právě tenhle druhý díl, celkem ze čtyř dílů, tátu zajímal ...
... Když táta přijel domů potkal před naším domem Mikuláše, anděla a čerta. Na tomhle nebylo nic zvláštního, protože bylo pátého prosince. Ze shora uvedeného lze tedy zjistit, v kterém roce táta na služební cestě ve Frýdku-Místku byl. Samozřejmě, v úvahu přichází více možností, ale jen jedna možnost je správná. Krátce po téhle služební cestě, ještě v témže měsíci, to je v prosinci, měl táta doma v noci děsivý sen, kterému však nikdy nepřikládal důležitý význam, protože si správně myslel, že si sám umí svůj děsivý sen vysvětlit, že zná příčinu svého děsivého snu, táta si správně myslel, že jeho děsivý sen je důsledek tehdejší reality. Ale nakonec, přece jen, v srpnu následujícího roku, se tátovi naskytla příležitost a o svém děsivém snu vyprávěl klinickému psychologovi ...
... "A co jste cítil?" zeptal se klinický psycholog táty nakonec, spíše ze zvědavosti: "Cítil jsem úplné uvolnění a velice příjemný a pomalu se rozlévající hřejivý pocit prostupující celým tělem. Byl jsem si vědom, že tohle je už vysvobození a konec utrpení. Viděl jsem z nadhledu jak moje tělo ve vodě pozvolna klesá v hlubině a byl jsem už v jakémsi, jakoby průsvitném a jakoby sluncem prozářeném tunelu, na jehož konci, vysoko nade mnou, svítilo jasné jakoby sluneční světlo," odpověděl klinickému psychologovi táta ...
... "Když jsem se probudil, byl jsem v první chvíli zklamaný, že tohle byl jen sen a ne realita," dozvěděl se ještě od táty klinický psycholog ...
... Václav Příhoda ...
(7.9.1889 Sány - 18.11.1979 Praha)
... Pedagog zabývající se didaktikou a psychologií ...
0 Poděbrady
8 Velký Osek
15 Sány
... Kostel svatého Ondřeje ...
... V Sánech ...
... Tátovi se tehdy zdálo, že se topil v blíže nespecifikované hluboké vodě a zápasil o svůj život ze všech sil, ale nakonec zápas o svůj život vzdal a utopil se. "Tohle byl pocit, jako kdybych skutečně svoji smrt prožil," říká táta k tomuhle prožitku ...
... Důkazní tíseň - začátek ...
... Stalo se, že se ve společnosti k tátovi srdečně hlásil jakýsi mládenec. "A odkud se známe?" divil se táta, protože se na tohohle mládence nemohl upamatovat. Ale nakonec se táta přece jen upamatoval. Potkali se před několika lety. "Vy jste mi tehdy pomohl (patrně nějakou právní radou vyčtenou v Rejstříku ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech občanskoprávních nebo ve věcech trestních či čím, myslím si, poznámka autorky) řekl tátovi!" ...
... "Zastavte se někdy," zval tátu ...
... Táta do tohohle podniku nechodil ...
... Maximálně tak ještě dříve a sporadicky do restaurace Plzeňky, ale poté co se tam v parném létě nachladil, tak už do téhle restaurace nikdy nešel (restaurace Plzeňka, patřící k hotelu International Brno byla klimatizovaná a bylo tam chladno i v parném létě, poznámka autorky) ...
... Táta úzce spolupracoval s právním oddělením a hned vedle právního oddělení měl i svoji kancelář. A s podnikovou právničkou hovořili nejen o pracovních záležitostech. A jednou mu podniková právnička, přibližně tátova věku-jeho vrstevnice, řekla: "Moje kamarádka byla neprávem (fakticky) obviněna z trestného činu, byla na ni uvalena vazba a ona ve vazební věznici spáchala sebevraždu!" ...
... Důkazní tíseň - konec ...
... Od právníků, psychologů a psychiatrů zná táta podobných příběhů více ...

... Hádanka pro mediky i širší veřejnost ...
... Z knížky mého oblíbeného autora - začátek opisu ...
... Hádanky a soutěže toho času letí. Jak záhadný je lidský mozek, když umožní své duši tvorbu tak fantastických představ a přesvědčení, o jakých jsme tu o něco výše psali. Nechme ale stranou složité úvahy a věnujme se hádance. Při běžné výuce psychiatrie jsem dával medikům tuto hádanku: Právě jste se něco dověděli o bludech (v tomto případě o bludech pronásledovanosti) a o halucinacích (zde sluchových). Při těchto potížích pacient jako pravdivější prožívá svůj blud a více věří různým hlasům než přesvědčování blízských okolních lidí, že to vše existuje jen v jeho hlavě a v jeho představách. Poněkud drsně se říká, že spíše přesvědčí jeden blázen sto duševně zdravých, než sto zdravých jednoho blázna. (Všem bláznům se omlouvám). Ale vy všichni, jak tu sedíte, jste nejednou zažili, že jste mluvili třeba s dávno mrtvými osobami, prchali před nebezpečnými tvory plní úzkosti a se svíráním v hrudi a nenapadlo vás, že by nemělo jít o nejskutečnější skutečnost. Když takový zážitek skončil, mohlo trvat hezkou chvíli, než jste se z toho vzpamatovali. Ani jste se moc nedivili, že se vám takový zážitek přihodil, nebylo to totiž poprvé. Můžete říci, o co šlo? Málokdy se ozve rychlá a správná odpověď. Někdy mluví tázaní o drogách, stavech vyčerpání, úpalu nebo úžehu nebo nějakém mimořádném duševním vzrušení a nepomáhá jim poznámka, že jde o něco úplně přirozeného. Výjimečně vysloví některý jedinec jediné krátké slovo: SEN. A to je ono. Proč se tak zdánlivě lehká otázka tak nesnadno zodpovídá? Možná proto, že si nepřipouštíme zajímavou a do jisté míry i znepokojivou blízkost fantastické snové produktivity lidské duše a na druhé straně duševní poruchy. Oddělujeme tyto dvě ve svém vědomí pevnou bariérou, a to právem: ať jsou si sny a halucinace nějak podobné, mají různé příčiny. Bariéra mezi nimi je u většiny lidí celkem nepropustná, přeskok od snů do halucinací a bludů postihne sotva jedno procento lidí. V noci se duše ve snu vyblázní a přes den už dá pokoj. Pokoj vám po celý život ...
... Z knížky mého oblíbeného autora - konec opisu ...
... Welcome to Prague ...
... Mazanej Králíček ...
... Hybernská 32, Praha 1 - Nové-Město ...
... Welcome to Prague-Pankrác ...

... "V padesátých letech minulého století lidé nechápali, jak hrozný režim přichází!" říká. "Lidé si zpočátku vůbec neuvědomovali, jak krvavý a bezohledný režim nastupuje po únoru 1948 v Československé republice k moci. S tak brutálním terorem nikdo nepočítal," říká shora uvedený muž na obrázku. "A navíc doufali, že se vše do pár let změní a komunismus bude poražen. "Je až šokující, kolik lidí se domnívá že třetí odboj nebyl. Ale on nejenže existoval, ve svých projevech se velmi podobal tomu druhému. V obou Češi bojovali proti totalitní diktatuře. V obou působily organizace, které předávaly zpravodajské informace," jsou slova z roku 2008 shora uvedeného muže, vojenského historika a zástupce ředitele Vojenského historického ústavu v Praze. V témže shora uvedeném roce se výkonný výbor Komunistické strany Čech a Moravy na svém zasedání přihlásil ke komunistickému převratu v únoru 1948. Před šedesáti lety šlo, podle stanoviska stranického vedení shora uvedené politické strany, o zásadní politický zvrat, který vedl ke vzniku první historické formy socialismu ...
... Přečtěte si, prosím, příběh o malém klukovi Vaškovi ...
... Kterého i ty určitě znáš ...
... Večerníček, kapitán Studnička a spolek žvanilů v libeňské Čechii oder das Protektorat Böhmen und Mähren 1939-1945 und der Februar 1948 ...
... Co vlastně pije tenhle muž? Víte tohle? ...
... On nepije! ...
... "Koukněte se, prosím, ještě jednou a důkladně, než někoho neprávem obviníte z něčeho!" paní státní zástupkyně ...
... On si zapaluje dýmku! ...
... A kde vůbec sedí? ...
... Víte vůbec tohle? ...
... U rodiny Štarkových na statku, ve Vyškově-Dědicích, tohle zcela jistě není! ...
... Nebo sedí v nádražní restauraci ve Vyškově? Ne, tady tohle rovněž nebude! ...
... Po smrti Klementa Gottwalda byl statek rodině Štarkových, komunistickou totalitní mocí, ukraden a přestavěn na rodný domek Klementa Gottwalda ...
... Klement Gottwald statek rodiny Štarkových nikdy nenavštívil ...
... A za dobu svého "panování", v letech 1948-1953, se první "dělnický" prezident Československé republiky, do Vyškova-Dědic, svého údajného rodiště, ani jednou nepodíval! ...
... Tohle je pouze jedna z mnoha lží či mystifikací, laskavý čtenář či laskavá čtenářka si vybere, komunistické totalitní moci! ...
... Státní zástupkyně Šárka Pokorná a státní zástupkyně Iveta Potucká ...
... Vítejte v Praze na Pankráci ...

... Díky za přečtení článku o malém klukovi Vaškovi ...

... End ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010