Ať žije republika aneb i o české takzvané projektivní identifikaci

28. října 2011 v 16:25 | Šárka |  10/2011
... Den vzniku samostatného československého státu ...
... Vyčerpání z dlouhé světové války, vršící se hospodářské potíže, hladové bouře, vzpoury, propukající v rakousko-uherské armádě i radikalizace české veřejnosti nahrávaly v průběhu roku 1918 zahraniční akci Tomáše Garrigua Masaryka. Ještě více pro její mezinárodní zdar vykonaly úspěšná bojová vystoupení legií na západní i italské frontě a především v Rusku. Tam se legionáři, cestující po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, ocitli po čeljabinském incidentu dne 14. května 1918 v ozbrojeném konfliktu s bolševickými vojsky. Francie a brzy poté rovněž Spojené království Velké Británie a Severního Irska i Spojené státy americké uznaly v létě 1918 Národní radu československou, vedenou Tomášem Garriguem Masarykem, za představitele budoucí československé vlády. To již měl Tomáš Garrigue Masaryk zajištěn, takzvanou Pittsburskou dohodou, souhlas českých krajanským organizací ve Spojených státech amerických se začleněním Čechů a Slováků do samostatného státu. Československá republika sice vznikla na základě přirozeného práva českého a slovenského národa, zároveň ale obsáhla země Koruny české v jejich historických hranicích a severní část bývalého Uherského království, to znamená Slovensko a Podkarpatskou Rus. Brzy se události daly do pohybu i v habsburské monarchii. Dne 14. října 1918 uspořádaly socialisticky orientované strany generální stávku, přičemž na řadě míst, například v Písku, docházelo k vyhlašování samostatné Československé republiky. Bylo to sice ještě předčasné, leč působivé. Na vůli většiny národa nemohl nic změnit ani císařský manifest, předpokládající federalizaci monarchie. Čas oponou trhnul a staletá říše se rozkládala ...
... V pondělí dne 28. října 1918 pochopila česká veřejnost nótu rakousko-uherského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, který vyslovil ochotu zahájit okamžitá jednání o příměří, jako kapitulaci monarchie. Zástupy lidí se na pražských ulicích dožadovaly vyhlášení nezávislosti. Národní výbor československý jako vrcholná domácí politická instituce, sdružující české parlamentní strany, je vyslyšel. Ještě týž den vydal zákon o "zřízení samostatného československého státu" ...
... Dne 11. listopadu 1918 skončila Světová válka ...
... Řadovou číslovku "první" ještě neměla ...
... Dne 8. května 1945 skončila další Světová válka ...
... Řadovou číslovku "druhá" už samozřejmě měla ...
... "Film režiséra Karla Kachyni Ať žije republika natočený v roce 1965 při příležitosti dvacátého výročí osvobození Československa, podle scénáře Jana Procházky, mimo jiné i oblíbeného muže tehdejšího prezidenta, tehdejší Československé socialistické republiky, Antonína Novotného, se mi velice líbil," řekl mi táta již před několika lety ...
... Když tenhle film prezident Antonín Novotný na Pražském hradě, kde měl i své kino, zhlédl, tak prý okusoval koberec a lezl po zdi. Hlavní hrdina filmu Ať žije republika, dvanáctiletý Olin Vařeka má totiž od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Kobylu mu ale seberou ustupující němečtí vojáci a Olin se začne obávat otcova hněvu. Olin se potká i s přicházejícími Rusy. Tuhle jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů Olina. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků i Olinovu nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. A například v jiné přízračné scéně uvidí Olin své rodiče s nakradeným majetkem ...
... Samozřejmě, z mnoha důvodů a na dlouhá léta promítání filmu Ať žije republika prezident tehdejší Československé socialistické republiky Antonín Novotný zakázal ...
... "Šárko, byli ti čtyři roky, když se táta potkal v pivnici (táta téhle pivnici říkal "U klíče", protože před vchodem do pivnice byl zavěšen veliký kovaný klíč) na dnešním Masarykově náměstí ve Vyškově s klukem z Brankovic. Moc pěkně si tehdy pokecali a byla řeč právě o Olinovi, hlavním hrdinovi filmu Ať žije republika, když si k nim ke stolu přisedl další kluk, který byl krátce ženatý a byl rovněž z obce na okrese Vyškov, kde leží i obec Brankovice. A ten kluk vyprávěl, že jeho tchán a jeho tchyně, u kterých s manželkou bydlí, jsou normální fašisté, protože doma mají porcelán a jídelní příbory s hákovými kříži, symboly nacistického Německa, které doma běžně používají. "Měli prý tenhle porcelán a tyhle jídelní příbory v kuchyni v kredenci," vyprávěla mi máma. "Tohle prý bylo tátovi velice divné, ale tenhle kluk prý vypadal důvěryhodně a táta tomuhle klukovi tohle věřil, když jim tohleto tenhle kluk v pivnici vyprávěl," dozvěděla jsem se ještě od mámy ...
... "A protože tenhle kluk tehdy slíbil tátovi ořechy," řekla mi máma "tak táta později k němu, do obce na Vyškovsku, pro ořechy jel a porcelán a jídelní příbory jeho tchána a jeho tchyně, u nich viděl," vyprávěla mi máma ...
... "Fakticky, tohleto u nich měli!" řekl táta mámě, když ořechy domů přivezl ...
... Na porcelánu a na jídelních příborech byla svastika ...
... Táta tohleto viděl na vlastní oči ...
Ať žije republika
... Klikni na obrázek a oslav dnešní svátek ...
... A úsudek o československé republice, která neměla dlouhého trvání, si udělaj sám či sama! "A protože československá republika neměla dlouhého trvání, Šárko," řekl mi táta "je dobré její historii znát!" ...
... "Učit se stále z historie!" takhle tohle táta myslel ...
... Film "Ať žije republika", který byl v kinech uváděn i pod názvem "Já, Julina a konec velké války", mého tátu jako kluka okouzlil ...
... "V tomhle filmu je pravdivě česká mentalita zachycena!" řekl mi doslova ...
... Konec ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010