"V zemi kde zítra znamená již včera," alespoň mi tohle takhle někdy připadne

1. září 2011 v 20:43 | Jaroslav |  09/2011
... "V zemi kde zítra znamená již včera," alespoň mi tohle takhle někdy připadne ...
... Komunistická strana nezná rovnocenné odpůrce, zná nejom nepřátele. Z rozdílu mezi těmito pojmy pak logicky vyplývají zásady praxe politického boje. Na milost může být vzat pouze odpůrce, který kapituluje a kolaboruje. Nepřítel, to je "třídní nepřítel" musí být zničen a o volbě prostředků rozhoduje kromě cíle jenom okamžitá taktická situace ...
... Produkce padělků pro potřebu bezpečnosti a justice i propagandy začala již v létě 1945. Komunistická strana Československa nikdy nepřipustila, že odpůrce má nebo měl pravdu a nepřiznala nikomu z protivníků mravní integritu. Síla difamačního náporu závisela jenom na tom, kam se právě přenášelo těžiště ofenzívy, koho bylo kdy třeba deklasovat, znemožnit, vyřadit ...
... Známe jenom jednu významnou výjimku, kdy byl zfabrikován - řekněme - "pozitivní padělek". Je to historie "Reportáže psané na oprátce" Julia Fučíka ...
... Vedení Komunistické strany Československa si uvědomovalo, že v české veřejnosti není zapomenuta politika Komunistické strany Československa v prvních letech nacistické okupace, orientovaná jednoznačně proti národnímu odboji ...
... Také na Slovensku ji tížila její vlastní minulost, vyjadřovaná až do konce roku 1943 heslem "za sovětské Slovensko". Navíc podle interního stranického dokumentu někteří funkcionáři strany upozorňovali na slabé stránky komunistického odboje, zejména na chování některých vedoucích odbojových pracovníků na Gestapu a v koncentračních táborech. To bylo také důvodem k vytvoření zvláštní komise z pracovníků aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa, která se už v roce 1945 zabývala morálkou komunistů za nacistické okupace v letech 1939-1945 a kde také mělo dojít ke sporům o Julia Fučíka, Eduarda Urxe a jiných. Úkolem komise bylo zastřít, zneprůhlednit minulost, nedopustit, aby jí mohlo být využito proti Komunistické straně Československa. Zároveň Komunistická strana Československa, usilující o "vedoucí úlohu", potřebovala tento požadavek podepřít dokladem, že fakticky už vedoucí roli sehrála v protinacistickém odboji. Vznikla poptávka po nezbytných dokumentech a hledal se "kladný hrdina". Našel se v osobě komunistického novináře Julia Fučíka, popraveného v Berlíně 8. září 1943. Julius Fučík předtím ve vazbě Gestapa v Praze na Pankráci napsal svoji "Reportáž psanou na oprátce", jež vyšla na podzim 1945 a dočkala se pak nesčetných dalších vydání ...
... "Reportáž psaná na oprátce" popisuje okolnosti zatčení Julia Fučíka alias profesora Horáka v dubnu 1942, zmiňuje se o jeho předchozí činnosti v ilegálním vedení Komunistické strany Československa, profiluje některé spoluvězně i německé vyšetřovatele a dozorce. Údajně vznikla za pomoci dozorce-esesmana Adolfa Kolínského, který měl Juliovi Fučíkovi nosit papír a tužky, hlídat při psaní před jeho celou na chodbě a vynášet pak popsané lístky, jež se po druhé světové válce šťastně našly ...
... Dnes se ptáme, zda byla padělána "Reportáž psaná na oprátce" nebo historie jejího vzniku. Především je těžko představitelné, že by Julius Fučík mohl tak obsáhlé dílo napsat ve vazbě na Pankráci. Vězňové ve vazbě jsou vždy intenzivně střeženi a dozorce-esesman Adolf Kolínský například nemohl hlídat na chodbě, protože na pankráckém samovazebním oddělení vůbec chodby nejsou. Celý samovazební blok je sestaven ze tří křídel ve tvaru písmene T, má tři poschodí cel, k nimž vedou galerie, pavlače, takže dozorci z jednotlivých pater se navzájem kontrolují a zajišťují, a všichni jsou ještě pod kontrolou z průsečíku křídel, z takzvaného "kříže". Těžko uvěřit, že nějaký dozorce může příliš dlouho postávat u jedné cely a nebýt nápadný, ba podezřelý. Navíc Julius Fučík prý psal i v době heydrichády, kdy riziko dozorce bylo ještě mnohem vyšší ...
... A tento dozorce-esesman, Adolf Kolínský, po druhé světové válce žil v Kutné Hoře, ale vytrvale odmítal, a to i v roce 1968, o své službě ve věznici Gestapa v Praze na Pankráci a o Juliovi Fučíkovi mluvit ...
... Otázek podněcovala "Reportáž psaná na oprátce" mnoho. Podezřelé byly i okolnosti jejího vzniku. Bývalí vězňové se podivovali nad líčením výletů Julia Fučíka s komisařem Gestapa Josefem Böhmem ...
... Tu do zahradní restaurace v Praze-Braníku ...
... Tu na Hradčany ...
... Jež k běžné vyšetřovací praxi rozhodně nepatřily a které komisař Gestapa Josef Böhm ani nemohl podnikat bez vyššího schválení a bez vážných důvodů. Množila se podezření, že Julius Fučík byl po zatčení získán pro spolupráci s Gestapem a že prostě sloužil jako volavka. Potvrzuje to například sdělení komunisty doktora Oldřicha Černého, před zatčením generálního ředitele Československého tabákového průmyslu, na pankrácké cele číslo tři sta pět v červnu 1954 ...
... Doktor Oldřich Černý byl totiž na téže cele vězněn za nacistické okupace a jak spoluvězňům vyprávěl, Gestapo ho zatklo na ilegální schůzce v podloubí Lékařského domu v Praze, na Sokolské ulici, na niž ho vylákal Julius Fučík ...
... Jistý Felcman sepsal "Paměti pankráckého dozorce", toporné vyprávění prošpikované citacemi z "Reportáže psané na oprátce", a soustředěné na Julia Fučíka. O sebemenší literární hodnotě jeho díla se nedá mluvit, rukopis je zajímavý pouze v tom, že zdůrazňuje, jak významnou pomoc Julius Fučík poskytoval ...
... Svým spoluvězňům jako tlumočník Gestapa v Pečkárně ...
... Kde využíval volného pohybu po budově. Pověřit vězně tlumočnictvím je projev důvěry více než mimořádné, tohle ani netřeba zdůrazňovat ...
... Tuto verzi nepřímo potvrzuje i manželka Julia Fučíka, Gusta Fučíková ve svých vzpomínkách, kde mimo jiné říká, že se jí v Pečkárně její manžel, Julius Fučík, "několikrát" (!) svěřil, že "s gestapáky hraje vysokou hru". Otázkou je, o co se hrálo a o koho? Pochyby o "Reportáži psané na oprátce" i o jejím autorovi Juliu Fučíkovi se vynořily už brzy po druhé světové válce. J. Korbel připomíná sebevraždu doktora Johanise (blíže neznámé osoby), který před Juliem Fučíkem varoval, a uvádí, že protokoly, které se zadrženým komisařem Gestapa Josefem Böhmem (původně číšníkem, od března 1939 tlumočníkem Gestapa, od září 1941 pracovníkem protikomunistického referátu Gestapa a tehdejším vyšetřovatelem Julia Fučíka, popraveným 1. května 1947 v Praze), sepsal v Plzni v létě 1945 vyšetřovatel doktor Josef Mainer, pohotově zabavil nechvalně známý estébák Bedřich Pokorný. Zevrubně se Juliem Fučíkem zabývá ve svých "Pamětech" profesor Václav Černý ...
... Jednou bude zodpovězena otázka zda byl falšován osud Julia Fučíka nebo jeho kniha "Reportáž psaná na oprátce", pro Komunistickou stranu Československa však bylo důležité, že měla materiál pro svoje propagandisty, pro tu odrůdu historiků, kterým se výstižně říkalo ...
... "Tvůrci krásných včerejšků" ...
... Julius Fučík, věrný stalinista, kádr "dělnického původu" a současně svého druhu intelektuál, neboť něco přece napsal, se prostě hodil pro úlohu mladého československého"národního hrdiny". S analýzou a kritikou se vůbec nepočítalo, Julius Fučík se stal československým národním hrdinou na zásadě stejné kalkulace, jako byl generální tajemník Komunistické strany Československa Rudolf Slánský později prohlášen za vraha Jana Švermy ...
... Proces s Rudolfem Slánským, konaný ve dnech 20. až 27. listopadu 1952 v hlavní soudní síni Státního soudu v Praze na Pankráci, známý pod oficiálním názvem "Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského", byl vykonstruovaný politický proces od A do Z, konaný na nátlak Josefa Stalina, který měl být výstrahou a varováním všem komunistickým státům proti jakýmkoli odchylkám od politiky Moskvy. K tomuhle procesu došlo za podpory maďarských komunistů, kteří poukazovali na to, že odsouzení v maďarském obdobném procesu s László Rajkem v září 1949 byli v kontaktu s komunisty v Československu, a bylo v něm vyneseno jedenáct rozsudků smrti, které byly vykonány 3. prosince 1952 ve věznici v Praze na Pankráci (popelem popravených potom posypali příslušníci Státní bezpečnosti silnici kdesi u Kladna, bylo zrovna náledí, když tam popel sypali) a tři rozsudky doživotního věznění. Aby výstraha byla a varování bylo co největší byli v Československu vybráni komunisté z nejvyšších míst. O jejich vině se nerozhodovalo u "Státního soudu v Praze na Pankráci", ale na Ústředním výboru Komunistické strany Československa a v Moskvě. Všichni obžalovaní se museli naučit nazpaměť své výpovědi, ze kterých byli svými vyšetřovateli zkoušeni. V roce 1963 byli všichni odsouzení v tajnosti stranicky a soudně rehabilitováni. O tom jak tohle tehdy, v první polovině padesátých let minulého století, bylo skutečně se československá veřejnost dozvěděla poprvé v roce 1968 ...
... K trestu smrti odsouzeni a popraveni byli ...
... Ústřední výbor Komunistické strany Československa ...
... 1.) Rudolf Slánský, generální tajemník ...
... 2.) Josef Frank, zástupce generálního tajemníka ...
... 3.) Bedřich Geminder, vedoucí mezinárodního oddělení ...
... Krajský výbor Komunistické strany Československa v Brně ...
... 4.) Otto Šling, vedoucí tajemník ...
... Kancelář prezidenta Československé republiky ..
... 5.) Ludvík Frejka, přednosta národohospodářského odboru ...
... Ministerstvo zahraničních věcí Československé republiky ...
... 6.) Vladimír Clementis, ministr ...
... Ministerstvo národní obrany Československé republiky ...
... 7.) Bedřich Reicin, náměstek ministra ...
... Ministerstvo ministra národní bezpečnosti ...
... 8.) Karel Šváb, náměstek ministra...
... Ministerstvo financí Československé republiky ...
... 9.) Otto Fischl, náměstek ministra ...
... Ministerstvo zahraničního obchodu Československé republiky ...
... 10.) Rudolf Margolius, náměstek ministra ...
... Rudé právo ...
... 11.) André Simone, redaktor ...
... K doživotnímu trestu odnětí svobody byli odsouzeni ...
... Ministerstvo zahraničních věcí Československé republiky ...
... 1.) Vavro Hajdů, náměstek ministra ...
... 2.) Artur London, náměstek ministra ...
... Ministerstvo zahraničního obchodu ...
... 3.) Evžen Löbl, náměstek ministra
... Případ Julia Fučíka je ovšem výjimečný svým "pozitivním" charakterem. Převážná většina komunistických padělků podkládala skutečným nebo fiktivním protivníkům cíle, jež ve skutečnosti neměli, které však mohla snadno napadnout stranická propaganda anebo použít bezpečnost a justice ...
... Dne 8. ledna 1947 uveřejnilo "Rudé právo", orgán Ústředního výboru Komunistické strany Československa, podvržený dopis "Přípravného výboru zemědělskodemokratické strany Československa", existující pouze ve fantazii padělatelů. Falzifikát měl vyvolat rozkol v národně socialistické straně, do níž po druhé světové válce vstoupila část funkcionářů a členů republikánské (agrární) strany ...
... V roce 1949 se Státní bezpečnost zmocnila pečeti pražského arcibiskupa ...
... Pečeť pražského arcibiskupa Josefa Berana potom používala na údajně jeho (Státní bezpečností podvržených) dopisech vyzývajících duchovenstvo, aby na bohoslužbách nečetlo jeho pastýřský list ...
... Profesor ThDr. Josef Beran ...
(29.12.1888 Plzeň - 17.5.1969 Řím)
... Katolický duchovní a teolog ...
... Třicátý třetí arcibiskup pražský, primas český, kardinál a politický vězeň nacismu a komunismu. Komunistický režim mu po většinu času jeho života znemožnil spravovat svoji pražskou diecézi. Po jmenování kardinálem prožil zbytek života v exilu, v Římě. Je jediným Čechem, který je pohřben po boku papežů v kryptách baziliky svatého Petra ve Vatikánu ...
... Bazilika svatého Petra ve Vatikánu ...
... San Peitro in Vaticano ...
... Dne 3. prosince 1952 byl popraven vedoucí tajemník Krajského výboru Komunistické strany Československa v Brně Otto Schling ...
... V případě shora uvedeného představitele nastupující komunistické totalitní moci bylo vysloveno podezření, že proti němu bylo jako důkazu viny použito padělaného dopisu Emanuela Vozky. Dopis byl psán na papíře s hlavičkou londýnského hotelu, které měl Emanuel Vozka dosud doma, nepoužité. Takhle málo stačilo, nějaký padělaný dopis na papíře s hlavičkou londýnského hotelu a byli jste ve spojení co já vím s kým, "s cizí mocností" například a trestu smrti jste patrně neušli, ale kdyby jenom tohle, mučení, útrapy a tak dále a tak podobně. Tohle bylo daleko horší. Po takzvaném Vítězném únoru 1948 a přinejmenším až do smrti Josefa Stalina a Klementa Gottwalda v březnu 1953 se jednalo skutečně o organizované násilí a organizovaný teror československého státu na československých občanech. Tohle bagatelizovat nelze. A "sračky" v následujích letech. Už tohle nebylo takhle kruté jako ve shora uvedených letech, ale kruté tohle bylo přesto velice ...
... Londýn ...
... Miriam Sling (Schling v originále)-Fakan ...
(1913 Nový Zéland - 19.7.2010 Londýn)
... Manželka popraveného vedoucího tajemníka Krajského výboru Komunistické strany Československa v Brně Otty Schlinga ...
... A absolventka Somerville College University of Oxford v roce 1930, která se přidala ve třicátých letech minulého století k tehdy módnímu komunistickému hnutí. Za druhé světové války pomáhala uprchlíkům a tímhle způsobem se seznámila s československým uprchlíkem židovského původu a španělským interbrigadistou Ottou Šlingem z Československa. V roce 1941 uzavřeli sňatek, kterým přišla o britské občanství. Po ukončení druhé světové války žili manželé Šlingovi v Československu, kde se její manžel stal vedoucím tajemníkem Krajského výboru Komunistické strany Československa v Brně. Z manželství pocházejí synové Jan a Karel. Po smrti svého manžela strávila dvacet osm měsíců v samovazbě vězení v Československu a teprve potom se mohla setkat se syny, kteří byli po celou dobu v dětském domově. Po propuštění z vazby se musela odstěhovat do severovýchodních Čech, kde žila se syny do roku 1956. Teprve po stranické a soudní rehabilitaci svého manžela a otce obou synů mohli synové začít studovat. V roce 1970 odešla definitivně z Československa do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kde se v roce 1976 podruhé provdala za Hymie Fagana. Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska pracovaala jako cizojazyčná redaktorka a později překladatelka. Z českého jazyka do anglického jazyka přeložila například Sekyru od Ludvíka Vaculíka, Pábitelé od Bohumila Hrabala a ekonomické spisy známého československého ekonoma Pražského jara 1968 Oty Šika. V roce 1988 podruhé ovdověla. Syn Jan byl v Československu rovněž perzekuován, vězněn a v roce 1972 byl z Československa vyhoštěn do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Syn Karel, který podepsal v roce 1977 Chartu 77, byl v Československu rovněž perzekuován, nevím zda byl v Československu i vězněn, a v roce 1984 odešel z Československa do exilu ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska ..
... O svém věznění v Československu napsala v roce 1968 knihu "Pravda zvítězí" ...
... Snad nejlepší lékařská studie, která kdy o osobnosti zločince Josifa Vissarionoviče Džugašviliho (Stalina) byla napsána, je uvedena v knize uvedené na shora uvedeném obrázku. Patrně je tohle nejobjektivější lékařská studie o tomhle zločinci, kterou jsem kdy četl. Studie je velice zajímavá, ale uvedu tady jen jedno zjištění autora profesora Antona Neumayera ...
... Diktátor Josef Stalin byl veliký zbabělec a neměl ani špetku osobní odvahy! A podobně jak fyzicky a systematicky likvidoval všechny osoby ze svého okruhu, včetně příslušníků své vlastní rodiny, nechal "vymazat" ze všech obrazů a ze všech fotografií ...
... Strůjce Velké říjnové revoluce v roce 1917 ...
... Ve večerních hodinách 21. ledna 1924 strůjce Velké říjnové revoluce zemřel na následky čtvrtého záchvatu mrtvice. Jeho odchodem zmizela už jen jediná a poslední síla na politickém scéně, která mohla Josefa Stalina na jeho cestě k samovládě ohrožovat. Spolu s dalšímu funkcionáři nesl Josef Stalin jeho rakev a jako někdejšímu chovanci kněžského semináře nebylo Josefovi Stalinovi zatěžko přednést smuteční řeč. Jeho řeč připomínala svým sledem liturgii. Byla plná posvátných ujištění. Josef Stalin přísahal šestkrát po sobě, že odkaz "velkého zesnulého" bude střežen a splněn. Zasvěcený současník, jako byl Boris Bažanov, dlouholetý tajemník Josefa Stalina, pociťoval jeho počínání jako nehorázné pokrytectví, protože byl svědkem toho, jak Josef Stalin ve skutečnosti na smrt "velkého zesnulého" reagoval. Shora uvedený tajemník Josefa Stalina k tomuhle uvedl: "Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného jako v těch dnech, které následovaly po Leninově smrti. Pobíhal po kanceláři sem a tam a obličej mu zářil zadostiučiněním." Teď už byla konečně jeho cesta zbavena všech překážek, protože věřil, že je osudem předurčen k obzvlášť velkým úkolům, jeho touha po tom, aby se tak stalo, se stala ještě silnější, když se ztotožnil s "velkým zesnulým", jehož roli byl nyní ochoten jako jeho nástupce převzít ...
... Řekněte, prosím, sami! Je snad tohle normální? Fotografie Josefa Stalina byly snad na všech stránkách vycházejících časopisů. Zkrátka a dobře, fotografie a obrazy tohohle zločince byly snad všude! ...
... Samozřejmě, komunisté v Československu v tomhle směru nemohli být o nic lepší. Diktátor Josef Stalin byl, nejen pro komunisty v Československu, velikým vzorem. A takhle se vlastně stalo, že komunisty v Československu začala "požírat" jejich vlastní komunistická revoluce. Kdysi jsem slyšel vyprávět takovýhle vtip: "Soudruh Zdeněk Nejedlý jde po Václavském náměstí, nikde ani mráček a on náhle otevře deštník, jako kdyby pršelo. Přistoupí k němu kdosi: "Soudruhu Nejedlý vždyť neprší," řekne mu. "V Praze ještě neprší, ale v Moskvě na Rudém náměstí už pršet začíná," odpoví mu soudruh Zdeněk Nejedlý ...
... Nevím čím je tohle způsobeno přesně, o tomhle bych mohl, ale nechci spekulovat, že my Češi máme takovouhle "národní" vlastnost naletět kdejakému deprivantovi, shodně či podobně jako lidé na Rudém náměstí v Moskvě uvedení na shora uvedeném obrázku ...
... A teď se objevil jakýsi člověk na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky s myšlenkou sociálně spravedlivého státu podle italského fašistického diktátora, italskými partyzány 28. dubna 1945, na útěku z Itálie do Švýcarska zadrženého a v Dongu italskými partytány zastřeleného ...
... A druhého dne ještě potom, na Piazzale Loreto v Miláně na nosnících vybombardované čerpací stanice hlavou dolů pověšeného, Benita Mussoliniho. Je tohle vůbec možné?" ptám se ...
... DVD z roku 2002, o posledním diktátorovi Říma Benito Mussolinim, uvedené na shora uvedeném obrázku mohu doporučit ke zhlédnutí. S italským fašismem Benita Mussoliniho bych si v České republice nezahrával! ...
... Široce založená byla akce padělků, kolportovaných v dezinformační akci Státní bezpečnosti proti exilu v roce 1954 pod vedením nadporučíka Ladislava Musila. Takzvané "Hnutí emigrantů pro návrat domů," rozeslalo řetězové dopisy všude po světě a adresovalo je i na Ústřední výbor Národní fronty v Praze. Akce předcházela amnestii pro emigranty, vyhlášené v květnu příštího roku. Podobný charakter mělo rozšiřování padělaného čísla měsíčníku "České slovo", vycházejícího v Mnichově, v červenci 1958 ...
... Padělány byly nejrůznější dokumenty včetně "vlastnoručně" podepsaných vyšetřovacích protokolů. Například prokurátor Vladimír Teplan předložil Josefě Slánské v roce 1956 "její" protokoly, které vůbec neznala ...
... Důkazní materiál tedy záhadně nejen mizel, ale také stejně záhadně vznikal! ...
... Mimořádnou konjukturu prožili padělatelé v roce 1968. Kolem sta adresátů v Praze (židů i "árijců") dostalo dopis lovce nacistů, inženýra Simona Wiesenthala, ředitele vídeňského židovského dokumentačního střediska, vyzývající je usilovat o zlepšení vztahu Československa ke Spojeným státům a k Izraeli, a podporovat tehdejší "obrodný proces", neboť je to v zájmu "světového židovstva" a státu Izrael. Podobný dopis přišel o něco dříve také doktorce Zofii Majewské v Gdaňsku. Padělek měl podpořit teorii o "sionistickém spiknutí" jako příčině Pražského jara 1968, popularizovanou později například patologickým výtvorem Alexeje Pludka. Padělatelé vyprodukovali celé tucty hlasů "pobouřených dělníků" adresovaných Ústřednímu sekretariátu klubu bývalých politických vězňů z let 1948-1968, známého pod zkratkou Klub 231 nebo K 231, jejichž společným rysem byl antisemitismus. Ke klubu bývalých politických vězňů, který byl založen 31. března 1968 v Praze, se hlásilo okolo osmdesáti tisíc osob ...
... Jeden dopis tohoto druhu publikoval v červnu 1968 profesor Eduard Goldstücker ...
... 1/2 ...
a
... Pokračování ...

TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010