Nebe a dudy aneb jak jsem se stal na tři týdny závozníkem

20. září 2011 v 20:25 | Jurášek Benada |  09/2011
... Manželé V. patřily do okruhu dobrých známých či přátel mých rodičů. Nevím už jaké měla paní zaměstnání, ale myslím si, že byla v domácnosti. Pokud tomuhle takhle skutečně bylo ...
... Ano, pak tohle měli její dva synové dobré, protože nemuseli chodit na obědy do školní jídelny, kde se vařilo nechuťně a obědvali v tomhle případě doma ...
... Pro čtenáře od šesti let ...
... Pro diváky bez věkového omezení ...
... "Hlava" rodiny zastávala pracovní pozici generálního ředitele oblastního podniku Československé automobilové dopravy na úrovni kraje ...
... Autobusovou ...
... A nákladní dopravu ...
... V tuzemsku ......
... A v zahraničí ...
... Měla na starosti tahle "hlava" rodiny a šéfovala tomuhle ...
... Tenhle generální ředitel, který mi zprostředkoval moji první prázdninovou brigádu, měl vlastnost, která mi tehdy velice zaimponovala. Nebylo mi tehdy ještě osmnáct let, když mi moji první prázdninovou brigádu tenhle generální ředitel zprostředkoval. Pracoval jsem tehdy tři týdny jako závozník v podniku, kterému šéfoval ...
... Tuhle jeho vlastnost budu demonstrovat na obecně známém příkladu! ...
... Začátek demonstrace ...
... Baloun byl sluha ...
... U nadporučíka Lukáše, kterému snědl v Českých Budějovicích oběd ...
... Baloun nahradil tehdy ztraceného Švejka, sluhu nadporučíka Lukáše a Balouna nadporučíkovi Lukášovi našel a doporučil účetní šikovatel Vaněk ...
... Únor 1915 - nadporučík Lukáš a jeho sluha dobrý voják Švejk odjíždějí z Prahy do Českých Budějovic k devadesátému prvnímu pěšímu pluku ...
... Jihočeská anabáze dobrého vojáka Švejka z Tábora do Českých Budějovic, která měřila více než dvě stě kilometrů ...
... Když se Švejk, na kterého byl již dávno vydán zatykač, v Českých Budějovicích objevil klesl nadporučík Lukáš zcela zdrcen na židli v kanceláři a u tohohle v kanceláři právě přítomný účetní šikovatel Vaněk musel přispěchat s první pomocí, respektive ve vodě namočeným ručníkem, či co já vím jaký hadr právě při ruce měl, jaký hadr ve vodě namočil, aby se nadporučík Lukáš z prvního šoku vzpamatoval, když Švejka ve dveřích spatřil ...
... Mělo se takhle stát a patrně se takhle i stalo v Mariánských kasárnách ...
... Někdy v období od února do května roku 1915 ...
... V Mariánských kasárnách se, u tamějšího devadesátého prvního pěšího pluku formovaly maršbataliony, odjíždějící na frontu první světové války ...
... Takzvané "Maršbaťáky, maršky, marškumpačky," jak říká dobrý voják Švejk ...
... V Mariánských kasárnách byl Jaroslav Hašek v období od února do května 1915 ...
... V květnu 1915 odjíždí z Českých Budějovic do Mostu nad Litavou ...
... Most nad Litavou se nachází v Dolním Rakousku ...
... Most nad Litavou neboli Bruck nad Litavou neboli německy Bruck an der Leitha neboli maďarsky Királyhida neboli německy Bruckneudorf ...
... Do Mostu nad Litavou přijíždí v květnu 1915 s devadesátým prvním pěším plukem z Českých Budějovic i dobrý voják Švejk ...
... V železniční stanici Most nad Litavou se odehrává ...
... Krátce po příjezdu jejich vojenského vlaku z Českých Budějovic ...
... Střetnutí dobrého vojáka Švejka s poručíkem Dubem ...
... Poručík Dub je v civilu profesorem na gymnáziu v Praze a vyučuje český jazyk ...
... V místě svého bydliště v Praze na Smíchově patří poručík Dub do trojlístku pitomců a mezků, který tvoří společně s ředitelem gymnázia a s okresním hejtmanem. Sluha Kunert charakterizuje svého pána jako pěknou svini a tenhle údaj upřesňuje ještě dodatkem, že poručík Dub je blbej jako hovno ...
... Vojenský tábor ...
... V Mostu nad Litavou ...
... Most nad Litavou dnes ...
... Ale vraťme se ještě do Českých Budějovic ...
... Baloun se potom vymlouval, že oběd svému pánovi-nadporučíkovi Lukášovi nesnědl, ale nadporučík Lukáš mu na jeho výmluvu "neskočil" ...
... "Já jsem se informoval v kuchyni, co jsme dnes měli k obědu," řekl mu. "Byla polévka s játrovými knedlíčky. Kam jsi dal ty játrové knedlíčky?" uhodil na něho. "Vytahal jsi je po cestě a sežral, tohle je jistá pravda?" řekl mu. "Potom bylo hovězí maso s okurkou. Cos s tímhle udělal?!" nadporučík Lukáš zuřil. "Taky jsi hovězí maso s okurkou sežral, co?" pravda Baloun si za tohle mohl sám, sám si tohle zavinil, když snědl oběd svému pánovi. O tomhle nemůže být přece žádná pochybnost. "Dva plátky frankfurtské pečeně byly k obědu. A přines jsi mi jen půlku plátku! Dva kousky štrůdlu ještě byly! Kams tenhle štrůdl dal? Nacpal jsi se, co? Mluv, kam jsi dal štrůdl?!" nemohli jste se nadporučíkovi Lukášovi ani divit. Co jste na tohle mohli vůbec říci? Myslím si, že vůbec nic! "Že ti upad štrůdl do bláta? Pojď, ty lumpe, a ukaž mě kde tenhle štrůdl v blátě leží!" poručil mu nakonec ...
... "Poslušně hlásím, pane nadporučíku, že tam už štrůdl neleží! Přiběhl takovej velikej pes a odnesl jej," odpověděl Baloun na tohle svému pánovi asi tohleto ...
... Konec demonstrace ...
... Nástup do zaměstnání, respektive příchod do zaměstnání nebyl u řidičů stanoven na určitou neměnnou hodinu, ale je pravda, že řidiči museli být na pracovišti přítomni v určitou dobu před plánovaným výjezdem vozidla. O jednom zaměstnanci, řidiči kamionu bylo známo, že přichází do zaměstnání často opožděně. Jednalo se vždy jen o několik minut zpoždění a řidič kamionu se vždy na něco vymluvil. Možná, že i zcela klasicky, tak jako ve škole: "Nezvonil nebo zastavil se nám budík" či "ráno k nám nečekaně přijela tetička z venkova, udělalo se jí u nás náhle nevolno a musel jsem jí doprovodit ještě k lékaři," či co já vím jak a na co a na koho se tenhle řidič kamionu vymlouval. Jednoho dne ráno přišel do dopravní kanceláře opět opožděně: "Nedalo se tohle dříve stihnout, hustota silničního provozu," vymlouval se tam. K tomuhle musím říci, že řidič kamionu dojížděl z domova do zaměstnání svým osobním vozem a tehdy v dopravní kanceláři uvedl, že mu cesta z domova do zaměstnání osobním vozem trvá dvacet minut. Dříve se tohle prý stihnou nedá. Měl smůlu, protože onoho rána byl v dopravní kanceláři přítomen generální ředitel, který do dopravní kanceláře běžně nechodil, ale onoho rána tam v jakési záležitosti zrovna přišel. "Dej mi klíče od svého osobního vozu!" řekl řidiči kamionu asi tohleto. Sedl si za volant jeho osobního vozu a majiteli osobního vozu přikázal, aby si sedl na místo spolujezdce. Generální ředitel jel k domu svého spolujezdce a tam se otočil a jel zpět. Cesta tam i zpět mu trvala osmnáct minut. Zkrátka a dobře, generální ředitel mu na jeho výmluvu nejen "neskočil", ale ukázal mu ještě navíc, že nemůže dělat z lidí jen tak pitomce. Jen tak lidi ohlupovat. Takhle jsem tomuhle tehdy rozuměl a rozumím tomuhle takhle dodnes a nebyl jsem sám kdo se tomuhle tehdy smál. Tohleto jeho jednání jsem tehdy oceňoval a tohleto jeho jednání oceňuji dodnes ...
... Co k tomuhle ještě dodat? ...
... Nic! ...
... První den třítýdenní prázdninové brigády jsem byl přidělen jako závozník řidiči, který možná nebyl ještě tak starý jak jsem si myslel. Tehdy jsem nedokázal odhadnout věk člověka. Jezdili jsme jen po městě a pořád jsme kamsi vjížděli a pořád jsme odkudsi vyjížděli a pořád jsme cosi vykládali a pořád jsme cosi nakládali. Najeli jsme po městě více než sto kilometrů. Snad jediným nejsvětlejším bodem tohohle prvního pracovního dne prázdninové brigády byla zastávka na svačinu spojená s obědem v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde se nejen dobře vařilo, ale bylo tam i útulno a veselo a chodili tam nejen řidiči, ale i různí řemeslníci a tak podobně. Je pravda, že v téhle hospodě bylo "přemodrákováno". Odpoledne, když jsem skončil první pracovní den prázdninové brigády a odcházel jsem domů, tak jsem potkal generálního ředitele, který se mě ptal jakou práci jsem dnes dělal a jak si mi práce líbila. Patrně vyčetl z mé tváře určité zklamání: "Dobrý tohle bylo," dnes už nevím co jsem mu přesně odpověděl "ale představoval jsem si, že budu jezdit spíše po republice," řekl jsem mu tehdy snad "ne jenom po městě," dodal jsem ještě možná k tomuhle ...
... Měl jsem už tohohle všeho za celý den dost, ale nemohl jsem mu tohle dát otevřeně najevo. Co by si generální ředitel o tomhle pomyslel. Je docela dost dobře možné, že by si řekl: "Proč se na tuhle prázdninovou brigádu tedy hlásil, když nic nevydrží a nejraději by od prázdninové brigády utekl? A jak je vidět už dnes odpoledne, utekl by od prázdninové brigády už první den!" když tohle trošku nadsadím ...
... Druhý den jsem přišel do práce a nastala změna. "Pojedeš dnes s jiným řidičem, počkej tady chvíli!" bylo mi v dopravní kanceláři řečeno. Nový řidič byl o sedm let starší a bylo mu dvacet pět let ...
... Snadno jsem řidiče na nádvoří našel. Ještě neměl připojený návěs a připravoval teprve tahač k výjezdu. Od něho jsem poprvé slyšel, že se tahači říká kobyla. Alespoň on tahači takhle říkal. Po chvíli jsme tedy do tahače-kobyly nasedli a jeli jsme na druhý konec nádvoří, kde jsme připojili návěs s košickou státní poznávací značkou. Tohle mi bylo divné. V první chvíli jsem myslel, že pojedeme snad do Košic či co, ale bylo tohle jinak. Řidič si původně myslel, že pojede sám, jezdil totiž většinou bez závozníka a už měl u sebe i doklady o naloženém a přepravovaním nákladu. Nevěděl, že mu budu dnes přidělen. Když jsme vyjeli dozvěděl jsem se od něho ještě více. "Jedeme předávačku", řekl mi. Nevěděl jsem samozřejmě co tohle je, tahle takzvaná "předávačka". Nevěděl jsem, že tohle je vůbec nejlepší práce, která mě jako závozníka mohla potkat. "Tohle se každému jen tak snadno nestane, že se k takovéhle práci vůbec dostane," řekl mi řidič kamionu ...
... Co vlastně je takzvaná "předávačka"? ...
... Tohle vysvětlím na příkladu ...
... Představte si, že ráno příjde do práce řidič tahače v Karlových Varech, který poveze návěs s nákladem určeným kamsi ve Frýdku-Místku a okolí a současně ráno příjde do práce řidič tahače ve Frýdku-Místku, který poveze návěs s nákladem určeným právě kamsi v Karlových Varech a okolí. Takzvaná "předávačka" nepotřebuje ve skutečnosti závozníka na vykládku a nakládku přepravovaného nákladu. Vykládna a nakládka se při takzvané "předávačce" neprovádí. A právě v tomhle je kouzlo téhle takzvané "předávačky". Ale zpět k věci. Řidič kamionu, tahače s návěsem, respektive přepravovaným nákladem určeným kamsi do Frýdku-Místku a okolí vyjede z Karlových Varů a řidič kamionu, tahače s návěsem, respektive přepravovaným nákladem určeným kamsi v Karlových Varech a okolí vyjede z Frýdku-Místku. Asi v polovině cesty, například v Pardubicích zajedou oba řidiči do areálu Československé automobilové dopravy (tam jsme jezdili nejvíce) a tam si svoje návěsy přehodí a současně si předají i doklady o přepravovaném nákladu, které byly uloženy v jakémsi obalu. Návěs, který přivezl řidič tahače z Frýdku-Místku, veze nyní řidič tahače z Karlových Varů domů a návěs, který přivezl řidič tahače z Karlových Varů, veze nyní řidič tahače z Frýdku-Místku domů. A aby tohle nebylo takhle jednoduché, protože každý návěs má svoji státní poznávací značku, která je samozřejmě odlišná od státní poznávací značky tahače ... Ano, řidič tahače z Frýdku-Místku veze domů návěs, v tomhle našem příkladu s košickou poznávací značkou a řidič tahače z Karlových Varů veze domů návěs, který do Pardubic přivezl řidič tahače z Frýdku-Místku. A tenhle návěs může mít jakoukoli státní poznávací značku ...
... "Tohle je pěkná prázdninová brigáda," říkám si sedíce na sedačce závozníka ...
... Když jsme se z naší cesty v pozdním odpoledni vrátili domů, tak jsem si myslel, že už druhý den prázdninové brigády pro mne skončil. Nebylo tomuhle takhle: "Kluci, odpočiňte si a večer pojedete do Jihlavy," bylo nám řečeno v dopravní kanceláři. Byla doba dovolených. Tohle jsem i já chápal a rozuměl jsem tomuhle ...
... Okolo dvaadvacáté hodiny jsme vyjeli. Tohle byla moje první noční jízda na prázdninové brigádě. Náklad, který jsme do Jihlavy přivezli měl být v Jihlavě ráno, což jsme tehdy splnili. Poté co jsme přivezený náklad v Jihlavě z našeho návěsu vyložili a nový náklad jsme v Jihlavě do našeho návěsu naložili ... Ano, myslel jsem si, že se budeme již vracet domů. Nebylo tomuhle takhle. Vezli jsme v Jihlavě naložený náklad na místo jeho určení v Českých Budějovicích. V jižních Čechách jsme nějakým nedopatřením sjeli z hlavní silnice a zabloudili jsme. Když jsme přijeli po úzké silničce do jakési zapadlé vísky, tak jsme byli úplně v "háji". Dalo se tehdy odbočit jedině vlevo a na každé straně úzké silničky byly dva rohy malých venkovských stavení. "Ty vole, tudy neprojedeme!" konstatoval nakonec řidič, když jsme snad už vyzkoušeli a vyčerpali všechny možnosti jak bychom se tam mohli bytočit vytočit a projet. Tohle bylo zcela jasné. Pokud bychom tudy měli projet, tak zboříme jeden ze dvou rohů malých venkovských stavení a poškodíme samozřejmě i kamion. A nejhorší na tomhle i bylo, že v téhle zapadlé vísce se s kamionem nedalo ani kde otočit. Museli jsme kus cesty couvat. Tehdy byl řidič kamionu patrně rád, že nejel sám, ale měl sebou závozníka. I když ještě ne osmnáctiletého studenta a v oboru zcela nezkušeného kluka. Ale myslím si, že by si řidič tehdy poradil i sám, ale bylo přece jen lepší, že závozníka tehdy měl ...
... České Budějovice ...
... Když jsme jeli kolem Mariánských kasáren, tak jsem koukal jestli náhodou nezahlédnu nějakou mě známou literární postavu z románu spisovatele Jaroslava Haška ...
... Nevím jestli vám tohle můžu vůbec říci? ...
... Ano, řeknu vám jak tohle u Mariánských kasáren tehdy bylo! ...
... Když jsme jeli kolem Mariánských kasáren viděl jsem tam Marka! ...
... Fakticky ...
... Polní pošta ...
... "Tohle není přece možné, nemohl u Mariánských kasáren tehdy Marka vidět, tohle si Jurášek Benada zcela jistě vymejší," myslí si možná paní u počítače. "V tomhle Jurášek Benada zcela jistě kecá, lakuje nás a dělá tímhle z lidí pitomce a tímhle lidi ohlupuje!" je možná paní u počítače přesvědčena ...
... Srpsko ...
... Sarajevo - neděle 28. června 1914 ...
... Horní Rakousy neboli Horní Rakousko ...
... Bad Ischl - úterý 28. července 1914 ...
... Světová válka neboli Velká válka neboli od roku 1939 nazývaná potom i První světová válka byl globální válečný konflik, započatý v úteý 28. července 1914 vyhlášením války Rakouska-Uherska Srbsku jako odvetu za atentát provedený v neděli 28. června 1914 ve městě Sarajevu v Srbsku. Tohle vyhlášení války vyvolalo následnou řetězovou reakci vedoucí ke shora uvedené válce ...
... Světová válka neboli Velká válka neboli První světová válka skončila ...
... Ve městě Compiègne ...
... Ve Francii ...
... V pondělí 11. listopadu 1918 podepsáním příměří ...
... Přesvědčení může být dobrá věc ...
... Ale s pravdou se shodovat nemusí! ...
... Nezaměňovat, znovu opakuji, nezaměňovat Marka s jednoročním dobrovolníkem Markem! Marek se jmenoval i řidič kamionu, můj tehdejší kolega v zaměstnání, respektive na tehdejší prázdninové brigádě a můj tehdejší prázdninový kamarád na cestách kamionem po republice...
... Na našich cestách kamionem jsme nikdy nepřenocovali v hotelu, motelu či jiné ubytovně. Bylo-li potřeba někde přenocovat, tak jsme vždy přenocovali v kabině tahače-kobyly, kde byla za sedačkami řidiče a závozníka i dvě lůžka, respektive dvě lehátka nad sebou ...
... První pracovní den a zbytek pracovních dní prázdninové brigády ...
... V tomhle byl veliký rozdíl ...
... Nebe a dudy, jak se říká ...
... Ende ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010