Zloduch Jícha aneb nedávná návštěva u mého bývalého spolužáka

29. srpna 2011 v 15:48 | Jurášek Benada |  08/2011
... Ve včerejším nedělním televizním pořadu Otázky Václava Moravce v diskuzi Alexandra Vondry a inženýra Pavla Kováčika na téma bratři Ctirad a Josef Mašínové, ve kterém Alexandr Vondra říká asi tohle: "Chápu, že my dva se v tomhle shodnout nemůžeme," se objevila i tabulka (graf) veřejného mínění, který nechala vypracovat Česká televize agenturou SC&C, která ve dnech 18. až 19. srpna 2011 oslovila šest set sedmdesát pět respondentů. Podle tohohle průzkumu je jen patnáct procent respondentů pro které jsou bratři Mašínové hrdinové, šest procent respondentů o bratrech Mašínových nikdy neslyšelo, čtyřicet jedna procent respondentů nemá na bratry Mašínovy žádný názor (ani tak, ani tak, asi je jim tohle úplně šuma fuk) a pak je uvedeno procento respondentů pro které jsou bratři Mašínové jen sprostí zločinci a vrazi a potom je uveden zbytek respondentů, který je ještě nějak rozdělen, což si nepamatuji a hledat tohle ani nehodlám. Nezajímá mě už tohle dále ...
... Alexandr Vondra ...
(17.8.1961 Praha)
... Inženýr Pavel Kováčik ...
[2.7.1955 (?)]
... Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec ...
... Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, kde se ten inženýr Pavel Kováčik vlastně narodil, na Slovensku, na Moravě nebo v Čechách, či snad někde úplně jinde, že jsme jeho rodiště na internetu nikde nenašli?" Pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic ...
... Je pravda, že Bejval a ani nikdo jiný z jeho kamarádů nic na internetu hledat nemohli. V tomhle Bejval kecal a myslím si dokonce, že o inženýrovi Pavlu Kováčikovi on a ani nikdo jiný z jeho kamarádů nikdy neslyšel. Ale tvrdit tohle nemohu zcela jistě, nevím tohle, nežil jsem v jejich době! Možná, že rodinu inženýra Pavla Kováčíka dobře znali. Co já vím, jak tohle je skutečně! Tohle ale přenechme historikům, kteří si s tímhle zcela jistě poradí, pokud by se snad hodlali tímhle vůbec někdy zabývat ...
... Tohle je ale už k zapamatování a historiků není k tomuhle již potřeba, alespoň podle mého názoru: Zloduch Jícha Ctiradovi Mašínovi řekl: "Když se jde do nějaké teroristické akce, tak lidé, kteří mají úkol, musí úkol provést s naprostou bezohledností. Hlavní věc je splnit úkol, a jestli vám stojí v cestě tříleté dítě, je to prostě smůla. To nesmí člověka zastavit!" tohle jsou slova zloducha Jíchy, znovu opakuji, tohle jsou slova zloducha Jíchy, ne Ctirada Mašína. Ctiradovi Mašínovi jsou shora uvedená slova pouze demagogicky podsunuta! Je tedy pravda a ještě tedy znovu opakuji, že Ctirad Mašín tahle shora uvedená slova nikdy nevyslovil, natož aby potom měl být ještě schopen zabít, při plnění nějakého svého úkolu, tříleté dítě. Ten, kdo tohle o Ctiradovi Mašínovi tvrdí je buď úplný ignorant faktů, pokud tohle dělá neúmyslně nebo je jen neinformovaný člověk, kterému potom stačí, když si sám fakta zjistí a o celé věci přemýšlí. "Možná, že tohle téma na přemýšlení není zcela jednoduché, tomuhle bych rozuměl, ale co je potom jednoduché vůbec?" ptám se. "Potom patrně vůbec nic!" odpovídám si sám na tohle ...
... Nedávná návštěva u bývalého spolužáka - začátek ...
... Nedávno jsem se ženou navštívil bývalého spolužáka a jeho paní. Zastihl jsem ho, jak zametá dvorek před garáží a jeho paní byla uvnitř v domě a patrně v kuchyni ještě připravovala nějaké pohoštění, či co. Naše návštěva byla předem ohlášená a protože jsme se cestou nečekaně trošku zdrželi hostitel nám ještě telefonoval: "Ano, návšteva platí, už jedeme a jsme od vás nedaleko," ozvěděl se on a jeho paní od nás, jak se věci mají skutečně, a že se nám cestou k nim nic vážného nestalo. Seděli jsme venku na zahradě, kde mají hostitelé zhotovené pěkné a příjemné posezení chráněné před sluncem i před deštěm a opodál u zdi jsem letos poprvé viděl, že už dozrávají hrozny. Hovořilo se o všem možném a přišla řeč i na bratry Ctirada a Josefa Mašínovy. "Pro mě jsou bratři Mašínové, zcela jednoznačně ... ," uvedl jsem k tomuhle (už jsem k tomuhle napsal dost. Nedodlám se tedy opakovat a v tomto směru se odvolávám a odkazuji na svůj článek ze dne 13. srpna 2011 na tomhle blogu: "Být králem, dám jim vyznamenání, pozvu je zpět do země a vyhlásím pro ně milost, říkal muž, který věděl o čem hovoří" ...
... "A to i přesto, že Ctirad Mašín řekl a dokonce i na kameru, že když by bylo potřeba zabil by i tříleté dítě," nesouhlasil se mnou hostitel a vystudovaný učitel. Už bych se k bratrům Mašínovým nevracel, ale po včerejší, shora uvedené, televizní diskuzi jsem se rozhodl přece jen k tomuhle něco ještě napsat. Myslím si, že tohle byl právě inženýr Pavel Kováčik, který asi tohle řekl: "Mladí, myslel tímhle spíše teeneagery o bratrech Mašínových nic nevědí!" a doporučoval bratry Mašínovy ponechat již historikům, s čímž Alexandr Vondra samozřejmě nesouhlasil (což chápu a rozumím tomuhle dobře) s tím, že informací o bratrech Mašínových je již dávno dostatek a potom (alespoň se takhle domnívám, že tomuhle takhle bylo, nehodlám si jejich diskuzi znovu pouštět a dívat se na ni opětovně) padla věta Alexandra Vondry, kterou ještě jednou uvedu ...
... "Chápu, že my dva se v tomhle shodnout nemůžeme!" v čemž má Alexandr Vondra zcela jistě pravdu, o tomhle nemůže být přece jen žádná pochybnost. Na konci jejich diskuze, když se naskytla příležitost, samozřejmě inženýr Pavel Kováčik ji využil a na Alexandra Vondru si přece jen přisadil. "Inu opoziční politik," řeklo my se za normálních okolností. Ale pokud se mělo skutečně v televizním pořadu o bratry Ctirada a Josefa Mašínovy jednat a v tomhle televizním pořadu se o ně jednalo, tak potom je pravda, že ze strany opozičního politika inženýra Pavla Kováčika, nešlo o nic jiného než o demagogii, znovu opakuji, ze strany opozičního politika inženýra Pavla Kováčika, nešlo o nic jiného než o demagogii, a v tomhle případě velice hrubého zrna. Národní hrdina Ctibor Mašín (podle, shora uvedeného výzkumu, minimálně pro patnáct procent občanů České republiky) nedávno zemřel a zástupce komunistické opozice ho uráží a nenechá ho na pokoji ani po smrti. "Tohle je pro ně, komunisty, zcela typické," řeklo by se možná. Tím nechci ale říci, že inženýr Pavel Kováčik by neměl v mnohém pravdu. Například případ Ladislava Bátory. Tohle je přece další česká ostuda. Ale Ladislav Bátora za tohle ale nemůže. Odpovědnost nesou ti, alespoň podle mého názoru, kteří Ladislava Bátoru do funkce navrhli a dosadili. Myslím, že nemusím uvádět jmenovitě. Ladislav Bátora má patrně i akademické tituly, alespoň podle internetu, ale tyhle uvádět nehodlám. Stačí mi znát jeho názory a jeho politické smýšlení. Tohle je skutečně už na pováženou! Komunismus v téhle zemi, alespoň doufejme, již nehrozí, ale řeknu vám, že skutečně nevím, co v téhle zemi za několik let bude, pokud se zavčas s tímhle něco neudělá a nezarazí se tohle snad i neprodleně! Fašismus a nacismus? Tak tohle zcela určitě ne! ...
... V životopise Ladislava Bátory, který je uveden na webových stránkách jsem se dočetl, mimo jiné, myslím tímhle jeho vzdělání a tak podobně, že rodina Ladislava Bátory musela v počátku padesátých let minulého století opustit Prahu, kde se Ladislav Bátora narodil, a přestěhovala se do Jaroměře, respektive dnešní místní části Josefova, což mu "nezávidím". K tomuhle vám řeknu jen, že s Ladislavem Bátorou v tomhle soucítím. Byl jsem v Jaroměři, respektive v Josefově pouze jedenkrát v životě a stačilo mi tohle úplně ...
... Poté co jsem se odpoledne ubytoval v hotelu, hotel Praha se snad jmenoval, v Jaroměři, jsem se šel podívat do Josefova. Josefov je druhý Terezín, řeknu vám. Padla tam na mě taková "depka", že jsem se neprodleně vrátil, trošku se ještě po Jaroměři prošel, když už jsem tam byl a zbytek odpoledne a večera jsem potom strávil v hotelové restauraci, což bylo naopak velice příjemné ...
... Nerad na Josefov vzpomínám a snad už nikdy by mě tam nikdo nedostal. Vlastně na Josefov nevzpomínám vůbec, tohle je přece jen pravdivější, když tohle takhle řeknu ...
... Ale zpět k návštěvě. Ve čtvrtek 25. srpna 2011 zařadila Česká televize televizní film-dokument, režiséra Martina Vadase, natočený zhruba před patnácti lety, s názvem Země bez hrdinů, země bez zločinu ...
... Martin Vadas ...
(30.11.1953 Praha)
... Režisér, kameraman a dokumentarista ...
... Dokument vychází z obsáhlého rozhovoru s bratry Ctiradem a Josefem Mašíny, který byl natočen ve Spojených státech amerických. Shora uvedení bratři, jedněmi v České republice označováni za hrdiny protikomunistického odboje v Československé republice a jinými v České republice za sprosté zločince a vrahy, rekapitulují svou činnost za druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava i po roce 1948, po nástupu komunistické totalitní moci ...
... Na podzim 1948 se Ctirad Mašín přihlásil do bojového kurzu organizovaného Svazem pro spolupráci s armádou, ve kterém se účastníci, mimo jiné, učili i určité formy partyzánského boje. Získané zkušenosti v tomhle bojovém kurzu organizovaném, znovu opakuji Svazem pro spolupráci s armádou, pro jistotu tohle ještě jednou opakuji, ale trošku jinak: získané zkušenosti v tomhle bojovém kurzu organizovaném na podzim 1948, již po takzvaném Vítězném únoru 1948, novými mocipány, de iure komunistickými zločinci, ve smyslu platné právní úpravy České republiky. Takhle získané zkušenosti Ctirad Mašín využil později, ale pozor ne v protinacistickém odboji (poznámka autora, nejen pro malé čtenáře a čtenářky), nýbrž již v protikomunistickém odboji, proti dalšímu totalitnímu politickému režimu, který měl být pravým opakem nacistického režimu, ale pravda je, že i když nebyl nastupující komunistický režim o mnoho lepší než nacismus, bylo tohle přece jen jinak a mnoho slušných lidí na tohle, na tenhle veliký podvod Stalina a jeho nohsledů"skočilo" a uvěřilo demagogii, lžím a vyloženým nesmyslům a později, když viděli na vlastní oči, jak je nový nastupující komunistický režim krutý ... Ano, ti lidé co v zemi zůstali a ze země včas neutekli byli zavíráni do vězení a komunistických koncentračních táborů a dokonce i popravování, byl jim konfiskován majetek a byli například i ze své rodné obce a svého bydliště násilně přestěhováváni kamsi jinam, do jiné obce kdesi v tramtárii, ale ani tam jim noví mocipáni nedali pokoj a tak dále a tak podobně. Ano, ti lidé se báli a navíc bylo velice snadné je zastrašit a manipulovat s nimi dle libosti nových mocipánů, což se samozřejmě dělalo. Vím, tohle je smutné, protože v tomhle není žádné hrdinství, které bychom chtěli možná rádi vidět! Koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let minulého stolení se jednalo skutečně o krutý teror československé komunistické totalitní státní moci na vlastních občanech. O tomhle nemůže být žádná pochybnost. Tohle je pravda a krutá československá , nyní již česká realita! ...
... Shora uvedený obrázek je pouze ilustrační. Jeden můj kolega kdysi před lety v práci, který by podepsal cokoliv, (například že jste se projížděli na kánoi na Slapské přehradě v inkriminované době a vy jste přitom byli na prázdninách či na dovolené, například v Chorvatsku či kde ještě jinde a měli jste na tohle i svědky) říkával a od něho jsem tohle poprvé slyšel, že prý tohle, podle jeho sdělení, říkával již Goebels, to je ten muž, uvedený na shora uvedeném obrázku, v první řadě, druhý zprava: "Stokrát pronesená lež stává se pravdou!" A k tomuhle vám ještě řeknu, že si kolikrát myslím, že tohle, údajně Goebelsovo: "Stokrát pronesená lež stává se pravdou!" je nějaké staré české úsloví, snad již od dob Praotce Čecha. Praotec Čech je rovněž velice pěkná česká legenda a mystifikace. V tomhle směru jsme my Češi machři, vytvářet si takhle české dějiny. Dějiny, které jsou pro nás přece jen příznivé či příznivější ...
... Tohle je velice důležité: Ctirad Maším, ve shora uvedeném v televizním dokumentu (samozřejmě, na kameru, když je tohle televizní dokument) uvádí, že když prošel shora uvedeným bojovým kurzem nových komunistických mocipánů, že tam měl dlouhé debaty s jistým panem Jíchou-agentem provokatérem, který byl Státní bezpečností nasazen na jejich rodinu. A tenhle zloduch (nevím zcela jistě zda byl členem Komunistické strany Československa, nechce se mě tohle hledat jednak a jednak ji mi tohle jedno, zda byl členem Komunistické strany Československa nebo zda nebyl členem Komunistické strany Československa, myslím si, že byl), ale abych tohle nezakecal, tedy zpět k věci! ...
... A tohle je to nejdůležitější: Ctirad Mašín, ve shora uvedeném, v televizním dokumentu říká, že právě od zloducha Jíchy pochytil komunistické názory. A tohle je nejdůležitější k zapamatování: Zloduch Jícha Ctiradovi Mašínovi řekl: "Když se jde do nějaké teroristické akce, tak lidé, kteří mají úkol, ho musí provést s naprostou bezohledností. Hlavní věc je splnit úkol, a jestli vám stojí v cestě tříleté dítě, je to prostě smůla. To nesmí člověka zastavit ...!" Kolik zloduch Jícha. Když jsem tohle hostiteli, svému bývalému spolužákovi a vystudovanému učiteli řekl, tak mi odpověděl: "Juro, až dosud jsem si myslel, že to byl právě Ctirad Mašín, který tohle řekl na kameru!" Ano, hostitel, můj bývalý spolužák a vystudovný učitel si myslel, že "Úkol musím splnit za každou cenu, i kdybych měl při tomto zabít tříleté dítě!" že to byl právě Ctirad Maším, který by klidně tříleté dítě zabil!" Vidíte! I vystudovaný učitel "skočil" na komunistickou demagogii, úplný nesmysl, vyloženou pitomost. Chtěl jsem ještě k tomuhle něco říci, ale hostitelka už na stůl nesla guláš z divočiny. Ona totiž hostitelka, paní Mirka je i znamenitá kuchařka. "A kde jsi tohohle divočáka skolil," zeptal jsem se hostitele a bývalého spolužáka, abych téma bratrů Mašínů nějak už zamluvil. A tohle byla další náhoda. Divočáka skolil právě v tom lese, kde jsem byl když mi bylo dvacet osm roků, na srazu "bývalých partyzánů". V lese kam mě tehdy vzal můj kamarád Emil, když jsem byl u něho právě na návštěvě v obci, kde bydlí. Tohle byla tehdy rovněž veliká náhoda, jinak bych se na takovýhle sraz "bývalých partyzánů" dostat patrně ani nemohl. Nepustili by mě tam, tohle byla zcela uzavřená společnost a nepovolaní tam neměli přístup. "Bývalí partyzáni" měli zhotovené posezení hluboko ve Ždánickém lese, tam byste je i těžko hledali ...

... Všichni byli velice rádi když můj kamarád Emil za nimi konečně s traktorem přijel a přivezl jim pohoštění a hlavně pití, které si "bývalí partyzáni" objednali, a na které čekali, hlavně z bečky piva měli upřímnou a největší radost. Co vám budu povídat, podle mého názoru tohle žádní "bývalí partyzáni" nebyli. V roce 1945 tohle mohli být, podle mého názoru, tak kluci. Partyzány mohli být tak akorád jejich otcové, strýcové a dědové a tihle partyzány patrně i byli. Tohle byli, myslím si tohle, docela obyčejní sedmilháři, kteří si udělali hluboko ve Ždánickém lese obyčejnou trachtaci a vyprávěli si tam neuvěřitelné věci. A několik jich bylo i z obce mého kamaráda Emila ...
... Nedávná návštěva u bývalého spolužáka - konec...
... Tohle bylo příjemně strávené odpoledne a večer ...
... Češi mají být na co hrdi ...
... Je ale pravda, že se někdy stydím, že jsem Čechem ...
... Armádní maršál in memoriam, Air Marshal RAF, RNDr. Karel Janoušek ...
(30.10.1893 Přerov - 27.10.1971 Praha)
... Československý voják, člen prvního a druhého odboje, nositel britského řádu KCB, inspektor československého zahraničního letectva a vězeň komunistického režimu v letech 1949-1960. V první světové válce bojoval v řadách Československých legií v Rusku, za druhé světové války organizoval tvorbu československých leteckých jednotek v RAF. Je jediným Čechoslovákem, který získal hodnost maršála. Hodnost Air Marschal mu udělil, dne 17. května 1945, britský král Jiří VI. ...
... Na počest shora uvedeného československého hrdiny byl dne 26. října 2007, shora uvedený letoun (jeden ze dvou nových letounů) dopravního letectva Armády České republiky ...
... Slavnostně pokřtěn hrdinovým jménem ...
... Je docela dost dobře možné, že z České republiky do Spojených států amerických, do státu Ohio, města Clevelandu, na pohřeb Ctirada Mašína letěl i shora uvedený československý národní hrdina, respektive shora uvedený český letoun identifikačního čísla 2801, nesoucí jeho jméno. Nevím, nevím co by tomuhle všemu shora uvedený československý hrdina řekl? ...
... Dopis, který napsal matce padlého československého hrdiny letce Jana Křivdy, paní Křivdové, krátce po osvobození od nacistické okupace. V dopise generála Janouška, inspektora československého letectva v Anglii, je mimo jiné uvedeno ..
... "Rotmistr Jan Křivda, narozený dne 6.8.1913 v Uherském Brodě byl od počátku války vynikajícím příslušníkem československého zahraničního letectva. Byl jedním z prvních, kteří tvořili československou bombardovací peruť na půdě Anglie. Svým nadšením a odvahou přispěl nemálo k dobrému jménu československého letectva v zahraničí. Dne 16.12.1940 startoval na operační let a letoun krátce po startu havaroval. Příčina není známa. Rotmistr Křivda ztratil život a byl pohřben 20.12.1940 na hřbitově Honington Suffolk, v Anglii. Položil svůj život v boji proto nepříteli jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody. Byl vyznamenán pomrtně československým válečným křížem ... Cítím s Vámi Vaši bolest a děkuji Vám jménem svým i jménem všeho československého letectva za společnou oběť a vítězství, o něž se rotmistr Křivda zasložil.

Čest jeho jménu, práci i památce!

Div. gen. Dr. K. Janoušek ... "
... Tolik z dopisu generála Janouška, adresovaného matce padlého československého hrdiny boji proti nacistické totalitní moci, Jana Křivdy ...
... Spojené státy americké, stát Ohio ...
... Středa 24. srpna 2011 ...
... Ctirad Mašín ...
(11.8.1930 Praha - 13.8.2011 Cleveland, Spojené státy americké, stát Ohio)
... Československý bojovník proti nacistické a komunistické totalitní moci ...
... Čest jeho jménu, práci i památce ...
... Češi mají být na co hrdi ...
... I na bratry Ctirada a Josefa Mašíny! ...
... Národní hrdiny ...
... Žijící trvale a celá desetiletí v zahraničí, ne ve své rodné zemi! ...
... V každém případě je jen dobře, že do Spojených států amerických alespoň někdo z představitelů České republiky, na pohřeb Ctirada Mašína přece jen letěl ...
... Vyznamenání ministra obrany České republiky - Zlatá lípa ...
... Telefonát s Josefem Mašínem ...

... Konec ...
TOPlist


 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010