Večerní posezení na chalupě

19. srpna 2011 v 14:50 | Šárka |  08/2011
... Tohle bylo v sobotu 4. června. V átriu se dokončovala nová podlaha a nové sezení, už chybělo nahodit jen stěny. Táta dokončoval nátěry okapů a branky. Teď jsou okapy na chalupě a branka natřené na hnědo. Stále je na chalupě co dělat. Od mámy jsem se dozvěděla, že babička zůstane na chalupě i přes prázdniny a s ní tam přes prázdniny bude i naše Dorotka, což je náš pes a Píďáček, což je andulka. A letos prý přijedou i Kohouti a Míca, což je kamarádka babičky z jejího dětství. "To uděláme zase maškarní ples jako loni," říkám mámě. "A babičko, a kdy přijede strýček Jára?" zeptala jsem se. "Tak mu napiš a zeptej se ho, kdy přijede," řekla mi babička. Ve čtvrtek 9. června jsem mu napsala a hned jsem dopis hodila do schránky. "Srdečně Tě zdravím. Co strýčku děláš, ještě držíš zimní spánek?" napsala jsem ho ve svém v dopise. Netrvalo dlouho a objevili se tady. A hned večer jsme poseděli v átriu ...
... Pro čtenáře od devíti let ...
... Pro diváky bez omezení věku ...
... Mluvilo se o všem možném a mluvilo se dlouho do noci. A přišla řeč i na naši prababičku Olgu. Strýček Jára, (mluvilo se o loteriích, o sázení a hazardu a tak podobně, povídá: "Jednou mi babička Olga vyprávěla, že když byla zaměstnaná v redakci Moravských novin v Brně (tohle bylo ještě za první republiky, někdy ve třicátých letech minulého století,poznámka autorky), tak byla tehdy jakási mimořádná loterie, už nevím při jaké příležitosti se tahle loterie konala," vyprávěl strýček Jára. "Její kolegové, redaktoři Moravských novin, si koupili rovněž los. Společně se na los složili," vyprávěl strýček Jára. A protože se jednalo o jakouci mimořádnou loterii a losovalo se několikrát a nakonec bylo ještě snad jakési hlavní losování o hlavní výhru, které proběhlo až po určitém čase," dozvěděli jsme se od strýčka Járy "tak aby se jejich los neztratil a měli jej jeho majitelé stále na očích," strýček Jára si zapálil cigaretu a pokračoval "tak si tenhle los napepili jakýmsi lepidlem na dveře v kanceláři. A když bylo losování, hned se na los povívali, jestli něco nevyhráli a nakonec v hlavním losování vyhráli jakouci velkou cenu. Nevím už ne-li dokonce hlavní cenu," poslouchali jsme vyprávění strýčka Járy. "A protože tenhle jejich, v kanceláři na dveře nalepený los nešel ze dveří odlepit a nechtěli jej poškodit, tak tyhle dveře vysadili z pantů a s těmihle dveřmi potom šli po Brně kamsi, kde bylo sídlo pořadatele téhle loterie a kde se výhry vyplácely. A tam se na přinesené dveře podívali," poslouchali jsme zvědavě, co z tohohle vyprávění bude. Zkrátka a dobře, jejich nalepený los na přinesených dveřích pořadatelé loterie uznali a majitelé, redaktoři Moravských novin a kolegové naší prababičky Olgy, majitelé výherního losu výhru získali. A takhle jsme se dostali k dnešním loteriím, sázení a harardu vůbec. "A strýčku," zeptal se brácha "co si myslíš o akciové společnosti Sazka?" jako jestli se dá téhle společnosti důvěřovat, takhle tohle brácha myslel. "Jarku, tohle já nevím, doufejme, že ano," odpověděl strýček Jára. "No, počkej strýčku," nenechal se brácha jen tak odbýt "představ si, že kdybys byl respondent v průzkumu veřejného mínění a měl odpovědět ano nebo ne, co bys odpověděl?" Z místa, kde strýček Jára seděl, bylo dobře vidět otevřeným oknem do kuchyně. Babička zrovna nesla do kuchyně proutěný koš, ve kterém byly brambory na zítra. "Počkej netahej se s tím sama, maminko, pomužu ti!" zavolal strýček Jára otevřeným oknem na babičku, vstal od stolu a spěchal do kuchyně. Nevím jak tohle bylo skutečně, ale mám podezření, že se takhle chtěl strýček Jára vyhnout přímé odpovědi na přímou otázku! "No, co bys tedy řekl, strýčku, nezlob se na mě, ale neodpověděl jsi mi na podstatu mé otázky?" řekl brácha dosti důrazně, když se strýček Jára vrátil z kuchyně. "Co já vím, jak tohle je, Jarku," odbyl bráchu strýček Jára. "Strýčku, odpověz mi jako kdybys byl respondentem ve výzkumu veřejného mínění," nenechal se brácha odbýt. "Jarku, co tohle slovo respodent znamená," dělal strýček Jára, jako že tohle slovo nezná, ale zapomněl patrně, že se brácha už kdysi a právě na význam tohohle slova strýčka Járy ptal a on sám mu tohle slovo vysvětlil. "Věříš akciové společnosti Sazka nebo nevěříš?" tohle byla zcela jasná otázka a čekala jsem co strýček Jára udělá, protože jsem seděla vedle strýčka a viděla otevřeným oknem do kuchyně. Babička nesla zrovna prázdnou desetikilovou bombu od propan-butanu do kolny. "Zavolá zase nebo nezavolá na babičku, jako že babičce opět pomůže, aby se babička netahala s takhle těžkými břemeny sama. Naštěstí se strýček Jára nedíval zrovna tímhle směrem. "Strýčku," nenechal se brácha odbýt "důvěřuješ Sazce nebo Sazce nedůvěřuješ? Odpověz mi jen ano nebo ne!" ...
Myslela jsem, že strýček odpoví bráchovi ne, ale strýček řekl: "Ano, nedůvěřuji ji!" ...
... Akciová společnost Sazka, akciová společnost, která byla založena v roce 1993 provozuje různé druhy loterií, sportovní a kurzové sázky, videoloterijní terminály a další. Zabývá se také neloterijní oblastí, kam spadá například dobíjení kreditů pro mobilní telefony, prodej vstupenek, platby složenek, faktur a pojištění nebo platby služeb a zboží objednaného prostřednictvím internetu ...
... Sazka, akciová společnost je členem Světové loterijní asociace a Evropské asociace loterií. Její loterijní a neloterijní služby nabízí několik tisíc terminálů na celém území České republiky ...
... A jak jsem již shora uvedla, seděli jsme dlouho do noci a nakonec jsme zůstali v átriu jen já, brácha a strýček Jára, který nám vyprávěl zajímavý příběh, který se odehrál v roce 1979 ...
... "Měl jsem tehdy v Opavě přítelkyni a jezdil jsem tam za ní a jednou jsme byli ve městě cosi nakupovat," začal strýček Jára vyprávět "potom jsme si sedli do kavárny. Seděli jsme u kavárenského stolku u okna a viděli jsme z na ulici. Koukám a vidím, že se na ulici něco děje," vyprávěl strýček Jára. Na ulici se natáčel nějaký televizní pořad. Muže, který byl oděn v jakémsi historickém šatě, snad z osmnáctého století či co já vím už kterou historickou postavu představoval, jsem ještě neznal," poslouchali jsme vyprávění strýčka Járy. Od své přítelkyně, která byla místní dobře znalá místních poměrů se strýček Jára dozvěděl, že oním mužem je herec Slezského divadla v Opavě pan Antonín Tázlar a mladá žena vedle něho byla Jitka Molavcová. Zrovna měli jakousi pauzu v natáčení. "Ježíšmarjá, Jitka Molavcová!" byl nadšen strýček, když ji uviděl. Ještě nikdy se s ní totiž nesetkal a byla mu vždycky sympatická a obdivoval ji. "Počkej, tohle by neměl být problém," řekla mu jeho přítelkyně, když jí sdělil své přání. Strýček Jára má od ní moc pěkné věnování. Dokonce mu napsala "Milému Járovi ... Jitka Molavcová." Ale zpět k věci. Asi někdy už od roku 1967 existovala televizní loterie, která se jmenovala Mates, což je zkratka malého televizního sázení. Losovalo se každých čtrnáct dní v přímém televizním přenosu a sázelo se pět z třiceti pěti čísel. Jeden sloupeček (jedna sázka) stála pět korun. "Já jsem si tehdy (o deset let později, v roce 1979, poznámka autorky) udělal úplný rozpis na šest čísel," dozvěděli jsme se od něho. Kdo trošku zná matematiku, tak si tohle hned spočítá. Tohle je celkem šest sloupečků (šest sázek) a celková vsazená částka je třicet korun. Řečeno tedy ještě jinak! Tohle je jako kdybyste sázeli šest z třiceti pěti čísel, čímž se samozřejmě vaše pravděpodobnost výhry zvyšuje a stačí potom když uhodnete ze šesti vašich čísel tři čísla a máte hned několik výher posledního pořadí. "Tři výhry posledního pořadí," upřesnil strýček Jára. "Samozřejmě, pořád jsem vyhrávat nemohl, ale několikrát jsem uhodl, mimo tři čísla, dokonce i čtyři ze šesti svých tipovaných čísel," dozvěděli jsme už hodně po půlnoci. Zkrátka a dobře, strýček Jára sázel, ale nikdy tímhle sázením Matesa nezbohatl. "Výdaje na sázení či náklady a příjmy ze sázení či výhry se mi rentovaly, ale trošku jsem byl přece jen ve ztrátě!" uvedl strýček Jára k tomuhle. Později došlo v losování Matesa ke změně, dozvěděli jsme se dále. "Vždycky byl v televizi jednou za čtrnáct dní nějaký, asi hodinový zábavný, předtočený už někde, pořad a na konci tohohle zábavného pořadu bylo pak losování, ale patrně losovní již rovněž ze záznamu," řekl nám strýček Jára. Podle jeho názoru se už nejednalo o přímý přenos losování. "A po nějakém čase, nevím už jak dlouho tohle trvalo, možná i tři měsíce, co já vím už, jak dlouho tohle bylo" vyprávěl strýček Jára dále "objevil se v televizi pořad natáčený v Opavě, k jehož natáčení jsem se náhodou přichomejtnul. Měl název Dostaveníčko v Opavě," strýček se zapálil opět cigaretu a napil se. Mimo již shora uvedeného herce Slezského divadla v pořadu dále učínkovali další umělci a pořadem provázela Jitka Molavcová a na konci tohohle pořadu bylo losování Matesa. "Samozřejmě, tak jako vždycky, měl jsem i tehdy vsazeno. Svůj úplný rozpis na šest sloupečků za třicet korun celkem. Ani jedno z losovaných čísel nebylo moje," vyprávěl strýček Jára. Strýček Jára má vlastnost, že když nějakou písemnost vyhazuje, že ji vždycky roztrhá na kousky a hodí do odpadkového koše. Ale tentokrát od televize neodešel, sázenku pouze odložil na stolek a sledoval další televizní pořad. Asi po půlhodině tohohle následujícího pořadu byl pořad přerušen a na obrazovce se objevila hlasatelka, která se divákům, zejména těm, kteří měli vsazeno, velice omlouvala, že nějakým nedopatřením došlo k záměně záznamu losovaní Matesa a losování Matesa, které televizní diváci viděli před chvílí, byl snad již rok starý záznam losování. A teprve teď šel záznam aktuálního losování a byla tažena čtyři ze šesti, strýčkem Járou, tipovaných čísel. Celková výhra, strýčka Járy, činila asi tisíc šest set devadesát korun ...
... "Ještě štěstí, že jsem sázenku Matesa hned neroztrhal!" řekl nám strýček Jára k téhle události, která se stala již kdysi před lety, v roce 1979. Strýček Jára si rok pamatuje přesně! ...
... "Pivo tehdy stálo korunu sedmdesát-desítka a čtyři čtyřicet-plzeňská dvanáctka, Jarku," uvedl strýček Jára pro porovnání, jaké tehdy byly cenové relace ...
... "Výhra by stačila na ...," řekl mi brácha, když tohle spočítal ...
... Kdo tohle potřebuje či kdo tohle chce vědět ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010