Příběh papírové koruny

22. srpna 2011 v 20:55 | Paul Rohacek |  08/2011
... Někteří lidé sice znají všechno nejlépe a nepřipustí jiný názor než svůj vlastní, ale skutečně nemůžou znát historku, která se váže ke shora uvedené papírové jednokoruně ...
... V téhle souvislosti se odvolávám a v plném rozsahu odkazuji na svůj článek Příčiny, formy a psychické důsledky zneužívaní a týrání dítěte v rodině ze dne 21. května 2010, kde se zmiňuji o dítěti-symptomu, jehož řešení je v klinické a poradenské praxi velice složité. Pokud se totiž podaří pomoci dítěti, zpravidla se rodina hroutí, častěji ovšem ztrácí zájem o další pomoc ...
... Dítě v této situaci svým utrpením zachraňuje celou rodinu, proto je objektivně řešení nežádoucí, i když rodina může verbálně vyjadřovat něco jiného ...
... Tohle je obdobný případ! ...
... Tohle se stalo v roce, ve kterém mi bylo dvacet osm roků. Můj kamarád měl doma mladou ženu a dvě malé děti, když si (respektive mladý manželský pár) pořídil svoje první nové auto. Jednou, když jsme se sešli povídá mi kamarád: "Co bys řekl tomu, kdybychom si někam vyjeli?" Myslel tímhle naši pánskou jízdu. Jeho mladá paní nebyla nakonec proti tomuhle nápadu, kamarád ji přesvědčil, že všechno bude v pořádku a rovněž i jejich novému autu se nic nestane. Po nějakém krátkém čase, tohle bylo v pátek odpoledne koncem srpna, jsme oba vyrazili na "pohodový romantický výlet", jak jsme naši cestu nazvali. Jeli jsme po trase kterou jsem předem navrhl a kamarád mi trasu schválil ...
... Přes Kroměříž, Hulín, Holešov, Bystřici pod Hostýnem, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm a cestou jsme se střídali v řízení ...
... Na večeři jsme se zastavili v hotelu Zavadilka na Prostřední Bečvě ...
... Byl pěkný letní večer a seděli jsme venku u stolu pod stromy ...
... "Klidně si pivo dej, dojedu tam už," říkám kamarádovi ...
... Vyprávěl jsem kamarádovi jaké mám problémy a kdo mi je způsobuje, že už tohle trvá od října loňského roku, že vše řeším právní cestou a zmínil jsem se mu zejména o posledním problému z února ...
... Kamarád mi tehdy řekl větu, která mě do téhle doby nikdy nenapadla ...
... Nebyl jsem k takovémuhle chování, respektive jednání ve svém životě veden ...
... "Když je někdo kurva, musíš být "kurva" ještě větší. A když si na tebe něco takováhle kurva vymyslí, musíš si na ni vymyslet ještě něco většího!" byla jeho věta ...
... Pravomocné usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. března následujícího roku (necelých sedm měsíců po shora uvedeném "pohodovém romantickém výletu") ...
... Je klíčem k dalším událostem! ...
... "Na tohle jste sám přijít nemohl," řekl mi profesor k události, která se stala 28. ledna následujícího roku v Brně, krátce po šesté hodině ráno ...
... V dubnu dalšího, následujícího roku jsem jel vlakem z Frýdku-Místku ...
... Do Růžomberoka ...
... "Adresát se bude divit, až tuhle pohlednici dostane," usmíval jsem se, když jsem pohlednici vhodil do poštovní schránky ...
... "Zavřou mě za tohle?" uvažoval jsem ve vlaku ...
... Z Růžomberoka ...
... Přes Český Těšín ...
... A lokálkou ...
... Do Frýdku-Místku ...
... Nezavřeli mě ...
... "Přišlo by se na to," řekl profesor klidně ...
... "Hlavně neztratit noblesu!" vím přece kdo mi tohle řekl ...
... Slovácko je kraj vína, tam se věci berou jinak ...
... Počátkem roku 2009 jsme byli na návštěvě u bratra a švagrové v České republice a řeč přišla i na prababičku, babičku mé matky, respektive na dobu kdy mi bylo deset let a mému bratrovi čtyři roky. Tehdy jela matka s mým čtyřletým bratrem na pohřeb své babičky do Čech a zůstal jsem doma, na Moravě, sám. Otec byl tehdy služebně rovněž z domova. Hovořili jsme o události, která se tehdy doma stala. Na roku kdy k téhle události došlo jsme se já, matka a švagrová nakonec shodli. K téhle události došlo před narozením mého bratrance, souhlasila nakonec i matka. Ovšem její verze toho, co se tehdy v noci doma stalo, byl úplný nesmysl, vyložená pitomost a ani po tolika letech si matka nebyla ničeho vědoma. Nikdy, za celé dlouhé roky, byť jen na malý okamžik, matka nepřipustila, že by tomuhle mohlo být tehdy jinak. A takhle tohle bylo v minulosti neustále a snad se vším a takhle tohle je i dnes. O velikonocích jsem měl potom telefonát z Prahy. Ne, tohle nebyl telefonát ... Tohle byla arogance ... A takhle tohle bylo v minulosti neustále a snad se vším a takhle tohle je i dnes. Snad kdykoliv něco řeknu, co je objektivní pravda, téměř vždy je reakce shodná. Není prý tohle takhle, tohle je prý jinak. "A proč tomuhle takhle je?" mohl by se někdo možná ptát. Tohle je povahou člověka, povaha dospělého člověka je pro vás přece jen už věc cizí. Povahu dospělého člověka už sami nezměníte. Musíte se s touhle skutečností smířit, nic jiného vám ani nezbývá. Věřte mi, prosím, mám s tímhle bohatou zkušenost ...
... Je dost těžké tohle všechno vydržet! ...
... Je docela dost dobře možné, že tohle sami znáte a máte s tímhle vlastní zkušenost ...
... Zajímavé na příběhu papírové koruny je ...
... Že není o penězích ...
... Příběh papírové koruny pomůže každému kdo jej pochopí ...
... Symptom = příznak (nejčastěji choroby) ...
... Arogance = nadutost, domýšlivost, nadřazenost ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010