"Být králem, dám jim vyznamenání, pozvu je zpět do země a vyhlásím pro ně milost," říkal muž, který věděl o čem hovoří

13. srpna 2011 v 23:57 | Jarda |  08/2011
... Ctirad Mašín ...
(11.8.1930 - 13.8.2011 Cleveland, Spojené státy americké, stát Ohio)
... Ve vojenské nemocnici v Clevelandu ...
... Ve Spojených státech amerických, ve státě Ohio, zemřel v sobotu 13. srpna 2011 Ctirad Mašín. V době smrti u něj byli bratr Josef a sestra Zdena. Ctirad Mašín po útěku na Západ sloužil pět let v americké armádě, poté podnikal společně s bratrem Josefem a Milanem Paumerem v Texasu, ale nakonec se osamostatnil. Měl postupně firmy v několika státech Spojených států amerických. Má dva syny a dceru. Bratři Ctirad a Josef Mašínové se nikdy do České republiky vrátit nechtěli ...
... Vůle Ctirada Mašína je být pohřben v Americe na vojenském hřbitově ...
... Ctirad Mašín na policejní fotografii z vazby z roku 1951, dva roky před útěkem ...
... Díky téhle knize se můžeme podrobně dozvědět o odvaze a nebezpečí, které bratry Ctirada a Josefa Mašína a jejich přátele Milana Paumera, Zbyňka Janatu a Václava Švédu, při dramatickém útěku na podzim v roce 1953 z Československa do Západního Berlína provázely. Teprve po pěti desetiletích se čtenáři v jejich rodné zemi mohli sami seznámit s autentickými vzpomínkami osob, jejichž jména se stala symbolem ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu v Československu. Vydaný rukopis je nejen jejich cenným svědectvím, ale rovněž strhujícím literárním dílem i pozoruhodným dobovým dokumentem. Je doplněn historickou studií o postavení skupiny bratří Mašínů v rámci protikomunistického odboje v Československu a stručným doslovem, v němž je popsán právní kontext její činnosti. Součástí publikace je rozsáhlá obrazová příloha, v níž jsou většinou poprvé publikovány dobové fotografie a kopie archivních dokumentů ...
... Bratry Ctirada a Josefa Mašína a Milana Paumera ocenil premiér vlády České republiky Mirek Topolánek svojí plaketou, kterou předal Josefovi Mašínovi (jeho bratr Ctirad se předání plakety neúčastnil) na velvyslanectví České republiky ve Washingtonu a Milanu Paumerovi v Kramářově vile v Praze ...
... Čestná plaketa premiéra České republiky je vůbec prvním uznáním ...
... Dodnes tolik diskutovaného činu bratrů Josefa a Ctirada Mašínových a jejich skupiny od jednoho z nejvyšších představitelů státu! ...
... Premiér České vlády byl první, který bratry Ctirada a Josefa Mašínovy a Milana Paumera ocenil. Je pravda, že tohle prvenství ...
... Teprve z roku 2008, mu už nikdo nevezme! ...
... Ctirad Mašín ...
... Josef Mašín ...
... Milan Paumer ...
... Zbyněk Janata ...
(1.2.1933 - 2.5.1955)
... Václav Švéda ...
(26.4.1921 - 2.5.1955)
... Zbyněk Janata a Václav Švéda byli v Německé demokratické republice chyceni, vráceni do své rodné země, kde byli souzeni a odsouzeni v trestu smrti ...
... A 2. května 1955 ve věznici v Praze na Pankráci popraveni ...
... "Z otroctví bez boje není naděje nalézt cestu ke svobodě," říkával ...
... A měl jistě v tomhle pravdu ...
... Čestná stráž při posledním rozloučení v Poděbradech ...
... "Popravili je hned první den po svátku jara, první den po svátku pracujících?" mohl by se možná podivit někdo či se nad tímhle možná i nějak pozastavovat ...
... A člověk uvažující například podle sovětského vzoru (či co já vím jak a podle čeho) nebo člověk vidící věci příliš subjektivně (bílá nebo černá, hnědá nebo rudá a mezi tímhle žádné spektrum nevidí, samozřejmě, tohle jsou jen dva příklady) si možná řekne: "To nemohli s jejich popravou ještě počkat či jejich popravu ještě odložit?" - "Nebo je i omilostnit?" může si říci například zase jiný naiva či co já vím kdo ještě ...
... A tohle je ono! ...
... Nemohli! ...
... Tisíc východoněmeckých marek odměnu ...
... Nabízí plakát z Německé demokratické republiky ...
... Zleva: Bratři Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer si před útěkem ze své rodné země zlepšují fyzickou kondici ...
... V Poděbradech ...
... Brigádní kapitán a generálmajor im memoriam Josef Mašín ...
(26.8.1896 Lošany u Kolína - 30.6.1942 Praha)
... Legionář, bojující v Československých legiích (u Zborova, u Bachmače a na transsibiřské magistrále) v Rusku. Několikrát byl v bojích raněn. Nositel vyznamenání kříže svatého Jiří, takzvaného "Georgijevského kavalíra", všech čtyř stupňů, důstojník prvorepublikové Československé armády (štábní kapitán pěchoty, zástupce velitele pluku). Dne 14. března 1939 byl suspendován a obžalován pro vzpouru (odmítl podrobit se rozkazu neklást odpor nacistickým okupantům) ...
... A druhý den už byl zločinec Adolf Hitler na Pražském hradě ...
... Kde podepsal výnos o zřízení ...
... Protektorátu Böhmen und Mähren - Čechy a Morava ...
... Dlouho se v Praze nezdržel ...
... Pokračoval ve svém vítězném tažení na Moravu a dále do Vídně ...
... Video ...
... Po obsazení Československa nacistickým Německem se pokoušel o sabotáže, nejprve v protinacistické organizaci Obrana národa, později vytvořil, společně s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem zpravodajskou skupinu Tři králové. Pomocí velké zpravodajské sítě sbírali členové téhle protinacistické skupiny významné informace, které předávali vysílačkou do Londýna a prováděli samotáže na území Protektorátu Čechy a Morava. Podle některých svědectví se Josef Mašín podílel i na vydávání ilegálního časopisu "V boj" ...
... Dne 13. května 1941 byl gestapem, při přestřelce v Praze-Nuslích, v ulici Pod Terebkou, zatčen a v nechvalně známém Petschově paláni v Praze krutě mučen, ale byl jediný ze zatčených, kdo se tam s gestapáky pral a nezalekl se ani největšího gestapáckého surovce a dokázal ho tam složit. Gestapáci k němu chodili minimálně po dvou. Neúspěšně se nakonec pokusil o sebevraždu ...
... Dne 30. černa 1942 byl stanným soudem souzen, odsouzen k trestu smrti a na střelnici v Praze-Kobylisích popraven. Okovy na rukou mu před popravou nechali a podle výpovědi svědků se naposledy hrdě postavil do pozoru a zvolal ...
... "Ať žije Československá republika!" ...
... Nemůže být žádná pochybnost o tomhle. Tohle je národní hrdina ...
... Ať se tohle komu líbí či nelíbí. Bylo tohle takhle, je tohle takhle a už tohle takhle zůstane. Zkrátka a dobře, nic na téhle skutečnosti změnit nelze! ...
... Samozřejmě, zpochybňovat lze úplně všechno! ...
... Manželství (18.6.1929): Zdena, rozená Nováková (20.5.1907). Děti: Ctirad (11.8.1930), Josef (8.3.1932) a Zdena (7.11.1933) ...
... Manželka národního hrdiny a matka jeho dětí se narodila v Olomouci. Po maturitě vystudovala České vysoké učení technické, obor zeměměřičství. V době Protektorátu Čechy a Morava byla gestapem (v období od 6. ledna 1942 do 5. srpna 1942) vězněna. Po osvobození byla vyznamenána Československým válečným křížem. V roce 1948 byla krátkou dobou členkou Komunistické strany Československa, ale v době soudního procesu, ve kterém byla souzena a k trestu smrti odsouzena doktorka Milada Horáková, organizovala petici za její omilostnění ...
... Dne 26. listopadu 1953 byla (za údajnou pomoc při trestných činech svých synů, za schvalování těchto činů a za napomáhání ilegálnímu útěku členů odbojové skupiny za hranice) zatčena, společně se svým bratrem Ctiborem Novákem a dcerou Zdenou a 3. června 1955 byla souzena a (už těžce nemocná) odsouzena na dvacet pět let do vězení za trestný čin velezrady a špionáže, přičemž obžaloba požadovala trest smrti. Ve vězení v Pardubicích 12. června 1956 zemřela a pohřbena byla do společného hrobu v Praze-Ďáblicích. V roce 1991 byla zcela rehabilitována a v roce obdržela Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie ...
... Její bratr Ctibor Novák (narozen 25. října 1902) byl v soudním procesu konaném ve dne 25. až 29. ledna 1955 souzen, odsouzen k trestu smrti jako údajný vůdce celé skupiny a 2. května 1955 byl ve věznice v Praze na Pankráci popraven, ale jeho neteř Zdena-sestra bratrů Ctirada a Josefa byla na jaře 1954 z vězení propuštěna na "svobodu" a dále sledována ...
... Žádost matky k návštěvě syna nebyla vyslyšena ...
... A tihle jeho kluci, promiňte mi tenhle expresivní výraz, ale učinil jsem takhle zcela vědomě. Jeho synové Ctirad a Josef tedy. A proč jejich otec na fotografii chybí? A kolik těmhle klukům vůbec bylo roků, když nacisté jejich otce zavřeli a nakonec popravili a kolik jim bylo roků, když komunisté zavřeli a odsoudili jejich těžce nemocnou matku k dlouholetému trestu odnětí svobody a zavřeli a odsoudili a nakonec i popravili jejich strýce? Co tihle jeho synové od roku 1938 (od mobilizace, dejme tomu od tohohle data) do roku 1953 (do svého útěku) ve své rodné zemi, za téměř patnáct let svého života v tomhle období let 1938-1953 viděli a prožili? ...
... Rok 1989 uvedený na bankovce vypovídá o mnohém! ...
... Synové ideály svého otce i své ideály, které od svého otce či od svých rodičů (řečeno v rozšířenější formě) převzali přece zradit nemohli. Tohle by mělo být zcela pochopitelné a zcela jasné ...
... Ctirad ...
... Josef ...
... Ať se tohle komu líbí či nelíbí. Bylo tohle takhle, je tohle takhle a už tohle takhle zůstane. Zkrátka a dobře, nic na téhle skutečnosti změnit nelze! ...
... Samozřejmě, zpochybňovat lze úplně všechno! ...
... Sestra bratrů Zdena, jediný a nejmladší jejich sourozenec. Odešla v roce 1946 za babičkou Emmou do Jeseníku, kde pokračovala ve studiu na místním gymnáziu. V letech 1951-1953 vystudovala Vyšší zdravotnickou školu v Olomouci a v létě 1953 nastoupila jako laborantka na Krajské hygienické stanici v Olomouci a 26. listopadu 1953 byla zatčena, jak už víme. V roce 1957 se stěhuje z Olomouce do Prahy a pracuje v různých laboratořích poliklinik v Praze. Počátkem roku 1969 odjíždí na zájezd do tehdejší Německé demokratické republiky, jehož součástí je i krátký výjezd do Dánska. Po šestnácti letech se tam setkává se svým bratrem Josefem, ale vrací se domů. V osmdesátých letech minulého století žije se svým manželem Rudolfem v Konstantinových Lázních. Po roce 1989 bádá v archivech, dosahuje plné rehabilitace své matky i svého strýce a stěhuje se zpět do Olomouce, kde žije dodnes ...
... "Co si zaslouží Mašínové?" položil si otázku spisovatel Arnošt Lustig ...
... Bratři Mašínové byli odhodlaní mladí muži, synové vlasteneckého českého generála popraveného nacisty. Byli vychovaní, že demokracie není jen diskuse, ale i boj. Pro mě jsou to hrdinové, kteří vyhlásili totalitě válku v době, kdy socialismus popravoval i ženy. Přijali filozofii války: zabij, nebo tě zabijí. Nebyli profesionály, utíkali poprvé. Věděli, co by je čekalo, kdyby selhali. Než uprchli, našlo se v sejfech Národní banky přes sto tisíc stvrzenek, které podepsali Němci placeným zrádcům. S nacisty kolaborovaly statisíce Čechů. To Mašínové věděli. Řídili se heslem nevěřit nikomu, aby se zdárně dostali za hranice. Museli bychom být v jejich kůži, abychom jim dobře rozuměli. Být králem, dám jim vyznamenání, pozvu je zpět do země a vyhlásím pro ně milost ...
... Samozřejmě, zpochybňovat lze úplně všechno! ...
... Ale správné je tohle nezpochybňovat! ...
... Svátek práce v Praze - nuda, klid a komunistické básně ...
... Samozřejmě, pozůstalých po jejich obětech je mi líto a mohu s nimi soucítit a soucítím i s nimi, dokážu se patrně vžít do takovéhle situace, ale na druhé straně je pravda, že komunistická ideologie, údajně pravý opak fašistické a nacistické ideologie, nebrala žádné ohledy na nikoho a na nic! Člověk, jako jedinec, v komunistické ideologii není nic, nic pro ni neznamená, nemá pro ni žádnou hodnotu. Z tohohle pohledu je komunistická ideologie nehumánní! ...
... A tohle je už jedna z dalších generací ...
... Myslím si, že celý "problém" je už minimálně tady. Jsem přesvědčen, že jsme se již tehdy měli bránit a neměli jsme se jen tak nechat. Co by se tehdy stalo? ...
... Myslím si, že nic až tak moc hrozného. Patrně bychom se neubránili, ale hrdost by nám zůstala a zločinec Adolf Hitler by si z nás nemohl později "utahovat" a patrně, co já vím jak by tohle bylo skutečně, by se zamezilo jednání Edwarda Beneše v roce 1943 v Moskvě, kde se už rozhodovalo o poválečném osudu Československa. V roce 1945 jsme totiž nebyli na straně vítězů, jak by se mohl někdo domnívat. Je rovněž pravda, že jsme nebyli ani na straně poražených ...
... Atentát 27. května 1942 ...
... Na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě a náčelníka bezpečnostní policie a bezpečnostní služby ...
... SS Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha ...
... A následný tragický osud ...
... Obce Lidice ...
... Naši reputaci "zachránil" za "pět minut dvanáct" ...
... Teprve až po těchto událostech byla uznána československá exilová vláda Edwarda Beneše v Londýně, ale Edward Beneš nebyl v téhle době hlavou Československé republiky (de iure), protože po přijetí mnichovského diktátu 5. října 1938 na funkci prezidenta Československé republiky abdikoval a 22. října 1938 opustil Československo jako soukromá osoba ...
... V květnu 1945 jsme nebyli v podstatě ještě "nikde" ...
... Ale byli jsme "přikloněni kamsi" a mohli jsme si za tohle sami ...
... Důsledkem tohohle všeho byl kolaps právního státu v letech 1945-1948, který umožnil nástup komunistické totality v Československu ...
... Myslím si, že na dodnes tolik diskutovaný čin bratrů Ctirada a Josefa Mašínových a jejich skupiny je nutno se dívat z jejich tehdejšího pohledu a samozřejmě i v celkovém kontextu tehdejší doby. Za to, že se do téhle doby narodili a v téhle době žili skutečně nemohou ...
... Nezavinili ji! ...
... "Malá, okleštěná republika, ale naše republika!" byla řeč tehdejší doby, respektive politická vůle tehdejších představitelů státu, spojenci zrazeného Československa ...
... Konec ...
TOPlist
 


Komentáře

1 Giulia Giulia | E-mail | 10. března 2013 v 22:45 | Reagovat

'U';D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010